24. To Beyond: I believe you.

6. června 2017 v 2:43 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Zdravím vás,
já vám nevím, ty daddy issues v poslední době. Mimochodem, pokud vás to zajímá, celý tato povídka vlastně vedla jenom a pouze tady k této scéně v bývalém pokoji Louise, v nynější nursery dvojčat, na houpacím křesle, s Danem. Celá zkurvená povídka. No a takhle nějak jsem v piči, víte. Za beta děkuji Narci.


Given a Chance 162., Po kom to ten kluk má.

21. května 2017 v 15:24 | Kayleigh |  Given a chance
Zdravím a přeji krásný večer, moje jednorožčí mláďátka,
svěřím vám tunáhen nový díl Given. Neptejte se mě na nic. Za beta děkuji Narci.

 


23. To Beyond: Pretending's so comfortable.

14. května 2017 v 13:23 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Za beta děkuju Narci.


9.: I ROTO I TO OUTOU HU

5. května 2017 v 14:59 | Kayleigh |  Tváří v tvář
Zdravím všechny svoje děti,
dobrý večer. Jebe mi, píšu diplomku a porno, klasika. Za beta děkuju Narci.


Kapitola 23: Zyan Malik

1. května 2017 v 12:57 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček... eh, no nic. Keigh je piča a napsala si kapitolu Her, jenže ji zapomněla zveřejnit. Inu, stane se. Jsou i horší věci. (...i hate myself) Za beta děkujeme mně.

MIMOCHODEM KEIGH BRZO STÁTNICUJE, TAKŽE JÍ VŠICHNI DRŽTE PALCE KOZY, CHULIGÁNI





Given a chance 161., Já se budu jenom dívat.

26. dubna 2017 v 1:05 | Kayleigh |  Given a chance
Já, moje milované vitaminy, emigruji.
Beru si s sebou svou švestku v podobě Hif, a prostě odcházím do zaslouženého exilu. Mějte se fanfárově. A mám nový cover! (I find it cute.) Za beta děkuju Narci.



Bude, nebude

16. dubna 2017 v 23:31 | Kayleigh |  Smělost: Variace na růžové téma

Dobrý večer,
já vím, moje blbé členění kapitol, já vím, ale neberte mi to, prosím. Já jsem na tom závislá, a to víte, staré zvyky se špatně mění. Přece jenom se tady hen tu ná pohybuju sedmým rokem, a to víte, po takové době to člověku přece jenom přiroste k prstům. Za beta děkuju Hifi.




Pornočlánek č. 69 (ahahhaahaa pun)

16. dubna 2017 v 23:31 | Kayleigh |  Admin

Zdravím vás, moje nedopsané kapitoly,

napadlo mě, protože ve chvíli, kdy má člověk 11 dní na dopsání a zkontrolování a vytisknutí diplomky, bude dělat cokoli, jenom ne psát, kontrolovat a tisknout diplomku, že vám tady na chvíli zase budu povídat, jak se mám, co dělám, kde se vyskytuju a tak. No vyskytuju se většinou v piči, přátelé, a dělám taky piču. Jako vyjma toho předstírání, že píšu diplomku. Jsem dá se říct za tří čtvrtinou, spíš se mi do toho nechce, hlavně proto, že vím, že je to záležitst maximálně dvou dní, to dopsat.
Prvního dubna jsem dovršila pětadvaceti let, což se samozřejmě neobešlo bez bujarých oslav s mnoha a mnoha přáteli, kteří se mě, soudě podle toho množství alkoholu a drog, co do mě narvali, pokoušeli nějakých pět týdnů zabít. Což, uznávám, mohlo vyjít, kdybych vůči alkoholu nebyla tak odolná. Zrovna teď nedávno jsem koukala na seriál Scream Queens a zcela upřímně to absolutně nechápu. Jo, a kdybyste náhodou měli čas, určitě se podívejte na film Prokletý Ostrov, pokud jste ještě neviděli. Miláček Leo, ahhh... Ehm, inu, kde jsme to... no jo, jasně. Moje vysokoškolská studia budou letos ukončena, a ačkoli ještě pořád existuje šance, že se pokusím přihlásit na doktorandské studium, předpokládám, že se zařadím do pracovního procesu, takže netuším, jak to bude s blogem po letošním červnu, respektive září (záleží, kdy odstátnicuju). Nemyslím, že bych psaní kdy vzdala úplně, to jednoznačně ne, ale přece jenom se změní úplně všechno, včetně mého bydliště (sic jenom dočasně, přibližně na pět let), takže netuším, co to udělá s mým tvůrčím já. Upřímně mě to neděsí ani z desetiny tolik, co by mě to mělo děsit, ale jak se říká, show must go on (než se objeví další krize mé deprese). Ostatně, co já vím, třeba mě čeká lepší kapitola života, než která byla ta dosavadní při mých studiích. Musím říct, že poslední dva roky jsem příliš šťastná na to, abych věřila, že nepřijde další hluboký pád; inu, o tom ale život je, ne? Jednou jsme nahoře, jednou dole, musíme jenom vědět, jaký máme cíl, nebo alespoň kdo ve skutečnosti jsme. Není snadné, znovu se najít, když zapomeneme, jaká je naše podstata - o tom bohužel něco málo vím.
Pokud i vy letos děláte učňovské zkoušky, maturity, státnice či doktorské zkoušky a po nich se zařazujete do pracovního provozu, nebojte se mi napsat, pokud se něčeho bojíte a nevíte, s kým si pokecat. Ráda to s váma pořeším. (Kontakt na mne najdete na facebooku, případně, pokud se stydíte mne kontaktovat pod jménem, můžete použít můj ask - mnoho lidí na něj zapomnělo, takže je tam teď klid a je velká šance, že na vaše otázky skutečně odpovím.)
A teď konečně to, pro co jste si přišli.

Kvůli blog.cz policy musím jednak upozornit, že se jedná o článek 18+ (takže by nejspíš bylo dobré, kdybyste v místnosti byli sami, až ho budete otevírat), a jednak tady na dva dny musím vystavit upozornění že se na blogu vyskytuje obsah 18+.


Miluju vás a přeji vám jenom to dobré.
S pozdravem,

Garatn Slash & Spol







Další články