Bomba, díl 5.

13. března 2011 v 17:31 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným) |  Bomba



"Gene," vydechne Zack.
"Zatraceně…" vytřeští oči Reno, když uvidí to, co zbylo z kadetských ubikací. "Byl by zázrak, kdyby to někdo přežil," poznamená, když vidí, že dva vojáci vynášejí další mrtvé tělo.
"Nějaké zprávy o Sephirothovi?"
"Nevíme," řekne Zack. "Pořád nic nevíme. Teď jdeme za Angealem k jídelně, jestli už něco nevědí."
"Dobře,"
"Dáme ti vědět, až něco zjistíme." ujistí ho Reno.
"Dobře."


*^. ^*


"Cloude, tohle mi nesmíš dělat!" zamumlá Sephiroth zcela vyčerpaně. "Slyšíš mě? Cloude!"
Kontroluje pulz i dýchání, funkce jsou zpomalené, ale jsou. Sephiroth se chytí za hlavu, začalo ho bolet uprostřed čela. To značí jediné - mozek začíná mít mílo kyslíku, vzduch tady už je přesycený oxidem uhličitým a dusíkem. Sephiroth si setře pot z čela a zase přitiskne látku trička k ústům - dýchat co nejméně prachu.
Kéž by ho někdo venku slyšel, když tady tak křičel o pomoc! Byl si stoprocentně jistý, že ten chlapec už boj o svůj život vzdal, ale podařilo se mu zase dýchání i srdce nahodit. Možná, že ještě bojuje.
Sephiroth usoudí, že je lepší, když je v bezvědomí. Umře bez zklamání a snad i bez bolesti. Sephiroth bude umírat pomalu. Smrt udušením taky nemusí být tak zlá - omdlí, a neucítí, jak odchází ostatní jeho orgány. Rozkašle se, suchý, odporný kašel, je mu až na zvracení. Neuvědomuje si, že by mu kdy bylo na zvracení. Odporný pocit.
Chytí se za hlavu, bolest začíná být až neuvěřitelná. Obvykle není na bolest citlivý, pokud utrpí nějaká zranění v boji, většinou je ani necítí. A taky většina krve, která na něm po boji ulpí, není jeho. Zato teď, tady se nemůže zranění vyhnout. Tady to není o dokonalém pohybu a bránění před zbraněmi a kulkami. Tohle není o výdrži a fyzické zdatnosti. Tohle je o psychice a imunitě. A s tím nemůže Sephiroth nic dělat, nijak se bránit.
Znova zkontroluje chlapcovo dýchání. Slabé, ale je. Ještě pořád to nevzdal. Sephiroth mu snad až závidí - ten chlapec v bezvědomí nevnímá ani své tělo, ani svou mysl. Vlastně vůbec nepocítí, kdy přesně zemře. Taková nejasná hranice mezi životem a smrtí. smrt. Bude to, jako když spím? napadne Sephirotha. Čas a prostor se rozplynou a zbude jen táhlá linie ničeho, prázdnoty, tmy? Takže to bude stejné jako v této chvíli. Tma, ticho a žádná naděje na vysvobození? Bude to jako bezvědomí? Jako koma, ze kterého se neproberu? Děsí mě to? Ne, ujistí se, ne, nebojím se smrti. Bojím se umírání. Nebojím se toho, co přijde po tom. Gaia už se o nás postará. Ačkoli vím, že mě Planeta nenávidí. Bojím se… bojím se ztráty. Budu si ztrátu uvědomovat, až budu umírat? Vlastně, už teď umírám. Cítím ztrátu. Teprve před půl rokem jsem poznal pocit… že… má můj život smysl. Že jsem pro někoho důležitý. Nejen to, že dělám něco pro ShinRa, ale … že je pro někoho důležitá moje přítomnost. Moje… moje existence. Ř na mě někdo myslí, když odcházím a vítá mě, když přicházím. A ne nastoupená, salutující jednotka. Ale dva chlapci, kteří mi už tolikrát dokázali, jak jsou city, ano, city, které jsem neuměl projevit, nechtěl projevit, neměl důvod projevit… jak jsou důležité.


*^. ^*


"Zvedáme to!"
"Na tři!"
"Jedna… dva… tři!!!"
"Máme to!
"Držte!"
"Naklání se to!!!"
"Né!"
"Padá to, padá!"
"Ne, ne! Nesmí to spadnout!"
Celá východní strana se nachýlila, vojáci a Turkové, podpírající severní zeď, se třesou pod její tíhou. Ukrojili si větší sousto, než jsou schopni spolknout. Sedm lidí na více než tunovou šestimetrovou zeď je málo. Zeď se bortí, což znamená konec pro generála Sephirotha.
"Potřebujeme víc lidí!"
"Nejsou lidi!"
"Musí být!"
To už se vrhají na pomoc i Angeal a Tseng, kteří drželi severní zeď v původním stavu, chytají oba zeď východní, snaží se ji shodit na druhou stanu, ale dva lidi navíc nestačí, zeď praská na druhém svém konci, ačkoli se vojáci snaží co nejrychleji zeď shodit, nedaří se, kapsa s betonem a kameny se uvolňuje, několik jich spadlo do vznikajícího otvoru.
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 13. března 2011 v 19:47 | Reagovat

kriste...to mi snáď robíš schválne...

2 Akira | Web | 15. března 2011 v 18:18 | Reagovat

[1]: nějak tak ... =D

3 Karin | 9. srpna 2014 v 23:46 | Reagovat

Tohle se neděla takhle to ukončit. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama