Část 5.:Artists main street

4. února 2011 v 12:26 | Kayleigh |  Podstata
Název cyklu: Podstata
Název dílu: Část 5.: Artists main street
Autor: Kayleigh






Jó, kde jsem to skončil…? Uhn, už vím. "No, a, jako, když mě konečně přestanete pořád přerušovat, tak vám povím, jak bych si to asi tak představoval."
"Jó, Mathe, povídej, co by sis tak představoval," dloubne mě do boku Alic a Adélce vedle mě zajiskří v očích. Zatraceně, já s nima neměl včera spát, neměl, ani s jednou… uhn, natož s oběma najednou.
"Hej, jako…" zaprotestuje Dave.
"V klidku, kejmou," směju se mu. "Jako, jsem chtěl říct," mrknu významně na Adél a Alic, aby teda, jako, mlčely, "že," protáhnu, páč jsem zase ztratil nit. Co jsem to chtěl, kurde -
"A dál…?" pomáhá mi Amy nedočkavě.
"É," poškrábu se na šešulce.
"Sakra, tak jak to vidíš, Mathe?" štěkne Adam trochu nervózně.
Fi se zasměje: "Hej, jako, holky, vy jste mu totálně vyšukaly mozek z hlavy!"
Holky padnou polomrtvé smíchy k zemi a já se trochu zastydím. Sakra, mně ta hlava fakt vynechává.
"Když vy mě pořád přerušujete," nafouknu tváře, uražen napůl ze srandy, napůl vážně.
"Ale ne," posadí se mi Adélka na klín, "promiň, ty náš kocourku," utahuje si ze mě.
"Hej, sakra, jako, děti, tak co bude s tímhle?" poukáže Lucy na obrovský arch černého papíru, kolem něhož sedíme.
"Jó, jako, vážně, zatím jsme se dohodli jen na té ulici."
"Jasně, namalujeme teda roh 13. a hlavní," kývnu.
"A teď - jak," položí zásadní statement Adam.
"Hm, no, já bych to vyšrafoval," navrhne Dave, vezme bílou tužku a načrtne obrys okna na první budově, zvýrazní jeho rám a namaluje tenké linky, znázorňující žaluzie. "Pak bych taky zdůraznil tu odrbanost těch domů," dodá a na rohu domu z původně rovné a pravidelné linky udělá výlom, jako by se okraje domu drolily.
"Jo, to je dobré," uzná Kate.
"Dobré?! Je to perfektní!" chopí se Alic tužky a občas nakreslí na tom domě náznaky spár mezi cihlami, jako místa, kde odpadává omítka.
"Hej, to je luxusní, Ali!" zatleská Claire a chopí se tužky a na samotný okraj papíru namaluje velký kontejner a kolem něj pytle s odpadky. "Co tohle?" vzhlédne pak.
"Tohle je hodně dobré," pokývá hlavou Leo. "Jo, a jak to… zvýraznit?"
"Takhle," odpovím, vezmu Claire tužku a zvýrazním víko kontejneru, přimaluju v něm držáky a matně, jakoby mimochodem na něj namaluju označení NYC, D.T.: 9.234.
"Yay," kývne uznale Mishell.
"Totálně jo," souhlasí Leo.
"Co dál?" ptá se Lucy.
"No, včera jsi říkal, že hodně z perspektivy," připomene mi Kate.
"Jo," chopím se opět podávané tužky a namaluju hodně se zužující ulici směrem k hornímu okraji papíru, trochu do úhlopříčky.
"A co tady?" otáže se Cris.
"No," zamyslím se. "Pár rozbitých lamp."
"A jedna funkční," doplní mě Adélka.
Nechápavě na ni pohlédnu.
"Naděje…?" napoví mi.
"Symbolismus?" blýsknu se znalostmi.
Zasměje se: "Dobrý," načež se zase zahledí na obraz. "Puč," natáhne ke mně dlaň. Vložím do ní pastelku a sleduju, jak v perspektivě jen tak od oka s naprostou přesností vytyčí šest rovných čar, chvíli si s nimi jen hraje, pak je odspoda trochu rozšíří, u vrchu zúží a pracuje na světle, tři lampy nechá mrtvé, bez náznaku světla, očividně rozbité a pošramocené, jakoby pokřivené a staré, starobylé, s hlavní skloněnou, jakoby do nich házely neposlušné znuděné děti kameny, ale tu poslední, tu nejvýše na papíru a jakoby nejvzdálenější z pohledu perspektivy, nechá nejmatnější, nerozbitou, rovnou, hezkou a čarami znázodní, že svítí. Chabě sice, ale svítí.
"Wow."
"Páni."
"Hej, jako,…"
"Totální luxus, jo."
"Úplně nejvíc, kejmou."
"Dík," začervená se to sluníčko.
"Hej, jako, … proč nejsi na nějaké umělecké škole?" zeptá se Kate.
"No, páč… mě to sice baví, jako, malovat a tak, ale… živit bych se tím prostě nechtěla," pokrčí rameny.
"To je fakt," uzná Dave. "Taky bych chtěl dělat uměleckou, třeba digitální umění, nebo tak… jenže, nemyslím si, že bych byl tak dobrý, abych se někde uchytil."
"Jo, dělat něco, co tě baví, je sice fajn, ale… vždycky musíš vědět, jestli tě to uživí," kývnu.
"Jo, copak náš Math, ten chtěl dělat uměleckou, přímo malířství," vysvětlí za mě Fi.
"Hm, jenže vysvětluj mámě, že se chci celý dny vrtat v umění," protočím oči.
"Vrtat v umění?" nechápe Adélka.
"No, jako… historie, obory, techniky… všechno, včetně třeba literatury. A tady, v New Yorku se toho moc dělat nedá," pokrčím rameny lhostejně, natrápil jsem se kvůli toho dost, teď už je to jedno.
"Zkusil jsi architekturu?" zajímá se Adélka. "Jako, lepší něco než nic, že…"
"Jo, zkusil, ale na matiku jsem levej," mávnu rukou. "Jako, takhle, talentovky jsem udělal, ale přijímačky ne," přiznám.
"Tak to jsme na tom stejně," kývne Adélka.
"Co? Ty jsi taky zkoušela architekturu?" zajímá se Alic.
"Jó, zahradní i klasickou, ale pořád stejný problém: talentovky v pohodě, přijímačky - šlus," naznačí rukou kříž.
"A proč zrovna Newyorská střední?" zeptá se Leo.
"Bylo to nejblíž mému baráku," pokrčí rameny a nepřestává při tom kreslit. "Jako, víš, když nemůžu dělat to, co chci, je mi jedno, čemu se budu věnovat. Takže chci vystudovat střední a pak… nevím, asi vypadnout."
"Proč zrovna pryč odtud?" zeptá se Dave opatrně, možná o tom nechce mluvit.
"No, to víš, matka s otcem se rozvedli a já nechci zůstat v New Yorku. Nemám na tohle město zrovna krásné vzpomínky," ušklíbne se.
"Uhn," polkne Leo.
"Promiň," pípne Dave.
"Hej, to je v pohodě…" usměje se. "Vlastně," rozhlédne se po nás, "vlastně jste mi vlili novou krev do žil."
Strašně krásně se usmívá. A jako já bych sice milované město neměnil, ale rozumím jí v tom, že má špatné vzpomínky.
"A… s kým teď žiješ…?" zeptám se ještě opatrně.
"S mámou," usměje se trochu.
"Hm, já taky… a, jako, i když mě někdy totálně nasírá, za nic bych nešel k otci," prohlásím rozhodně.
A myslím to úplně vážně. Táta mámu opustil, když mně byly dva roky, takže se na to nepamatuju, ale prý byl příšerný. Máma o něm totiž nikdy nemluví, jen jednou, když se slavily její narozeniny se opila a mluvila o něm. Z toho, co říkala, jsem jen pochopil, že byl - teda, vlastně je, žije prý někde v Evropě - hrozně hezký, že jsem mu hrozně podobný a taky že jí nějak hrozně ublížil a odešel. Musí to být příšerná svině. A já ho raději nechci nikdy poznat.
"Hej, Mathe," drcne do mě Dave. "Co je?"
"Uhn," vzpamatuju se, "nic, ready," kývnu a zase se chopím pastelky.
"Hej, teď já," vezme mi ji z ruky Fi. "Chtělo by to trochu… nevím, udělat konkrétnější," zašermuje rukama a namaluje roh domu cedulku s nápisem "Artist's main street".
"Hej, hej, to je hodně dobré," promne si Leo bradu.
"Jako… já si tu mezi váma připadám jak totální břídil," zasměje se Adam.
"Ale no tak," plácne ho přes nohu Lucy.
"Jó, Lucy má pravdu, zkus to," podám mu pastelku.
"Hej, jako, fakt ne… já můžu kreslit jenom v sebeobraně," hájí se a parta padne smíchy k zemi.
"Neříká se to náhodou o zpěvu?" zauvažuje Claire a já padnu k zemi podruhé. Jako, ta holka se mi snad jenom zdá. Zatraceně, to přece nemůže být pravda!
"Hej, Adame, no tak, zkus to," podám mu tu pastelku, Adam se na ni tak jako pochybovačně dívá, ale nakonec si ji vezme, chvíli přemýšlí a pak kolem budov vykreslí chodník. Hrbolatý, s polorozpadlými patníky, obhroublý, starý, zničený. Dokonalý.
"Hej, jako… pak že břídil," protočí oči Kate. "Parádní, Adame,"
"Jó," zasměje se Felipe. "Totálně parádní."
"Díky, díky, děti, podpisy až v šatně," ukloní se a předá pastelku Claire.
"Ták, co s tím…?" kouká na ten polotovar. "Dodělám tu ulici," zamumlá a črtá v retrospektivě domy, jednoduchá malá okna, schůdky k domovním dveřím a opadanou omítku, načež podá tužku zase mně a já ke schodům přimaluju ke schůdkům polorozpadlé, staré, rozviklané zábradlí a podám pastelku zpátky Mishell, která přimaluje další odpadky a podá pastelku svému dvojčeti, která namaluje na chodník a na cestu několik kaluží a poklopů od kanálů.
"Dokonalé."
"Totálně parádní."
"Hej, jako, luxus, jo," hodnotí crew.
"Jak jsi to viděl dál, Mathe?" optá se Alic.
"Lidi," řeknu dost suše.
"Lidi?" nechápe Claire.
"No, jako… živočišná existence na bázi uhlíku… vybavená schopností myslet a vlastností cítit…" přimhouřím oči. "Nic…?" pozvednu obočí a Claire pohodí hlavou.
"Jako,… víš jak jsem to myslela."
"Jó, jasně že to vím," kývnu, přesunu se za ní a laškovně ji kousnu do ucha. "Víš jak rád tě škádlím, že?" políbím ji.
"Mh-hm…" zavrní mi do ucha. "Vždycky jsi rád provokoval."
"Jo," trochu syknu, když mi kousnutí do krku oplatí, "to já rád,"
"Hej, vy dvě hrdličky!" hodí po mně Kate pastelkou. "Máme tu nějakou práci, pokud jste nezapomněli!"
"Jasně, bejby, jasně," vrátím se na své místo a zase si posadím Adélku na klín. "Lid."
Vrátím se k tématu. Zase si vezmu pohozenou tužku do ruky a vykreslím na chodník zády k sobě dvě postavy pod jedním deštníkem, jen v obrysech, náčrtech a šrafování, nic složitého, jen jednoduše, ponuře a sklesle, a potom ještě jednu postavu na protějším chodníku, čelem k nám, udělám z ní slečnu, která si nese deštník tak, že jí nejde vidět do obličeje, kabelku v ruce, asi na podpatcích.
"Hej…!"
"Tywe, já nemám slov," plácne mě Dave po rameni.
"Jako, ty jsi totální talent," složí mi poklonu Leo.
"Páni, jsi… vážně dobrý," vydechne Adélka.
"Jó, to je náš Matthew," zahlaholí do toho rozruchu Filip. "Prostě frajer."
"A co bude dál?" přeruší je dvojčata.
"Uhn, no, …" zamyslí se Alic.
"My," odpoví Dave.
"Jasně, my," zopakuje Claire. "Ale… jak? Taky jenom v obrysech…? Jinak by to bylo moc složité…"
"A hlavně zbytečné a taky nemožné," přeruším ji. "Ale to je jedno. Hele, myslel jsem na to, že… no, takhle. Je nás 14, pokud se nepletu. A tak mě napadlo, že napíšeme jména nás všech na lístky a každý z nás si jedno vybere. A právě toho člověka nakreslí v těch barvách a v té pozici, jak jej vidí ten, co ho bude kreslit. Co vy na to?"
"Více barev?" znejistí Filip.
"Jo, v kontrastu k tomu ostatnímu, ke všemu toho černobílému blivajzu kolem, prostě nakreslíš tu postavu barevně, v pohybu, ne tak staticky… chápeš?" šermuju rukama.
"Jo…" kývne pomalu Dave. "Jo…! To je perfektní, Mathe!"
Jsem génius, jo. Tohle vypadá totálně parádně.
"Tak kdy to zrobíme?" zazní odněkud otázka.
"Zítra?" nadhodím. "Po škole zajdem za Majkem a spicha si dáme v deset na rohu 19. a 27.."
"Hlava otevřená," plácne si se mnou Dave.
"Jasně," oplatím mu.
"Hlavně, děcka," nabádám je, "nikomu ani slovo."
 


Komentáře

1 Luella SB-nečko XD♥♥♥ | Web | 4. února 2011 v 17:10 | Reagovat

Kyááá dokonalé (hej!Já si dokážu úplně živěpředstavit,jak to musí vypadat-jako ten obrázek XD....fakt že luxusní XD)...úplně že skvělá povídka XD...jsem z n nadšená XD muhahaha hlavně rychle dál,jsem děsně zvědavá,jak tohle dopadne XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama