Given a chance 161., Já se budu jenom dívat.

Středa v 1:05 | Kayleigh |  Given a chance
Já, moje milované vitaminy, emigruji.
Beru si s sebou svou švestku v podobě Hif, a prostě odcházím do zaslouženého exilu. Mějte se fanfárově. A mám nový cover! (I find it cute.) Za beta děkuju Narci.

 


Bude, nebude

16. dubna 2017 v 23:31 | Kayleigh |  Smělost: Variace na růžové téma

Dobrý večer,
já vím, moje blbé členění kapitol, já vím, ale neberte mi to, prosím. Já jsem na tom závislá, a to víte, staré zvyky se špatně mění. Přece jenom se tady hen tu ná pohybuju sedmým rokem, a to víte, po takové době to člověku přece jenom přiroste k prstům. Za beta děkuju Hifi.



 


Pornočlánek č. 69 (ahahhaahaa pun)

16. dubna 2017 v 23:31 | Kayleigh |  Admin

Zdravím vás, moje nedopsané kapitoly,

napadlo mě, protože ve chvíli, kdy má člověk 11 dní na dopsání a zkontrolování a vytisknutí diplomky, bude dělat cokoli, jenom ne psát, kontrolovat a tisknout diplomku, že vám tady na chvíli zase budu povídat, jak se mám, co dělám, kde se vyskytuju a tak. No vyskytuju se většinou v piči, přátelé, a dělám taky piču. Jako vyjma toho předstírání, že píšu diplomku. Jsem dá se říct za tří čtvrtinou, spíš se mi do toho nechce, hlavně proto, že vím, že je to záležitst maximálně dvou dní, to dopsat.
Prvního dubna jsem dovršila pětadvaceti let, což se samozřejmě neobešlo bez bujarých oslav s mnoha a mnoha přáteli, kteří se mě, soudě podle toho množství alkoholu a drog, co do mě narvali, pokoušeli nějakých pět týdnů zabít. Což, uznávám, mohlo vyjít, kdybych vůči alkoholu nebyla tak odolná. Zrovna teď nedávno jsem koukala na seriál Scream Queens a zcela upřímně to absolutně nechápu. Jo, a kdybyste náhodou měli čas, určitě se podívejte na film Prokletý Ostrov, pokud jste ještě neviděli. Miláček Leo, ahhh... Ehm, inu, kde jsme to... no jo, jasně. Moje vysokoškolská studia budou letos ukončena, a ačkoli ještě pořád existuje šance, že se pokusím přihlásit na doktorandské studium, předpokládám, že se zařadím do pracovního procesu, takže netuším, jak to bude s blogem po letošním červnu, respektive září (záleží, kdy odstátnicuju). Nemyslím, že bych psaní kdy vzdala úplně, to jednoznačně ne, ale přece jenom se změní úplně všechno, včetně mého bydliště (sic jenom dočasně, přibližně na pět let), takže netuším, co to udělá s mým tvůrčím já. Upřímně mě to neděsí ani z desetiny tolik, co by mě to mělo děsit, ale jak se říká, show must go on (než se objeví další krize mé deprese). Ostatně, co já vím, třeba mě čeká lepší kapitola života, než která byla ta dosavadní při mých studiích. Musím říct, že poslední dva roky jsem příliš šťastná na to, abych věřila, že nepřijde další hluboký pád; inu, o tom ale život je, ne? Jednou jsme nahoře, jednou dole, musíme jenom vědět, jaký máme cíl, nebo alespoň kdo ve skutečnosti jsme. Není snadné, znovu se najít, když zapomeneme, jaká je naše podstata - o tom bohužel něco málo vím.
Pokud i vy letos děláte učňovské zkoušky, maturity, státnice či doktorské zkoušky a po nich se zařazujete do pracovního provozu, nebojte se mi napsat, pokud se něčeho bojíte a nevíte, s kým si pokecat. Ráda to s váma pořeším. (Kontakt na mne najdete na facebooku, případně, pokud se stydíte mne kontaktovat pod jménem, můžete použít můj ask - mnoho lidí na něj zapomnělo, takže je tam teď klid a je velká šance, že na vaše otázky skutečně odpovím.)
A teď konečně to, pro co jste si přišli.

Kvůli blog.cz policy musím jednak upozornit, že se jedná o článek 18+ (takže by nejspíš bylo dobré, kdybyste v místnosti byli sami, až ho budete otevírat), a jednak tady na dva dny musím vystavit upozornění že se na blogu vyskytuje obsah 18+.


Miluju vás a přeji vám jenom to dobré.
S pozdravem,

Garatn Slash & Spol







Given a chance 160., Consent.

9. dubna 2017 v 21:11 | Kayleigh |  Given a chance
Ne, děti.
Toto já odmítám. Já jsem hodný bůh a tohle si nzasloužím, to je nad moje schopnosti. Já jsem si tady hen tu ná napsat povídku o tom, jak se vyskytne tady hen tuto Ashton. A piču, děti. Piču. Sbohem. Za beta děkuju Narci.


21. To Beyond: What I was given, I took.

7. dubna 2017 v 12:16 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Za beta děkuji Narci.



The Game 19.

7. dubna 2017 v 12:15 | Kayleigh |  The Game
PÍŠU ZA DEN UŽ ASI DVANÁCTÝ DÍL THE GAME A POŘÁD NECHÁPU PROČ SI TOHEL DĚLÁM JÁ SU HODNÝ BŮH JÁ SI TOHLE NEZASLOUŽÍM JÁ MÁM PSÁT PR ČLÁNKY NEBO DIPLOMKU NE TOHLE ZASRANÉ PORNO ALE KDYŽ MIKEY KITTEN A ASHTON SE S NÍM FURT MAZLÍ A JÁ JDU _DOMŮ_, JASNĚ, PROSTĚ JDU DOMŮ A NEZAJÍMÁ MĚ VŮBEC NIC BYE
Za beta děkuju Narci.


Bylo, nebylo

4. dubna 2017 v 17:07 | Kayleigh |  Smělost: Variace na růžové téma
Pusťmě se hnedle do prvního dílu této roztodivné věci, přátelé,
nebudu vás zdržovat proslovem, a jenom vás pobídnu ke čtení. Za beta děkuji Narci.



Smělost, variace na růžové téma.

1. dubna 2017 v 20:19 | Kayleigh |  Smělost: Variace na růžové téma

Vážení a milí, dámy a pánové, kolegové,

dovoluji si vám nějaký měsíc před státnicemi představit novou povídku: Smělost, aneb Variace na růžové téma. Někteřé moji přátelé a pár čtenářů, kteří se mnou trpí ve slash and spol skupině, si možná vybaví moje náhlé vnuknutí ohledně Ecova nejznámějšího románu, Jméno růže. (Ano, chytřejší si všimli, růžové téma, růže.) Rozhodla jsem se využít některých Ecových motivů a pokusit se sestavit jakési dílo inspirované Ecovým psaním, ale také jeho postavou jako takovou. samosebou se zde také setkáme s mými typickými prvky, které moji dlouholetí čtenáři jistě poznávají . ať už je to hra se jmény, nebo třeba básnické prvky v prozaickém textu.
Hlavním tématem celého vyprávění budiž hledání a nacházení, smysl a význam, ale také klamy historie. Co uvidíte jako hlavní téma vy, to je... nejspíš na vás. Nemůžu se samozřejmě ani zdaleka rovnat profesoru Ecovi, to je doufám jasné, a ani se nepokouším ho napodobit nebo si na něj hrát. Skutečně mě jenom zaujaly dva velké a podle mého stěžejní rozměry Jména růže, které jsem se rozhodla zpracovat. Jenomže potom jsem se nad celým dílem zamyslela podruhé a už jsem nemohla couvnout. Pokud jsou moje jazykové a stylistické pokusy u konce, nyní bude načase se posunout dále, a to do naratologické pozice. Hra na vypravěče, hra na hlavní postavy, hra na stylizaci a stylizace samotná. Neodvážím se tento příběh nazvat romínem, natož pak pokusem o postmodernu, která už je oěpt překonána ultramodernou. Je to spíš pokračování mého tvůrčého vývoje a mého umění vypravovat "velký příběh".
Pokud vás baví historie, či se o ni zajímáte, předem vás upozorňuji, že jednak nemám takové znalosti, abych si mohla dovolit si skutečně zahrát na Ecovského vypravěče, a jednak je toto vypravování založeno na postmoderních tendencích, které čtenáři neříkají úplnou pravdu, které čtenářům lžou, a které nejsou historicky úplně přesné. Ovšem samosebou se zde budou nacházet historické chyby a přešlapy. Můžu se za ně omlouvat a vy je můžete považovat za chyby. Nebo je to také jenom stylizace...?

Přesuňme se do zajímavě pojatého příběhu, který vůbec nemusí být příběhem, ale může být podáním přesných informací, stejně jako může být naprostým výmyslem pošetilého mnicha, bláznivého starce, neznalé doktorky literární vědy či egocentrické autorky...?

Název: Smělost
Podtitul: Variace na růžové téma
Fandom: Originální
Autorka: Kayleigh
Upozorění: slash, het, bi 18+
Tagy: historický román, inkvizice, upalování, homofobie, vraždy, instriky, strach
Inspirováno: Románem Jméno růže a postavou Umberta Eca.
Věnováno: Všem, kteří mi popřáli k pětadvacátým narozeninám.

Shrnutí: Zazděný mnich. Pedofilní opat. Bezbožný knhovník. Úplatný kuchař. Pozvaný překladatel z řečtiny. Upálený překladatel. Naivní a sličný překladatel z egyptštiny. Moudrý apatykář. Svatí inkvizice, kterou nikdo nepozval. Tři moudří staří mniši: slepý, hluchý a němý. A jedna stará legenda o Hectorovi a Paridovi, a o Achilleovi a Patroklovi, která z nějakého důvodu nesmí na světlo boží.





52.: Do pekel za zábavou.

1. dubna 2017 v 12:28 | Kayleigh |  Prokurátor

Jedno velké ne, moje limetky. Velké. Ne.
Za beta děkuju hif, Hele, Fee(?).



Další články