Phenomenal arrival

20. února 2011 v 12:56 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným) |  Podsvětí


Název: Podsvětí
Fandom: Original Character
Autor: Kayleigh
Beta: Dr. Zloun
Pár: Lucas Manning/Axel Manning (syn), Grüber/Axel Manning, Van der Vaarent/Hoshigawa
Upozornění: Incest!!!, pokus o znásilnění, nedobrovolný sex, placený sex, prostředí mafie, nevhodné slabším povahám a osobám pod 18 let
Žánr: Slash, darkfic, …přesto hepáč xD (Když já ty tragédie psát neumím…)


Poznámka: Casi = Logická odvozenina od jména Lucas. Vlastně, s katalánským přízvukem, tedy jazykem, jakým Casi a Axel mluví,
zní jeho jméno ve vokativu L'casi, foneticky tedy , pročež přízvuk je na druhé slabice slova Lucas, první fonéma L
je tedy z části polknuta a z části potlačena přirozeným přízvukem, který je až na druhé slabice jména, tedy ca, foneticky <ka>. Uhn, zmiňovala jsem se někdy, že chci jít studovat Bohemistiku?






"Dovol, abych to představil našeho hostitele, Casi,"prohodí Van der Vaarent a poukáže zpět k opodál stojícímu Grüberovi. Lucas na něj zaostří, uchopí svého miláčka za ruku a pomalu, rozvážně se rozejde jeho směrem. Grübera napadne, že prudké pohyby se v Axelově přítomnosti nejspíš taky nesmí, proto udělá jen nepatrný krok,jímž vyjde svým hostům naproti a hlavně kvůli Axelovi promluví trochu neohrabanou angličtinou:
"Dobrý večer, pane Manningu," sevře ve své Lucasovu dlaň. "vřele vás vítám," usměje se i na chlapce po mužově boku, neví, jestli smí podat ruku i jemu, pravděpodobně ne, protože Lucas Axelovu pravou dlaň drží ve své a očividně nemá v úmyslu ji pustit. Manning si jej hlídá. "I vás, Axele," naznačí hlavou jemnou úklonu a vlídně se usměje, ačkoli by jej nejraději vytrhnul Lucasovi z náruče a utekl s ním do své ložnice. Naštěstí si jeho hladového pohledu nikdo nevšiml, ale Grüberovi dojde, že se musí hlídat, s Manningem není radno si zahrávat.
"Graciés," pípne Axel tak rozkošně, že se všichni přítomní rozplývají. Grüber si je jistý, že v tom chlapci je více ženskosti, než v kterékoli dívce, jakou kdy viděl.
"Smím vás pozvat dovnitř, pánové?" nabídne Grüber a všichni čtyři s Lucasem a Axelem v čele se vydají za jejich hostitelem, jenž je vede po přepychovém schodišti na terasu, z terasy dovnitř, do uvítací haly, dva sluhové ve slušivých oblecích otevřou dvoukřídlé dveře a Grüber jako první vejde do salonu, kde jsou již všichni hosté.
"Dámy a pánové," zazní hluboký, přímý hlas Grübera. "představuji vám své nejváženější hosty, pana Van der Vaarenta," odmlčí se, Van der Vaarent vejde dvoukřídlými dveřmi stylem rozevlátého umělce, s přátelským úsměvem seběhne za potlesku všech přítomných ze schodů dolů, do vlastního obrovského salonu, kde mu již několik lidí potřásá rukou, pánové, které už zná, mu představují své dámy a Van der Vaarent je s dávnou aristokracií líbá v dlaň.
"Pana Hoshigawu," pokračuje Grüber s jistou vznešeností, Hoshigawa projde dveřmi poněkud pomaleji, rozvážněji, než Van der Vaarent, přesto dost uvolněně, s tváří usměvavou, ozve se potlesk,
stejně jako Van der Vaarent schody spíše seběhne, než sejde a pod nimi si rovněž podá ruku na uvítanou s několika svými známými, s mírnou úklonou líbá dámy, červenající se a dělající drahoty, do dlaně a tváří se více než spokojeně, když mu Van der Vaarent strčí do ruky sklenku jakéhosi lehkého alkoholu.
"A mé nejváženější hosty, pana Lucase Manninga a jeho syna Axela." Zakončí Grüber ještě vznešeněji a Lucas pozvolna, pomalu s přívětivým úsměvem na tváři vyvede svého miláčka dveřmi na schodiště, na okamžik se zastaví, aby upoutal pozornost úplně všech, salonem se rozlehne potlesk, všichni přítomní vstávají ze svých křesel, otáčí se ke schodišti a natahují hlavy, aby viděli svého vůdce, Lucas se podívá na Axela, pousměje se a Axel s doširoka otevřenýma očima a rozkošným pomrkáváním otci plachý úsměv opětuje, načež spolu ruku v ruce sejdou schody pomalu dolů, pod nimi se na chvíli zastaví, muži v oblecích a dámy v nádherných večerních róbách, sluhové ve svých uniformních fracích vytvoří uličku, jež vede k předem určeným dvěma místům v čele dlouhého stolu, Lucas se zvolna vydá k nim a Axel ťapká poslušně malinkými krůčky kousíček za tatínkem, salonem rozlehne slavnostní fanfára a všichni do jednoho se té krásné dvojici klaní, sotva se dostane na jejich úroveň, klaní se postupně celý průvod lidí, Lucas se povzneseně usmívá, Axel se s až dětskou naivitou rozhlíží kolem, otec jej nenapomene, že se má dívat rovně, že ti lidé mu nestojí za pohled, že oni dva jsou všem ostatním nadřazeni - Lucas mu nic z toho neřekne, protože jeho miláček si může dělat, co se mu zlíbí, protože nikdy nebude potřebovat vychování normálních lidí, protože on s normálními lidmi nikdy nepřijde do styku, tatínek se o jeho budoucnost postará, ještě ani Axelova vnoučata nebudou muset pracovat, s tím majetkem, s těmi styky a s tím postavením, které Lucas má, navíc… Lucas Axela miluje. Celým svým hříšným srdcem, celou svou prokletou existencí Axela miluje. Ne jako otec, ale jako… přítel, milenec, partner. Přitahuje jej Axelova povaha, jeho jemný vzhled, jeho ustrašenost, ačkoli k ní neměl nikdy důvod, Lucas a ani nikdo jiný na Axela nikdy nevztáhl ruku, nikdy mu nikdo neublížil ani psychicky… natož pak fyzicky. Lucas zabije každého, kdo se jeho milovaného synáčka dotkne bez dovolení. Lucas je vzorný otec a nikdy Axelovi ani slovem nenaznačil, jak moc jej miluje, možná jen svou přehnanou péčí, ale na tu si Axel nikdy nestěžoval, naopak, otcovu pozornost přímo vyžaduje, klidný je jedině po Lucasově boku, snad z něj cítí tu lásku, kterou ho jeho otec zásobuje.
Ukloní se jim, s mírnou hravou přehnaností a pradávným kroucením zápěstí, i vedle sebe stojící Van der Vaarent a Hoshigawa, ten se navíc hned potom ukloní i tak, jak to dělaly v pradávnu šlechtičny, Van der Vaarent udělá pukrle hned po něm, načež se Axel dětsky rozesměje, čímž žertující dvojice vykouzlí na tváři pobavený úsměv i Lucasovi, jenž je rád, že se jeho ratolest dobře baví. U jejich míst se náhle zjeví dva sluhové a Grüber, který se Manningům hluboce ukloní a pokyne sluhům, aby odsunuli oběma nejváženějším hostům židle, dav lidí se tedy co nejtišeji vrátí ke svým předem určeným místům a zůstanou stát u svých židlí, čekajíce snad na proslov…?
"Dámy, pánové, velevážení hosté," ozve se z čela na konci dlouhého stolu Grüberův zvučný bas, až sebou Axel polekaně trhne a Lucas hodí Grüberovým směrem varovný pohled, načež Grüber ubere na ráznosti a hlas trochu ztiší, leč pokračuje. "jsem velice poctěn, že jste si udělali čas a poctili jste mě
svou návštěvou v mém sídle. Doufám, že se na tomto soukromém dýchánku budete dobře bavit, přeji vám tedy příjemnou zábavu a momentálně také… dobrou chuť."
A počká, než ke stolu zasedne Lucas s Axelem, pak se posadí i vedle Axela ze strany stolu Hoshigawa a vedle Lucase doposud stojící Van der Vaarent, než se posadí na protějším konci dlouhého stolu, taktéž tedy v jeho čele, poněkud strnule se tvářící Grüber a až poté se co možná nejtišeji posadí dav ostatních hostů, což je signál pro sluhy v uniformách, kterých stojí u stěn s podnosy v ruce stejný počet, jako je lidí v sále, aby se postavili každý za jednoho hosta a předložili před něj talířek s předkrmem. Lucas se na Axela usměje a osobně mu za límec košile zastrčí ubrousek, načež se Axel dětsky rozesměje a Hoshigawa jeho smích s úsměvem kvituje jako nanejvýš roztomilý a z náhlého nevysvětlitelného popudu chlapce pohladí po ruce. Axel se na něj opatrně podívá, zato Lucas po něm šlehne plamenným pohledem: "Pojď se mnou." Vyzve jej ledově, v očích mu zlostně jiskří: jak se zatraceně opovažuje sahat na jeho Axela?!
Ostatní hosté si v tichém hovoru a cinkotu příboru všimnou, že Manning a Hoshigawa vstávají, Lucas rozhodně a velice vztekle, Hoshigawa naopak ustrašeně a velice poslušně ťapká za svým šéfem, tuší, že vděčný mu Lucas nebude. Van der Vaarent se rozhlédne a vstane od stolu taktéž, aby se vydal za nimi pro případ, že by se Lucas přestal ovládat.
"…mu nechci ublížit, Lucasi, nikdy bych mu nic neudělal, víš, že ho mám rád, vždyť ho znám celý svůj život..!" slyší naléhavý, ale opatrný hlas Hoshigawy.
"Nikdo nemůže sahat na mé dítě." Zazní ledový šepot Lucase.
"Casi… omlouvám se, slibuji, že se jej už nikdy nedotknu, ale já mu vážně nechtěl a nechci ublížit, nemyslel jsem na něj v sexuálním slova smyslu!" brání se Hoshigawa, jeho hlas zní téměř zoufale.
"Lucasi," ozve se opatrně Van der Vaarent. "věř mu, prosím,"
Manning se s kamennou tváří obrátí na svého druhého kolegu: "A jaký mi dáš důkaz?"
Van der Vaarent zvolna a pomalu přejde k Hoshigawovi, obejme jej a trochu nesměle políbí: "Jsme milenci, Lucasi, a věř nám, že po těch deseti letech, kdy jsem kolem sebe chodili a nenápadně spolu flirtovali v domnění, že u toho druhého nemáme šanci, nechceme nic jiného, než být spolu. Oba dva máme tvého syna rádi a protože my sami spolu dítě budeme mít jen těžko," pronese s trochou sarkasmu. "je to spíš hrdý otcovský a ochranitelský cit, co k Axelovi oba cítíme, než cokoli jiného."
Lucas se zarazí - jsou milenci?
"Budiž… vlastně… kdyby se mi cokoli stalo, …-"
"Nedělej si starosti, Casi," vydechne Hoshigawa. "stojíme na tvé straně a vždycky budem. O Axela nemusíš mít strach, kdyby něco, postaráme se o něj jako o vlastního." Pousměje se, nejistý, jestli si to může dovolit. Casi těká pohledem z jednoho na druhého -
rozhodně působí zamilovaně, to ano. Nikdy s nimi neměl problém, s čímkoli se na ně obrátil, vždy mu pomohli. Nemá důvod jim nevěřit. Navíc… kdyby se mu někdy mělo něco stát, vskutku nevěděl, kdo by se o Axela postaral - bude jim věřit, nemá co ztratit.
"Vraťme se, Axel tam zůstal sám, ať nemá strach…" nadhodí po chvíli a všichni tři se spěšně vydají zpět do sálu, Van der Vaarent a Hoshigawa ruku v ruce jako první, pár kroků za nimi Lucas, který, když celé osazenstvo stolu vstane, pohledem nejdříve ze všeho vyhledá svého syna - je v pořádku, jen vedle něj na Van der Vaarentově místě sedí Grüber, jejich hostitel. Nemůže si pomoci, ten chlap se mu nelíbí. A nelíbí se mu ani lačný pohled, kterým na Axelovi Grüber visí - jako by si jej chtěl vzít rovnou na stole. Lucas opět vztekle přivře oči a chce Grüberovi něco říct, ale Hoshigawa jej předběhne: "Dovolíte?"
"Jistě, jistě, jen jsem panu Manningovi juniorovi vyprávěl, kterak jsem přišel k tomuto zámku." usměje se Grüber mile a v duchu si umane, že tohohle kloučka si dnes vychutná, tak mlaďoučký a krásný, bude se na jeho posteli v černém hedvábí nádherně vyjímat! Všechna ta krémová pokožka, jistě na dotek hebká a jemná, a všude kolem ta temná čerň, to bude nezapomenutelný zážitek! Teď jen od něj dostat starého Manninga… - tedy, starého, Lucasovi je jednatřicet let, Axelovi bude šestnáct, věkový rozdíl je tedy patnáct let…
"Casi," šeptne Axel tak tiše a něžně a přitom se naň obrátí osazenstvo celého stolu.
"Si, gatito mio?" přiklekne si Lucas k Axelově židli a položí dlaň na jeho stehno.
"Uhn… On has estat?" zeptá se Axel tiše a shlíží na Lucase s tak něžným výrazem, až se od stolu ozývají dojaté a okouzlené vzdechy, Grüber nestíhá polykat lačné sliny, Hoshigawa a Van der Vaarent se mírně, ale spokojeně usmívají a Lucas se může ušišlat.
"No et preocupis, tot està bé…" ujišťuje jej Lucas, přičemž jej hladí po noze. Grüber se zamračí, tohle není španělština, ačkoli tak zní. Navíc si uvědomí, že Axel Manningovi neříká "tati" ale jménem, tedy "Casi".
 


Komentáře

1 Luella-chan♥♥♥Tvé LoWe SB | Web | 21. února 2011 v 15:17 | Reagovat

Jo fakt?....to se mi taky stává že na zastávce očkem pokukuju po podezřelém pohybu XD...jinak,povídka je skvělá XD

2 Aylen | 23. února 2011 v 23:15 | Reagovat

Super, těšim se na pokračování :)

3 keishatko | Web | 8. ledna 2012 v 13:35 | Reagovat

Gruber je nechutný...bože...Axel je rozkošný

4 kulisek | 25. srpna 2012 v 17:14 | Reagovat

hej jako, ten typek ma strach z Casiho, ale presto mu chce znasilnit syna?? 8-O :D ten chlap je sebevrah :D:D:D

5 Karin | 9. září 2014 v 21:23 | Reagovat

Gruber nemá mozek jinak nechápu co zamyšli z Alexem to se nebojí. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama