Bomba, díl 2.

13. března 2011 v 17:26 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným) |  Bomba
Platí hlavička z minulého dílu.






"Reno," zavolá Zack.
Odpoví mu však jen ticho. Zack zamíří baterkou do toho shluku kamení a plachty a prachu, kam se jeho přítel před chvílí zanořil, aby prozkoumal vnitřek té zříceniny.
"Reno!" zavolá hlasitěji.
Stále ticho. Zack začíná být netrpělivý - děje se něco? Našel Sephirotha a nastal nějaký problém? Nebo ještě odhazuje sutiny, aby se k němu dostal? Nebo se nadýchal prachu a jeho plíce zkolabovaly? Zatraceně, co se děje?
"Reno, ozvi se!" netrpělivost se odráží v jeho hlase.
"Zacku, kde je Reno?" položí mu ruku na rameno Zane.
"Já - já nevím, on… je dole už pět minut, nevím, co se děje, neozývá se mi, nevím-"
Náhle se pod nimi trochu zatřese půda, z druhé strany ostatní vojáci odsouvají sutiny, celá kostra zříceniny, která ještě jakž-takž držela, se sesune o víc než dva metry níž. Jestli doteď bylo dole těsno, teď už neproklouzne ani myš. A pokud to Reno přežil, je nepravděpodobné, že by se dostal v nejbližších chvílích ven.
"Reno! Reno! Ne, Reno!!!" zakřičí hystericky Zack a přestane se snažit zadržovat pláč.


*^.^*


"To bude dobrý," zašeptá Sephiroth.
Chlapec se ještě jednou prudce nadechne a pak se rozkašle.
"Nech si to na ústech," napomene jej Sephiroth. "nebudeš vdechovat tolik prachu.
"Dě-děku-ju," vykašle chlapec.
"To nic, jen buď v klidu a snaž se soustředit na pravidelné dýchání," úkoluje Sephiroth chlapce.
Zase se opře o zeď a snaží se uklidnit mysl. Právě tomu chlapci zachránil život. Ačkoli, jak to tak vypadá, bylo to nejspíš zbytečné, protože během, Sephiroth tu dobu odhaduje tak na padesát minut, tu oba zemřou na nedostatek kyslíku. Chvíli hledí bezcílně do tmy, není vidět vůbec nic, pak zaregistruje, že se chlapec hýbe.
"Je ti něco?"
"Bolí…"
"Co tě bolí?" zajímá se Sephiroth.
"Na … hrudi…" vyráží ze sebe chlapec bolestně.
"Musel jsem, jinak bys-" brání se Sephiroth, ale chlapec mu skočí do řeči.
"Ne…to - ne-"
Normálně by za takovou drzost kadeta poslal na zvláštní službu do Severního kráteru, tedy pokud by přežil jeho super vraždící smrťácký pohled, ale ten chlapec je zdá se v anafylaktickém šoku, hrdost a poslušnost tedy stranou.
"Opři se, kadete, věř mi, ano? Neboj se, zvládneme to," klidní jej Sephiroth, pomůže mu se opřít o stěnu, o níž se před chvílí opíral Sephiroth. "Dýchej zhluboka, soustřeď se jenom na to dýchání a na můj hlas,"
Ale ten hoch se začne zmítat nedostatkem kyslíku, není zřejmě už schopen jasně uvažovat, Sephirothovi nezbývá nic jiného, než chytit ho za ramena a pevně držet na místě, skloní k němu hlavu a spojí své rty s chlapcovými. Ne snad kvůli polibku, na to teď není čas ani prostor, ale kvůli částečnému umělému dýchání, vdechne chlapci do plic oxid uhličitý, trochu dusíku a zbytek kyslíku, aby plíce zareagovaly a přebytečné látky ze svých útrob vydechly a ponechaly si pouze kyslík, který odfiltruje do krve, jež se postará, aby byl doručen tam, kde je ho nejvíc potřeba, do mozku. Chlapec se přestane tak náruživě zmítat, jeho pulz, který zase pro změnu setsakramentsky zrychlil, se zase uklidňuje, Sephiroth tu terapii zopakuje ještě jednou, a raději ještě jednou, zdá se, že to zabírá, kadet se uklidní a začne dýchat sám a pravidelně.
"Jen buď v klidu, soustřeď se na dýchání, počítej si nádechy, ano?"
Chlapec ho poslechne, soustředí se na pravidelné dýchání, dýchá pomalu a zhluboka, přesně tak, jak mu jeho neznámý společník radí. Netrvá to dlouho a uklidní se zcela, zdá se, že se mu vrací soudnost a zdravý rozum.
"Jak se jmenuješ, chlapče?"
"Cloud… Strife, pane," řekne chlapec trochu přidušeně, zdá se velice vyděšený.
"Bojíš se?" zeptá se Sephiroth trochu posměšně, ale chlapec neodpoví, Sephiroth jen svými zjitřenými smysly vycítí, že se chlapec chvěje a zalije ho vlna takového pocitu, který doposud poznal jen se svými dvěma miláčky - blízkou náklonnost, něhu a touhu ochraňovat. A taky touhu sevřít ho v náruči a utěšit. Už už natahuje ruku, že si jej přitáhne k sobě a obejme, ale hned rukou cukne a zastydí se, vždyť má své dva miláčky! Co to do něj vjelo?! Co je mu do cizího kluka?!
"Cloude?" osloví jej po chvíli, kdy chlapec mlčí a jen se stále více chvěje. Sephiroth vycítí, že chlapec je bez sebe strachy a zastydí se za svůj předešlý sarkasmus. "Cloude," zopakuje něžněji, natáhne ruku a zlehka se dotkne jeho ramene. Nejspíš je to rameno.
"P-pane," nezapomíná chlapec na kázeň.
"To je v pořádku. Chápu, že máš strach." ujistí ho.
"Máte taky strach, pane?" optá se plačtivě. Sephiroth jeho hlas vyhodnotí jako něžný, téměř dívčí a velice, velice uplakaný.
Má lhát, nebo být upřímný? Nebo neodpovídat? Jo, to bude nejlepší, mlčet a hrát si na nedostupného hrdinu, ačkoli ten chlapec netuší, že mluví zrovna v ó Velikým Sephirothem Zabijáckým.
"Mám strach, Cloude. Obrovský strach, že už se odtud nedostanu, že už je nikdy neuvidím…"
"K-koho, pane?" osmělí se blondýnek.
"Rena a Zacka," odpoví Sephiroth zasněně.
"Zack…" zopakuje blondýnek jako v mrákotách. "Generále Sephirothe, pane-" osloví jej v náhlém poznání a - což Sephirotha nevýslovně zamrzí - také s jistou dávkou děsu.
"Klid, maličký," načež se chytí za pusu. Znělo to, jakoby spolu měli nějaký vztah! Sakra, Sephe, zamluv to nějak! "bude to v pohodě, oni nás najdou, slibuju."
"Jo…" Sephiroth usoudí, že si utírá slzy. "Věřím vám, generále, pane."
"Nemusíš… nemusíš mě tak oslovovat, Cloude. dá se, že nejsme ve službě. Říkej… říkej mi jménem, prosím." načež se málem chytí za pusu znova. Co se to s ním děje? To ho tak rozrušil ten třesoucí se a plačící chlapec? I když neví, jak vypadá… musí být velice mladý. Ochranitelské city jsou tudíž na místě, je mu líto toho mladého a jistě potenciálního života, který mohl vést. Mohl to jistě dotáhnout daleko, tenhle Cloud Strife.
"Ano, pa- uhn, S-Sephirothe." zasekne se.
"Neplač už," pokračuje Seph v tichém hovoru. Pokud jsou tohle poslední chvíle našeho života, neměl bys plakat."
"Ano," naučené a vštípené "pane" teď vynechá. Nějak se nemůže vzpamatovat. Co se děje, Cloude?! Ležíš pod troskami a sutinami čehosi s Božským Ó Všemocným Sephirothem, na kterém uctíváš úplně všechno, i tu zem, po které chodí, a ty se vzmůžeš jen na pláč a jednoslovné odpovědi?! Zatraceně, to ses teda vytáhl, fakt.
"Cloude, jsi v pořádku?"
"Ano, pa- Sephirothe," přikývne Cloud, načež má opět chuť se plácnout do čela - génius, Cloude, jo.



*^. ^*


"Generále, pane," hlásí se jakýsi Prvák.
"Ano, seržante,"
"Celá ubytovna kadetů je… v troskách, pane."
"Z-ztráty?" zalkne se Genesis.
"Zdá se, že fatální, generále, pane."
"Jak - zdá se?!" vyletí. "Vy nevíte!?!"
"Generále, omlouvám se, pane, ale… nevíme, jestli byli kadeti i jinde, než na své ubytovně, pane, ale z jejich ubytovny…" zlomí se Prvákovi hlas. Jako by se bál vyslovit to osudové "všichni mrtví", s nadějí, že když to neřekne, nestane se to.
"Šance na to, že někdo, alespoň jeden z kadetů přežil?" vzdá to Genesis. Zdá se, že ShinRa má problém. Nebo někdo se ShinRou. Což je mimochodem mnohem přesnější.
"Mizivé, generále. Ale ještě stále pohřešujeme více než dvacet kadetů, je tedy možné, že mimo ubytovnu by… mohli přežít."
"Děkuji vám, seržante. Hledejte a buďte opatrní. Nechci žádné další zraněné nebo mrtvé. Kdyby něco, zavolejte mi na mobil, jdu obhlídnout situaci v celém táboře."
"Ano, pane."
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 13. března 2011 v 19:35 | Reagovat

si si brala inšpiráciu z momentálnej situácie čo je v Japonsku?...veľmi zaujímavé...idem ďalej

2 Akira | Web | 15. března 2011 v 18:01 | Reagovat

opět skvělý díl =)(tvé povídky jsou úžasné všechny,tak už mi dochází zásoba chválivých slov xD)

3 Karin | 9. srpna 2014 v 23:37 | Reagovat

Doufám že se z toho dostanou. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama