Odměna

19. října 2010 v 21:09 | Kayleigh |  Naruto yaoi
Fandom: Naruto
Název: Odměna
Autor: Kayleigh
Pár: ItaSasu
Žánr: Romantika
Upozornění: Shonen-ai, Yaoi, pod 18 let nevhodné
Poznámka: AU, Sasuke složil Jouninskou zkoušku a Itachi se rozhodl, že si za to něco zaslouží…

*^.^*
"Gratuluji, Sasuke," podá mi otec chladně ruku.
"Děkuji, otče," prohlásím snad chladněji než on a svěřím se do péče matky, ale v tom do lóže vyběhne jakýsi temný stín s rudýma očima, chytí mě kolem pasu, zvedne mě do vzduchu a pevně mě stiskne.
"Sasuke!"vykřikne stín. "Gratuluju, bráško, dokázal jsi to! Jsi Jounin! Páni, jsi úžasný! Musíme to oslavit, ale až zítra, teď jdeme domů a ty půjdeš spát, musím ti ošetřit rány, a taky mi musíš všechno povyprávět - hrozně mě mrzí, že jsem tvůj boj neviděl Sasuke, omlouvám se, koho jsi dostal na poslední bitvu? Doufám, že někoho hodného tvé úrovně… Jak se cítíš, jsi v pořádku? Nějaká vážná zranění? Co všechno tě bolí? Byl tvůj poslední soupeř dobrý? Hrozně mě mrzí, že jsem nestihl závěrečnou část tvých zkoušek…"
"T-to je dobrý…" vykoktám. "Já ti to povyprávím," pousměju se do jeho ANBU chrániče na hrudi.
"Ehm, Itachi-san," ozve se za námi.
"No," udělá Itachi trochu otráveně, cítím, jak otáčí hlavu za hlasem: "Jé! Eh - Hokage-sama, promiňte, nějak jsem si nevšiml…-" a postaví mě na zem.
"To je v pořádku, jen… tvoje skupina měla dorazit až za tři dny, stalo se něco?" zeptá se Hokage, mimoděčně zčervenám a i Itachi se tváří provinile.
"Moje skupina je teď asi dvacet kilometrů od bran Listové, žel bohu mě v polovině cesty přestali stíhat… možná jsem je měl nechat ty tři noci prospat a ne je hnát tak rychlým tempem…" poslední část věty zamumlá spíš pro sebe, otec se tváří nesouhlasně, Hokage pobaveně a Itachi zamyšleně, aniž bych chtěl vyprsknu smíchy, Itachi naznačí něžný pohlavek a Hokage na mě spojenecky mrkne.
"Mimochodem, gratuluji, Sasuke-kun, tvůj výkon při boji s Nejim-kun byl výborný, nyní bys měl poslechnout svého bratra a jít se vyspat."
"Hai, Hokage-sama," kývnu a chci zmizet, ale Itachi mě chytí za krk.
"Postarám se o něj, večer vám donesu zprávu z mise, Hokage-sama,"
A zmizí společně se mnou.
"Sasuke!!!" zakřičí, sotva se ocitneme v domě. "Já mám takovou radost! Tak jak - jak jsi ho porazil? Neji je silný, to jo, ale na mého brášku nemá! Haha! Sasuke, jsem na tebe tolik pyšný, povídej a klidně přeháněj, chci vědět každý detail!" povzbuzuje mě.
"Uhm, potřeboval bych se osprchovat…" projevím skromné přání a zívnu si, nějak mě to unavilo.
"Páni, to musel být ale vyčerpávající boj!" usměje se Itachi vlídně. "Svlíkni se, ošetřím ti ta zranění."
"Děkuju," zazívám znova a rvu ze sebe špinavé triko, Itachi zmizí za dveřmi koupelny a po chvíli slyším zvuk napouštění vany vodou.
"Tak ukaž," přiklekne k posteli, na níž sedím. "Bolí tě něco?"
"Už ani moc ne, to nejhorší vyléčila Sakura hned po boji…" zavrtím hlavou.
"Hodná holka." Uzná, vezme do ruky vatu a desinfekci jemně mi otírá rány na zádech, ani to necítím, Itachi mi pořád opakuje, jak jsem skvělý a jak je hrdý, že jsem jeho bratr a jak se musel prodírat zástupem fanynek, aby se ke mně vůbec na stadion dostal a jak chudáky ANBU nutil dvě noci po sobě nespat - zarazím ho: "Itachi, ty jsi vážně… uhn,… dva dny nespal?"
"Uhn…" zazubí se. "chtěl jsem vidět svého milovaného brášku při závěrečném boji na jouninských zkouškách… hrozně mě mrzí, že jsem je nestihl, Sasu…"
"To nic… nemohl jsi za to," odtuším. "Ale od Hokage bylo podlé dávat ti misi, když jsi ji prosil, aby ji dala někomu jinému…"
"Uh, Hokage za to nemůže, Sasu, jednou jsem velitel ANBU jednotek, takže se o to musím postarat, a musím říct, že tentokrát mě bylo opravdu potřeba," zastává se Hokage Itachi.
"Tys jim to všem nandal, že jo, Itachi," dožaduju se i já vyprávění z jeho mise.
"Samozřejmě… všechny jsem porazil, stejně jako ty, broučku," políbí mě na čelo. Mírně se začervenám, ačkoli spolu s bráškou máme velice přátelský vztah, tohle udělá málokdy. Spíš velice výjimečně, třeba letos mi k dárku a přání k narozeninám dal i polibek na tvář… kterého jsem si mimochodem vážil více než všech ostatních dárků, které jsem toho dne dostal - aby ne! Už dlouho vím, že to, co k bráškovi cítím není jen sourozenecký obdiv a důvěra, ale něco mnohem většího. Sice to zatím neumím pojmenovat, ale je to velice silné a hluboké.
"Itachi," protáhnu a skloním hlavu k rameni.
"Hm," zavrní z koupelny, kde podle nastalého ticha usoudím, že zastavil proud vody.
"Chci se umýt." Projevím své přání.
"Kdo ti brání? Proto jsem ti přece napustil vanu, ne?" podiví se, když vystrčí hlavu ze dveří.
"Un," polknu. Přece mu nemůžu říct, že se před ním stydím!
"Ale no tak," pousměje se, když mu dojde proč asi klopím pohled, červenám se a žmoulám v dlani okraj svých kalhot. "Přece by ses před svým bráškou nestyděl…"
Moje červeň ještě o odstín ztmavne a Itachi tak pozná, že uhodil hřebík na hlavičku, pousměje se a přejde ke mně: "Tak pojď," a vyzvedne si mě do náručí.
Vypísknu a chci něco namítnout, ale rozmyslím si to, protože opírat se o jeho tělo je strašně příjemné! Místo prskání nadávek a nesouhlasu tak jen obtočím ruce okolo jeho šíje a položím si hlavu na jeho rameno, je mi teď tak hezky! Postaví mě v koupelně na zem a stáhne mi kalhoty i se spodním prádlem dřív, než stihnu jakkoli zareagovat. A než se začnu opět červenat, ležím ve vaně plné teplé vody a bílé nadýchané pěny až po bradu a Itachi sedí u mě a tak nějak divně na mě kouká.
"Co?" nevydržím to zvláštní napjaté ticho mezi námi.
"Nic, jen… chápu, proč máš tolik fanynek…"
"Tak to mi teda pověz, proč?" ušklíbnu se, ale ve skutečnosti mě jeho poznámka dost vykolejila - co tím chce říct…?!
"Jsi vážně moc hezký," vztáhne ruku a pohladí mě po tváři. Un, co je to s ním…?
Srdce se mi rozbuší rychleji, dělá si ze mě srandu? A proč se na mě dívá tak… hladově? Un, bráško, přestaň, myslím, že se tvého pohledu bojím… "Takový… rozkošný," usměje se asi docela hezky, ale mně ten výraz připadá spíš lačný.
"C-co tím myslíš?" kuňknu.
"Přesně to, co říkám." Ujistí mě Itachi nepřirozeně zastřeným, mírně ochraptělým hlasem. Nejsem dítě, vím, co to znamená, když má muž tak zastřený pohled a nakřáplý hlas! Jen nechápu, jak jsem mohl ve svém vlastním bratrovi vzbudit takové pocity, že jej vzrušily!
Itachiho mé myšlenkové pochody vůbec nezajímají, konečky prstů hladí má ramena, paže… klíční kost… prsní svaly… břišní svaly… obkrouží pupík… a zase nahoru. Tento periodický pohyb zopakuje několikrát a já se přistihnu, že mám zrychlený tep, zadržuji dech a cítím se zatraceně příjemně! Itachi, co máš v plánu?!
"Myslím, že si zasloužíš odměnu, Sasuke," zašeptá tím vzrušeným hlasem já se nemůžu rozhodnout, jestli mě děsí víc to, co řekl, nebo tón, jakým to řekl.
"Un," polknu namáhavě a Itachi se ušklíbne.
"Copak…?" protáhne mlsně a nahne se ještě blíž, mé srdce vynechalo jeden úder a pak se rozbušilo dvakrát rychleji, polknu ještě hlasitěji, než prve - tohle není dobré. Ne snad že bych se bál, že mi Itachi ublíží, moc dobře vím, že by to nikdy neudělal, jde spíš o to, že jestli mě okamžitě nezačne líbat, udělám to já! A jakmile jednou začnu, už nebudu moci přestat…! Itachi… Itachi, běž ode mě! Běž ode mě co nejdál, než se stane něco, čeho bys pak litoval!
"Promiň, Sasuke, ale já už nemůžu dál předstírat, že pro mne jsi jen bratrem…" zašeptá mi Itachi někam do krku a nezřetelně cítím, jak mi přejel rty po lastuře ucha - ale nejsem si jistý, jestli se to stalo, nebo si to jen vsugerovávám… bože, vždyť on je na tom úplně stejně jako já…!
"I…ta…chi…." Zavrním, když zcela cíleně stiskne mou bradavku. "Uhn…"
"Copak..?" zavrní mi do ucha a zuby přitiskne k mému krku. "Líbí se ti to?"
Lhát či nelhat?! Toť otázka!!!
"Ne," zavzdychám a jsem si jistý, že mi Itachi nevěří.
Olízne lasturu mého ucha: "Lháři," zašeptá, ale cítím, že s úsměvem na rtech. "Vzrušuje tě to." Oznámí mi.
"Ne." Lžu mu dál, nemůžu dovolit, aby udělal to, co oba chceme, aby udělal. Kvůli nám oběma.
"Jistě, a proč se tedy tak chvěješ?" položí očividnou a zcela správnou otázku. "Co?
"Bojím se tě."
Spásný to nápad!!!
Itachi mě okamžitě pustí a o krok poodstoupí, stále ve dřepu, a nevěřícně se na mě dívá. "Sasuke…?" osloví mě opatrně. "Vážně se… mě bojíš?"
Nasadím co nejdůvěryhodnější výraz a roztřeseně odpovím: "J-jo."
Itachi si mě přeměří starostlivým pohledem a pak pomalu natáhne ruku, aby mě na délku paže pohladil po vlhkých vlasech. Vidím jak aktivuje svůj sharingan a v duchu zakleju, moje lež je prokouknuta, pozná, že si vymýšlím.
"Ty malý lháři," zavrní, když sharingan opět deaktivuje, zase se ke mně přiblíží a položí svou dlaň na mou tvář. "Nemusíš nám v tom bránit proto, že jsme bratři… nikdo se to nedozví, bude to takové naše malé tajemství, co ty na to…?" zašeptá mi smyslně do ucha.
Poraženecky zasténám, nesnáším ho, za to, že je vždycky lepší než já, nesnáším společenské konvence, které mě nutily Itachimu lhát, nesnáším sám sebe, za to, že si neumím stát za svým a taky nenávidím své tělo, za to, že mě tak jednoduše zradilo, cítím, jak se můj penis nalévá krví, jak se po mých zádech převalují slastné vlny rozkoše, když se Itachi skloní nad mým krkem a skousává mou kůži, aby ji vzápětí pohladil svým sametovým jazykem, jeho dlaň klouže po mém rameni, klíční posti, prsních svalech, občas jakoby mimochodem stiskne mou bradavku, a při tom postupuje ústy po mém krku a šíji, zlehka mě kouše a saje a já co nevidět vyletím z kůže. Nebo alespoň předčasně ejakuluju. A to se mého penisu ještě ani nedotkl!
"Itachi…" zasténám, když se ústy přesune na mou bradavku.
"Ano…?" protáhne, snad spokojen s tím, jak moc mě vyvádí z míry.
"Nepřestávej," vzdychnu, ačkoli jsem ještě před chvílí vůbec nechtěl přiznat, že to chci.
"Ale…" podiví se Itachi naoko. "nějak rychle jsi změnil názor…" utahuje si ze mě.
Změřím si jej nehezkým pohledem, za což mě Itachi ztrestá prudkým skousnutím bradavky, projede mnou tak silná vlna horka a chladu zároveň, že neumím určit, jestli to byla ještě slast nebo už bolest. Itachi, co mi to děláš?!
"Nechce se ti ven…?" zašeptá Itachi a bez jakéhokoli upozornění pevně uchopí v dlani můj plně vzrušený penis.
Zalapám po dechu a táhle zasténám, má mě v absolutní moci ať chci nebo ne, teď už mu nejsem schopen bránit, zvláčním v jeho rukách, nechám se vytáhnout z vany, vyzdvihnout do jeho pevné náruče, přenést do mého pokoje a položit na postel, je přece tak snadné svěřit se do jeho péče, vím, že se o mně dobře postará, vím, že mi neublíží, je to přece můj bratr.
"Itachi," povzdechnu, když si ke mně přilehne a položí dlaně na mé boky, snad abych mu neutekl, snad aby mě zmapoval, kdo ví?
"Sa-su-ke," přeslabikuje mé jméno, když si to polibky míří přes střed hrudi k pupíku, načež do něj zajede jazykem a já se prohnu jako luk - bože, tohle je tak příjemné! Hlavně nepřestávej, Itachi! Polohlasně zasténám, abych ho podpořil v jeho činech a povzbudil, aby pokračoval, Itachi slastně zavrní a na okamžik mi připadá jako černá puma, starostlivě čistící vlastní kotě svým jazykem a své představě se pousměju, myslím vskutku na podivné věci…! Itachi se tiše zasměje, když položím dlaň do jeho týla a jemně, přesto jednoznačně navádím jeho hlavu níž, k jednomu jedinému místu, na kterém potřebuji jeho péči nejvíc: "Ššš, Sasuke…"
"Itachi," vydechnu a nepřeju si nic jiného, než aby mě takhle olizoval po zbytek mého života - je to ten nejúžasnější pocit, jaký jsem kdy zažil!
"Copak, maličký?" zamumlá Itachi, nadzvedne se na lokti a přehoupne se zase k mé hlavě, aby mě mohl jemně políbit na tváře, cítím, jak mi jimi prolévá horkost, jistě jsem celý růžový.
"Pokračuj," vydechnu, smířen se svou porážkou a, sypaje si popel na hlavu, ještě tišeji dodám: "prosím."
Čekám Itachiho vítězný smích, avšak nedočkám se, Itachi se jen rozněžněle usměje : "Jsi tak rozkošný, můj maličký," a skloní se, aby mě mohl znova políbit na rty. Jen na ně, polibek udržuje suchý a cudný a měkký a teplý a já jsem totálně v prdeli, protože jsem ho ještě dnes odpoledne jen miloval, teď už nevím, co je to za pocit - ale je tak intenzivní, až se to téměř nedá vydržet.
"Podívej se na mě, Sasuke," požádá mě a já mu vyhovím, otevřu oči a svážu jeho pohled s mým, ačkoli se mi roztřesou kolena a v ústech mi vyschne a cítím, jak se po celém mém těle přelévají vlny vzrušení z toho lačného pohledu, který na mě vrhá, náš oční kontakt nepřeruším, ani když Itachi aktivuje sharingan, nevím sice, co chce udělat, ale věřím mu a ani mě nenapadne se bát, asi ani není čeho, protože okamžik na to sharingan zase deaktivuje. Nepátrám po důvodu, není podstatný, hlavně proto, že se Itachi opět skloní, nejprve k mému krku, kde chvíli olizuje cestičku kolem krční tepny, podél klíční kosti až k ohbí ramene a zase zpátky, podél stále rychleji pulsující tepny až ke spodní čelisti, na chvíli se tam zastaví a jemně saje, jen chvilku, za okamžik už mě zase olizuje tím svým sametovým jazýčkem, přesune se k mému lalůčku a začne jej něžně žužlat, táhle zasténám a nakloním hlavu, aby ke měl co nejlepší přístup, nechci, aby tohle skončilo, je mi tak hezky, s mým milovaným nee-chan….
"Sasuke…" zašpitá Itachi a sám si klekne nad mé tělo, aby se mohl svléknout z trika a kalhot, spodní prádlo si nechává na sobě, zatím. Tse, jako bych se na něj nemohl podívat, nebo co, natáhnu po něm ruce a Itachi pozvedne obočí: "Copak bys chtěl, maličký?"
Nakrčím obočí: "Nejsem maličký," a posadím se, položiv obě dlaně na jeho vypracovanou hruď.
"Ne?" pousměje se a pohladí mě po tváři.
"Ne," potvrdím a na důkaz svých slov sjedu dlaněmi po jeho těle až k okraji jeho boxerek a chci mu je stáhnout, ale… nemám odvahu. Jasně je mi už šestnáct a jsem ode dneška jouninem, ale… na tohle odvahu nemám. Každý se po prvé bojí, ne? Ale no tak, Sasuke, tohle přece zvládneš, jen mu stáhneš ty boxerky, pak už se určitě iniciativy chopí zase Itachi… tak jo, zvládnu to. Chvěju se po celém těle, cítím to a dokonce vidím, když se mé ruce přibližují k jeho klínu, takhle se mi ruce snad nikdy neklepaly, a Itachi si toho nemůže nevšimnout, chytí mě totiž za ně a odtáhne od svého těla. Čekám výsměch, nějakou poznámku o tom, že vážně ještě jsem maličký, ale Itachi nic neříká, jen si mě vtáhne do náruče. Nahého, rozklepaného, vzrušeného a … trochu vyděšeného.
"Ššš, Sasuke, na tohle čekám už několik let, takže teď už to tu chvíli vydržíme ne? Máme na všechno spoustu času, miláčku, co říkáš?"
Usměju se a zabořím hlavu do jeho krku, když mumlám na souhlas.
"Ale málem jsem zapomněl, že jsem tady nechal něco rozdělaného…" zasměje se tiše.
Začervenám se - sakra, už zase, proč se před ním pořád tak stydím?
"Lehni si, broučku," vyzve mě něžně, ani mě nenapadne protestovat, na to jsem moc vzrušený/stydlivý. Tentokrát mě políbí na čelo, na spánek, na tvář, dlouze a vlhne na rty, pak skloní hlavu níž a věnuje se mým bradavkám, zatímco dlaněmi hladí boky, posunuje se rty a jazykem a zuby od jedné bradavky k druhé, pak jazykem dolů, kolem pupíku a ještě níž, až mě náhle a bez průtahů nebo upozornění pohltí celého do úst, zanaříkám, projede mnou extatická vlna vzrušení, kterou nemůžu s ničím jiným srovnat, mou mysl opustily veškeré myšlenky a já jen vnímám teplo a vlhko jeho úst, mrštnost a hbitost jeho sametového jazyka, úžasný odhad v intenzitě sání. Ležím na zádech s doširoka roztaženýma nohama, ruce zatínám v pěst a drtíce v nich prostěradlo se proti němu zoufale vypínám, a hlasitě sténám a v posledních fázích dokonce zmítám hlavou do stran, jak je slastně neúnosně nepopsatelná! Orgasmus mé tělo zasáhne jako tajfun. Obrovské něco, co se šíří celou mou bytostí, nejen tělem, ale i myslí, v několika vlnách, jakožto i v několika vlnách zaplním Itachiho ústa bělavou tekutinou.
"Itachi," vydechnu zmoženě a plně se uvolním, vychutnávaje tak ještě poslední zbytky toho slastného výbuchu. Z pod přivřených víček vidím, jak ze mě Itachi otírá zbytky semene, které nestačil spolykat a jak nade mnou chvíli klečí a s rozněžnělým výrazem mě pozoruje, rád bych věděl proč, ale nemám sílu se jej na to zeptat.
"Jsi tak nádherný, Sasuke," zašeptá a pohladí mě dlaněmi od kotníků až p rozkrok. "Ležíš teď jako žabička," téměř zašišlá a já zase zčervenám, bože, dělá to naschvál? Připadám si jako idiot, buď se červenám, nebo se vztekám, že nejsem dítě… jak puberťačka na prvním rande, fakt…
"A teď se konečně oůjdeme vyspinkat, co ty na to?" zeptá se mě stále tak rozněžnělým tónem, že nechci nic jiného, než se zavrtat do jeho náruče a klidně usnout, a je mi úplně jedno, co se kolem bude dít. Dokud tu bude můj milovaný Nee-chan, nemůže se mi nic stát.
"Jo," zavrním zase, Itachi se položí na záda a přitáhne si mě ne vedle, ale na sebe. Zavřu oči, schoulím se na něm do klubíčka, hlavu nechám položenou na jeho rameni, ruce omotám okolo jeho krku, nechám se jeho pevnými pažemi ochranitelsky obemknout a spokojeně zavrním do ohbí jeho krku a ramene.
"Miluju tě, Nee-chan."
Cítím, jak se usměje, i z jeho hlasu to poznám, když nás přikryje dekou až pod bradu a jemně a táhle mě hladí po zádech: "Strašně moc tě miluju, Sasuke."
 


Komentáře

1 Luella-chan-SBnko | Web | 28. října 2010 v 17:30 | Reagovat

Bože!Mě se chce bračat smát jásat a vřískat zároveň!Jak takhle můžeš psát!To snad ani není možné!...hej a nechceš být ty spisovatelka?!...Tohle bylo naprosto geniální!Úplně super.....jo a ta Sasukeho poznámka-a já jsem totálně v prdeli-mě málem zabila!...fakt super! *klaní se* :-D  :-D  :-D  :-D

2 Kayleigh McCamyo | Web | 17. listopadu 2010 v 13:40 | Reagovat

Děkuji, děkuji.... a ano, o literární tvorbu mám velký zájm, vyhrála jsem již několik literárních soutěží... xD

3 keishatko | Web | 24. října 2011 v 1:24 | Reagovat

paráda...ako to že som to ešte nečítala? btw. nie je nee-chan výraz pre staršiu sestru? inak skvelé...

4 Aki-chan | E-mail | Web | 6. listopadu 2011 v 12:13 | Reagovat

Krásne! :D Fakt sa ti to podarilo :)Na toto proste musím zdielať odkaz 8-)

5 Smajli | Web | 6. listopadu 2011 v 16:19 | Reagovat

Tuhle jsem četla už dřív, mám projeté nejspíš všechny uchihacesty na českých blozích, tudíž i tento =) Připadlo mi, že Itachi byl trochu OOC, ale jinak to byla parádní tvorba, kde jsem si našla všechno, co by podle mě mělo být v každé povídce - trochu té romantiky, sex a Uchihové =D

6 Katy ^^ | Web | 10. března 2012 v 13:22 | Reagovat

Oooh Keigh :D
Vždycky když čtu Tvoje úpovídky tak mám pocit, že se můžu jít zahrabat :D
To je tak dokonalé... jenom ta povaha Itachiho... no, řekněme, že mě mírně zarazila :D
Ale je to úžasná povídka s hodně dobrými poznámkami a vším... prostě se klaním až k zemi :D

7 Catherine | 25. března 2013 v 22:07 | Reagovat

Nádhera, musím si utírat sliny, ale je pravda, že tam  máš chybu v oslovení. Nee-chan je mladší sestra :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama