Díl 3.: Já na to nemám!

7. listopadu 2010 v 16:33 | Keigh |  Osud?! (Yaoi)

Tento víkend byl literárně docelaplodný xD Takže jsem napsala další díleček Osudu xD Enjoy!



Sasuke:

"Naruto…?" optám se tiše s maskou zájmu, musí říct ano, musí říct ano, musí říct ano, musí říct -
"Uhn…" polkne trochu vyděšeně.
Sakra, nesmím na něj tak tlačit! Sasuke, ty magore, nemůžeš to na něj tak vybalit! Uklidni ho nějak, nějaká fráze to určitě spraví, ale mysli rychle!
"Um, promiň, Naruto, nechtěl jsem… nebylo to zrovna romantické… omlouvám se, jsem jen… rozrušený, a taky dost nervózní…" rozhodnu se hrát na nezkušenost a zamilovanost, Naruto několikrát zamrká a asi čeká, co ještě ze mě vypadne, ale nakonec si to rozmyslí, protože na mou původní otázku odpoví:
"Un, Sasuke, já… myslím, že si to… potřebuju ještě rozmyslet… je to všechno moc rychlé a tak, ale… slíbil jsem ti, že o tom budu uvažovat."
Hm, šalamounská odpověď, zdá se, že docela zmoudřel za tu dobu, co trénoval s Jirayou, možná, že by pro vesnici nebylo špatné, kdyby se stal Hokagem po Minatovi… pátý Hokage Naruto Namikaze… Tse, ani náhodou, jestli chce být hokagem, tak jedině jako Uchiha!
"Dobře," kývnu s úsměvem, sakra, ještě že už se loučíme, ještě chvíli a dostanu z té přetvářky a úsměvu křeč. "Tak… se uvidíme zítra v osm ráno, Jouninskou zkoušku skládá Shikamaru, půjdeme tam spolu? Mohl bych pro tebe přijít?"
"Ne, ne… já půjdu s tátou, slíbil jsem mu to." Odmítne mě a já se bůhví proč cítím zhrzeně, sakra, on mě vážně odmítl!!! Ale asi by nebyl dobrý nápad, kdybych na něj začal naléhat…
"Dobře, tak… se setkáme někde tam," usoudím.
"Jo," kývne a tentokrát se vážně otočí, aby otevřel dveře.
Chytím se poslední šance, položím své dlaně zlehka na jeho boky a zezadu jej políbím na šíji, přičemž část polibku pohltí jeho vlasy: "Dobrou noc, Naruto,"



Naruto:

"Jo,… dobrou," vydechnu, doslova z jeho náruče uteču a zabouchnu mu dveře před nosem, stěží zadržuju pláč. Proč mi to krucinál dělá?! Proč?! Proč!!!
Vyběhnu nahoru do svého pokoje, prásknu za sebou dveřma a padnu do peřin a rozbrečím se: Tohle nezvládnu. Nezvládnu, nezvládnu, nezvládnu!!! Promiň, tati, promiň, mami, Jirayo, Uchiha klane, ale na tohle prostě nemám!
Pláču tak usedavě a tak hlasitě, že se do pěti minut otevřou dveře do mého pokoje a někdo mě pevně sevře ve své náruči, dle muskulatury je to táta.
"Naruto, Naruto, co se stalo? Proč pláčeš, zlato? Ublížil ti nějak? Řekni mi, že ano a já si to s ním osobně vyřídím!"
Ach tati, kdybys tak věděl…! Jistě, že mi ublížil, není nic horšího, než když tě políbí osoba, kterou miluješ nejvíc na světě… a ty víš, že to není ani upřímné, ani zamilované, ani…nijaké. A ještě horší je, když to víš ty i ta osoba, která tě líbá. A úplně nejhorší je, když víš, že tě ta osoba ani nemiluje, ani k tobě necítí nenávist, prostě to dělá jen… z povinnosti. Necítí nic, jen tupou lhostejnost.
"Ne, tati…" popotáhnu. "Nic se nestalo, jen… prostě," rozhodím rukama. "se s tím nějak… neumím vyrovnat."
Táta se nechápavě zamračí, ale pak mu dojde, o čem mluvím, a obejme mě: "Naruto…"
Ušklíbnu se, jo, ty mi tak můžeš pomoct, fakt že jo, tati…
"Omlouvám se, Naruto, věděl jsem, že to pro tebe bude těžké, ale myslel jsem… že to pro vesnici uděláš…"
Ušklíbnu se hlasitěji a rukávem si setřu slzy, ne, tati, na tohle nemám.
"Že víš, jaké naděje do tebe vkládám,"
Jo, to už jsem pochopil, když jsi mi oznámil, že do mě hodláš zapečetit tu zatracenou lišku, až už na to máma nebude stačit.
"I Kushina a Jiraya," pokračuje ten trýznitel.
Ano, Jiraya mě bude považovat za zrádce vesnice, když si Uchihu nevezmu. A celá vesnice mě bude nenávidět, protože způsobím další válku.
"A taky celá vesnice-"
"Dost!" přeruším ho rázně. "Běž pryč!"
Minato překvapeně zamrká, ale já už přes slzy sotva vidím, dejte mi všichni pokoj! Proč já!?! Zatraceně, PROČ JÁ!!!



Sasuke:

Sakra, proč mám z toho dneška tak zmatené pocity? A proč se mi líbí to, jak s ním zacházím? Jak se mu dvořím? Yay, asi potřebuju sprchu nebo co, nechápu své myšlenky, své pocity vůči němu… Teda, jako, ono je toho víc, čemu nerozumím, ale tohle mě momentálně trápí nejvíc, vždyť on za nic nemůže a musí si mě vzít a mít se mnou dítě? Teda, jako, on nemusí, ale já ho musím přesvědčit, aby… aby co, aby mě… uhn, miloval? Zatřepu hlavou, to je pěkně nespravedlivé! Já k němu necítím nic, vůbec nic a jeho chci přesvědčit, aby mě miloval? To bude teda pěkně nerovný vztah! Sakra, a proč mi to vůbec vadí? Proč se vůbec starám o to, co cítí? Proč mi to není jedno? Jsem přece Uchiha, vychovaný v přetvářce a ve lži, proč se teď zajímám o něčí pocity? Co to se mnou sakra je?! Proč nad tím pořád uvažuju?!
A dost, to stačí, nebudu myslet na takové kraviny, jo.
"Hej, tak co rande, Sasuke?" vybalí na mě Itachi, sotva otevřu domovní dveře.
Protočím oči, tobě se tak budu svěřovat, otravo.
"Lačes," pohodím hlavou a ležérně - jako obvykle - se odporoučím do svého pokoje, přičemž šlehnu po Itachim nehezkým pohledem, to on mě do tohohle navlíknul, kvůli němu si musím Naruta vzít, kdyby se ten hajzl nenechal zranit, nemusel jsem zdědit klan a nemusel řešit takové problémy!
Zamknu dveře a shodím ze sebe triko, potřebuju sprchu a hlavně, hlavně si to potřebuju všechno ujasnit, jo. Kde jsem zase nechal ten ručník?! Aha, tady je. Uhn, je super mít vlastní koupelnu, luxus nade všechno. Anebo si mám dát koupel…? Jo, to bude na relaxaci lepší, jen já, vlažná voda, pěna a mé myšlenky, hm, intimčo… pustím vodu a nastavím správnou teplotu, ale ještě předtím musím čůrat. Sakra, to ta voda, co jsme vypili s Narutem… Hm, Naruto… Naruto… Zatraceně, v životě by mě nenapadlo, že zrovna tenhle kluk mi tak zamotá nejen hlavu, ale i mou budoucnost… můj život… moje všechno! Nerozumím tomu, proč se v tom pořád tak hrabu? Mělo by mi to být jedno, tak proč není?! Vždyť mi nebude bránit v tom, abych se stal velitelem ANBU, a to je můj jediný cíl! … teda kromě toho, mít potomka… Ale to mě zatím taky moc nezajímá! Ale otce jo. No co, no, nakecám mu, že ho miluju, že si ho beru z lásky, že to zatracené znamení vědělo už tehdy, do koho se zamiluju a blablabla, že s ním chci mít dítě, což je tak napůl pravda, páč já děti vážně chci, ale je mi tak nějak jedno s kým, a taky mu můžu říct, já nevím, že pro něj udělám, co bude chtít… teda, jako, v mezích, musím to jeho přání přežít a naše potenciální miminko taky… a on taky… Sakra, kompletně se v tom ztrácím!!!
A dost! Zatracené myšlenky, ode dneška je považuju za zakázanější, než to nejzakázanější jutsu! Tse, si nenechám zkazit koupel… spláchnu, umyju si ruce a vlezu do vany plné vody a pěny. Luxuuus!
Ehm ehm, takže.
Naruto Namikaze. Jo.
Musím ho přesvědčit, že ho miluju. Jo.
Musím mu dokázat, že si ho chi vzít z lásky. Jo.
Musím ho donutit - ne nátlakem samozřejmě - aby mě měl minimálně rád. Jo.
Aby souhlasil se svatbou. Jo.
A potom ho přesvědčit, že chci dítě s ním a jen s ním. Jo.
A on mi ho doufám dá. Jo.
Jsem skvělý herec, zvládnu to, jo.
Až bude na světě dítě… budu ho mít stoprocentně rád. Jo.
Jo, tím jsem si fakt jistý, mám rád děti a to svoje budu milovat. Jo.
A Naruto…
Uhn.
Naruto.
Uch-och…
Ehm, Naruto.
Co k tobě vlastně cítím, Naruto?
Ještě před pěti lety to bylo… pohrdání, jasně. Pak, před rokem, když ses vrátil z cest s Jirayou to byla… nenávist, protože jsi zesílil, byl jsi najednou mnohem lepší než já a taky… jsi tam asi nějak zkrásněl, nebo co, protože za tebou lítala třičtvrtina mého dívčího fanklubu a na mě se vybodli úplně všichni, záviděl jsem ti jako prase, frajere. Potom, když jsem absolvoval z vlastní vůle tak šílený trénink, až mě málem nestíhal ani Itachi, jsem se dostal asi tak na tvou úroveň a začal tě ignorovat, ale vyhýbal jsem se ti, co to šlo, z tebe se stal ochránce Konohy, pravá ruka Yondaimeho, miláček všech holek a žen a největší macho mezi shinobi naší generace, dokonce ani Shikamaru ti občas nestačil a Neji to mohl zabalit už po Chuuninské zkoušce, najednou jsi byl nejlepší z generace a dnes už jsi nejlepší ze všech, jistota Konohy, budoucí pátý Hokage.
A teď… když jsem se dozvěděl, že jsme si souzeni - uhn, už nikdy se s matkou nedívám na romantické filmy - tak nějak… nevím, co si mám myslet, nebo co mám cítit.
Uhn, Naruto.
Ok, Ok, musím si to nějak ujasnit.
Nenávist? Ne. Jsem si jistý, že tenhle cit už není nic záporného. Ale ani kladného.
Hej, takhle se nikam nedostanu!
Tak jinak.
Naruto.
Uhn.
Je to můj klan.
Moje dědictví.
Moje starost.
Můj problém.
A Naruto to má vyřešit.
Sakra, zase ten pocit! Stejný, jako ten,který mě zachvátil při našem pikniku - připadám si jako krutý vrah miloučkých nadýchaných růžovoučkých králíčků. Co to znamená? Je to… lítost? … No jasně, lítost! Super, vyřešil jsem své dilema, uf, už jsme se bál, že jsem… zamilovaný, nebo tak něco, naštěstí ne, tak to je v pohodě. Prostě je mi jen líto toho, že to všechno Naruto odskáče. Že já jsem dědic klanu, já musím mít potomka a on mi ho musí odnosit, on se o to miminko musí starat. Bude toho muset tolik vytrpět… jen kvůli mně.
Bože, tohle mě ještě nenapadlo…! On bude muset nosit mé dítě po devět měsíců! Všechny ty změny, fyzické i psychické, životní styl, všechno se mu na hrozně dlouho změní, všechno bude úplně jiné, úplně naruby a to ON se bude muset přizpůsobit, bude muset podstoupit šílené muka, po fyzické stránce, od sexu až do porodu, pořád jen bolest! A po té psychické… o tom radši ani nebudu přemýšlet - bude to pro něj příšerné, teda, omyl, ono to pro něj už příšerné je!
Ušklíbnu se, s tímhle přece nebude nikdy souhlasit, nikdy, jen v případě že…



Naruto:

Myslím, že mě celý svět nenávidí. To je daň za to, že jsem tak nadaný ninja…? Chm, ještě si to musím užít, než budu… uhn… těhotný… proboha, to snad není pravda…
"Naruto?" osloví mě táta. "Ty ten souboj vůbec nesleduješ," zkusí opatrně.
"Uhn, co? Jo," odmávnu ho.
Od včerejška, po tom, co jsem ho vyhodil ze svého pokoje, kolem mě chodí po špičkách. Proto teď sedím v Yondaimeho lóži, ucucávám oblíbený koktejl, co mi nechal přinést, a táta po mně po očku pokukuje, jestli jsem v pohodě. A já nějak nemám v úmyslu se za ten včerejšek omlouvat.
"Naru…?" přisune se kousek blíž ke mně.
"Hm," zavrním bez zájmu a pohrávám si s brčkem v koktejlu.
Přisune se ještě blíž, obejme mě okolo pasu a skloní se k mému uchu: "Promiň mi ten včerejšek."
Pohnu hlavou jeho směrem a ani nevím proč se opřu o jeho rameno, asi potřebuju oporu, či co, a táta to uvítá, obejme mě i druhou rukou a vysadí si mě na klín. Cítím jeho oporu a alespoň na chvíli se cítím v bezpečí, přes to všechno se opět rozbrečím, nikdy mi nebylo hůř! Já nemám jinou možnost, musím to udělat, prostě musím! Hlasitě vzlykám do tátova pláště a on se mě vyděšeně snaží utěšit, ale to se mu nepovede. Už nikdy v životě se to nikomu nepovede.
No co, zničím si svůj život, ale zachráním vesnici, to je to, co se od hokageho čeká, ne? Otřu si slzy a až mě zarazí, jak vyrovnaně, klidně a odhodlaně můj hlas zní, když tátovi oznámím: "Udělám to."
Táta se zarazí v půlce pohybu, cítím, že dokonce přestal dýchat a když už chci zvednout hlavu, abych viděl, co se stalo a jestli mé oznámení nezpůsobilo tátovi nějakou újmu, ale to už se opět ocitám v jeho pevném objetí: " Vážně to uděláš? Doopravdy? Oh, Naruto, jsem na tebe tak hrdý!"
Pousměju se, poněkud zahořkle a cynicky, ale jen tak, aby to táta neviděl, nechci mu brát jeho představy o tom, jak jsem smířený se svým osudem, ačkoli to není tak úplně pravda.
"Jo," zamumlám někam do jeho ramene.
"Dobře," skloní se ke mně a teď už se mu do očí podívat musím. "Jsi opravdový hokage, Naruto… brzy jím budeš jmenován, lid tě bude milovat."

Sasuke:

Tenten se sice snaží, ale proti Shikovi nemá šanci, doufám, že je jí to jasné, protože jinak špatně skončí, měla by to vzdát, dokud je čas, Shikamaru ji šetřit nebude, ačkoli, je pravda, že po tom boji s Narutem je dost rozhozený, jeho sebevědomí dost kleslo. Už holt není nejlepší ze všech a Naruto to potvrdil jasným vítězstvím.
Naruto.
Bože, už zas myslím na toho blonďáka. To snad není pravda, proč se k němu pořád vracím?! Je to kvůli tomu včerejšku? Jako, že jsem si ujasnil, co k němu teda cítím a tak… nebo to, že mě odmítl? Jako, to se teď ozývá uražené ego?! Proboha, Sasuke, vzpamatuj se! Jasně, lituješ ho, tak jak z toho ven, co mám dělat? Jak se mám chovat? Jak s tím mám vyrovnat?!
Proč já?! - No, já jak já, ale co on…!
Bože! Z tohohle kruhu se prostě nemůžu dostat! Co teď, Sasuke? Co uděláš…? Pohledem zabloudím do čestné lóže naproti mně, kde tuším celou tu Namikaze famílii, ale na tu vzdálenost jej nevidím, možná že tam vůbec není, prostě jen… co, nechtěl být se mnou? …Jistě, nemá jediný důvod se mi vyhýbat, že, ušklíbnu se ironicky. Proboha, Sasuke, jsi ty normální?! Vyser se na to, na všecko, a nasaď zase svou nepostupitelnou masku, jinak se z toho zblázníš!!!



Naruto:

"To bude dobré, Naruto," těší mě táta.
Kéž by, tati.
"Neboj se, nikdy nebudeš sám, na nic z toho všeho. Sasuke má povinnost se o tebe starat-,"
No právě, tati. Povinnost.
"- a já i tvá maminka tě nadevše milujeme, pomůžeme ti, jak jen to bude možné."
Vděčně se zachumlám do yondaimeho pláště, kterým mě táta starostlivě přikryl a zahledím se dolů na souboj mého kamaráda, ještě chvilku a Shikamaru vyhraje. Tedy, doufám, přece by neprohrál s Tenten!
"Naru…?" začne zase táta.
Otočím k němu hlavu.
"Svatba by měla být co nejdříve, protože miminko se vám musí narodit do dvou let."
Nejdříve chci něco říct, ale rozmyslím si to, vždyť co, teď už je to jedno, možná, že čím dřív, tím líp.
"Dobře," kývnu smířeně a táta se usměje:
"Jsi… statečný, Naruto, jsem na tebe vážně hrdý." A znova mě k sobě přitiskne, pevněji než před tím, a poručí, aby mi donesli nový drink.
"…Vítězem je tedy Shikamaru Nara!" zazní přes celý stadion zvučný hlas školitele, jenž dozorcuje jouninské zkoušce.
Usměju se, Shikamaru si to zaslouží.
"Jako budoucí Hokage ti bude Shikamaru a jeho vysoké IQ k užitku," zamyslí se táta.
"Všichni shinobi by mi byli k užitku, kdyby byli ochotni mě zvolit jako Hokageho." Povzdychnu si.
"Naruto, nezapomeň, že rádci, kterými budeš jako Hokage zvolen, vědí, že zachraňuješ vesnici a asi i celou zemi před občanskou válkou!" napomene mě.
"Ano, tati, vědí to rádci, ale nevědí to normální lidé a tví shinobi. Možná ANBU, ti asi ano, ale jinak…"
Táta, jakoby ho to až teď napadlo, svraští čelo a promne si ho rukou, načež vzhlédne a podívá se na mě snad až rozněžněle: "Ty sis jejich srdce získal už dávno, věř mi, nebudou tě považovat za zženštilého."
Zvláštní, jak přesně dokázal vystihnout pravou podstatu mých obav - přece někdo jako já nemůže vést vesnici!
"Naopak tě budou uznávat jak muži, pro tvou sílu, odvahu a tvrdohlavost. Tak i ženy pro tvé dítě. A neboj, Uchiha má povinnost se o tebe starat. Nezůstaneš nikdy sám, dokud tu budeme já a tvoje šílená matka." Pousměje se, když ji uvidí, jak k nám běží s rozpustilým úsměvem.
"Uhn," polknu nerozhodně, no právě, Sasuke má povinnost se starat, ale myslím, že tohle už stejně nemá smysl řešit, raději obrátím pozornost k mámě. "myslíš, že něco provedla…?"
Nesnáším tenhle její výraz. Vždycky pak následuje něco příšerného - tátův hokagovský plášť pomalovaný odshora dolů znakem Uzumaki, oběd, který donesla místo Minatovi do kanceláře na jeho hlavu, vytesanou ve skále, jedna z žab zvrhlého poustevníka s maskou přes třičtvrtě obličeje tak, jak to nosí Kakashi-sensei…
"Jo," kývne táta s úsměvem. "myslím, že jo."
"Ajéje." Ozve se za námi.
"Co…?" otočí se táta na Jirayu.
"Vypadá to, že Kushina zase vymyslela nějakou hloupost…" uchechtne se Jiraya.
"Un," polknu trochu zastrašeně. "Já… půjdu za Shikamarem," poukážu na fakt, že se Shikamaru stal Jouninem.



Sasuke:

Jo, věděl jsem, že Tenten nemá šanci, Shikamaru je prostě frajer, myslím, že bych mu měl poblahopřát. Jen mimoděčně vzhlédnu k tribuně, k čestné lóži a ačkoli si namlouvám, že tu jeho blonďatou hlavu nehledám, trochu znejistím, když v lóži jednu vidím, ale ta má na sobě hokageho plášť, Naruto to tedy není, pak ale… kam zmizel…? Z principu aktivuju sharingan a vyhledám pohledem Sakuru, ale Naruto se v její blízkosti nepohybuje, pak vyhledám Kibu, ale ten se vede za ruku s Hinatou a očividně je nic jiného než ten druhý nezajímá, Choji a Ino se po schodech hrnou za Shikamarem… s nímž Naruto právě mluví. Pousměju se, jsem klidnější. Huh, vážně jsem byl z toho, že jsem na okamžik nevěděl, kde se Naruto nachází, tak nervózní, že mi zvlhly dlaně a rozbušilo se srdce?! …Ne, spíš to je z horka a taky z toho, jak jsem zatajoval dech…un, nad čím?... ne, nebudu se tím zabývat - jsem rozrušený z toho, že se jeden z mých dobrých kamarádů stal jouninem, jo, to je důvod! Hlavně si umět všechno dobře zdůvodnit, to je základ, un…
"Sasuke," ozve se zamnou tiše, leč naléhavě táta.
"Ano?" natočím k němu hlavu.
"Máš tam svého chlapce." Upozorní mě, čímž mi dá jasně najevo, abych se sebral a šel za ním.
"Jistě," kývnu stejně chladně a bez emocí, jako vždy, když mluvím s otcem, v tomto chladu mě vychoval, takže jinak ani jednat neumím, s ostatními prostě nemluvím, nebo jimi pohrdám. Tedy, teď musí jednu výjimku tvořit ten malý blonďák, co se za pár let rozhodně stane hokagem… a taky doufám, otcem mého dítěte…
Vstanu a nahodím doufám sympatický úsměv - nesmím teď nic zkazit, prostě tomu nechám volný průběh, budu okouzlující. Když se do mě mohly zamilovat všechny holky/ženy z Konohy, proč bych se nemohl líbit mladému ukeoznímu chlapci? - Pravda, je sice silnější než kdokoli z našich vrstevníků a jsem si jistý, že by porazil i starší chuuniny a možná i několik jouninů, ale jeho povaha je jiná, křehká, dětská… ne naivní, ale až příliš optimistická, ačkoli je pravda, že den se mi hned zdá veselejší, když vidím jeho úsměv… Ách jo, to ta včerejší terapie nepomohla?! I když… asi bude lepší, když se takhle budu v jeho přítomnosti cítit, třeba získá dojem, že se o něj vážně zajímám a o jeho pozornost doopravdy stojím.
Sleduju Naruta, jak se s Shikamarem směje a přátelsky jej poplácává po zádech a poslouchá Shikovo vyprávění, zhluboka se nadechnu a odkašlu si, načež je s mírným úsměvem - směřovaným hlavně na Naruta - pozdravím: "Ahoj, gratuluju, Shikamaru, byl to perfektní boj!"
"Ahoj, díky, no jo, byla to otrava, ale přece se ženou neprohraju," ušklíbne se Shikamaru. "No nic, mizím, než se ke mně dostane máma… mějte se, a Naruto, zastav se odpoledne!"
"Jasně," zamává mu Naruto a pak stočí pohled k Sasukemu. "Ahoj,"
"Ahoj," pousměju se zase, připadám si jako idiot, ale musím být příjemný, takže smůla. "jen… jsem se chtěl zeptat, jestli tě můžu doprovodit domů." Vymýšlím si rychle.
"Uhn," uhne očima.
Sakra, asi jsem to včera přehnal, nesmím na něho tak rychle, hezky pomalu, zvolna, aby si na mou přítomnost zvykl, a až potom můžu přejít do mírného útoku a začít ho balit. Teď ho jen potřebuju dostat na svou stranu. Třeba se taky stydět a tak? Jako, dělat zamilovaného debila? …Co bych pro klan neudělal, že, teď jen, jestli mi to Naruto dovolí.
Naruto po chvilce k mému úžasu kývne: "Tak… tak dobře."




Konec 3. části aneb Kayleigh musí jít vařit oběd...
 


Komentáře

1 Pajčas | 7. listopadu 2010 v 18:22 | Reagovat

Ty Sasukeo myšlenkové pochody mě dostávají  - to nemá chybu. Je o čím dál lepší.

2 Luella-chan-SBnko | Web | 7. listopadu 2010 v 19:32 | Reagovat

XDXDXD hehe to je fáákt boží povídka a to jak Sasák přemýšli,z toho mám takové výtlemy že to není možné XD.....grrr stejně se do něj nakonec zamiluje muhahaha a když ne tak ho osobně utírám k smrti!!! XDXDXDXDXDXDXD :-D  :-D  :-D

3 Kayleigh McCamyo | Web | 8. listopadu 2010 v 22:01 | Reagovat

Díky xD *jetě že to není čím dál horší...*  Jo, jinak, ty Sasukeho pochody jsou vlastně napsané v takovém mírném... ééé, jak to říct slušně... no, alkoholovém opojení, řekněme... xD *slavila narozeniny a byla totálně namol* + těží ze začátku vztahu mých dvou nejlepších kámošů - taky zážitek... xD

4 Pajčas | Web | 25. listopadu 2010 v 22:21 | Reagovat

osud, osud, osud!!!

Kaj je moje oblíbená povídka - chcu pokračování!!!!
Prosím! Gambate XD

5 keishatko | Web | 18. února 2011 v 20:39 | Reagovat

fakt sa teším ako to s nimi nakoniec dopadne...xi...inak podarený diel, až nato, že Naruto stále plakal...je mi ho ľúto

6 Raven | Web | 13. září 2011 v 21:36 | Reagovat

Sákryš, původně jsem měla v plánu to okomentovat až to dočtu,ale nějak...to nejde! Chudák Naruto, musí to bejt fakt děs, on ho miluje, ten to chce jen kvůli sobě, no prostě...Áaaa...musim jít číst dál, jinak me asi klepne.

7 Karin | 24. srpna 2014 v 14:15 | Reagovat

Sasukovi myšlenky nečuchl si k něčemu? :-)

8 Karin | 24. srpna 2014 v 14:15 | Reagovat

Sasukovi myšlenky nečuchl si k něčemu? :-)

9 Majo | Web | 29. ledna 2017 v 10:18 | Reagovat

To je taková paráda :3 celou dobu se u toho řezám smíchy...A Sasuke přece vůbec není zamilovany :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama