Bomba, díl 10.

13. března 2011 v 17:39 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným) |  Bomba



"Nevím sice, jestli mě slyšíš… ale … jsem moc rád, že žiješ. Jsem hrozně rád, že jsi v pořádku. A… že se tvé sny mohou stát skutečností. Víš, doufám, že… že se ti bude dařit a že z tebe bude dobrý Voják. Nejlepší Voják. Jeden z mých velitelů. Dokážeš to, věřím ti, Cloude Strife. Nevím, co přesně se to tam dole se mnou dělo. Ani teď nevím, co se se mnou děje. Nerozumím tomu. Křičel jsem… křičel jsem… na dva nejdůležitější lidi m´ho života. Miluju je. Víc, než cokoli na světě. je to nesnesitelný pocit, když s nimi nejsem. Jako… jako by chyběla moje část … něčeho. Nevím čeho, ale je to důležitá část. Důležitější než ta, kterou mám u sebe. Je to něco jako moje… svědomí, moje… lidskost. To je ono. Zacky a Reno… jsou moje lidskost. Vložil jsem do jejich rukou svoje srdce… a teď doufám, že jsou tak silní, aby ho společně unesli… a zároveň tak vnímaví, aby ho nerozmačkali. Nevím, jestli toho jsou schopní. Obojího. Ale věřím jim. A věřím, že ta změna, kterou jsem prošel, byla prospěšná. Pro ně, pro vojsko, pro… pro mě. Cítím se lépe, po všem tom schovávání a vytváření si vlastních hradeb… nevím, jestli je to dobré, že jsem se naučil mít city. Reno i Zack mi pořád říkají, že je to dobře. I moji Prváci a důstojníci, které snad mohu považovat za přátele, mi to říkají. Jsem lidštější, víc mi věří. Přesto ke mně stále chovají ten důležitý respekt. Není to tak, že bych potřeboval. Jako, to aby se mě báli. O to nejde. Jde o to, že operace, které mnohdy vedu, jsou… nebezpečné. Často životu nebezpečné. Proto potřebuju, aby mě… poslechli, ať už rozkaz sebešílenější. Věř mi, záleží mi na životech mého vojska. Když jsem se stal generálem, bylo to… to vlastně poprvé, kdy jsem… se cítil… hezky, protože jsem byl ve společnosti vojáků. Už jsem se necítil, jako pokusná laboratorní krysa. Už… to nebyl pocit méněcennosti. Bylo mi dobře, když jsem byl mezi lidmi, mezi vojáky, kteří… na mě mluvili. Lidé často podceňují hloubku a důležitost lidského slova. Když jsem byl v laboratořích, na kontrolách, nebo sám v tréninkových halách… nikdy na mě nikdo nemluvil. Jen příšerný Hojo. To Zack mu vymyslel přezdívku Dr. Zloun. Myslím, že je docela přesná. Ale po tom, co Dr. Gast zmizel, byl Hojo jediný člověk na Planetě, který se mnou mluvil. A pak, když jsem vylezl na denní světlo jako Voják, bylo… bylo skvělé slyšet lidské hlasy, které se smějí, a mluví spolu a… užívají si života, i když pracují na místě, kde může jejich život každou hodinou skončit. Oni na mě sice nemluvili, ale… slyšel jsem lidské slovo, smích, viděl jsem ostatní Vojáky, kteří byli… šťastní. Ačkoli byli na tomto místě. A pak, když jsem se stal generálem, začali mluvit i na mě. Ze začátku jen ano a ne, pane, ale… brzy začali být zvědaví a opatrně se ptát, a já začal komunikovat. a pak… mi padli do oka dva chlapci, jeden poddůstojník z Turks a… jeden mladý Druhák. Něčemu se bláznivě smáli, drželi se za ruce a… pak se zastavili a políbili se. Pak si mě všimli, stál jsem asi deset metrů od nich a fascinovaně na ně hleděl. Oni mi zasalutovali, pořád v objetí, jak byli, jen zvedli ruku a postavili se do pozoru, ale zůstali stát těsně u sebe a druhou rukou se pořád objímali. Bylo to… nádherné, takhle se na ně dívat. Pokynul jsem jim, a oni… oni přestali salutovat a zase pokračovali v procházce, šli ke mně, usmívali se na mě, pozdravili a pořád se drželi za ruce a usmívali se. Bylo to… nádherné. Prostě se na mě usmáli. Neumím vysvětlit proč mě to tak vzalo. Ale cítil jsem… něco, co jsem tehdy neuměl pojmenovat. Dneska už to umím. Reno a Zack mě to naučili. Byla to touha. Touha být s nimi, usmívat se s nimi, nechat je, aby mě naučili tomu, čemu jsem se v laboratoři a tréninkových místnostech nikdy naučit nemohl - porozumění a citům. Pak… jsem se na ně zeptal Angeala a dověděl jsem se, že je Zackovi mentorem… a že je Zack nejnadějnějším ze všech vojáků a že ho brzy čeká povýšení do První třídy. A Reno je totéž, jen u Turks. Angeal mi vyprávěl, jaké hlouposti ti dva vyvádějí. Načmárali černým lihákem po záchodech nápisy Reno + Zack a kolem toho spousty srdíček a panáčků v přisprostlých pozicích… jindy zas nasypali Heideggerovi do kávy projímadlo, pak zas nechali nádobu s vodou nad dveřmi do Rufusovy kanceláře, takže když jsem jimi prošel…" zasměje se tiše při té vzpomínce. "byl jsem mokrý až na kost. A v těch dvou by se v té chvíli krve nedořezal. Stáli schovaní za rohem a čekali, až do kanclu vejde Tseng nebo Heidegger, ale překvapil jsem je. Hned se mi oba začali omlouvat a sušit mě. Nebyl jsem naštvaný, což mě… vyvedlo z míry. Vlastně mě… potěšilo, že… se i v ShinRa dělají takové věci, jakou jsou kanadské žerty. A od té doby… mě zdravili, a… vždycky se usmívali, když mě viděli. Takový úsměv jsem viděl jen u Angeala a Genesise. Jen ti se na mě usmívali. A teď i ti dva mladíci. Naprosto bez důvodu se na mě usmívat. Věděli o mém postavení u ShinRa - zabijácký stroj na zabíjení, bez emocí, bez povahy. Očividně do sebe zamilovaní. A pak… jsem s nimi byl na jedné akci. Mise byly úspěšné a my ten večer… jsme… trochu pili. Teda, dost jsme pili. Zack a Reno byli… hodně veselí. Ne opilí tím stylem, že o sobě nevěděli, to ne. Byli… hodně veselí a hodně přátelští. Dovolil jsem jim… říkat mi … jménem. Což do té doby mohli jen Genesis a Angeal. Chvíli… jsme si jen povídali, já se jich… vyptával na jejich vztah a jak se poznali a taky… jak přišli na to, že jsou na kluky… a oni mi odpovídali zcela upřímně. A pak… ani nevím, jak přesně se to stalo… prostě jsme najednou byli u mě ve stanu. Nejdřív jsem si myslel - vyspíš se s nimi a bude to v pohodě, zapomeneš na ně a bude ti líp… ale… tu noc jsem se jich ani nedotkl. Trochu jsme se líbali, ale… oni postupně střízlivěli a já si uvědomil, ž mi jedna noc stačit nebude. A… tak jsem to řekl. Oni se na sebe usmáli a řekli mi, že hned od první chvíle, co mě viděli, mě chtěli. Taky si nejdřív mysleli, že jedna noc bude stačit, ale… po tom, jak jsme si povídali, zjistili, že… já jsem to, co jim chybí. Oni dva jsou uhopkaní a tak trochu praštění a extrovertní, já jsem ten… klidný bod, ta jistota, o kterou se můžou opřít. Bylo mi strašně krásně, když mi to řekli. A tak jsme nad ránem usnuli sice v jedné posteli, ale naprosto počestně a… sice s touhou v srdci, ale… přátelsky. Když jsme se vzbudili, nabídli mi, že… můžeme… být spolu všichni tři. Že oni oba si to přejí. A já samozřejmě přijal. Od té doby… jsem se - ne, oni a náš vztah mě změnili. Nikdy mi nebylo líp než teď. Každý jejich pohled, každý dotek, každý polibek, každé milování s nimi… se mnou dělá něco neuvěřitelného. Jako by uvnitř mě něco… tálo, ohřívalo se, rozjasňovalo. A teď… ten samý pocit, to stejné hřejivé teplo uvnitř mě… způsobuješ ty, Cloude Strife. Ale Rena a Zacka nemiluju o nic míň než před půl rokem, než včera, než dnes, než před hodinou, než teď, v této chvíli. Zdá se, že mě srdce je větší, než jsem si myslel. Nevím, jak to udělám, ale… nehodlám se vzdát ani jednoho z vás."
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 13. března 2011 v 20:03 | Reagovat

no to je prekvapenie...nakoniec budú štyria...tak to som fakt zvedavá :-D

2 Lucinka Naomi Deidarinka-chan | Web | 14. března 2011 v 14:12 | Reagovat

jó tak už to nebude švédská trojka, ale Dr. Zlounská čtyřka xDD *chytla totální výzub xDD*

3 Akira | Web | 15. března 2011 v 18:41 | Reagovat

Takovej menší výkec,ale krásnej =) a chtěla jsem tě taky upozornit,že máš černě napsanou část dílu,takže neni vidět :D

4 Karin | 10. srpna 2014 v 0:03 | Reagovat

To bude zajímavé ve čtyřech. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama