Zachránce

16. září 2010 v 15:50 | Kayleigh |  Naruto yaoi
Název: Zachránce
Fandom: Naruto
Autor: Kayleigh
Postavy: Nechte se jednou taky překvapit J
Žánr: Romantika
Upozornění: AU, Shonen-ai, bez omezení
Anotace: Ztráta blízkého člověka vždycky bolí. Dokonce i ty, jež jsou netvory.
Prohlášení: Tato povídka nebyla sepsána za účelem zisku, jsou v ní využity postavy, jež jsou duševním vlastnictvím mangy a anime-seriálu Naruto a já si je jen půjčuji pro své potěšení.


Stojí na terase a dívá se dolů na vesnici, zpustošenou po nedávném boji. Sleduje dění pod sebou, lidi, opravující své domy, ninji, odklízející největší sutiny, děti, pobíhající mezi nimi. Přemýšlí se zadumaným výrazem o všem, co se v posledních třech dnech stalo. To varování od jeho ANBU jednotek přišlo naštěstí v čas, stihl poslat dopis s žádostí o pomoc svým přátelům a oni naštěstí okamžitě odpověděli a přispěchali na pomoc.

Zavře oči a zhluboka se nadechne: stále ještě ve vzduchu cítí pach výbušného jílu a krve, kterou tu zanechalo mnoho a mnoho statečných shinobi jen proto, aby jej ochránili. Jeho, Jinchuurikiho! Vydechne a odhodlaně se podívá na vycházející slunce, čeká posla, který by mu měl předat další informace o pohybu té zpropadené organizace, kvůli které zemřel on. Ani jeho přátelé, kteří mu přispěchali na pomoc, s tím už nemohli nic udělat. Byl vidět a slyšet obrovský výbuch, a když opadl prach, našli jej tam ležet na zemi, obličejem dolů, mrtvého.

Cítí, jak se mu v oku hromadí ta odporná slaná vlhkost, opře se dlaněmi o zábradlí terasy a zakloní hlavu, doufaje, že si slzy nenajdou cestu ven, ale ani tento naivní počin nezabránil první slze skanout po jeho líci. A druhé a třetí a páté a desáté.

Stál tam, na terase svého sídla, s hlavou zakloněnou, hledící k nebesům, a plakal tak usedavě, že by se nad ním i Jashin ustrnul. Proč?! Proč?!? PROČ!?! Proč musel zemřít zrovna on?! Proboha proč se mu všichni stále mstí? Proč mu nikdo nedopřeje, aby byl šťastný?! Proč mu museli vzít i jeho?! Vždyť nikoho jiného na světě už nemá! Nikoho! On byl pro něj vším! Úplně vším! Jemu jako prvnímu ukázal své city, svěřil se mu s tím, že se chce stát nejlepším ve vesnici, on jediný znal všechna jeho tajemství, on jediný mu rozuměl a teď… teď zůstal na všechno sám. Ani ona už tady není, odešla někam pryč, asi za tím svým, a jeho tady nechala.

V záchvatu srdceryvných vzlyků klesne na kolena, zaboří tvář do dlaní a pláče a pláče.

Ve svém zoufalství nepostřehne ani zvuk otevírání posuvných dveří, ani několik rychlých krok

ů a dokonce ani tiché vyslovení svého jména, jen najednou cítí, jak jej něčí ruce objaly a pevně přitiskly na sebe. Vyděšeně vzhlédne a střetne s nebesky modrýma očima, které na něj shlížejí tak láskyplně a s takovým pochopením, s jakým se na něj díval kdysi i on.

"Ššš," zašeptá. "Neboj se, nezůstaneš sám, Gaaro. Nikdy to nedovolím, dattebayo."

Gaarův pláč se mírně utiší, avšak slzy se z jeho očí řinou stále, nevěřícně se dává do blondýnkovy krásné tváře a snaží se pochopit význam jeho slov.

"Nenechám tě tady, Gaaro," zašeptá blondýnek zase a políbí Kazekageho Písečné vesnice na spánek. "Nenechám."

"N-naruto," hlesne Gaara a v očích se mu zatřpytí nové slzy, tentokráte dojetí a pevně se ke svému zachránci přitiskne. Naruto chápe Gaarovy pocity, vždyť jsou si přece tak podobní, mají tolik společného! Ale Naruto měl na rozdíl od Gaary přátele, kteří mu vždy pomohli, byly tady pro něj, když je potřeboval. Pro Gaaru ne. Pro něj tady byl jen jediný člověk, jen on, nikdo jiný. Dokonce, i když z něj lidé udělali svého Kazekageho, jim na něm nezáleželo. Naruto jen doufal, že nyní, po tom boji, který Gaara vyhrál a zachránil tak celou Písečnou vesnici, se pohled shinobi i lidí zde žijících na jejich Kazekageho změní. Vždyť jim zachránil jejich životy!

"Neplač, Gaaro…" těší jej Naruto a tiskne si jej k sobě, jako nejcennější poklad. A Naruto věděl, že Gaara jím skutečně je. Tedy alespoň pro něj. "Tolik mě bolí, když trpíš… a já ti nemůžu pomoci…" šeptá mu do ouška a v dlouhých pomalých tazích hladí jeho záda, snaže se ukonejšit jej, nejlépe až ke spánku. Gaara snad, jakoby podvědomě svého zachránce vyslyšel skutečně únavou po třídenním boji a těžkým psychickým otřesem po smrti svého bratra usne, sic slzy na jeho tváři ještě nezaschly a stále ještě dýchá mělce a přerývaně.

"Kazekage-sama!" vtrhne skupinka ninjů na terasu zrovna v momentě, kdy se naruto i s Gaarou v náruči zvedá ze země.
Naruto otočí hlavu odhodlán je vyhodit, ale když vidí, že je to tým písečné vesnice, se kterým před chvílí bojoval proti těm zpropadeným Akatsuki, zarazí se.

"Tiše," napomene je měkce. "právě usnul. Chtěli jste mu něco?"

"Bude náš Kazekage v pořádku, Hokage-sama?"

Naruto se usměje, mají o něj starost! "Ano, myslím, že ano. Ale bude potřebovat podporu. Podporu vás všech."

"Hai, hokage-sama." Kývnou, ale k odchodu se nemají.

"Potřebujete ještě něco?" zeptá se Naruto, když kolem nich prochází dovnitř sídla, nebo alespoň toho, co po něm zbylo.

"Až… se Kazekage-sama probudí…" začne jejich velitel. "Vyřiďte mu, že je to nejlepší Kazekage všech dob." Prohlásí pevně.

"Ne ne," zavrtí hlavou Naruto. "Až se Gaara vzbudí, řeknete mu to sami."

"H-hai," hlesne a celá skupinka, čítající asi deset osob, zmizí v obláčku šedého kouře.

"Už bude dobře, Gaaro," mumlá směrem k tomu uzlíčku neštěstí, co nese v náruči. Gaara, jakoby jej slyšel, se ze spánku zavrtí a přitiskne tvář k Narutovu plášti. Ano, Gaaro, s tímto člověkem už skutečně bude všechno v pořádku, můžeš nerušeně spinkat, Naruto se o tebe postará.

Tiše prochází ruinami Kazekageho sídla, zdraví shinobi písečné i své vlastní vesnice, všechny ujišťuje, že Kazekage-sama je v pořádku, jen po dlouhém boji vyčerpaný a ztrátou Kankura velice zasažený. Všichni vesničané se zajímali o Gaarovo zdraví, nikdo nebyl lhostejný, nikdo mu nepřál nic zlého, všichni s ním soucítili.

"Kam ho neseš?" zajímal se Shikamaru, ví, že je Gaara v pořádku, kdyby ne, Naruto by rozhodně nebyl tak klidný. Ne, když se jednalo o Gaaru, Shikamaru si dobře pamatoval jeho reakci, když se dozvěděl, že písečná vesnice bude dalšího dne nejspíše napadena - za půl hodiny už třicet ANBU a pět mediků probíhalo tou nevyšší možnou rychlostí bránou Konohy směr: Suna.

"Do Listové." Jednoduchá odpověď, ale v případě Shikamara se nemusel bát, že by nepochopil. Mladý ANBU se podíval směrem, kde si pamatoval, že byla nemocnice a spatřil jen neurčité kusy sutin, jako zázrakem zůstalo dětské oddělení nepoškozené, ale tam Gaaru a ani nikoho z těch, co potřebovali ošetření, nechat nemohl, Shikamaru pochopil.

"Připrav listovou na pořádný nával lidí!" stihl ještě křiknout.

"Neji!" oslovil dalšího člena ANBU, jenž právě pospíchal proti němu směrem do středu vesnice.

"Hokage-sama," zarazí se, když v jeho náruči spatří choulícího se Gaaru.

"Je v pořádku, jdu do Listové napřed. Zůstaň tu a převezmi mé velení. Všichni zranění musí být ošetřeni v Konoze, ty a Shikamaru vymyslete způsob, jak je tam dopravit, já vezmu Gaaru, -"

"Ne," zamumlá náhle Gaara.

Naruto se k němu skloní, předpokládaje, že spí a něco se mu zdá, políbí ho na tvář a jemně zavrní, jako kočka ke svým koťatům. "Ššš, Gaaro,neboj se, jsem tady."

"Naruto…" zamumlá a pootevře oči. Naruto se zarazí, když ucítí, jak Gaara vyvolává poslední zbytky své chakry, písek, kterého je všude dost a dost se začne formovat do desítek jakýchsi nosítek, na které se vejde právě jedna osoba, seřadí se za sebe.

V tu chvíli Naruto oněmí. On… ačkoli už nemá žádnou chakru… chce stůj co stůj zachránit své shinobi. Neji pochopí, co toto gesto znamená, pousměje se. Gaara se změnil, stejně jako Naruto. Oba jsou ochotni pro svou vesnici udělat cokoli, i kdyby je to mělo stát život.

"Gaaro, to ne-"

"Nemůžu… je … tu… j-jen tak… ne-chat…" zašeptá Gaara unaveně. "Musím… mu-musím jim…-"

Naruto pochopí naléhavost Gaarovy touhy pomoci svým lidem, on sám měl a stále má stejně nutkavý pocit pomoci ke své vesnici, ke svým přátelům…ke svým spojencům… ke Gaarovi…

Naruto se pousměje a shromáždí zbytky své chakry, aby je mohl předat Gaarovi. Ten na něj upře svůj unavený/překvapený/vděčný pohled.

"A-arigato."

Naruto se usměje a políbí je na spánek: "Tiše, Gaaro. Odpočívej."

Gaara se usměje a Neji pochopí, že jeho práce zde skončila a v přítomnosti obou Kagů je vyloženě nadbytečný a zcela nepotřebný, ba dokonce překáží, a rozběhne se k nedaleko stojícímu Shikamarovi, aby mu osvětlil nastalou situaci a pomohl zorganizovat skupinu, která bude pomáhat raněným lehnout si na nosítka.

Gaara se nepřestává jemně usmívat, ačkoli mu po tváři stále ještě kanou slzy. Naruto si toho všimne a zašeptá mu do ucha.
"Odpusť."

Gaara moc nerozumí, ale není schopen se Naruto zeptat, co tím myslí.

"Za Kankura. Já… byl jsem kousek od něj, když to vybouchlo, ale… nestihl jsem ho upozornit včas. Nešlo to, bylo to moc náhlé, moc rychlé…"

Gaara jej ale zarazí tichým: "Ne," Naruto se skloní těsně k němu, aby jej vůbec slyšel: "ne," zopakuje Gaara. " ty za to nemůžeš… neobviňuj se, prosím. Kdybys nepřišel ty a tvůj tým, Naruto… zabili by nás všechny a mě my odvedli s sebou."

"To bych nikdy nedovolil," ujistí jej blondýnek. "Za nic na světě bych jim tě nedal."

Gaara otevře zprudka oči: mluví blondýnek vážně? Vážně jej má ještě někdo rád? Kankuro musel Gaaru dlouho přemlouvat, aby mu Gaara uvěřil, že Kankurovi na něm skutečně záleží a má jej skutečně rád, a Gaara si byl jist, že on je ten jediný, ke kterému kdy může mít jakékoli citové pouto… Vždyť on je přece Sabaku no Gaara, jinchuuriki Písečné vesnice, ten, jenž se narodil bez lásky… Mluví nyní Naruto pravdu?

"Mluvíš…vážně?" šeptá Gaara téměř nábožně, s patrnou stopou obav v hlase.

"Ano, … o tomhle se nežertuje" Políbí jej Naruto na spánek, narovná se a pohlédne směrem k pískovým nosítkům. Všichni ranění jsou již naloženi, může se vyrazit. Ninjové z Konohy zůstávají u lehátek, jiní se vydají napřed a dělají konvoji hlídku. Naruto s Gaarou v náruči tento konvoj vedou tou nejkratší možnou cestou do Konohy, a Naruto si není jist, kolik chakry může toto jutsu spotřebovat, ale zatím se cítí docela dobře, jen potřebuje někoho, kdo má velké zásoby chakry pro chvíli, kdy ty Narutovy dojdou.


~~~~~~~~~gn ~~~~~~~~~~


"Nedokážeš si představit, jak jsem se o tebe bál, Gaaro…" povzdechne Naruto a stiskne jeho ruku pevněji. Gaarovu tvář zalije mírný ruměnec, nestává se mu, že by si o něj někdo dělal starosti.

"Jsem v pořádku," zašeptá Gaara a jako hadrová panenka leží a nechává se hýčkat, vždyť je to tak příjemné…

"Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo, …" miláčku, doplní v duchu Naruto a nepřestává hladit hřbet Gaarovy dlaně.

Miláčku…? Samosebou že ano, tolik let už je Naruto do Gaary zamilovaný! Snad od té doby, co jej zachránil před Akatsuki a možná dokonce ještě dříve. Přisune si židli blíže ke Gaarovi a mírně se k němu skloní, aby jej lépe slyšel a aby se Gaara nemusel tím mluvením tolik vysilovat.

Gaara jen zamyšleně hledí do Narutových očí, hledá oporu, hledá jistotu, hledá přátelství… hledá… lásku? Naruto si není jist, zda Gaarovu pohledu dobře rozumí, váhá, možná potřebuje vést, možná se jen potřebuje podívat hlouběji do těch jeho nádherně zvláštních zelených očí … skloní se, aby měl lepší výhled… podívá se hlouběji… pozorněji… hledá v jeho očích… vždyť právě ony jsou okny do duše, ne? Naruto se sklání nad ležícím Gaarou, pozorně studuje jeho oči… jeho výraz… snaží se porozumět jeho pocitům… jeho myšlenkám… jeho duši… Cítí totéž, co Naruto? Možná, že ano… ale musel by se do jeho očí podívat pozorněji… hlouběji… z menší vzdálenosti… podívat se ještě hlouběji… Naruto přesune svůj pohled z jeho očí na rty -má či nemá je políbit? Má či nemá mu říct, že jej miluje…?Má či nemá… nemá, či… má…? Má…? Nemá! Má… nemá…? Má…! Nemá… Má? …MÁ! V místnosti je absolutní ticho, není slyšet ani dýchnutí, sebetišší zašustění větru, ani ruch nemocničního personálu, ani zvenčí, z ulice nezaznívá žádný zvuk, jenž by narušil posvátné ticho zde, v pokoji, kde se právě šestý Hokage odhodlal vyznat se Kazekagemu ze svých citů. Naruto snad ani nedýchá a Gaara ani nemrká, jen vyčkávavě, možná trochu konsternovaně sleduje Narutův obličej, neustále se přibližující k jeho vlastnímu.

Nahne se ještě o milimetr a dotkne se Gaarových rtů svými, zatají dech - co se bude dít nyní? Jak Gaara zareaguje? Odstrčí jej? Zničí jejich přátelství…?

Ne. Naruto dobře ví, že ne. Gaara je nyní natolik zesláblý, hlavně po psychické stránce, že by od sebe nikoho nevyhnal, a navíc… Gaara má Naruta taky rád, jen ještě neví, jak to dát najevo, ale Naruto už se o to postará. Naruto jej naučí cítit emoce… Naruto jej v tom podpoří. A Gaara je mu už teď neskonale vděčný - tolik pro něj neudělal ani Kankuro… na druhou stranu, v tomhle směru víc udělat nemohl, byl přeci jen jeho bratrem. Naruto však je… Gaara sám neví. Snad… přítelem…? Snad láskou…? Ještě si není moc jistý, ale Naruto jej ujistí, a velice rád.

Vždyť Naruto je jeho zachránce.

Konec xD
 


Komentáře

1 Lucinka Naomi Deidarinka-chan | E-mail | Web | 28. října 2010 v 14:39 | Reagovat

Kýýáá...náádhera x)

2 Luella SB-nečko XD | Web | 10. prosince 2010 v 22:10 | Reagovat

*slzy v očích*....to bylo tak krádné!!!...kyááá ja cu taky tak vědět psáááát!!!!...dokonalé!!!

3 keishatko | Web | 19. února 2011 v 2:29 | Reagovat

ja tie tvoje poviedky fakt žerem...Gaara je tak nevinný a tak zraniteľný...nádherné :-)

4 iwasobo | Web | 1. července 2011 v 18:15 | Reagovat

Nádherně napsaný <3 kawai

5 Ilay^^ | Web | 21. července 2011 v 12:09 | Reagovat

aaa už zezačátku jsem si myslela, že to bude Gaara, ale tím druhým do páru jsem si nebyla jistá :D no ale Naruto nemohla jsi vybrat líp, bylo to prostě k uňuchňání a opět ta úžasná zdrobnělina Blonďáčeek AWWW :D

6 Rin | Web | 14. listopadu 2011 v 15:22 | Reagovat

Jak je  možné, že píšeš každou povídku uplně jinak? :-D Kdybych vedle sebe dala dvě od tebe, nikdy bych neřekla že to psal jeden člověk. Fakt poklona, to já píšu všechno stejně :D  :D Mimochodem táto bylo krásná :-P

7 tess | Web | 20. listopadu 2011 v 0:23 | Reagovat

moje úcta k tobě neustále vzrůstá. četla sem podobných sladkých povídek mraky, ale tobě se nějaký záhadným způsobem povedlo někam zahodit ten zbytečnej patos a zůstala jenom ta úžasná poleva. tohle je přesně ten typ povídek co si opravdu moc ráda přečtu i podruhý, potřetí,... i přesto, že je to sladký jako cumel, dám si ho ráda znovu.

8 Katy ^^ | Web | 9. března 2012 v 20:38 | Reagovat

Um...Ááá... já fakt nevím, jaká slova by vyjádřila tento příběh, předchozí komentáře mluví jasně.
A jak psala tess i má úcta k Tobě je s každou další povídkou stále větší... každá je jiná, což je úžasné! kde ty nápady bereš? :)
A tahle... ta mi vedrala slzy do očí :)
Úžasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama