Ráno

9. října 2010 v 15:56 | Kayleigh |  Naruto yaoi
Název: Ráno
Autor: Kayleigh
Pár: Když vám to prozradím, nebude to ono xD
Fandom: Naruto
Beta-reader: Leorith
Upozornění: Yaoi, AU
Žánr: Romantika
Věková hranice: nevhodné do 15 let
Shrnutí: Zpětné vzpomínky jednoho chlapce na nejkrásnější chvíli jeho života…

~~~~~~~~~ *** ^.^ ***~~~~~~~~~~~
Viděli jsme se po docela dlouhé době, a první, co jsi udělal, bylo, že jsi mě pevně objal a zašeptal jsi, tak, abych to slyšel jen já, že jsem ti strašně moc chyběl a že ses mě nemohl dočkat.
I já se na tebe moc těšil - jsi jako moje droga, vezmu si jednou a už nemůžu přestat… a navíc v tom lítám čím dál víc. Byl jsi tak roztomilý, když ses mi s červenáním přiznal, že jsi kvůli mně uklidil, a že bys byl rád, kdybych po svou návštěvu bydlel u tebe. Samozřejmě jsem nabídku přijal, byl jsem do tebe přeci tak zamilovaný! Očividně jsi měl radost, ale nechtěl jsi to dát najevo, s rukama za hlavou ses spokojeně vyptával, jak se mám a na podrobnosti mé mise ve tvé vesnici. Já jsem ti ochotně odpovídal, vyprávěl ti zážitky z naší vesnice i z mého života a ty ses celou dobu smál, nebo alespoň usmíval a občas jsi po mně nenápadně pokukoval.
Líbila se mi pozornost, kterou jsi mi věnoval, s jakou ses zajímal, jak se mi tu líbí, zda jsem neměl žádné další problémy s Akatsuki, jestli jsem se v pořádku uzdravil. Přiznal jsem se ti, že… si stále ještě nemůžu zvyknout na pocit, kdy ležím v posteli a… usínám. Že se bojím svých snů, protože se mi vybavují vědomím již dávno zatracené vzpomínky z dávného dětství. Bedlivě jsi mi naslouchal a pak ses tak… zvláštně pousmál a chytil mě za ruku. Byl to zvláštní pocit, cítil jsem se… nevím, tak… chráněně. Vděčně jsem se na tebe podíval a tvou dlaň pevně stiskl, ty ses ke mně pootočil, zářivě ses usmál a zcela vážně jsi mi oznámil, že když jsem s tebou, nemusím se ničeho bát.
Když jsme došli ke tvému bytu a tys otevřel dveře, tak nějak jsem nevěděl, co přijde, ale bylo to mnohem lepší, než jsem čekal. Malý byteček, vyvedený ve světlém dřevě a oranžových, žlutých a červených barvách, byl vyloženě krásný a útulný, tolik se mi líbil! Taky jsem ti to tak řekl, zasmál ses a odpověděl mi, že bych to tu měl vidět za normálního chodu, prý bych si myslel něco docela jiného.
Složil jsem si věci a ty jsi mi nabídl večeři. Nevěděl jsem, jestli a jak to přijmout, vím, že tvoje nejoblíbenější jídlo je rámen, ale já ty nudle moc v lásce nemám. Jak moc jsi mě překvapil, když jsme minuli tvůj oblíbený rámen bar a tys mě zavedl do restaurace ve středu vesnice a nechal jsi mě vybrat si, co jen jsem chtěl! Dokonce sis objednal totéž co já a pak ses zeptal, kde mám svou tykev s pískem, věděl jsem, že když jsi tady ty, nemůže mi nic ublížit. Zasmál ses, možná trochu nervózně a přisvědčil jsi tím svým obvyklým Dattebayo.
Dlouho jsme si vydrželi v té restauraci povídat, tak dobře jsem se ještě snad nebavil. Vyprávěl jsi mi své zážitky z misí, ty vtipné, ty nebezpečné, ty akční i ty strašidelné, já se jim smál, tvářil se užasle i uznale a zvědavě a nedočkavě se dožadoval pokračování historky. Do tvého bytu jsme se vraceli pozdě v noci, nechal jsi mě jít do sprchy jako prvního a připravil jsi postel. Vyšel jsem z koupelny jen v červeném ručníku, ovázaném okolo mých boků, a přiznal se ti, že jsem si zapomněl pyžamo - hrozně ses smál a pak jsi připustil, že je to vlastně celkem pochopitelné, když jsem nikdy nic takového nepotřeboval, a půjčil jsi mi jedno ze svých triček se znakem listové a tmavé volné kraťasy, načež jsi za dveřmi koupelny zmizel ty.
Až nyní jsem si všiml, že je zde jen jedna postel a byl jsem velice zvědavý, jak dnešní noc dopadne, protože jsem si tak trochu domýšlivě myslel, že jsi na tom s city ke mně podobně jako já k tobě, neuměl jsi to skrývat moc dobře. Ale taky dost možná jsi ani nechtěl, že…
Nevěděl jsem, co teď, a tak jsem si sedl na pohovku a začetl se do jednoho z časopisů, takže jsem ani nepostřehl, že mi již stojíš za zády a koukáš mi přes rameno. Zasmál ses, když jsem trochu nadskočil, jak mě zastudila kapka vody, která stekla z tvých vlásků na můj krk, a já se po chvíli k tvému smíchu přidal. Nabídl jsi mi svou postel a já se zeptal, nebudeš spát ty. Pokrčil jsi rameny a kavalírsky prohlásil, že křeslo je rozkládací a docela pohodlné a na pár hodin spánku stačí. Překvapeně jsem se zeptal, jestli neblázníš a pak jsme se chvíli hádali, kdo si kam lehne, oba odhodláni druhému nedovolit nepohodlný spánek. Řekl jsem ti, že si tě nevezmu na triko, a ty zas, že nemůžeš dovit, aby Kazekage Písečné vesnice z návštěvy v Konoze domů dokulhal shrbený jako stoletý kmet. Složil jsem se smíchy na tvou postel a ty jsi mě okamžitě následoval. Leželi jsme a smáli se, ani jsme nevěděli čemu, přišlo mi to strašně směšné. Pak jsme najednou přestali a já si uvědomil, že si mě zcela nepokrytě prohlížíš. Otočil jsem k tobě hlavu a zadíval se ti do očí, chvíli jsi mi pohled oplácel, ale pak sis povzdechl a chtěl jsi vstát. Zadržel jsem tě a nadzvedl jsem ti pokrývku, abych ti tak němě naznačil, že tě chci u sebe. Zatvářil ses udiveně, a tak jsem ti řekl, že mám strach ze svých snů. Pochopil jsi, usoudil jsem, protože ses vedle mě položil a starostlivě jsi mě přikryl až po bradu. Leželi jsme na bříšku, těsně u sebe a ty jsi mě chytil za ruku. Vděčně jsem ti ji stiskl a ty jsi do ticha pokoje zašeptal, že s tebou se nikdy nemusím ničeho bát, protože ke mně žádnou noční můru nepustíš. Podepřel ses na lokti, nadzvedl ses a lehl sis tak blízko, že polovinou těla jsi na mě téměř ležel, jako bys tak tvořil neprostupnou hradbu tvořenou z jedné strany zdí a z druhé strany tvým tělem, nikdy jsem se necítil bezpečněji a chráněněji, dokonce ani za svým pískem ne. Asi jsi poznal, jak moc je mi to příjemné, protože ses tichounce zasmál a pevně jsi mě ze své pozice semeho objal, zašeptal jsi mé jméno do ticha noci a políbil mě na krk. Nedokážeš si představit, jak smyslně elektrizující mnou projela vlna vzrušení. Ani ne tak z tvého polibku jako spíš z toho, co teď může následovat - začínal jsem tušit, že ani já tobě nejsem lhostejný, ale veškerou činnost jsem nechával na tobě, ty jsi byl seme, já jen pokorně a nesmírně vděčně přijímal.
Zadíval ses mi do očí, já ti pohled chvíli opětoval, ale dlouho jsem to nevydržel, mou tvář zalil stydlivý růměnec a já sklonil hlavu, stále jsem však cítil, jak mě pozoruješ. Zvedl jsi mou hlavu za bradu dvěma prsty, lehce, spíš tázavě, jestli se mě vůbec smíš dotknout… tolik se mi má pozice líbila! Sehnul ses a svrchu jsi mě něžně políbil na rty. Byl to nádherný pocit, mé srdce vynechalo jeden úder a pak, jakoby si uvědomilo, co se stalo, rychle nasadilo minimálně dvojnásobné tempo, aby mi ten jeden chybějící úder mohlo stonásobně vrátit, byl jsem naprosto uchvácen, ačkoli tvůj dotyk na mých rtech byl velice krátký. Nesmutnil jsem, tohle byla jen pozvánka do ráje, jen ochutnávka toho nejsladšího dezertu , jen závan té nejpodmanivější vůně… a já věděl, že jen u jednoho něžného polibku nezůstaneme.
Oddálil ses ode mě jen natolik, abychom si viděli do očí a tiše, přesto rozhodně jsi zašeptal:
"Dovolíš mi tě milovat, Gaaro?"
I když jsem tušil, že to takhle nějak dopadne, nemohl zakrýt překvapeně/nevěřícně/ohromeně šťastný výraz, když jsem ti s úsměvem přikyvoval a ani mumlal nějaká nesmyslná slůvka, vyjadřující souhlas, byl jsem natolik vyvedený z míry, že si své chování z toho večera vybavuji jen matně, zato to tvé si pamatuji přesně. Sklonil ses pak ke mně a hodiny a hodiny jsi líbal mé rty, mazlil ses s nimi, otíral o ně své, něžně o ně otíral své zoubky a později i špičku svého sametového jazyka, hladil jsi mě po tváři, podpíral jsi mi jednou dlaní zátylek nebo krk, mezi polibky, kdy jsme se tiše nadechovali a sbírali síly na další sérii polibků v tvé režii, jsi mi šeptal tak nádherná slůvka lásky, tak rozněžnělá vyznání, tak roztomilé přezdívky tak láskyplným šepotem, že jsem měl pocit toho nejvýjimečnějšího člověka na planetě.
"Miláčku,…" zašeptal jsi, když jsi mě líbal na tváře, když jsi postupoval jemnými polibky k mému spánku, když jsi špičkou jazyka přejížděl po lastuře mého ucha, zatímco si dlaní hladil můj bok a později sis dovolil tu dlaň položit na můj zadeček, nejdříve jen zlehka a hned jsi ji zase přesunul na můj bok, pak ses odvážil mě hladit od podpaží až po koleno, přičemž ses na mém zadečku vždycky chvilku zdržel.
Bylo časně ráno, když jsi svým jazýčkem jemně olízl mé rty, pak ještě jednou, a ještě jednou, než jsem pootevřel rty a vpustil tvůj jazyk do svých úst. Čekal jsem, že mě začneš chtivě olizovat a svlékat ze mě oblečení, které jsi mi před pár hodinami půjčil, ale ty jsi jen něžně, opatrně, skoro nábožně, snad jako bych byl z porcelánu, prozkoumával má ústa špičkou jazyka a já měl pocit, že spíše lákáš můj jazyk do svých úst, a tak jsem ti zkusmo, připraven se stáhnout, vyšel vstříc. Mírně ses do polibku usmál a stáhl jsi se zpátky do svých úst, můj jazyk následovat ten tvůj a já nemotorně napodoboval ty předtímní krouživé, ladné pohyby, které jsi praktikoval v mých ústech, ale pohyby mého jazyka už tak ladné nebyly. Naštěstí jsi po pár vteřinách pochopil, že si moc nevím rady a tak jsi nad naším líbáním opět převzal kontrolu.
Byl jsem si jistý, že tohle je skutečně ta nejkrásnější chvíle v mém životě, ale to jsem ještě nevěděl, co přijde, když jsem pak, po hodinách a hodinách našeho líbání, ležel ve tvé teplé náruči, schoulený na zádech a ty jsi jako správný seme ležel nade mnou, pevně mě objímal a mimoděčně občas políbil kdekoli na tvář, když jsem postupně usínal: kolíbal jsi mě tak k nejšťastnějšímu a nejnádhernějšímu spánku, který jsem kdy zažil.
"Spinkej, Gaaro…" řekl jsi taj něžně, když už jsem byl v tom podivném stavu, kdy mysl ještě vnímala, ale tělo již nemělo potřebu reagovat. "budu tě hlídat,… každý tvůj nádech."
A teď, o pět let později, ležím v té samé posteli, v té samé poloze, s tou samou osobou a sleduji tvůj nádherně uvolněný výraz, na který dopadají první sluneční paprsky dnešního dne. Poslouchám tvůj klidný dech, cítím pravidelný tlukot tvého srdce a vnímám teplo, vycházející z tvé sametové kůže - je mi nádherně.
Náhle se tvá víčka jemně zachvějí, jako peříčko rozkošného kuřátka v letním vánku, a zpod krásných hustých tmavých řas vykouknou tvá nádherná modrá očka.
"Dobré ráno, lásko," zavrníš rozespale a s úsměvem mi věnuješ první dnešní ranní polibek na ouško, rozkošnicky s protáhnu a zachichotám se, když se i se mnou v náručí otočíš na záda a mě tak položíš na své vypracované tělo.
"Dobré ráno, miláčku," oplatím mu pozdrav a otřu svou tvář o ohbí mezi tvým ramenem a krkem.
"Oh," uděláš překvapeně. "Děje se něco, miláčku…? Tohle jsi naposledy udělal před pěti lety…"
Ano… já vím, že ano, ale přišlo mi to … nevím, tak nějak… hezké.
"Ne," odpovím, "nic se neděje…" a otřu svou tvář o totéž místo ještě jednou a podívám se ti do očí, netváříš se moc přesvědčeně a tak se zasměju a s jistou rozverností, patrnou v hlase i v očích, ti prozradím, že se mi dnes zdálo o naší úplně první společné noci, kdy jsme si vzájemně vyznali lásku. Zadíval ses mi do očí a usmál ses, tak nádherně, jak to umíš jen ty a prohrábl jsi mi vlasy, než jsi mě políbil na rty. Něžně, hřejivě, měkce, teple, dlouze, mělce, vlhce… tak, jak to miluji.
"Líbilo se ti včerejší výročí?" zeptáš se pak.
Usměju se, myslím, že mé včerejší chování ti muselo dát jednoznačnou odpověď, tak nádherně jsi vše připravil: ráno snídaně do postele, pak něžné mazlení a milování, společná sprcha, další mazlení, tebou uvařený oběd a mnou vybraný film, další spousta mazlení, procházka letní Konohou, romantická večeře v nejlepším podniku, koupel ve zdejších lázních, druhé milování zde a nakonec návrat domů do našeho bytu, kde mezitím pravděpodobně někdo z tvých přátel uklidil, naši ložnici vyzdobil svíčkami, květinami a pomalou, instrumentální hudbou, linoucí se z přehrávače, položil jsi mě na postel s rudým povlečením, plnou okvětních lístků bílých růží a pomiloval ses se mnou potřetí - byl jsem v sedmém nebi, a to jsem ještě nevěděl, že pro mě máš ještě větší překvapení. Totiž, když jsi mě po našem milovaní, v té chvílích, kdy ti tiše ležím v náruči a odpočívám a nechám se tebou hýčkat, zatímco jsi mě líbal na ramena a krk, chytil něžně za levou ruku a navlékl mi na prsteníček kroužek z bílého zlata s tichou otázkou, která se mi - navzdory své nenápadnosti a krátkosti - vryla hluboko do mysli:
"Vezmeš si mě?"
Štěstím jsem zapomněl dýchat a ačkoli jsem byl ještě před několika vteřinami unaven k smrti, otočil jsem se ve tvé náruči čelem k tobě, začal tě líbat všude, kam jsem dosáhl, povalil tě na záda a pomiloval se s tebou počtvrté, neustále jsem přitom šeptal - a asi i vzdychal, sténal a v posledních fázích pravděpodobně i nevědomě křičel - "Ano…!"
"Hrozně moc…" přisvědčím se zasněným úsměvem, když se mi v mysli vybavuje vteřinu po vteřině celý včerejší den.
Vezmeš mě za levou ruku a přitiskneš k ní své rty: "Můžeme dnes vybrat termín naší svatby…"
Rozzáří se mi oči způsobem, o kterém vím, že mu nemůžeš odolat a uděláš cokoli, abys jej na mé tváři mohl vídat co nejčastěji, políbím tě na krk, jelikož jinam při své pozici nedosáhnu a chci vstát, ale jakmile pohnu nohou, chuť na vstávání mě přejde - po našem včerejším čtyřnásobném milování mě bolí zadeček! Pravděpodobně si toho všimneš, protože se zatváříš omluvně a zabráníš mi v dalším pohybu, opatrně mě ze i se mnou v náruči zvedneš a zvolna se vydáš ke koupelně, kde mě položíš do vany a napustíš mi do ní teploučkou vodu, políbíš mě na čelo, klekneš si ke mně a několik minut se mi kajícně omlouváš, ačkoli ti několikrát řeknu, že to není tvoje vina, a že rozhodně včerejšího dne nelituji, stále se tváříš tak kajícně a provinile se ptáš, jestli pro mě můžeš něco udělat. Říkám ti, že mi nic není, jen se potřebuji trochu uklidnit a zarelaxovat si, poděkuji ti a ujistím tě, že to zvládnu sám. Odejdeš tedy, avšak dveře do koupelny necháš pootevřené, abys mě slyšel, kdybych něco potřeboval, vždycky to tak děláš. Přistihnu se, že se poťouchle šťastně usmívám a zatřepu hlavou ve snaze se své hloupoučké grimasy zbavit, ale za několik vteřin se na mé tváři usadí znova, vzdám tedy své snahy a bezelstně úsměv ještě zvětším, když se náhle dveře opět otevřou a ty mi na tácu neseš snídani - překvapeně zamrkám, ale hned se mi na tvář vrátí ten přihlouplý úsměv - tolik tě miluji… a taky ti to vzápětí oznámím. Pohladíš mě po vlasech, mírně navlhlých díky vodní páře a políbíš mě na čelo.
"Na tohle ti odpovím až u oltáře."
 


Komentáře

1 Lucinka Naomi Deidarinka Sasaki no Akasuna | E-mail | Web | 28. října 2010 v 13:07 | Reagovat

Kýýáá to je nádherná povídka xDD Lowinkuju tě Gaaro ♥

2 Luella SB-nečko XD | Web | 10. prosince 2010 v 21:26 | Reagovat

*připitomělý úsměv* ....tohle bylo tááák slaďoučké!!!..!...Nádhera fakt úžasné.....Božíííí dokonalééé!!!!

3 keishatko | Web | 19. února 2011 v 2:22 | Reagovat

fakt nádherné...som sa rozplývala nad tou poviedkou <3

4 loirene | Web | 14. června 2011 v 6:11 | Reagovat

Myslim, že tohle číst jednou je málo :-D Zezačátku jsem nevěděla, kdo je kde a s kým, ale máš to dobře popsaný... Takovýhle happy-endy miluju ;-)

5 Ilay^^ | Web | 21. července 2011 v 12:27 | Reagovat

Aaaa Gaara že umí nahodit poťopuchlý usměv :D tak to je děsně roztomilé...xD ale nedokážu si to představit, spíš jenom jako JOKERA :D tak se asi nebude tvářit že hehehe :D muhu.,..xD:D
prostě dokonaléé dokonalee :D AWWW :D:D

6 Katy ^^ | Web | 9. března 2012 v 20:43 | Reagovat

"Vezmeš si mě?" To je tak úžasný skoro ukončen, hrozně romantický :)
A i když se to možná nezdá, já si na romantiku potrpim :D
Další povídka, kterou jsem četla s otevřenými ústy a jedním dechem :)
Jsi obdivuhodná Keigh :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama