Epizoda 5.: Výměna

19. ledna 2011 v 23:33 | Ka |  Život ve Scuderia Ferrari




Přicházím k vám s dalším dílem Život v SF, tentokrát vás potěším, tenhle je, myslím, docela vtipný xD Mimochodem, ráda bych upozornila, že postavy jsou zcela OOC a přizpůsobené mému úmyslu, Kimi i Felipe jsou oba šťastně ženatí a Felipe je dokonce hrdým otcem jediného asi ročního syna, děj i okolnosti jsou tedy absolutně smyšleny. (Ale jsou spolu sladcí, nemyslíte…? xD )




Sobota 13: 18 mč., boxy stáje Ferrari, Melbourne, Austrálie


"Takže jaký je plán?" zeptám se a snažím se přemoct reflex protáčení očí.
"Jednoduchý a snadno zapamatovatelný." pousměje se Kimi a já vyprsknu smíchy, že by měl taky slabost pro stejné filmy…? "Jet tak rychle, aby McLareny nestíhaly polykat prach od našich pneumatik,"
Zase se zasměju, jako, člověk by nevěřil, jaký má ten kluk smysl pro humor, jo. Sáhnu pro kombinézu, teda, ne že by se mi do ní chtělo, páč je tady příšerné dusno, ale bez ní bych do cockpitu nevlezl.
"Ha, myslíš, že na to naše monoposty mají?" zeptám se zvědavě.
"Tse, když ne Ferrari, kdo jiný?" odmávne mě, načež sáhne po své kombinéze.
"Taky pravda, nemám rád Germány. Jako, chápeš, porazili jsme je už za druhé světové, … od té doby tu byl jenom jeden Schumacher…" mumlám a ani nevím co, ale když zvednu hlavu, Kimi se hroutí na lavičku a skládá hlavu do dlaně - on se mi už zase směje.
"Ježíšimarjá," vydechne. "kluku, ty nejsi normální, sakra, nikdo mě nedokáže tak rozesmát jako ty, totálně ne."
Mimoděčně nafouknu tváře - proč se mi zase směje?!
"Hej, hej, Felipe - to už tu jednou bylo, nesměju se tobě, protože to, co říkáš je směšné, ale vtipné, chápeš? Nikdy bych se ti nesmál a myslel to špatně." podívá se na mě téměř vážně. "Opravdu." zdůrazní svá slova.
"Jó, promiň, je to pořád takový reflex, víš…? Nějak si nemůžu zvyknout, že někomu připadám vtipný… v dobrém slova smyslu…" zamumlám, cítím, že se mírně červenám. Hej, ten kluk je docela dost v pohodě, nechápu, jak jsem j němu ze začátku mohl cítit takovou zášť. Asi jsem normálně žárlil nebo co, nebo… já nevím, asi na mě nějak divně působil, asi moc chladně, jako - hele jsem totální iceman ze severu a totálně nic mě nevyvede z míry… a já ho za dva týdny rozesmál už dvakrát. Hej, že bych byl vážně vtipný…? Uh, sakra, kam to zase rvu tu nohu…? Jó, to je rukáv - víš, Felipe, to je ta část kombinézy, kam se strkají ručičky, to je to, čím držíš volant… no, a nožičky, to je to, čím šlapeš po pedálech… a ty patří do nohavic. Ták, šikulka Fi, hezky to zvládl, krásně ho to maminka naučila, jo…
"Ty, Felipe," vyruší mě Kimi z mé samochvály.
"Wha?" zvednu hlavu.
"Není ti ta kombinéza trochu malá?" zeptá se naoko nevinně, ale já v tom jeho hlase zase slyším zadržovaný smích. Čím jsem ho pobavil tentokrát, vidí mi do hlavy, nebo co?
"He?" nechápu, dopnu kombinézu a slepím suché zipy na horní polovině kombinézy. Ale - co…? Rukávy mám dlouhé, rozkrok skoro u kolen a nohavice plandám po zemi, zato pas mi je trochu těsný..? Hej, - ale to není moje kombinéza!
Podívám se na Kimiho, který už se chechtá nahlas: "Ale klidně se dneska mlžem vyměnit, Felipe, ty pojedeš v mé formuli a já zase v té tvojí…!"
Jeho smích je nakažlivý, za chvíli se válíme na lavičce polomrtví smíchy oba dva, jen tak z prdele si mezi záchvaty smíchu nasadím na hlavu jeho helmu a rozeběhnu se k našim formulím, abych se nasoukal do té, která hrdě nese jeho jméno a číslo.
"Vole!" zahýká smíchy a hodí po mně své jezdecké rukavice.
Sakra, tak-tak je chytím, přimontuju volant a nasadím si je: "Vole, máš ruce jak Mickey Mouse!" řehtám se a otočím hlavu, abych na něj viděl. Jen co to udělám, praštím hlavou o volant - ještěže mám helmu!
Kimi stojí nad mým monopostem v mé kombinéze, která mu je zatraceně krátká, takže mezi botou a nohavicí je vidět asi tak pěticentimetrový pruh jeho ponožek a, rukávy odhalují i jeho drahé hodinky, posazené daleko za zápěstím - vypadá to hrozně směšně.
"Vypadáš, jako kdyby tě vyprali v Arielu!" směju se, až dostanu škytavku.
Dobře, redukuju dva týdny na jeden den - Kimiho záchvat smíchu nebere konce, směje se dlouho a nahlas, páni, co by za to média dala!
Ještě se pochechtávám, když se on uklidní a já stále bojuji se škytavkou, Zvedne se a přátelsky mi donese moji flašku s vodou.
"Dí-ík," škytnu.
"Myslíš, že někdo pozná, že jsme se vyměnili?" zeptá se bezelstně a já si prsknu na kapotu Kimiho monopostu.
"Vole." otituluje mě.
"Ty jsi vůl. A ještě mě rozesmívej, když piju." protočím oči. "Ale počkej, ty to s tou výměnou myslíš vážně?"
"No… a proč ne?" směje se.
"A … nemůžem z toho mít průser?" uvažuju.
"A z čeho?" zajímá se. "Trochu jim v tom uděláme zmatek, no. Co se může maximálně stát?"
" Vyhraju kvalifikaci s tvojí károu," popichuju ho.
"Nebo vyhraju já s tvojí károu." vrátí mi to.
"Ale až sundám helmu-"
"-Moji," skočím mu do řeči.
"Jo, tvoji, tak všichni poznají, že to jsem já, ne?" klepne si na čelo.
"No, jako, nevím, nevím. Podle mě jsme si dost podobní…-"
začnu se smát a Kimi se ke mně přidá.
Nasouká se do mé formule, nasadí volant a rukavice a v ten moment do místnosti vejde zbytek týmu.
"Šikovní kluci, nachystaní a připravení." pochválí náš šéfinženýři, najednou je všude spousta lidí v červených kombinézách, kontrolují každou blbost a já sklopím hledí, aby nás nepoznali, teď by to ještě nebylo ono. Cítím, jak se pode mnou rozvrnělo těch 550 koní, které mám pod kapotou, příjemný pocit, podívám se vedle, na Kimiho a ten, když zpozoruje, že na něj koukám, zvedne mým směrem palec a já mu oplatím stejnou mincí, i přes hledí vidím v jeho očích zlobivé rarášky.
"Za deset minut se přesouváme na start!" oznámí jakýsi mechanik vepředu.
"Hodně štěstí, Kimi," popřeje mi Kimi.
"Hodně štěstí, Felipe," popřeju Kimimu.



Se omlouvám, děti, ale mně to prostě přišlo vtipné... já vím, že nejsem normální... Jo a ještě, můžu vás poprosit, abyste mi hlásli v anketce? xD Jako, mě by ty vaše odpovědi fááákt zajímaly... xD
 


Komentáře

1 Tom | 24. ledna 2011 v 18:19 | Reagovat

...Asi jsem právě umřel.

Uh, sakra, kam to zase rvu tu nohu…? Jó, to je rukáv - víš, Felipe, to je ta část kombinézy, kam se strkají ručičky, to je to, čím držíš volant… no, a nožičky, to je to, čím šlapeš po pedálech… a ty patří do nohavic.

Hej, kejmou, já nevím, kdy a kde to píšeš, jako, ale tohle je prostě na zabití, fakt. Spadl jsem ze židle - to ti jen tak neodpustím.

2 keishatko | Web | 1. března 2011 v 10:35 | Reagovat

utieram si slzy smiechu...ty ma chceš zabiť, že? len nevieš ako na to :D fakt suprový diel

3 Karin | 5. září 2014 v 22:57 | Reagovat

Jsem mrtvá smíchy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama