Epizoda 4.: Oslava?

9. ledna 2011 v 21:37 | Keigh |  Život ve Scuderia Ferrari
Další díleček SF (tedy, ne že bych si myslela, že to někdo čte, ale tak... xD
Věkové omezení stále není, tento díl jen není moc vtipný, ale nebojte, ono to přijde... jenom co pustím Dr. Zlouna z koupelny. ... uhn...




Neděle 22. 36 mč, V.I.P. Club F1, Šakir, Bahrajn




"Hej, hej, parádní závod, parádní!" slyším Felipeho smích.
"Jo, povedlo se vám to," usmívá se Sebastian - letošní nováček za Torro Rosso.
"Vám…? Vám?! Snad nám, ne? Hej, víš jak vypadal můj totálně první závod v F1?! To radši nechtěj ani vědět. Překračoval jsem rychlost v paddocku, nabral jsem jednoho mechanika a v 15. kole jsem to nabořil do bariéry z pneumatik…" mávne Felipe rukou. "Ale ty jsi dojel a dojel jsi 19.! Víš co to je, dojet 19. z 22 závodníků?! To je totální úspěch, ty blbečku!" vynadá mu, ale myslí to dobře, Sebastian se zasměje a trochu zčervená. Ale možná to je tím šáněm, co tu do sebe všichni lijem, kdo ví.
"Hej, tady je náš vítěz!" zvolá Felipe, jen mě zmerčí. Protočím oči. Bóže, byl tu jeden uhopkaný smíšek, teď tady jsou dva… zatraceně, oni se tady nějak množí! To je nějaká invaze z vesmíru, nebo co…? Bůh má pocit, že se málo směju, a tak mi háže do cesty malé, roztomilé, uhopkané… něco!?
Sebastian se zasměje, když dohopká až ke mně a natáhne ruku: "Gratuluji vám k vítězství,"
"Ale prosím tě, snad si budem tykat ne?" s mírným, snad až mateřským úsměvem jeho ruku přijmu a krátce stisknu. Jsem rád, že tady ty malé uhopkané věci jsou. Život ve Scuderia Ferrari by byl jinak strašně nudný, jo.
"Mimoto, ty jsi jel taky skvěle." pochválím ho po Felipeho vzoru, děti by prý měly být chváleny. "A tobě díky za pomoc, Felipe, těm McLarenům jsi to pěkně nandal."
Jó, děti musí být chváleny. Hlavně ty, které nám zpestřují život a mají na svědomí naši mnohem lepší náladu, i když se tváříme naoko káravě/nesouhlasně/pohoršeně. Ty děti můžou za to, že se tu na tom sviňském světě nezblázníme. Sakra. začínám upadat do deprese.
Hej, jako, Marťani…? Neměli byste tam k invazi sem ještě pár takových uhopkaných věcí…?
"… to byla jen tvoje zásluha." dokončuje právě Felipe pravděpodobně již několikátou větu. Echm, … asi jsem ho tak nějak zapomněl poslouchat…
"Ahoj!" uslyším za sebou podobně rozjařeně, jak mluvívá většinou Felipe, tenhle hlas je ale ženský, myslím.
"Ahoj, lásko," usměje se Felipe a vykročí jí vstříc, otočím se, abych viděl, komu to Felipe říká "lásko" a spatřím zrovna, jak se dvojice vášnivě, leč láskyplně políbí.
"Kimi, moje přítelkyně Rafaela, Raf, můj nový týmový kolega Kimi Raikkonnen." představí nás poté.
"Ahoj, rád vás poznávám," podám jí ruku, ale ona se ke mně se smíchem natáhne a přitiskne mi rty na tvář.
"Taky mě těší, že tě konečně poznávám, jsi prý učiněný zázrak, - nevadí, že ti tykám, viď…?"
Jó, asi už chápu, co ty dva k sobě přitahuje…
Ani si ji nestačím pořádně prohlídnout nebo strávit její stejně šílené vystupování jako je to Felipeho a ona už se seznámila i se Sebastienem a zase už sedí na klíně Felipemu. Uhn, že by Felipe aspoň jednou dokázal sedět pět minut na místě?
Zálibně si slečnu prohlížím, Felipe má fakt docela vkus, -
"Gratuluji k vítězství, Kimi," řekne náhle s úsměvem.
"Oh, děkuji, … ale, Felipe na tom měl lví podíl, vážně." Raf se mu s úsměvem začne zase věnovat a nejspíš jej škádlit v té jejich brazilštině, nebo jak se to mluví v Brazílii… Nah, vzpomenu si, jak se se mnou ještě nedávno takhle kočkovala a mazlila Jenni, ale tomu už je nejspíš naprostý konec.
"Hej, na nás, Kimi!" vyruší mě z letargie Felipe a pozvedne svou sklenici.
Pousměju se a přiťuknu si s ním, s Rafaelou i Sebastienem. Sympatická slečna, fakt že jo… hodí se k sobě. Felipe je malý, uhopkaný a veselý a Rafaela je malá, veselá a uhopkaná. …Eh, Kimi, tvoje slovní zásoba je vážně obrovská. Zaměřím svou pozornost zpátky na dění přede mnou: Rafaela sedí vedle Felipeho a zrovna se spolu opět líbají. Yay, jak jsem tak víceméně nucen je sledovat, upadám do stále hlubší deprese, vybavují se mi proti mé vůli vzpomínky z docela nedávné doby, které mi ale připadají, že se staly strašně dáno.
"Tady jsou mí dva šampioni!" zaraduje se za mnou Jeanův hlas, který mě probere ze zamyšlení. Posadí se vedle mě a já si všimnu, že během mého myšlenkového výletu zpátky do Londýna, se ke stolu posadilo několik dalších lidí: Schumi, Stefano Domenicali a několik mechaniků a konstruktérů a taky takových těch lidí, co neustále nosí obleky, formuli jedna nerozumí, ale na všech akcích musí být, ačkoli je tam nikdo nepotřebuje.
"Felipe, ty draku!" zasměje se, když jej zmerčí, jak stále ještě / anebo možná znova líbá Rafaelu.
"No co, ať všichni vidí, že jsem spokojený a šťastný." zasměje se a zase se ponoří do úst své partnerky.
Šťastný to chlapec, … ale přeju mu to a doufám, že mu to vydrží co nejdéle. Nejlépe napořád, to dítě si štěstí zaslouží.
"Kimi, proč se tváříš jako na pohřbu? Jsi hvězda večera, vyhrál jsi první zápas sezony v novém týmu, v našem týmu," udeří mi Jean herdu do zad přátelsky.
"Žárlí…" zasměje se Felipe.
Ani nevíš jak, Felipe… strašně ti závidím tvé štěstí.
 


Komentáře

1 Terka-chan - affs ♥ | Web | 10. ledna 2011 v 17:19 | Reagovat

Náhodou to byla krása!! A taky sem docela dost nasmála :-D

2 Lucinka Naomi Deidarinka-chan | 10. ledna 2011 v 18:48 | Reagovat

jojo byl to bombový dílek x)) :D  chudák Kimi...dívat se jak se Felipe vykusuje s Rafaelou, asi nic pěknýho 8-O

3 yaraki-taicho | Web | 10. ledna 2011 v 21:36 | Reagovat

Chudák Kimi...to mu nesmíš dělat! Je to můj oblíbenec :-D

4 keishatko | Web | 1. března 2011 v 10:28 | Reagovat

chudáčik Kimi...ja by som ho rada obšťastňovala :D je ták roztomilý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama