They're here!

20. února 2011 v 1:52 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným) |  Podsvětí




Název cyklu: Podsvětí
Název dílu: Příjezd
Fandom: Original Character
Autor: Společnost Dr. Zouna a Nepřátel s r.t.ž.
Pár: Lucas Manning/Axel Manning (syn), Grüber/Axel Manning, Van der Vaarent/Hoshigawa
Upozornění: Incest!!!, pokus o non-con, několikanásobný non-con, nedobrovolný sex, placený sex, prostituce, prostředí mafie, nevhodné slabším povahám, kardiakům, epileptikům, odpůrcům Dr. Zlouna a Moudrého klobouku a osobám pod 18 let!
Žánr: Slash, incest, darkfic, …přesto hepáč xD (Když já ty tragédie psát neumím…xD)
Poznámka: Casi = Logická odvozenina od jména Lucas. Vlastně, s katalánským přízvukem, tedy jazykem, jakým Casi a Axel mluví,
zní jeho jméno ve vokativu L'casi, foneticky tedy , pročež přízvuk je na druhé slabice slova Lucas, první fonéma L je tedy z části polknuta a z části potlačena přirozeným přízvukem, který je až na druhé slabice jména, tedy na slabice ca, foneticky <ka>. Uhn, zmiňovala jsem se někdy, že chci jít studovat bohemistiku? xD








Sluha v červené vestičce přes bílou košili, s černým motýlkem a černých kalhotách přikývne a poukáže ke stolu, kde budou usazeni ti nejdůležitější hosté.
"Výborně," pokývá hlavou Grüber, hlava německého podsvětí, drogy, zbraně, černý trh jsou tu na denním pořádku a on dnes hostí ty nejdůležitější: tři vůdce světového podsvětí, nejbohatší, nejnáročnější a nejnebezpečnější muže na světě.
"Pan Manning bude sedět zde a vedle něj jeho syn-"
"Máte všechno připraveno?" ujišťuje se Grüber.
"Ano, pane," přisvědčí číšník/sluha a odkluše někam do útrob sídla.
Grüber si promne ruce - tolik o Axelovi, synovi Lucase Manninga, slyšel, viděl jej na fotkách a dnes
se s ním setká dokonce na vlastní oči! Tolik
jej touží vidět, setkat se s ním, pohostit jej, mluvit s ním…! A možná… možná… se jej i dotknout… políbit…
"Hosté přijíždějí, pane Grübere!" oznamuje jeden mladý chlapec v lolitkovských
dívčích šatech, jistě mu není více než patnáct let.
"Výborně," zamne si Grüber ruce a zálibně na chlapce, převlečeného za prostitutku , prohlédne, po chvilce zaváhání se vydá uvítat své nadřízené a když kolem onoho velice přitažlivého chlapce prochází, pořádně jej plácne po zadečku, až mladík překvapeně vypískne. "Buď potom blízko mého stolu…" zašeptá mu slizce do ucha, chlapec se znechuceně otřese, ale moc dobře ví, jaký trest by jej čekal, kdyby neuposlechl, a tak jen kývne a nasadí co možná nejrozkošnější výraz, doufaje, že mu to projde.
Grüber se ušklíbne a sejde po schodech dolů, do uvítacího sálu a z něj ven a terasu, aby měl přehled o tom, kolik aut již na štěrkovém place před domem stojí, několik středně drahých aut jeho přátel, jeho stálých, nejlepších a nejbohatších zákazníků, některých dodavatelů zboží a
vidí tak přijíždět prvního ze tří vůdců.
"Grübere!" zvolá blonďatý seveřan okolo čtyřicítky v bílém obleku a černé košili, jenž právě vystoupil ze svého černého Lamborghini, Reventón, určí Grüber s naprostou jistotou, i on jedno takové vlastní, jen zelené. No co, má rád veselé barvy!
"Dobrý večer, pane Van der Vaarente," pozdraví slušně Grüber, ví, jak je tenhle drogový magnát a překupník s drahými auty nebezpečný. "Pojďte dál, jste první."
"No jo, za chvíli by měl dorazit Hoshigava, a vsadím se, že Lucas přijede jako poslední…" zamručí Van Der Vaarent a spiklenecky dodá: "Hele, přijede i s tím svým cukrouškem?"
"Ano, po telefonu mi jeho sluha potvrdil, že Manningův syn dorazí spolu s ním, bylo mi nadiktováno, co má pan Axel nejraději a co nesmí na stole chybět… naopak na celé akci zakázal sex a jiné úchylné věci před Axelovýma očima." Prozradí Grüber.
"Si děláš srandu?!" vytřeští Van der Vaarent oči. "A kvůli čemu jinému jsem přijel?!"
"Nemusíte se bát," ujistí jej Grüber. "Ten chlapec musí jít o půlnoci spát."
"Chm, vždycky to byl starostlivý tatínek…" protáhne Van der Vaarent tvář.
"Pane Grübere, přijíždí Hoshigava-san!" upozorní jej jeden z jeho sluhů.
"Ach, skutečně," zaostří Van der Vaarent k veliké kované bráně, kterou právě projíždí bílé Bugatti, po štěrkové cestě jede pomalu, aby si neodrovnal pneumatiky, zastaví vedle černého Lamborghini a vystoupí z vozu - černovlasý Japonec, taktéž okolo čtyřicítky, v černém obleku a růžové košili.
"Konichiwa," pozdraví Hoshigava přátelským, veselým hlasem, proč by taky ne, na dnešek se velice těšil, hodně drog, pití, holek i kluků ochotných na příkaz svého "pána" úplně ke všemu, tak proč toho nevyužít, že?

"Čau, hele, odkud jsi přiletěl? Myslel jsem, že jsi užíváš klidu na Maledivách, ale jakási ženská v tom sídle mi řekla, že tam nejsi…" vyzvídá Van der Vaarent a Hoshigawa se zasměje.
"Jo, byl jsem v Japonsku, kvůli jedné z mých firem, víš jak…" protočí oči a podá mu ruku, aby se s ním jaksepatří uvítal.
"Dobrý večer, pane Hoshigavo," pozdraví slušně Grüber, před těmito lidmi se musí mít na pozoru, a zvláště před Manningem, je z nich nejnebezpečnější… a po tom co zemřel Strinitti taky nejbohatší a nejvlivnější z těch tří. Grüber si byl jistý, že Strinitti sebevraždu nespáchal, ačkoli tak uznali všichni odborníci, kteří byli k prošetření případu přizváni, protože jak tak Strinittiho a Manningův vztah znal, Strinitti by ani za nic na světě do své závěti nenapsal, že všechen svůj majetek zdědí Manning, ačkoli to byl jeho synovec. Co si Grüber pamatoval, nesnášeli se. Tedy, ne že by snad Strinittiho zabil sám Manning svou vlastní zbraní, Strinitti jistě nebyl tak důležitý, aby si o něj Manning špinil své ruce a plýtval na něj svými platinovými náboji, ale Grüber ví, že příkaz k jeho zničení dal jednoznačně Manning, stejně jako zařídil, aby ještě před svou smrtí napsal tu závěť. Grüber se oklepe, tohohle chlapa si jednoznačně nechce znepřátelit, i proto bedlivě naslouchal požadavkům, které mu tlumočil Manningův sluha po telefonu a samozřejmě všemu vyhověl.

"No sakra," ušklíbne se Van der Vaarent, když se po štěrkové cestě s tichým vrněním projede rudé Ferrari P 4/5, této řady jediné na světě.
"Tse, kde to vzal…?" nechápe Hoshigawa.
"Hej, nechal si ho vyrobit, jednal přímo s Ferrarim, jako, tím chlapem, co to vlastní… taky ho ta hračka stála 50 melounů, říkal mi to, když jsme spolu byli v Rusku, pamatuješ ten obchod s tím… Michailem? No, tak v té době už ho měl zaplacené." Prozradí Van der Vaarent, zatímco auto zastaví přesně před honosným schodištěm novobarokního stylu: zdobené ebenové zábradlí
a schody z mramoru, Grüber si to umí zařídit.
Van der Vaarent si urovná sako, Hoshigawa vypne mobil, moc dobře ví, jak to Manning nemá rád a Grüber si nervózně otírá dlaně o kalhoty a jako všichni sleduje, jak k autu přibíhají čtyři sluhové ve fracích, dva z každé strany, a pomohou zvednout dveře, z nichž z leva, na straně řidiče, vystoupí nádherný snad třicetiletý Evropan, černé vlasy, tmavé brýle na očích, rovný nos, zcela souměrný obličej, vykrojené rty, červená sportovní košile s logem Ferrari, moderně roztrhané světlé Jeany, červenomodré Pumy, připomínající fotbalové kopačky. Nikoho ani nenapadne, že by se mohli obléci stejně jako on, tohle si totiž vskutku může dovolit jen Lucas Manning, popřípadě jeho syn, který vystupuje z Ferrari pár vteřin po svém papínkovi. Grüber si je jistý, že ten výstup měli naučený, avšak hned potom mu sklapne: Malý drobný blondýnek světlé, přesto lehce opálené pleti, s černým moderním kloboukem, zelenýma očima, vyloženě rozkošným obličejem, v bílé košili taktéž s logem Ferrari, se slunečními brýlemi, jistě téže značky, v ruce, v tmavých, moderně ošoupaných jeanách, a bělomodrých Pumách působí sladce a zranitelně, - Grübera se jen při tom pohledu na toho drobečka zmocní až zvířecí touha chlapce vlastnit.

"Casi!" zvolá Van der Vaarent a žene se k němu s Hoshigawou v zádech, Grübera a jeho lačného pohledu si naštěstí nikdo nevšiml.
"Ahoj," pousměje se Lucas, obejde auto a rychle chytí svého syna za ruku a přitáhne si ho do náruče.
"Dobrý večer, Casi," pozdraví Hoshigava, ačkoli tykaje, zachovává dekorum.
"Rád vás zase vidím, Axele, Casi, jak se máte?" vyptává se Van der Vaarent, ale Lucas jej zarazí, chlapec prý neumí německy, Van der Vaarent tedy svou uvítací řeč zopakuje ve francouzštině, chlapec se začervená a něco tiše odpoví, Hoshigawa také konverzačně prohodí několik frází v tomtéž jazyce a pak se otočí zpět k Lucasovi.

Lucas se pousměje a prohodí s ním několik slov japonsky, načež plynule přejdou v angličtinu a Van der Vaarent se také zapojí do diskuze, Grüber ztěžka polkne, ne snad, že by angličtině nerozuměl vůbec, ale konverzaci na takové úrovni asi nezvládne. Místo rozhovoru tedy se zatajeným dechem sleduje onoho blondýnka, kterak se bázlivě tiskne ke svému mladému otci a těma krásnýma velkýma očima sleduje dění okolo, prohlíží si Van der Vaarenta i Hoshigawu, Grüberovo celkem honosné sídlo, tedy, Axel je jistě zvyklý na větší luxus, přesto jej muselo okouzlit, ale po několika vteřinách stočí pohled opět na svého tatínka, Lucas pravděpodobně mateřským pudem vycítí jeho nejistotu, přestane ho zajímat jak Hoshigawa, tak i Van der Vaarent a tichou španělštinou, jak Grüber usoudí z melodické ostrosti přízvuku, k synovi něžně promluví, Grüber sice nerozumí ani slovu, ale z tónu, jakým k němu Lucas mluví, Grüber usuzuje, že Axelovi říká něco uklidňujícího, jemného, protože svůj tichý proslov zakončí něžným polibkem na Axelovu tvář. Grüber závistivě stočí pohled k zemi, ale zakrýt si uši mu společenské konvence nedovolují, Axel se totiž krátce a tiše, leč rozkošně zasměje a Lucas se na svého syna něžně usměje. Grübera náhle napadne, že Lucas ke svému dítěti cítí něco mnohem hlubšího, než jen otcovskou lásku.
 


Komentáře

1 keishatko | E-mail | Web | 13. června 2011 v 21:49 | Reagovat

kriste tie mená mi nejak nejdú čítať :D...idem na ďalší diel

2 Karin | 8. září 2014 v 22:41 | Reagovat

Doufám že se tomu koťátku nic nestane. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama