Epizoda 2.: Bazén

21. listopadu 2010 v 1:48 | keigh |  Život ve Scuderia Ferrari
Fandom: Reálné žijící postavy
Prostředí: Scuderia Ferrari Marlboro sezona 06/07/08
Pár: Kimi Raikkönen/Felipe Massa

Název cyklu: Život ve Scuderia Ferrari
Název dílu: Bazén

Autor: Kayleigh McCamyo a Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným)
Žánr: Komedie, romantika, fiktivní vývoj fiktivního vztahu reálných postav ve fiktivní přátelství a možná i něco víc (většina dílů jen pro zasmání)


Dílek věnovaný Naomi -chan xD (*Kayleigh tak děkuje za komentáře*) xD





9. 01, Ústředí Stáje Ferrari, Maranello, Itálie


Ten Felipe je docela milý, doufá, že mě nebere jako nepřítele, páč mně on je dost sympatický… a vypadá to, že si budem celkem rozumět…
"Dobré ráno, Kimi," pozdraví mě trenér, jen co vejdu do místnosti.
"Dobré ráno," opětuju a rozhlídnu se, Felipe tu ještě není…?
V tom se otevřou dveře a můj stájový kolega s nasupeným výrazem vlítne dovnitř, v patách jeho osobní trenér.
"Dobré ráno, Felipe," pozdravím slušně.
"Hm," ušklíbne se. "Dobré…" … trochu sarkasticky, řekl bych a hned nato málem vrazí do jednoho z posilovacích strojů a něco tím španělským nebo jakým jazykem polohlasně zasyčí.
"Stalo se něco?" zeptám se udiveně. Nevěděl jsem, že umí být i nasraný…
"Non," sekne po mně pohledem, takovým, jako, neser se do toho.
"Promiň," stáhnu se a věnuju se mému trenérovi, který mi říká, kde všude budu dneska makat, kdy půjdu na masáž a tak. Jen mimoděk střelím pohledem po Felipem, který sedí na lehátku a zatímco do něj jeho trenér něco hustí, masér se věnuje jeho krku a šíji, ale Felipe, zdá se, nevnímá ani jednoho, natož pak druhého.
"Souhlasíte?" zeptá se mě můj trenér.
"Samozřejmě," kývnu, aniž bych tušil, co mi to říkal.
"Fajn, takže se běžte převléct a pak k bazénu, budu tam čekat." rozkáže a odrázuje pryč z místnosti.
Takže bazén, fajn, tomu říkám příjemný začátek dne: "Ok,"
By mě zajímalo, co se s tím Felipem stalo.. kde je to uhopkané hyperaktivní pubertální dítě…? Tenhle zamlklý a neposkakující a protivný Felipe se mi totálně nelíbí, jo. No nic, třeba se to ještě nějak vyvrbí, třeba mi to řekne… což by bylo úplně nejlepší… zajdu teda do kabiny a převlíknu se, načež se teda vydám k bazénu. Paráda, potřebuju se před posilovnou trochu protáhnout a na to je voda nejlepší. Dobrovolně se na dva kroky rozeběhnu a zapadnu do vody ukázkovou šipku, napadne mě, že možná má nějaké osobní trable, možná se s někým pohádal, nebo tak
Sakra, ty jsi ale génius, Kimi! … To bude tím nárazem do hlavy a tou studenou vodou, jo… Nezapomeň při tom prohlašování se za génia vyplavat na hladinu a nadechnout se, Kimi, páč utopený génius je dost na hovno, víš co… jó, vyplavat, nadechnout se… vytřít si z očí tu odpornou chlorovanou vodu. Teda, jako, já vodu totálně miluju, ale ten chlor v očích není zrovna příjemný. Otočím se na záda a chvíli prostě jen spokojeně splývám… jak uvolňující pocit. Všude ticho, jen já a ta voda a někde tam vzadu můj zatracený trenér… prostě mám úplně prázdnou hlavu, soustředím se na dýchání a jen z principu a z dlouhé chvíle si v hlavě procházím celý okruh v Bahrajnu, jako… počkat, ona je cílová rovinka, jo, pravotočivá zatáčka, pak pomalá doleva, pak pravolevá šikana, pak velký oblouk na plný plyn, a zase levotočivá zatáčka, rovinka ani ne padesát metrů a - když je najednou voda pode mnou i nade mnou a taky všude kolem mě. Párkrát si zmateně loknu té odporné vody, zmateně zamrkám, načež si spočítám, že mě někdo asi zalil vodou, a až potom máchnu rukama, abych se jediným mocným tempem dostal na hladinu a zmateně se rozhlížím kolem - jako, kdo může za tu tsunami, abych mu totálně vynadal - a pak asi tři metry od sebe uvidím Felipeho, jak si protírá oči a prohrabává vlasy.
"Hej, ty lochneská příšero, propříště ber ohled na turisty!" křiknu na něj.
Felipe vzhlédne, zaostří a pak se chytí za pusu: "Ježiši!"
"Můžeš mi říkat Kimi…" protočím oči, zase se položím na záda a pokusím se znova nalézt vnitřní klid, zatímco se Felipe hbitě omlouvá.
"Já jsem tě neviděl, omlouvám se!"
Vypadá přesvědčivě, že by si mě vážně nevšiml…? I to je možné, pokud byl myšlenkama mimo… jo, i mně se to občas stává, jo…
"Ok," mávnu rukou. "já myslel, že to byl cílený atentát, abych nemohl nastoupit do kvalifikace…"
"Ne, to nebyl," zavrtí hlavou. "Fakt se omlouvám, byla to nehoda, já jen…"
"Fajn, nevadí, v pohodě." otočím se a dám si dva bazény kraulem, pak zpomalím a dám jedno oddechové, v klidu si pomalu plavu, soustředím se na hluboké nádechy a výdechy a tak nějak nevnímám okolí a znova se zažeru do Bahrajnu, takže když se vedle mě ozve tiché: "Kimi," loknu si vody a málem se utopím podruhé, jak mě to vyděsí.
"Ježišmarjá! Felipe!" seřvu ho, když se mi podaří vykašlat většinu chloru z plic. "Dávej přece pozor!" tohle je dneska podruhé, co se mě pokusil zabít, ale jsem ochoten uvěřit, že to nedělá naschvál. "Sakra, jestli mě chceš zabít, udělej to jednou a pořádně a ne desetkrát a tak blbě, že mě pokaždé jenom necháš vyletět z kůže. Nejhorší smrt je z vyděšení!"
"Promiň," kuňkne a sklopí hlavu a já si připadám jako totální loser. On je jako… uhn, nevím, ale je děsně roztomilý a já ho tu zdupávám, když on má špatnou náladu, páč se stalo něco totálně vážného, jo. Kimi, jsi Loser s Velkým El.
"Chtěl jsem se jen omluvit, že jsem… víš, za to před tím. Jak jsem byl protivnej a tak, …"zahuhlá.
Jo, Kimi, jsi ten Totálně Největší Loser s Tím Největším Té a En a El." To je dobrý, já se jen lekl a napil se vody… ale jinak v pohodě, je mi jasné, že špatnou náladu nemáš jen, jako, pro nic za nic."
"Uhn… to… víš, to nebylo jako, na tebe, nebo tak… jako, ta protivná grimasa, víš…? Prostě jsem…" zasekne se. Asi o tom nechce mluvit.
"Hej, v pohodě, každý někdy vstane z postele špatnou nohou…" mávnu rukou, ale stejně mě zajímá, co se stalo, očividně ale nemá náladu na svěřování a mně se totálně svěřovat nebude… ale možná…
"Stalo se něco…?" zkusím to přece jen ještě jednou.
"Uhn… jo, stalo," vzdychne a opře se o okraj bazénu.
Huh, ani jsem si nevšiml, že už jsme ho celý přeplavali.
"Chceš o tom mluvit?" zeptám se tedy jinak.
"Já nevím." přizná po chvíli a pak skloní hlavu k vodní hladině, asi hledá vhodná slova. "Prostě… jsem se pohádal s Rafaelou, mou přítelkyní."
Aha, tak to chápu. Taky jsem býval naštvaný a protivný, když jsem se hádal s Jenni, ještěže už to mám za sebou.
"Jo, … to pak akorát mrzí, viď… hlavně když víš, kdo z vás udělal chybu." pousměju se.
"Ona," řekne rozhodně.
"Dle čeho soudíš?" zajímám se.
"No… prostě… ona chce, abych… přestal jezdit, no," přizná.
"Hej, to po mně chtěla i Jenni… abych trávil víc času doma a nehazardoval se životem a věnoval se rodině…"
"Ty máš rodinu…?" zeptá se.
"No právě že ne…" vysvětlím tak na půl. "a ona se chce vdávat. Ale já si připadám ještě moc…"
"Mladý?" doplní mě velice, velice přesně.
"Ten samý problém?" tipnu.
"Totálně." kývne. Hej, moje oblíbené slovo! "A… mluvil jsi v minulém čase, takže… jak jste to vyřešili?"
"No," protáhnu. "Shodli jsme se, že si dáme pauzu."
"Oh… to je mi líto, Kimi," soucítí se mnou.
"A víš… že mně ani ne?" zadívám se mu do očí a on se pousměje. "Připadám si… volnější a lehčí… jako… bych byl předtím ve skafandru a dejchal jen čistej kyslík… a pak ho sundal a nadechl se vzduchu."
Chvíli si mě zamyšleně prohlíží, asi se pitvá v té metafoře, co jsem použil…
"Miluješ ji?" zeptá se pak
"Co to znamená, milovat?" odpovím protiotázkou.
"No," zaváhá. "mít někoho raději než sebe sama. Stavět do popředí zájmy toho druhého… vědět o jeho chybách a přesto si ho vážit… mluvit s ním, jako se sobě rovným… když je ti s tím člověkem dobře… a ty si s ním umíš představit zbytek života…"
Pak je zase chvíli ticho, tentokrát si to v hlavě srovnávám já, než jsem schopný pomalu, přesto přesvědčeně odpovědět: "Ne, nemiluju ji. Asi… teda, jo, určitě jsem ji miloval, víš, na začátku, asi před pěti lety… ale… teď už… nevím, asi to nějak… vyprchalo, nebo co. Ona má na budoucnost, jako myslím tu blízkou budoucnost, jiný názor než já, má jiné vize, jiné sny, mě z toho obviňuje a teď mi řekla, že už se mnou nechce být."
"A … kdy ti to řekla?" ptá se.
"Před dvěma týdny." vydechnu.
Felipe vykulí oči, vypadá to dost komicky, a pak se soucitně zeptá: "A… jsi v pohodě?"
"Jo… myslím, že jo. Teda, jako, jasně, dost mě to vzalo a tak, ale jak se blíží začátek sezony, je dost práce a já na to nemyslím. Jen… se budu potřebovat fakt opít."


Konec 2. části, aneb Kayleigh musí jít spinkat xD
 


Komentáře

1 Lucinka Naomi Deidarinka-chan | 21. listopadu 2010 v 22:43 | Reagovat

jejda děkuji za věnování ^_^ tenhle dílek je -jak taky jinak- úžasný x) totálně mě dojala Felipova definice slova "milovat" a strašně mě rozesmála ta pasáž "Hej ty lochneská příšero, propříště ber ohled na turisty!" "Ježíši" "Můžeš mi říkat Kimi.." xDD tak to mě totálně dostalo xDD už se strašně totálně moc těším na další díl a to platí i o Mateovi ^_^

2 keishatko | Web | 1. března 2011 v 10:15 | Reagovat

super...utekám na ďalší diel, fakt sa ti to podarilo...som sa celý čas škerila jak blbá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama