Část 3.: Street Artists crew

5. prosince 2010 v 17:49 | Ka |  Podstata
Fandom: Originální
Název: Podstata
Název dílu: Část 3.: Street Artists crew
Autor: Kayleigh McCamyo




"Tak co bude, vy děvky?" otáže se familiárně Dave.
"No promiň," ozve se Claire pohoršeně a parta se zasměje, všichni víme, že s RTSku dělá striptérku a všichni víme, že není děvka, ale přesto nám to oslovení vždycky připadá tak nějak trefné, ačkoli Dave nemyslel jenom ji, ale nás všechny.
"Já nevím," ozve se Leo. "Co bude, šéfe?" otočí se na mě.
Vždycky jsem byl takovým nejmenovaný, ale přesto automaticky respektovaný vůdce téhle skupiny lidí… taky o ní mluvím jako o "své" partě.
"No," kouknu na hodiny uprostřed náměstí. "Je půl desáté a Leovi začíná za půl hoďky služba, takže… jdeme do RTSka?" navrhnu.
"Jo, v Mušli to včera bylo fakt na hovno, jo…" přidá se Kate.
"Ani nemluv. Z té odporné vodky mi je špatně ještě teď…!" zatváří se Alicia zhnuseně.
"Já nevím, já si nic nepamatuju," zasměje se Adam, držící se za ruku s Lucy, která se na něj až nechutně věší.
"Jo, to já taky ne. Že, Ali?" dožaduju se podpory se smíchem.
"Hej, já vystřízlivěla fakt rychle, když nás tvá matka přistihla v nejlepším…" brání se.
Zasměju se a vytáhnu z kapsy brko: "První sobotní."
"Noc je ještě mladá, Mathe," upozorní mě Cris.
Na to se zasměje Fi a vytáhne z kapsy druhé: "Jo, to je, ale víš jak se říká, žij, dokud můžeš,"
"Jo, kámo," plácne si s ním Leo a mně se pověsí na krk: "Nech si to až do RTSka, tam si můžem dát a nikdo se na nás nebude dívat zle, hm?"
"Ok," souhlasím, brko zase schovám a pomalou, vyrovnanou chůzí se vydám nejkratší cestou k RTSku, takže po Liberty street, kolem Daniela…
"Hele, už jsme dlouho nebyli v Danielovi," poukážu naproti přes ulici na oblíbenou kavárnu. "Nedáme kafe…?"
"Jo!" podpoří mě Alic. "Teda," otočí se na partu. "Aspoň já si totálně dám."
"A tak…" pokrčí rameny Leo. "Můžem…"
"Hele," drkne mi jemně do ramene Dave. "Nepracuje tam ta malá kurvička…? Ta, co teď nastupuje do prváku, co jsme ji viděli na přijímačkách?"
"Ta… ta scene holčina?" přimhouřím oči, vybavuje si malou krásnou lolitku s oranžovo červeným hárem, červenou minisukýnkou a černým nátělníčkem v oranžových Conversách.
"Jó, přesně, ta s tím ohnivým hárem?" zapojí se Fi, netaktně poslouchající za náma.
"Hej, ty jedno malé štěně…" pocuchá mu Dave vlasy, ale já ho od něj ochranitelsky odtáhnu - moje zlatíčko.
"Jo, přesně tu myslíme. Co kdybychom ji zašli pozdravit, jestli tam je…?" mrknu spiklenecky.
"Třeba ji můžem pozvat do RTSka?" rozvíjí můj plán Fi.
"Ty nejsi hloupý, chlapče…" uzná Dave.
"Jistě že ne," pronese Fi se smíchem. "Mám toho nejlepšího učitele…" poplácá mě po zádech.
"Ó, děkuji," ukloním se hraně do sporadického potlesku, Ali se směje a Leo vrtí hlavou.
"No, vypadala sympaticky," uzná Amy.
"Tak kouknem jestli tam je a pozvem ji, ne?" pokrčí rameny Cris.
"Jó, to je docela… slušný nápad…" uznám a už si na tu kurvičku brousím zoubky. Nikomu ji nedám, to teda jako totálně ne… teda… možná kdyby si vybrala Filipa, tak bych mu ji nechal… ale nikomu jinému ji nedám, ani náhodou, jo.
Celá naše grupa přeběhne přes cestu na druhou stranu a vrazíme jak velká voda do Daniela.
"Dobrej večír vinšuju!" zasměju se, když u baru uvidím stát tu kočku.
"Ty krávo, ta je parádní," přitočí se ke mně Ali. "Teda, jako, kejmy, až ji sbalíš, zavolej mi, dáme s ní trojku…"
Vytřeštím oči a jen tou představou se napůl vzruším: "To myslíš… jako, vážně…? Ty bys šla… do trojky…?"
"S touhle?" kývne jejím směrem. "Totálně."
"Ahoj," slyším, jak Fi navazuje hovor. Postavím se vedle něj tak, aby nikdo nepoznal, že mi jsou rifle trochu těsnější, ještě že nenosím takové ty trubky, co mají na sobě Dave a Fi. Jo, totálně se jich musím zeptat, jak to dělají, když se jim postaví…
"Čau," pozdraví i ona a krásně se usměje. Zatraceně, je ještě hezčí, než byla na přijímačkách…!
"Uhn, nejste vy náhodou… z New York's state University…?" optá se opatrně.
"No jasně!" chopí se slova Dave, ale Filip do něj strčí loktem.
"Vidíš, že se slečna dívá na Matha, ne? Tak se nepleť tam, kde o tebe nikdo nestojí,"
Holky se zasmějou, dokonce i ta slečna.
"Ptala jsem se tak všeobecně… ale tebou jsem si jistá, srazili jsme se spolu na chodbě ve druhém patře, ale asi si-"
"Jasně že si vzpomínám," ujistím ji. "Ale měla jsi tolik naspěch, že jsem se ani nestihl představit," natáhnu k ní ruku. "Matthew McClaire."
"Adéla Thraw," stiskne ji.
"Filip Scaniel," podá jí ruku s okouzlujícím úsměvem.
"Dav-"
"Tebe se nikdo na nic neptal, blbečku," setře ho zase Fi a já složím hlavu na bar. Ten kluk mě jednou zabije, jo. Slyším, jak Claire zachrochtala smíchy, načež propukla v totální řehot Amy a Alic se se zahýkáním přidá.
"Bóže…" vydechnu a zadívám se Adélce do očí. "Sleduješ, jak mám těžký život, jo…?"
Alic za mnou se zasměje: "Nevěř mu ani nos mezi očima, ten kluk je prolhanej jak hajzlpapír!"
Vytřeštím oči, podívám se na ni a propuknu v hlasitý řehot, Alic i Adélka mě podpoří, Fi málem spadne ze židle: "Hajzlpapír…!"
Je mi totálně jasné, že Dave vedle nás jen protáčí oči, ale to je fuck, páč tadle hláška mě fakt rozesmála. Trochu se uklidním a zmoženě vydechnu: "No chápete to…?"
Adélka se za barem taky trochu vzpamatuje, nasadí vážný, profesionální úsměv a zeptá se: "Co to bude?"
"Já si dám frapé," kývne hlavou Alic. "Matthew si dá preso," dodá za mě.
"…Hej…" ohlídnu se po ní a Adélka se usměje, možná trochu hořce.
"Přítelkyně tě má dobře přečteného."
Alic vyprskne: "Jo holka, to bych si dala, kdybych s ním začala chodit."
Adélka se zasměje, trochu nechápavě, řekl bych.
Alic k ní natáhne ruku: "Alicia Konster, nejlepší kámoška Matha ,"
Adélka pochopí a s upřímným úsměvem jí podá ruku: "Těší mě."
"I mě, slyšela jsem, jak o tobě kluci mluví, tak jsem je donutila sem jít a ještě je musím donutit, aby tě pozvali, abys šla s náma do RTS clubu, znáš to?" převezme Alic totálně otěže mé balicí akce. Bezradně se podívám na Fiho, ten pokrčí rameny a jen konsternovaně hledí na Alic a Adélku.
"Hej, Adélko, kdy to tady zapíchneš?" nadhodím.
"No… v deset…?"
Protočím oči, to je pozdě. "A dřív by ses trhnout nemohla…?"
"Těžko, navíc, támhle je provozní," pohodí bradou k druhému pultu.
Blýsknu úsměvem, přesvědčování je moje parketa. "Jak se jmenuje…?"
"O'Corer," odpoví bezděčně, ale to se k ní nahne Fi a pološeptem vysvětlí: "Nikdo není v přesvědčování lidí lepší, než Matthew."
"Díky, kotě," usměju se a mrknu na něj. Fi se zasměje a trochu se… začervená? Sakra, co s tím klukem je…? No nic, teď se musím usmívat na toho šéfa, takže… jak bych měl začít…? Jó, jasně, pochválit a slíbit, že tu budem chodit furt, jo, to obvykle na černé, vysoké, dvousetkilové šéfy kaváren zapůsobí… uhn…
"Hej, pane O'Corere," křiknu na něj, ale jen co to řeknu mi dojde, že to mohlo vypadat sice nenuceně, ale trochu neomaleně a tak rychle dodám: "Víte, že máte tu nejlepší kávu na Manhattanu…?"
Velký, černý, dvěstěkilový šéf kavárny vzhlédne od účtování a šlehne po mně pohledem, načež se trochu pousměje: "Díky, obchodníka vždycky potěší, když je jeho práce pochválena."
"Totálně jo, chodíme tady docela často, ačkoli sem musíme chodit přes půl Manhattanu, výsledek vždycky stojí za to." spokojeně upiju z presa, co mi podá Alic, jako, na efekt a tak. Zdá se, že se na to vysoký, černý, dvěstěkilový šéf celkem chytá, a tak kuju železo, dokud je horké.
"Jo, a taky se mi líbí, že zaměstnáváte i studentky, které si potřebují přivydělat na studia, vážně divil byste se, kolik zaměstnavatelů žadatele o práci odmítne jen proto, že jsou studenti…"
Fi se ke mně přitočí a přidá se k mému lámání vysokého, černého, dvousetkilového šéfa: "Ta kavárna má úžasný interiér," rozhlédne se po hlavní místnosti, vypadá jako čajovna, nebo tak, na zemi koberce, nízké stoly, spousta samostatných kójí, do kterých nikdo nevidí… úžasný, fakt, to Fi vystih'.
"Jo, … ten jsme navrhovali s mou ženou," řekne a vypadá… potěšeně.
"Wow," vydechnu. "Vážně?" nevěřím naoko. "Vypadá to fakt profesionálně, jako od architekta, nebo tak… vážně dobrá práce, šéfe."
Ten se usměje a zeptá se: "Co byste rádi, kluci?"
"Sakra, prokouknul nás," řeknu tak, aby to slyšel i šéf, ale ne moc nahlas.
Šéf se usměje, spokojen se svou prozřetelností, že poznal, o co nám jde. Jo, i to je součást mého plánu.
"No… vlastně jsme vás chtěli poprosit, jestli byste mohl tuhle krásnou slečnu," poukážu na Adélku. "s náma nemohl pustit trochu dřív…"
Šéf se zatváří chápavě. "To víte že pustím. Nejsem přece otrokář."
Zazubím se: "Díky, šéfe!"
"Jó, totálně tady budem chodit ještě častějc," přidá se Fi a Adélka se na šéfa omluvně a trochu přistiženě usměje:
"Zítra přijdu dřív,"
"Utíkej, holka, mládí máš jenom jedno," vyhání ji s úsměvem šéf.
…Příjemný chlap, vážně, líbí se mi. Jasně, že tady teď budu chodit často… tak často, jak mě tu bude chtít Adélka vidět.
"Díky," začervená se a zmizí za zástěrou.
"Génius," plácnu Filipa přes zadek.
"Hej, kejmo, todle bylo trochu přiteplený," ušklíbne se Leo.
"Jdi do prdele," poradí mu Fi a já se zasměju.
"Jó, do něj, štěně!"
"Ochráním tě, lásko!" podívá se mi teatrálně a postaví se přede mě, parta umírá smíchy, zvlášť proto, že Fi je takové malé blonďaté štěňátko a já černovlasý atlet, takže to vypadá tak nějak… nepřístojně. To už vtip pochopí i Leo a rozesměje se, zatraceně dobře ví, že jsem přesvědčený heterák a že miluju sex s holkama a holky všeobecně. A taky zná můj názor na gaye, nějakým zvláštním způsobem mi vadí. Čím dál víc. Ale vztah s Fim je o něčem jiném, mám pocit, že mám mladšího brášku. Jo, to je ono, takový až mateřský pocit vůči tomu chlapci, to je ono, já se v něm totiž vidím.
"Hej, sry, ale víš jak," brání se Leo.
"Hej, on sice vypadá super-nevinně, ale nezkoušej ho nasrat, je nebezpečný, vážně," poradím Leovi napůl vážně, napůl ve srandě.
"Jó," mávne rukou Leo a Dave mi moje štěně obejme kolem ramen.
"To štěně je asi hodně bojové plemeno, co?"
"Hej," napomene ho Alic. "nesahej na něj, mohlo by tě kousnout."
Protočím oči, nemám rád, když si z něj utahují: "Spíš to nemám rád já, a věřte, že mně byste odporovat nechtěli," zavrčím trochu podrážděně.
"Hej, v pohodě, jokeuju (pozn. aut.: z anglického *joke* - vtip; = vtipkuju), jenom jokeuju." přitulí si Fiho Dave do náruče a Fi se zasměje.
"Jó, jasně, Mathe, nechcem tě nasrat," přidá se Leo.
"Nezlobíš se na nás, kotě, že ne…" ujišťuje se Dave.
"Jasně že ne," protočí oči Fi a dere se z jeho objetí. "Ale nechci, aby se zlobil Math," hodí po mně ty svoje psí kukadla.
"Ale Fi," usměju se. "já se nezlobím, jen mi přišlo hnusné, že tu s tebou tak zacházeli," natáhnu ruku a pohladím ho po vlasech.
"Hej, to je v pohodě. Byl to jenom joke, všichni vědí, že ty balíš Adélku a jí si chci zašukat s Kate… zase…" poslední slovo zamumlá.
Parta se rozesměje a v tomhle stavu nás přistihne už připravená Adélka, doufám, že neslyšela, co o ní Fi řekl. Nebo asi spíš o mně. Ale to je jedno. Prohlídnu si ji od hlavy k patě. Totálně ji chci, jo. Dodělala si mejkap a oblíkla si červené triko, černou sukní a oranžovo - červené podkolenky, vypadá jak nevinná školačka. Nebo možná spíš jako lolita. Jo, to je přesnější.
Usměju se na ni: "Můžeme jít?"
Kývne a sklopí pohled, otočím se ještě na šéfa: "Děkujem vám,"
"Jo, a totálně slibujem, že sem budem chodit na kafe každý den!" křikne Dave a my se rozesmějem, když opouštíme Daniela.
"Adélko…?" otočím se, nějak se mi ztratila z dohledu. Á, tady je.
"Hm?" vzhlédne ke mně s krásným úsměvem.
"Měl bych ti tu naši bandu představit, viď," pronesu řečnicky, zařadí se po mém boku, zatímco banda pobíhá kolem, směje se a povídá si.
"Hele, támhle je Fi, toho už znáš, vedle něj, to je Claire, tanečnice v RTSku, našem oblíbeném klubu, neříkej před ní slovo děvka, vždycky se urazí."
Adélka se zasměje a přeměří si ji pohledem: "Je moc hezká."
"Jo a taky dost hloupá, ale máme ji rádi, páč je s ní sranda," řeknu tišeji, i když vím, že nás nemůže slyšet, je dost daleko. "Vedle Claire, ta černovlasá s piecema všude možně, to je Amy, je taková… pohodová a taky má takový příšerný styl humoru, ale to brzo pochopíš sama. No, vedle Fiho z druhé strany, ta přebarvená blondýna, to je Kate, taky tanečnice v RTSku, ale na rozdíl od Claire, ona si to povolání užívá, ale je asi tak stejně chytrá jako Claire," protočím oči.
Adélka se na ni chvíli dívá a pak jen tak mimochodem prohlásí: "Ona dost kouká po Filipovi, že?"
Nadzvednu obočí: Všimla si toho…?: "Obdivuji ženy," pronesu místo toho. "Všimnou si věcí, které klukům nedojdou, ani když se řeknou nahlas."
Zasměje se a pohodí hlavou, až se jí ty krásné ohnivé vlásky zavlní v nočním vánku. "Proto jsme ženy."
"Taky pravda," uznám.
"A dál?" dožaduje se. Vypadá to, že bude pěkně živá, něco jako Alic. No sakra.
"A dál? Jo, tam je Dave, chtěl se ti představit, ale Fi ho nenechal, ten černovlasý v zelené mikině, no, ten, tak to je můj asi nejlepší kámoš, je takový… no, trochu hovado a trochu děvkař," prásknu ho. "Ale to všichni z nás, teda, kromě Adama, to je tamten blonďák," ukážu dopředu.
"Ten, co si vede tu zrzku?" ujišťuje se.
"Jó, přesně ten. Tvrdí, že věří na opravdovou lásku, magor. No, s Lucy, to je ta holka, chodí už asi rok stylem, že spolu týden chodí a týden ne, no, ale to je celkem jejich věc, že."
"Vypadají zamilovaně," poukáže, když se ty dvě hrdličky zastaví na chodníku a začnou si prozkoumávat ústní dutiny.
"Zamilovaně…? Takže když teď tady ohnu tebe a začnu tě líbat, budem působit zamilovaně…?" zeptám se, možná trochu sarkasticky.
"Nemyslela jsem to líbání," zavrtí hlavou k mému úžasu. "Neviděls ten jejich pohled těsně před tím, než se políbili…?"
"…Ne," zavrtím hlavou. "… Ale obdivuju ženy." trvám na svém.
"Ale být jí bys nechtěl," poukáže na fakt.
"Totálně ne," usměju se. "Teda, jako, je pár holek, které mám fakt rád, třeba Alic, tu už taky znáš," kývnu jejím směrem, baví se dvojčaty. "no, tak tu holku totálně žeru, páč ona je úplně…" chvíli hledám slovo. "Dokonalá, jo. Má stejný smysl pro humor jako já a taky je taková, dost, no… jako, spontánní a tak, …"
"Jo, je taková, trochu moc živá, no…" zasměje se.
"Jo, páč má matku ze Španělska, jako, z Katalánska. Přímo z Barcelony," zasním se - miluju Barcelonu, město umělců, umění a tanců, noční život, uvolněná morálka, ne jako tady, v Americe, navíc přímo v New Yorku, konvence a pravidla a pořád hledět na to město plné pokrytců, až na pár světlých výjimek, jako třeba moje parta.
"No, vedle ní jsou dvojčata, Mishell a Marie, jejich rodiče asi mají smysl pro humor, každopádně jsou dcery milionáře, takže každý týden v té vile u Hampton street pořádají šílené večírky, kromě toho jsou taky docela chytré, hlavně přes jazyky. Jejich matka je původem z Brazílie, takže umí portugalsky, pak taky italsky a francouzsky, ."
"Paráda," kývne Adélka.
"Nah," kývnu. "No, a támhle je Leo, on je takový, trošku, no, větší hovado než my, ale je fajn, páč v RTSku dělá barmana a tak tam jsme pečení vaření, hlavně když tam jsou koncerty kapel a tak, to nás na to vždycky protlačí. A vedle něj je Cris, taky barmanka v RTSku, tam se vlastně poznali a od té doby spolu… no, ne chodí, to ne, ale…"
"Spí?" doplní mě Adélka, aniž by z nich spustila oči.
"Jo," kývnu konsternovaně. "Jak to sakra víš?" nechápu.
"Jsem žena," usměje se a plaše se na mě podívá. "Měla bych ti poděkovat, že jsi mě vyvedl z práce dřív a ještě mě zveš do klubu."
"Nebo bys měla rychle utíkat," usměju se.
"Ublížíš mi?" optá se tak sladce a s takovým dětským úsměvem, až celý… já nevím, zjihnu, nebo jak se to říká.
"Jistě že ne," ujistím ji. "Ale jestli s námi půjdeš teď, musíš i příště, pokud se budeš partě líbit. A vypadá to, že se jim líbíš," přemýšlím o tom.
"A tobě se líbím?" zvedne ke mně zas ten odzbrojující pohled.
"Totálně jo," potvrdím jí a zadívám se do těch jejích šíleně zelených očí.
"Héééj, Mathe!" křikne zepředu Fi. "Kde se flákáš…? Hej, ty si tam uzurpuješ Adélku pro sebe, ty hovado!" zpozorní a křikne mírně káravě.
Adélka se zasměje a křikne mu zpátky: "Já jen sbírám informace."
"No, to od toho pravého," zasměje se Alic a zastaví se před vstupem.
Ani jsem si nevšiml, že už jsme tady. "No," otočím se zpátky k Adélce. "A takhle všichni dohromady, jak nás tu vidíš," shrnu to tak, aby tohle slyšeli už všichni, nejen Adélkam "jsme The Street Artists crew. Sprejeři a Street tanečníci a tanečnice."
 


Komentáře

1 Luella SB-nečko XD | Web | 5. prosince 2010 v 18:44 | Reagovat

Božííí ja tak zbožňuju tuhle tvou povídku onee-achan,vždycky se na ni řechtám jak přidrbaná XD...*Výtlem* ...haháá to jsem zvědavá jak tohle dopadne...no...mám nějáke ty představy,ale stejně XD... :-D

2 keishatko | Web | 1. března 2011 v 11:42 | Reagovat

ja už fakt neviem čo mám sem písať...už mi je trapné neustále písať aký super diel to bol...musím si nájsť nejaký slovník a naučiť sa nové slovíčka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama