Sen 1/2

26. října 2010 v 18:40 | Kayleigh |  Naruto yaoi
Název: Sen 1/3
Fandom: Naruto
Postavy: Sasuke, Naruto
Autor: Kayleigh
Betareader: Dr. Zlon
Žánr: Romantické Shonen-ai
Upozornění: 15+
Shrnutí: Sasuke se zraní a Naruto cítí morální - i jinou (muhehe) - povinnost se o něj postarat…



*^.^*



Zase nic, jen pár ptáků se vzneslo do vzduchu.
"Kso," uleví si zlostně znovu. "Kde ten Sasuke zatraceně vězí…? SASUKEEE!"
Za chvíli se bude stmívat a on jej nemůže najít. KSO.
"Sasuke!"
A nejspíš bude brzy pršet.
"Ozvi se mi!"
Zatracený Sasuke, kde sakra je?!
"Sasukeee, vylez!"
Povzdechne si, ten kluk to dělá naschvál.
"Sasuke! Kso,"
Zatracený Sasuke, že on se na něj vykašle, nechá ho tu někde trénovat a Naruto sám uteče domů schovat se dřív, než se rozprší.
"…Naruto…?" ozve se náhle někde vepředu. Naruto zbystří, tohle je Sasukeho hlas!
"Jo, jsem to já… kde jsi…?" Naruto znejistí, Sasukeho hlas zní… zvláště, je tichý, takový… Naruto to sice neumí přesně popsat, ale ví, že tohle rozhodně není jeho normální, tedy arogantní tón hlasu. "Mluv na mě, Sasuke, stalo se ti něco…?"
"Jsi sám?" ozve se někde blízko, Naruto si je téměř jistý, že je za tímhle křovím, pravděpodobně sedí na zemi, určitě nestojí.
"Jo, jsem… trénink skončil, protože Kakashi má samostatnou misi a my máme tři dny volno…" přibližuje se Naruto k tomu keři, za nímž mladého Uchihu tuší. Rozhrne jej a spatří Sasukeho sedět na zemi ve velice podivné poloze.
"…Co se ti stalo…?" zajímá se blondýnek.
"Vyvrtnul jsem si… kotník…" zamumlá Sasuke a přistiženě zčervená. Je mu jasné, že Naruto teď propadne nebetyčnému záchvatu smíchu, to přece není možné, pan Sasuke Dokonalý Božský Neporazitelný Uchiha si vyvrtnul kotník! Sasuke protočí oči a čeká, než Narutovi dojde význam jeho slov, ale stále je ticho, žádný smích, žádné pošklebování, žádné škádlení a pošťuchování.
Naruto se jen tak pro sebe ušklíbne, skloní se ke svému týmovému kolegovi a přehodí si jeho paži přes ramena: "Pomůžu ti vstát… můžeš chodit?"
Sasuke však ztratí rovnováhu, a ačkoli je polovinou těla pověšen na Narutovi, málem spadne na zem.
"Hej, hej, ne tak rychle, frajere," zarazí ho Naruto, Sasukeho překvapí, jak starostlivě ta výtka v Narutově podání vyzní, žádný sarkastický nádech, žádný arogantní výsměch, žádný škodolibý podtón.
"V pohodě? Zvládneš to, nebo tě mám nést?" zajímá se Naruto, Sasuke nevěří svým uším - kde je jejich soutěživost?!
"D-dobrý,… zvládnu to, myslím…" řekne namáhavě.
"Co's vůbec dělal?" optá se Naruto zcela mimochodem. "Jako, že se ti podařilo pohmoždit si kotník…"
"Spadl jsem ze stromu…" zamumlá Sasuke s pohledem upřeným na zem, tentokrát se určitě smát začne.
"Aha… taky se mi to stalo…" kývne Naruto a Sasuke nevěří svým uším. "Když jsem trénoval sám a byl myšlenkama někde úplně jinde, zapomněl jsem si kontrolovat chakru a už jsem padal na zem…"
"A… jak to dopadlo?" zajímá se Sasuke.
"No, vyvolal jsem si klon a ten mě hodil na větev."
Sasuke se začervená, při všech bozích, ten Usuratonkashi se dokáže sám zachránit a Sasuke ne?! Kam to ten Uchiha dotáhl! "Aha…"
"Vezmu tě k Sakuře, ona ti ten kotník napraví. A tebe vyléčí ráda, na rozdíl ode mě… minule jsem si zlomil dvě žebra na samostatné misi, no, šel jsem za ní do nemocnice a ona mi řekla, že nemá čas, no věřil bys tomu?" uchechtne se Naruto a vyzní to napůl zahořkle, napůl ironicky.
"Nesnáším ji," přizná tiše Sasuke.
"Sakuru?" ujišťuje se Naruto. "Jo… já taky. Ty boule, co od ní mám, se do dneška nezahojily… a občas mě z nich pěkně bolí hlava." Vyznělo to stejně podivně, jako jeho předchozí věta, ironicky a zahořkle, ale Sasuke má dojem, že Narutovi rozumí, jen nechápe, kdy nastala ta změna - už ji nemiluje?
"Buď rád, že ti na Facebooku nezaložila fanklub…" ušklíbne se Sasuke.
Naruto se zarazí: "Počkej - jako… ona tobě…?T-to jako fakt?!"
"Jo," kývne druhý chlapec zcela vážně.
Naruto se musí zastavit v chůzi, jak se začne smát, chytí se rukou za bříško a málem spadne na zem, jak se směje: "Tywe… fakt… mwahahaha!!! … ti zalo - ehehe - založila fanklu - uhuhu - ub? Mě chceš zabít…? Tywe, … to snad není pravda…!"
Sasuke, jak tak Naruta, klátícího se smíchy k zemi, pozoruje, si uvědomuje až teď, jak trapné a směšné Sakuřino počínání je a propadá po vzoru Naruta do stále hlubšího pobavení.
Tak tam seděli - Naruto ležel a mlátil rukama do země - a smáli se, až brečeli, a pak, když už ani jeden neměl dech a bolela je bránice tak moc, že museli přestat, se mezi nimi rozhostilo podivné ticho. Nebylo plné napětí, tichého vzdoru, potlačovaného vzteku a soupeřivé nesnášenlivosti, naopak. Bylo to ticho uvolněné, milé a přesto tak nějak zvláštně křehké, jako by mu nebylo přáno, ačkoli Naruto ani Sasuke netušili, kde se ta atmosféra vzala, nechtěli, aby zmizela. Poprvé v životě měli pocit, že před ním sedí/leží opravdový přítel.
"Kolik máš fanynek…?" zeptá se Naruto po chvíli onoho zvláštně křehkého ticha, zní to trochu zvědavě, trochu zahořkle a taky trochu přátelsky s přetrvávajícím podtónem pobavení.
"Třičtvrtě nám známého světa - hele, věděl's, že existuje kapustová vesnice?" ptá se Sasuke a Naruto záporně, leč s úsměvem zavrtí hlavou. "Hm, no, a to mi od tamtud přišly už dvě nabídky k sňatku…"
Naruto se opět skácí k zemi - v životě by nevěřil, že má Sasuke smysl pro humor.
"Měl bys být zraněný častěji," hýkne pak Naruto.
Sasuke se na něj nechápavě podívá. To mu tu bolest tolik přeje?
"Býváš vždycky tak vtipný?" vyvede jej však Naruto z omylu.
Sasuke se zamyslí, bývá vůbec někdy vtipný? Vlastně… spíš ne, ale co odpovědět Narutovi? Proč se vlastně snaží být nyní v jeho společnosti zábavný, když to nikdy dřív neměl potřebu dělat? Dělá to z vděku, že jej Naruto nepovažuje za idiota? Nebo z úlevy nad tím, že přišel on a ne ta růžovovlasá … slečna? Kdo ví, každopádně, aby se vyhnul zbytečným otázkám, na které vskutku nezná odpověď, odpoví kladně.
"No, kam tě mám doprovodit? Domů? Nebo do nemocnice?" zeptá se Naruto.
"Asi… asi domů."
"Teda, že já se vůbec ptám, samozřejmě že chceš odvést ke své milované Sakuře-chan…" utahuje si z něj, nebo možná spíš z Naruto.
"Jo!" přidá se k jeho sarkastické hře Sasuke. "Odveď mě za mou životní láskou! Ach, srdce mi puká, když ji nevidím déle než pět vteřin!"
Naruto opět leží na zemi smíchy, Sasuke vstávat nemůže, kvůli bolesti v kotníku, ale nebrání mu to se taktéž nenuceně, zvesela a naprosto přirozeně zasmát - páni, kdy se tohle stalo naposledy…? Když ještě měl rodinu…? To už je tedy pěkně dávno.
"Jooo," vydechne Naruto, když se uklidní. "Fakt by mě zajímalo, kdo jí nakecal, že jí ta růžová sluší."
"Lee." Odpoví sebejistě Sasuke.
"Myslíš toho šílence, co celý život úspěšně maskoval ty dva koberce jako obočí?"
Tentokrát je to Sasuke, kdo jde smíchy do kolen - to sedlo: "Jo, a taky tu příšernou paruku jako ještě příšernější střih podle kastrolu."
"Proboha mlč, Sasuke!" zakřičí z posledních sil Naruto, popadaje za bříško, nemoha se nadechnout, načež se začne smát znova, Sasuke nechápe čemu, ale má se to co nevidět dozvědět: "V životě jsem neřekl větší rozporuplnost! Prý mlč, Sasuke…!"
Sasuke pochopí, kvůli čemu blondýnek zase tak hýká a krátce se zasměje s ním.
"No jo, no jo, hele, raději půjdem, než začne pršet." Vzhlédne Naruto k oblakům, když se uklidní.
Vstane, pomůže vstát i Sasukemu, jednu jeho paži si přehodí přes ramena a stále ji drží za zápěstí v jedné své, zatímco druhou má obtočenou okolo jeho pasu a dlaň z podpůrných důvodů na jeho boku a společně se vydají ven z lesa. Cesta jim ubíhá pomalu, oni se však - Jashinví jak - dokážou zabavit. Mluví o chuuninských zkouškách, které pomáhají organizovat, mluví o misích a jejich náročnosti, mluví o Kakashim a jeho zvycích i masce přes obličej a taky o jeho sharinganu, protože Naruto nechápe, kde k němu Kakashi přišel, ale to ani Sasuke. Sotva vejdou do vesnice, rozprší se.
"Nó, skvěle." Houkne ironicky blondýnek. "Víš, mám takové tendence se na tebe teď vybodnout, nechat tě tady a sám utéct co nejrychleji domů. To je dobrý plán, ne?" otočí se na svého společníka s rošťáckým úsměvem.
"Opovaž se mě tady nechat!" zavrčí Sasuke, mírně drkotající zuby, přece jen, tričko a kraťasy nejsou zrovna nejvhodnější oblečení do deště.
"Jó, působíš teď fááákt děsivě," utrousí Naruto na Sasukeho adresu. "Jako plyšový králíček."
"Růžový?" zajímá se Sasuke roztřeseným hlasem, doufaje, že je břitce ironický a vtipný, a snaží se zrychlit krok.
"Ne, bleděmodře fialový." Uzemní jej Naruto. "Půjdeme ke mně, je to blíž."oznámí svému partnerovi a vytáhne si jej do náruče: "Opovaž se protestovat, tou tvou slimáčí chůzí bychom stihli i uschnout, než bychom ke mně dorazili."
Sasuke nafoukne tváře a chvíli se tváří uraženě, ale jak tak sleduje Narutovu tvář z profilu, usměvavou a Sasuke si troufá tvrdit, že spokojenou, nechá toho a věnuje se zkoumání Narutova obličeje. Mírně opálená pokožka, na pohled hebké rty, krásně tvarované rysy, rovný nos, uličnicky nedbale elegantně rozčepýřené vlasy, upravené gelem do špiček, a konečně Narutova pýcha - oči. Nebesky či pomněnkově modré s jiskřivým nádechem, jako vodní hladina při svitu poledního slunce, upřímné, radostné a stále v sobě mají jakousi tu naivní dětskost. Nikdy si nevšiml, jak je vlastně Naruto hezký.
Tolik se nad blondýnkem zamyslel, že ani nepostřehl, že se rozpršelo mnohem víc, že je nebe úplně černé, a že se Naruto i se Sasukem v náruči rozběhl, jsou tedy už jen kousek od Narutova bytu.
'Ještě že jsem dneska uklidil,' napadne Naruta, když dobíhá ke dveřím.: "Musím tě postavit na zem, chytni se mě… potřebuju si vytáhnout klíče… dobrý, mám je… na," odemkne a podá je svému společníkovi. "Ať tě pořád nemusím pokládat na zem," vysvětlí nechápavému Sasukemu. "Bohužel takovou vymoženost jako výtah nemám, takže jdeme pěšky." A už vybíhá schody do posledního patra.
"Teď mi připomínáš ty dva magory v zelených kombinézách." Utrousí Sasuke, ale v duchu obdivuje jeho sílu i rychlost, musí uznat, že Naruto, aniž by si to Sasuke před tím pořádně uvědomil, zatraceně zesílil.
"Síla mládí exploduje, jo?" uchechtne se Naruto a už stojí přede dveřmi svého bytu. "Odemkni,"
Sasuke tedy pozvedne svazek pěti klíčů a podívá se na Naruta. "Modrým, samozřejmě." Odpoví Naruto na nevyřčenou otázku.
Sasuke se zatváří jako - áha - otočí klíčem v zámku a přivře oči, nemá tušení, co na něj může vyskočit, co ho může vyděsit, nebo na něj spadnout, či se vylít, načež si uvědomí, že by mu měl víc věřit, ale zase na druhou stranu, pořád je tady řeč o Narutově bytu, takže opatrnosti asi není nikdy dost.
Avšak to, co za dveřmi uvidí, Sasukeho mile překvapí - útulný pokoj, moderní a uklizený, s oranžovými stěnami, pár květináčů se zelenými rostlinami, stolek ze světlého dřeva před béžovou sedačkou, křeslo, knihovna s několika srovnanými svitky, televize, několik přehrávačů, uklizeno a čisto. Naruto zavře dveře lehkým kopancem a posadí Sasukeho na pohovku, zatímco on sám se vydá do kuchyně, oddělené od obývacího pokoje jen jakýmsi "barem" se dvěma vysokými židlemi, otevře ledničku a vytáhne z ní chladící gel.
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 19. února 2011 v 1:42 | Reagovat

pekne pekne...ja tento pár zbožňujem :D

2 Aki-chan | Web | 30. prosince 2011 v 0:24 | Reagovat

Děláš si prdel! :-D Já si to jdu pročíst ještě jednou :-D Druhý díl počká...
Je to skvělé!

3 Kami | 25. září 2012 v 18:50 | Reagovat

to bylo naprosto dokonalý! takhle jsem se dlouho nezasmála...hlavně "Mlč Sasuke." ... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama