Část 2.: Kocovina

17. listopadu 2010 v 13:48 | Kayleigh |  Podstata
Název cyklu: Podstata
Název dílu: Část 2.: Kocovina
Autor: Kayleigh McCamyo a Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž.




Oh, Kurva…. Uhn, to není zrovna nejlepší způsob probuzení, pomyslet si jako první zrovna tohle… no nic, no, natáhnout ruku… chytit do ní mobil… Ták, šikovný Matthew, se musím pochválit, takovýho pohybu schopný hned po ránu s opicí… a je… půl jedné! Tak to jsem nespal moc dlouho… No nic, vstanu, opatrně, tak trochu mi před očima všechno plave, ale jinak je to dobré, není mi špatně, jen se mi dost točí hlava a taky mám menší problém s koordinací pohybu. Jo, spustit nohy na zem… chvíli zůstat sedět… jo, teď se pomalu zvednout… trochu se přidržet nočního stolku…ták, šikovný Math, jo… a teď se pomalu, ale vážně pomalu vydat do koupelny, musím se jít konečně osprchovat, a taky si vyčistit zuby a vyčůrat se, bože, to zas byla akce…! Vymotám se na chodbu a zapadnu na záchod, jo, s prázdným močákem je svět mnohem růžovější…! Teda, než vám zastoupí cestu vaše vlastní matka, un…
"Jdu do práce," prohlásí uštěpačně a zavře za sebou dveře do koupelny mně před nosem.
"Aha," kývnu tupě hlavou. Hm, no co, asi má blbou náladu. Se zase špatně vyspala, nebo co…? Kde vlastně byla…? Doufám, že mi aspoň donesla něco k jídlu, čerstvé pečivo by bodlo… Takže plán pozměním, sejdu dolů do kuchyně a ruce si umyju ve dřezu, když mě ta čůza nechce pustit do koupelny, a otevřu ledničku… mlíko! Jo, udělám si kakao, paráda. Sice nevím, co se stane, když do sebe po tom alkoholu naliju ještě kakao, ale co, je sobota, nikam nemusím, přinejhorším se z toho poseru, no. Na stole skutečně najdu čerstvé pečivo, uloupím aspoň dvě housky a opatrně a hlavně tiše, abych matku třeba nenasral ještě tím, že moc hlasitě dýchám, nebo tak, se zase zavřu v pokoji, půjdu se osprchovat, až vypadne z baráku, teď to tu není moc bezpečné. Zavřu za sebou dveře a sednu si ke stolu, ale slyším, jak matka vyšla z koupelny, dupe po schodech dolů - asi aby mi dala jasně najevo, že odchází - a práskne dveřma. Takže zapnu noťas, zvednu se a zase z pokoje vylezu, abych mohl zapadnout do koupelny a konečně se osprchovat. Až teď mi dojde, že jsem se vlastně celou dobu promenádoval po baráku nahý… no co, nemám se za co stydět, že… Teda, no, myslím, alespoň podle toho, co o mě všechny moje holky říkají nejen mně, ale i svým kamarádkám, na tom asi něco bude… ježíši, pomalu! Málem jsem se vypráskal na podlaze! Matka fakt není normální, vytírat podlahu něčím tak kluzkým, by se člověk zabil, hned po ránu. Opatrněji než opatrně si tedy vlezu do sprchového koutu, zatáhnu za sebou zástěnu a pustím na sebe proud horké vody. Uhn, co se vlastně včera dělo…? Mám totální okno. Asi jsem matce zas včera něco řekl, že je na mě tak nasraná. Ne že by mi to vadilo, stejně ji málokdy vidím doma, ale… kde jsme to vlastně včera byli…? V RTSku? Né, vlastně ne, v Daniel's club?... Ne, tak sakra… kde jsme to byli…? A jak jsem se dostal domů? No tak, Mathe, přemýšlej, jak… jak ses dostal domů? Sám?… Ne, to těžko… Nikdy nechodím z akcí sám, natož z těch, kde se opiju tak, že si další den nic nepamatuju. Ale s kým jsem byl…? Se Simone…? Proboha, Mathe, vzbuď se už konečně, co se stane pokaždé, když se opiješ? Vyspíš se s Alice. No jo, ale to by tu se mnou zůstala do rána… by mě zajímalo, co se teda stalo… možná bych jí měl zavolat… jo, to je dobrý nápad, určitě jí musím zavolat, taky bych se měl ozvat Davovi a ostatním z party… Jo, to je dobrý plán na sobotu… Zastavím sprchu a vypotácím se z koupelny, samozřejmě jsem si zapomněl vzít čistý ručník, jsem příšerný, fakt, škoda, že si nepamatuju… co se včera vlastně dělo… ale musela to být super-kalba, jo… Počkat, co jsem to chtěl…? A jo, ručník, no jasně, po špičkách, abych to tu moc nezamokřil, přejdu ke skříni v chodbě, vytáhnu z ní jednu osušku a zapadnu zpátky do koupelny, umýt si zuby… kde jsem zase nechal mobil…? Na posteli...? Vedle kompu? To jsou ty úplně automatizované činnosti, un… Jenom zběžně se osuším a nahý přejdu zpátky do pokoje, posadím se ke kompu, vezmu do ruky mobil, který jsem nechal ležel vedle myši, věděl jsem, že jsem ji tu nechal, a jako první vytočím Alicino číslo, jestli jsem včera s někým byl, tak jedině s ní.
"Ahoj, štěně," pozdraví mě, sotva to dvakrát zazvoní. "Jak ti je?"
"Jo, docela dobře," kývnu a napiju se mlíka. "Jenom si ze včerejška nic nepamatuju."
Zasměje se. "Jo, to jsi celý ty. Já jenom vím, že jsme byli v Mušli, pak jsme šli přes Wall street kolem Hiltonu a tam jsme to kolem čtyř ráno rozpustili, pak jsme šli k tobě… a při sexu nás načapala tvoje matka, tak jsem vypadla… a potom jsi mi ještě volal a omlouval se za ni."
"Nah," kývnu tupě - proto teď byla tak nasraná!
"V Mušli…?" odvedu řeč jinam, to zas budu mít několik týdnů na talíři.
"Jo, a předtím myslím… v RTSku, protože se k nám přidal i Leo, Claire a Cris… ty si pamatuju, ale nevím, jestli tam s náma byla i dvojčata…? To už si nepamatuju."
"To ani já ne," uchechtnu se, ale já si toho nepamatuju víc, že…
"Co dneska podniknem?" optá se tak jako mimochodem.
"Nevím," přiznám. "Co třeba ve tři ve skate parku nahoře?"navrhnu. "Myslím ten na William street, jako vždycky…"
"Jo, to by šlo. Já zavolám holkám, ty klukům," rozhodne.
"Fajn," kývnu s úsměvem, zbožňuju ji. "Tak ve tři, čau, Ali."
"Měj se, kotě!" A položí to jako první. Je šílená, jo.
"Takže klukům…" zamumlám si a vezmu to podle abecedy, tak, jak je mám napsané v mobilu, jako první je Dave. Celkem dlouho to vyzvání, než mi to vezme.
"Co je, kurva…?" protáhne ospale.
"Dave…?" zeptám se opatrně, asi jsem ho vzbudil, to není dobré, nevyspaný David rovná se protivný David.
"Kurva, Mathe…?" vzpamatuje se trochu, vážně jsem o musel vzbudit, je dost dezorientovaný.
"Uhn, jo, jsem to já, promiň, nechtěl jsem tě vzbudit…"
"Kurva, doufám, že pro to máš dobrý důvod, Matthewe… budit mě tak po ránu…"
"Jo, mám, sakra, ber skate a ve tři v parku," zasměju se. "A opovaž se nepřijít!" dodám a položím mu to.
Jo, s Davem byla dycky prdel… kohopak máme dalšího? No jo, Felipe, zajímalo by mě, jak ten včera skončil, naposledy byl s… no, s Kate…? Jo, s Kate, vyspali se spolu minulý týden, když se slavily Davovy sedmnáctiny. Sakra, to už je týden? Nějak rychle ten čas letí. Tím líp, ještě týden a budou prázdniny, proboha, už aby to bylo, dva měsíce nemuset vstávat do školy..! Páni, už aby to bylo, jo.
"Co je, Mathe…?" ozve se ze sluchátka.
"Hej, Fi," pozdravím ho vesele. "Nevzbudil jsem tě, kotě?" dodám starostlivě.
"Ne," slyším, jak se protahuje. "už jsem chvilku vzhůru."
"Jsi sám?" nadhodím opatrně.
"No… jak se to vezme…" ozve se trochu přidušeně.
Nadzvednu obočí: "Co…?"
"No, znáš to… malé ranní stání…" řekne dost rozpačitě, řekl bych.
Zasměju se: "Po prochlastané noci, jo?"
"Un…"
"Tak to jsi frajer," uznám. "Hele, jestli ti není moc špatně, máme sraz v parku, ve tři, přijdeš?"
"Kolik je?" odpoví protiotázkou.
"Asi jedna," tipnu.
"Jo, přijdu. Nebo… nechceš se pro mě zastavit…?" nadhodí a já se pousměju, na kohokoli jiného bych se vysral, ale… pro Fiho mám takovou nějakou…slabost. Nevyseru se na něj, protože to neumím, mám ho rád, no. Vlastně ani nevím proč.
"To víš, že jo, ve třičtvrtě jsem u tebe," ujistím ho.
"Dóbře," protáhne. "Díky, měj se, zatím!"
"Taky se měj, kotě, papa," rozloučím se s rozněžnělým úsměvem, bože, já toho kluka žeru, fakt že jo.
Tak, kohopak tu máme dál…? Tak, kohopak tu máme dál…? Yay, já zapomněl na Adama! Bože jsem já to hovado…! Styď se, Matthewe! Co nejrychleji vytočím jeho číslo.
"Hej, Mathe," pozdraví a zní to docela čile.
"Čau," oplatím mu pozdrav. "Jsi sám?"
"Uhn, ne…" zamumlá.
"A s kým…?" zamračím se.
"S mámou… un, na obědě na Liberty street…"
"Paráda, tak to budeš mít kousek!" zaraduju se. "Ve tři ve skate parku, přijdeš?"
"Jo," kývne. "Hele, … un, nevíš, kde jsem strávil noc…?" ztiší hlas bezděčně.
"Co…? No, s Lucy u ní, ne?" nadhodím opatrně.
"Uf, díky bohu," Vydechne. Co…?
"Un," polknu. "Proč…?"
"No, páč stopro vím, že jsem v noci s nějakou… no, víš, byl a nevěděl jsem… s kým a kde…" vysvětlí.
Zasměju se. "Vole, kde se vzbudil…?"
"No právě že doma." odpoví a mě nezbude než se znova rozesmát - no je ten kluk normální?
"Tak je to jedno, ne? Hlavně že ses dostal domů…!"
"No tak, zkus chápat nás monogamní," pousměje se do telefonu. "nechci Lucy podvádět."
"Jo aha, to vy divní, co?" zaksichtím se, tomuhle vážně nerozumím. Život je moc krátký na to, abych byl pořád s jednou holkou, ne?
"Nech si to, jo? Tak… v kolik?" odvede řeč jinam.
"Jo, ve tři, jasně. Čau." A položí mi to.
Paráda, teď už jenom… Leo, jo. Hm, kde ten vlastně skončil, včera…? Alic říkala, že s náma byl…
"Hej, Mathe," pozdraví bujaře. "co že sis vzpomněl na kamaráda…?"
"Ale, to bys mi nevěřil," zasměju se krátce. "Máš dneska čas?"
"Jo, ale v deset mám službu v RTSku," odpoví.
"Ale přijdeš," ujišťuju se.
"Ne asi," pronese ironicky. "Ve tři, čau!" rozloučí se a zavěsí.
Jo, to bychom měli. By mě zajímalo, co zas dneska provedem, každopádně to bude zajímavé, páč jsem včera dostal parádní nápad, ale při všem tom alkoholu večer jsem na to zapomněl, ale dneska, když už jsou všichni střízliví, jim to povím a uvidím, jak zareagují, i když myslím, že něco tak velkolepého si nenechají ujít. A hlavně, když na tom budou jejich podpisy. Takže… é, co jsem to chtěl udělat…? Jo, dojíst snídani a oblíknout se.
 


Komentáře

1 Lucinka Naomi Deidarinka-chan | 17. listopadu 2010 v 22:46 | Reagovat

Tak na tohle jsem se těšila xD a stejně tak už se nemůžu dočkat třetího dílku xDD

2 yaraki-taicho | Web | 18. listopadu 2010 v 12:56 | Reagovat

Geniální jako vždy... :D *tiše v koutě pálí svoje výtvory* :-D Vážně skvělé, teším se na další díl ;-)

3 Yuna | Web | 19. listopadu 2010 v 19:42 | Reagovat

waaaa super supe :D a mateo?:D kkso thak sa preziva jeden moj kamos :D super to bolo :D

4 Luella-chan-SBnko | Web | 22. listopadu 2010 v 10:44 | Reagovat

boží!...fakt perfektní povídka...ani nechci pomyslet jak tohle dopadne XD ale stejně se těším na pokračování!!!

5 keishatko | Web | 1. března 2011 v 11:39 | Reagovat

no kocovinu nemám rada ani ja...hnus...inak super diel :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama