na Blog.cz

"Pořád se zlobíš?" drcne do mě. Jsme na pláži sami, asi toho využívá.

Měl bych? "Ne." možná trochu lžu.

"Vidíš? Zase lžeš. Pokrytče. Lžeš skoro pořád." pokrčí pak rameny.

Zase neví, kdy má mlčet? Měla by být ráda, že teď na ni nejsem nasraný. "Nerýpej."

Wilsona trochu překvapí, že House plánuje něco dělat se svým životem. Zná všechny jeho úlety a úchylky, ví, jak se House nerad s něčím loučí, jaký má vztah ke svým věcem - ani byt, ve kterém přes rok nebydlel nikdy neprodal ani nepronajal. A teď najednou, že vypadne? Na pár let, dokonce? Možná to chtěl udělat vždycky, vypadnout ze země. Ale nikdy k tomu neměl důvod, ne pořádný, jako třeba tenhle. House potřebuje do některých věcí dotlačit, to Wilson ví. A možná by nebylo špatné Odletět. Do Evropy, vidět Řím a Pažíž a Athény a Londýn…

Zdravím, děti!

Tak mám asi deprese, nebo co. Víte, lidi, když mají deprese, tak stěhujou, malujou kuchyň, jedí, nebo spí, nebo řvou, nebo tak. No, a Kayleigh mění layouty. Ale vy už jste si asi zvykli, ne? :D

Odhodlán nikomu a ničemu nepřekážet jde za paní domu přes zahradu, nechce dělat nic, co by mohlo někomu ublížit, chce si jenom všechno srovnat v hlavě, potřebuje se dostat do pořádné fyzické kondice a potom ho najde. Vůdce toho všeho, důvod toho, co zapříčinilo jeho výcvik, chlapa, pro kterého ho cvičili. Najde ho a zabije ho. Za to, co se dozvěděl, za to, co musel vytrpět - za to, že mu o něm pověděli. Za to, že ho chtěli prodat, jako robota na zabíjení, nějakému zkurvysynovi do Ruska.

Jakkoli jsem předpokládal, že každého je přece možné zařadit, každému najdu nějakou společensky přijatelnou přihrádku, asi to není tak jednoduché, jak jsem si myslel. Kupříkladu Adam - nejdokonalejší člověk na světě. Ale lže mi. A ne proto, že mi chce ublížit, ale proto, že mě má rád. Dělá to z něj lháře. Ale na druhou stranu, kdyby mi nelhal, ublížil by mi. Nebo Kayleigh.