Část 7.: Majk

26. února 2011 v 15:30 | Kayleigh |  Podstata
Název cyklu: Podstata
Název dílu: Majk
Věková hranice: zatím stále 12+





"Kde to bude?" zeptá se jakoby mimochodem.
"Hej, to je celkem jedno, nemyslíš?" mrknu na něj. Nemusí vědět všechno, že.
"Jasně, jasně, sorka. Já jenom, že bych to pak rád viděl," brání se.
"Pošlu ti fotku," ujistím ho.
"Hej, Mathe," přitočí se ke mně Adélka.
"Jo, kotě," zvednu jednu plechovku s barvou.
"Koho máš malovat?"
"Fiho," kývnu jeho blonďatým směrem. "Koho ty?"
"Shodou okolností Alic," uchichtne se, "…asi k tomu ještě dodám něco úchylného, po té sobotní noci."
"Jó, Alic je dobře maskovaný úchyl," pokývám hlavou. Jako fakt, neměl jsem tušení, že je na takové, uhn… é… věci. Jako, že je šílená, to jsem pochopil ve chvíli, kdy jsem se s ní seznámil, hned druhý den na střední, takže už je to pár let (A/N: nezapomeňme, že jsme místě v New Yorku, tzn. jiný systém školní docházky, začátek střední školy = 13 let věku).
"Na rozdíl od tebe to alespoň maskuje," setře mě.
"Já se nemám za co stydět," směju se.
Adélka se ke mně nakloní a nenápadně mi hmátne mezi nohy jednou rukou a dlaní se opře o mou hruď: "To teda nemáš," a odběhne.
… Nesnáším holky. Všechny nás v tu nejnevhodnější chvíli dokážou vyvést z míry natolik, že potřebujeme buď záchod, nebo sprchu. Nebo obojí, pěkně jedno po druhém.
"Hej, Mathe, nechtěl ses náhodou Majka na něco zeptat?" drcne do mě Dave.
"… Co…?" probírám se ze své uhn, říkejme tomu zamyšlenost, dobře? "Jo, jasně, hej, Majku!" křiknu na něj.
"No?" zvedne se jeho hlava odněkud ze země, koukám na něj přes regál, takže z něj nic než hlavu nevidím. "Co je, Mathe?"
"No, chtěl jsem se zeptat, jestli pro nás nemůžeš sehnat lístky na fest," zahlaholím.
"Na jaký? Ten jako loni?" blýskne úsměvem.
"Jo, ten," potvrdím.
"Co za to?" směje se a přes regál mi hodí sprej se zelenou barvou, ten odstín, jaký má jenom on.
"Řekni si," vybídnu ho se stejným velkodušným úsměvem.
"Okej, chci… chci, abyste co nejvíce svým kámošům řekli, že berete barvy ode mě. Ale diskrétně, děti," nabádá nás.
"Hej, nejsme žádní looseři," klidní ho Leo.
"Jasně," houkne Alic, "za koho nás máš, Majku."
"Ále, já jenom, že proto jsem musel utéct z Ria, víš, holka? Když mě ti malí nevděčníci práskli, že to já jsem jim prodal spreje a nějaké šablony…" brání se s pokrčením ramen.
"Hej, jasně," vložím se do toho. "Hele, Majku, neboj se, Street Artist stojí při sobě i při tobě, jasně? Jsi jedinej spolehlivej zdroj v New Yorku."
Tohohle chlapa nesmíme ztratit, páč je to zatraceně skvělý zdroj všeho, co Street Artists potřebujou, přes barvy a spreje až po info o všem možném i nemožném, legálním i ilegálním. nemůžeme si dovolit o něj přijít, takže musíme udělat všechno, aby s náma byl spokojený.
"Hele, co kdybychom ti udělali na našem webu reklamu?" navrhnu.
"Vy máte web?" ožije Majk.
"Hej," zamračí se na mě Dave.
"No tak, kámo, Dave má pravdu," drcne do mě Filip.
"Jó, bejby, já vím," klidním ho.
"Hej, Mathe, řekli jsme, že o tom nikomu neřeknem," přidá se Alic.
"Kdyby nás prásknul, máme z toho totální průser," varuje mě Claire.
"To je fakt, nezapomeň, že ten web je přísně tajný," podporuje všeobecné mínění Adam. "Ten web jsem stvořil výhradně pro naše účely."
"Jo, ale nezapomeň, že jestli se na nás náš zdroj vysere, můžeme akorát tak kreslit pastelkama na papír," připomenu mu. "Vím, co dělám, děcka. Jak jinak ho ujistit, že ho neprásknem? Když nepráskne on nás, my jeho taky ne. Takže, když umístíme reklamu na náš web, znamená to, že on o nás věděl, a kdyby nás prásknul, práskne i sebe, páč bude mít reklamu na naší stránce," vysvětluju.
"Jasně," pokývá Alic.
"Takže je ta zbraň dvojsečná," kývne Adam.
Protočím oči: "Cítím se trochu uraženě, že jste mi nevěřili."
"Promiň," pokrčí rameny Dave. "Tohle mě nenapadlo. Jako, to, že přemýšlíš tak dopředu."
"Ale nepřeháněj," mávnu rukou. "Prostě, dát reklamu na náš web je výhodné pro nás pro všechny. Navíc, Majk má zápis v rejstříku, určitě chce od cajtů co nejdál."
"Hej, tak co, Majku," křiknu hlasitěji. "Bereš to?"
"No…" pochybuje, "a nemůžou na nás přijít?"
"Neboj se," mávne Adam rukou. "Systém je zabezpečený, navíc jsem se napojil se skrytým ídé a ípéčko mám jako nějaká kunda z Malajsie, nebo odkud. A k firewallu a na admina je šestnáctimístný kód."
"Hele, musíš se spokojit s tím, že ti slíbíme, že tam tu reklamu dáme. Pak ti ji na webu ukážem. Ale kód ke správci sítě ti nedáme, takže ty se nemůžeš koukat, kolik lidí ti na reklamu kliklo." ustanovím a podívám se na Adama - jako co on na to.
"Jasně, to by šlo," kývne Adam.
"Ale řeknete mi, kdyby to nemělo úspěch?" zeptá se.
"Samozřejmě," slíbím, "uděláme cokoli, aby byla reklama kvalitní. A uděláme to tak, že nikdo, kromě těch, kteří se sprejováním zabývají, tomu nebudou rozumět."
"Hej, a chodí vám na ten web vůbec někdo?" pochybuje zase.
"Jasně že chodí," dušuje se Fi.
"Jo, skoro deset tisíc lidí týdně," uzemní ho Adam. "Dělám si statistiku. Není problém zjistit, odkud ti lidi jsou, pokud zjistím jejich ípéčka. A třičtvrtina z nich je z New Yorku a okolí. Takže buď v klidu."
"Fajn, tak jo," otře si ruce od barvy do hadru a podá si s Adamem ruku: "vy mně reklamu, já vám lístky a v budoucnu cokoli, o co si řeknete, slevy na barvy a spreje. A nezapomeňte to udělat tak, aby mě nezabásli, jasně?"
"Hej, nejsem idiot," pousměje se Adam. "Spolehni se."
"Jo, a ty výhody ještě proberem," mrknu na něj.
"Máme všechno?" ptá se Dave.
"Jasně, všecko," odpoví Leo ze zadu místnosti.
"Zaplaťte to z fondu," kývnu na Amy. Je nejzodpovědnější.
"Jo, měli bychom tam zase něco přihodit," připomene.
"Nestačí to?" ozve se odněkud Claire.
"Jo, na dnešek jo," počítají prachy Amy a Lucy. "Ale co nejdřív bychom ho měli doplnit."
"Dobře, zítra se dohodnem," rozhodnu. "Teď mizíme, za dvě hodiny začínáme, teď ještě stačíme udělat tu reklamu."
"Můžem ke mně," navrhne Adam. "Máma není doma, přijde až ráno."
"Fajn," pokrčí rameny Dave.
"Jdeme," potvrdím. "Ozvu se ti, Majku. Zítra ráno se tu stavíme a ukážem ti stránku."
"Jasně. A taky chci vidět ten výtvor!" křikne za náma ještě.
"Uvidíš ho na stránce," ujistím ho. "Zatím čau, Majku!"
"Jasně, čau, Majku!" ozve se chorálem.
Tak, teď to začíná být zajímavé, teš se, Helčo, páč, jako, tě pořádně zřídíme, připrav se na nálet Street Artists!
 


Komentáře

1 Luella-chan >SB< | Web | 28. února 2011 v 20:35 | Reagovat

Novíš jako zlato,já se tady v těch hřbitovech nevyznám,pač jsem ze Slovenska,tak když tak nějáký vyber jo?....a den....no podle toho kdy máš maturu....XD....popřípadě by to ale mohlo být někdy po prázdninách,protože já mámpak odevzdat ročníkovku,ze kterou jsem ještě ani pořádně nezačala XD....no a chtěla bych umřít dřív,než mě zabije třídní XD....tak nějáky datum vyber jo??? XD Já se pak přizpůsobím....jinak můžu sehnat rakve a kytičky a nějáké žrádlo,noťas,monopoly nebo dostihy, aby jsme se v tom hrobě nenudily :-D  :-D  :-D

2 Luella-chan >SB< | Web | 28. února 2011 v 21:39 | Reagovat

Jo jo...červený je skvělý....jako to máš samozřejmost,že tam bude net...pastelky už mám sbalené a papíry taky,to je přece základ mé výbavy....pak beru i dva polštářky na spaní,samo,že ty deky taky ,noční lampičku,víš jako,bo ono tam bývá v tom hrobečku tma.....No ale jinak jako nevím jestli je dobrej nápad pustit dr. Zlouna k tomu řečnění,to bychom pak rovnou mohly dokoupit i třetí rakev XD....ne dobře to bylo odemě ošklivé...nezlob se Dr.Zloune já to tak nemyslela XD.....No jak je to jak chce,asi bychom si to měly odřečnit vážně samy,ale jako tak inkognito v maskách víš....že bychom se jako krumpáčkem překopaly nenápadně ven z opačné strany a pak by jsme předstíraly naše tetičky víš,aby to nebylo tak podezřelé,že jsme jako mrtvé a pak si jen tak běháme po zahrádce na vlastním pohřbu XD.....ještě by někoho taky napadlo umřít dobrovolně a pak by byl hřbitov plnej....a jako já bych tam ráda měla trošku toho klidu,když už.....XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama