Epizoda 11.: Určitě se ti bude líbit...

6. března 2011 v 1:47 | Keigh |  Život ve Scuderia Ferrari
Děti, já se velice omlovám, ale, jako, totálně nestíhám. Vůbec nic. A nesnáším češtinu. A taky děják. Že, Tome? xD




Čtvrtek, 12:56 m. č. backstage boxů stáje Ferrari, Šanghaj, Čína



"Sakra," kopne do prázdné plechovky.
"Felipe, uklidni se, no tak, co se stalo?" mluví na mě Rob.
"Nic, nic, jenom… špatné zprávy," vydechnu. Až teď si uvědomím, že po celou dobu telefonátu jsem zadržoval dech. Tse. Já se tak kvůli ní budu vztekat.
"Felipe, musíš do cockpitu." naléhá Rob, ale ani ho moc nevnímám, sakra, co je mi do toho! Raf zase něco nakousla, fakt, nemůžu přece za to, že Ferrari pořádá další společenský večírek a že na něj musím jít taky! Zatraceně, Ferrari je můj zaměstnavatel, nemůžu si dovolit říct ne! A Raf z toho zase dělá kovbojku, to snad není pravda!
"Felipe!" slyším Robův hlas. "Felipe, musíš se vrátit na trať, za chvíli začíná druhý trénink, nemůžeš na něj nevyjet! Felipe!"
"Dej mi pokoj!" křiknu na něj vztekle. Já vím, že on za naši hádku nemůže, já vím, že bych si na něm neměl vylévat zlost, já vím, já vím, já vím!!! Ale jsem naštvaný, strašně naštvaný, s naším vztahem s Raf se něco děje a já nevím co, nevím, jestli je chyba ve mně nebo v ní nebo v těch, kteří se motají kolem nás, nevím, ale něco je moc špatně. Kde je moje milovaná Raf, která za mnou vždycky stála a která mě vždycky podpořila?! Tak kde?!? To jsem se tolik změnil? To jsem vážně tolik zpyšněl, že už si mě neváží? Že už mě nemiluje? Tak sakra co se stalo!?! Proč je na mě tak zlá? Vážně je to moje chyba? Že se na mě tolik zlobí?
"Felipe, musíme otestovat ty brzdové destičky, no tak! Pojď!"
Já to nechápu, vážně tomu nerozumím. Co dělám teď špatně? Měla takovou radost, loni, když jsem podepsal roční kontrakt s Ferrari, ještě větší radost měla, když jsem trávil víkendy s Michaelem, když mi radil a ukazoval různé triky, procházel se mnou tratě a učil novým vychytávkám, byla stejně nadšená jako já, když jsem loni v srpnu podepsal kontrakt na další dva roky. Tak co se změnilo od té doby? Jsem tak jiný? Záměrně na ni kašlu? Chovám se o tolik jinak? Proč mě najednou drží tak zkrátka? Má důvod mi nevěřit? Přečetla si snad něco o mně nebo o nás obou v nějakém zatraceném prolhaném bulváru? Sakra, proč, proč? Teď, když už jsem si myslel, že je všechno v pohodě, se všechno zase posere!
"Kurva!"
Proč mi to dělá? Proč mi tolik ubližuje? To jsem vážně tak špatný partner? Vážně se jí tak málo věnuju? Vždyť jsem s ní pořád, mezi Velkými cenami za mnou létá do hotelů, pokud máme pauzu více než týden, létám domů, do Monaka, abych s ní mohl být, je v boxech, když jedu závod nebo mám trénink… vždycky byla se mnou, vždycky mě podporovala, vždycky mi věřila! Mnohokrát jsme spolu mluvili o tom, že s ní nebudu každý den, že nebudu mít čas trávit s ní všechny víkendy, Že nebudu pánem svého času - tím je Ferrari. Dlouho jsme o tom mluvili, ale to já jsem měl strach, že o ni přijdu, já jsem váhal, zda podepsat, to ona mi říkala, že to zvládneme a že mě podpoří - a kde je její podpora teď? Proč když se daří jedna věc, kazí se druhá? Co se změnilo? Co je jinak? Vážně je to jenom moje vina?
"Felipe," položí mi někdo ruku na rameno.
"Nech mě!" vyletím neuměřeně a oženu se po něm rukou, ale on mě za ni chytí.
"Felipe," osloví mě znova, něžně, tiše, hezky, …Kimi. Takhle reaguje jenom Kimi. Vím, že to je on, aniž bych se otočil.
"Kimi," vydechnu a otočím se k němu. "Kimi."
"Jsem to já, Felipe," zavrní tiše. "Co se děje?"
"To je jedno," zavrtím hlavou. "Stejně to nechceš slyšet, páč tě to nezajímá."
Mám takový hloupý dojem, že mě nikdo nemá rád. Bóže, Felipe, ještě se tu rozbreč, fakt. Tse, paráda, na to, na jakého si tu hraju sarkastu a cynika se mi vážně chce brečet. Zatraceně! Jak to ten Kimi dělá, já bych chtěl být taky vždycky za všech okolností tak chladný!
"Ale Felipe!" okřikne mě něžně. "Jak jsi na to přišel? Samozřejmě, že mě to zajímá."
"Hm," pokrčím rameny nepřesvědčeně. Ušklíbnu se, to jsem to dotáhl fakt daleko, dělat ze sebe chudáčka.
"Fi," zamumlá a položí mi dlaně na paže. "tak co se děje,"
"Ále, nic," mávnu rukou. "Nic, fakt, asi jenom vyšiluju."
"Felipe, podívej se na mě," přikáže a mě ani nenapadne mu odporovat, ačkoli jen co vzhlédnu, spustí se mi z každého oka po jedné slze. Odolám touze se hystericky rozesmát a jen vytrvale hledím do těch klidných, šedých očí. Vlastně je to poprvé, co mu takhle koukám do očí. Má nádherné oči. Chladné a chlácholivé, jako je on sám, všimnu si, že jsou šedavé a že je duhovka od středu k okrajům tmavší, protože na okrajích je… nevím, taková… šedomodrá, s odleskem dozelena, zato u čočky je světlounce šedá. Nádhera. Chtěl bych se do těch očí koukat do konce života. Evokují ve mně takový klid a vyrovnanost… poprvé od doby co ho znám si uvědomím, jak moc na mě jeho přítomnost působí. Uklidňuje mě. Cítím se… v bezpečí, když vím, že je se mnou. A taky mi dělá obrovskou radost, když ho můžu rozesmát.
"Fi…" zamumlá. "něco se stát muselo." a setře mi slzy z tváře. Palcem něžně přejede po mých tvářích, je to tak intenzivní pocit, přijde mi, že se moje tvář pod jeho dotekem žhaví, že jeho prsty na mé tváři zapalují oheň, ale to se jen do mých lící žene krev, což díky mé tmavé pleti není moc poznat, ale přesto si myslím, že Kimi přesně odhadnul, co se ve mně děje.
"To je v pohodě, jenom…" mám v úmyslu nechat apoziopezi apoziopezí.
"Pohádali jste se s Raf?" zeptá se.
Ušklíbnu se a kývnu.
"Moc?"
"Ještě víc než moc," vzdychnu. "Stěhuje se ode mě zpátky do Brazílie. Prý na ni stejně nemám čas."
"Fi," zamumlá zase a ani nevím jak, nakrátko se ocitnu v jeho objetí. Ale bohužel je tak krátké, že si ho ani nestihnu vychutnat, pocítím jenom příjemné teplo, pevný hrudník a prchavý závan jeho vody po holení. Musím říct, že to bylo nejkrásnější objetí, jakého se mi kdy dostalo. "Nemysli na to, Fi. Ona si to ještě rozmyslí, neboj se. Byla by pěkně blbá, kdyby po světě nechala bez zájmu chodit tak skvělého kluka, jako jsi ty."
Zase se začervenám. Ten kluk mě totálně dostává. "D-díky, Kimi,"
"Nemáš za co, Fi. Vždyť je to pravda." vezme mě kolem ramen. "Tak pojď, ať stihneme aspoň polovinu toho tréninku. Víš co? Po něm si spolu dáme oběd, jako minulý týden, co ty na to? Minule to byla sranda, ne?" kormidluje mě zpátky k boxům.
"Nemůžu tě okrádat o čas," zamumlám zničeně. "Jistě máš na práci důležitější věci než jenom mě."
"No, nic důležitějšího, než utěšování Felipeho na práci nemám." ujistí mě.
Smutně se usměju: "Myslím to vážně. Měl bys-"
"Taky to myslím vážně." přeruší mě. "chci být s tebou, Fi."
Až teď zaregistruju tu zkráceninu mého jména. Fi. Zní to jako zdrobnělina. A taky zní moc hezky. Ostatně, Kimi o mně od začátku mluví moc hezky. To já jsem ho nesnášel. Nemohl jsem ho vystát, protože se mu tým věnoval víc než mně. Ale teď už ho můžu vystát. Vlastně ho mám rád. Je fajn mít kamaráda, jako je Kimi. Někdy mi připadá, jako bych měl staršího brášku. Třeba teď. V pohodě si mě objímá okolo ramen a říká mi Fi a chce se mnou trávit svůj volný čas. A mně je najednou mnohem, mnohem líp než před deseti minutama. Nechápu to, ale jsem za to rád. Strašně moc rád.
"Jeane!" křikne Kimi, když vejdeme do boxů.
"Á, tady jsi, Felipe, už jsem si o tebe začínal dělat starosti. Soustřeď se, prosím tě, nebo bude tahle sezona kvůli tobě propadák!" vystartuje okamžitě Domenicali.
Poslušně sklopím oči: "Omlouvám se."
"Jeane…" zopakuje Kimi výhrůžně, cítím, jak se mu v těle napínají svaly.
"Tady jsem, Kimi. Felipe, je všechno v pořádku? Mám trénink zrušit? Co se děje?" vyptává se Jean a zdá se, že jej to taky zajímá. Jean na mě byl vždycky hodný. Domenicali je taky fajn, jenom nemá humor a bere F1 moc vážně. Ale není zlý.
"Ne, je v pohodě," vloží se do toho Kimi. "Hele, chtěl jsem se zeptat, je možné, abychom spolu my dva komunikovali v průběhu tréninku?"
Vzhlédnu a zmateně zamrkám.
"No… Samozřejmě že šlo," kývne zjevně zmatený Jean.
"Tak to zařiď." sundá ruku z mého ramene a podá mi helmu. "Jedem se projet."oznámí mi a usměje se. Usměje se? Kimi a usměje se? Nemožné…
"Tak… můžeš jet, Felipe? Bude to v pohodě?" stará se Jean.
"Jo… pokud s ním můžu mluvit," kývnu ke Kimimu.
"Jo, to zařídím. Tak se běž připravit, a hned můžeš vyjet na dráhu, tam už si tě přebere Rob." popožene mě.
"Hej, Fi," položí mi Kimi ruku na záda. Obyčejně jsem vysoce lekavý člověk, ale teď se ani nepohnu, vůbec mě nevyděsil. Jako bych věděl, že za mnou stojí.
"Jo?" pootočím k němu hlavu.
"Zahrajeme si takovou hru, bude se ti moc líbit." zajiskří mu v očích.
"Vážně?" ožiju trochu, No co, mám rád hry.
"Ano, určitě si ji oblíbíš, mně se taky moc líbí." směje se čím dál víc. Nestřílí si ze mě…?
"Jakou hru?" zeptám se opatrně.
"Skvělou. Jmenuje se: "Naser Stefana". Kdo ho nasere víc, vyhrál a může se mu začít smát jako první."
Vyhrál, začnu se smát jako malé děcko. Musím se opřít o formuli a jen taktak do ní nespadnu. Je neuvěřitelná úleva, zasmát se po takové beznadějné depce. Jo, teď mě na chvíli přešla, ale je mi jasné, že večer na hotelu se vrátí s celou parádou. Protože tam budu sám, po tmě a s depkou.
"Takže, pravidla hry: žádná. Máme na to celou tuhle sezonu, budem si dělat čárky. Kdo ho nasere víckrát, vyhrál. A na konci sezony to oznámíme novinářům."
A já se zhroutím podruhé. Proboha, jak to ten kluk dělá?! Kde chodí na takové blbosti?!
"To si ze mě děláš prdel, že jo?" zadoufám.
"Samozřejmě že ne," ujistí mě. "Myslím to smrtelně vážně. Jean nám bude dělat rozhodčího."
"É…" myslím, že jsem chtěl něco říct, asi něco o Kimim a jeho neexistujícím mozku anebo možná o debilním smyslu pro humor. Možná obojí.
"Makejte, trénink začal před patnácti minutami." popohání nás Stefano.
"Jasně, mami," protočí oči Kimi.
Stefano se zarazí v půlce kroku a otočí se na Kimiho se syndromem pocukávajícího obočí, Jean se rozesměje a já zatajuju dech - co teď?
"Mám bod," blýskne Kimi úsměvem, nasadí si helmu a vleze do cockpitu jakoby nic.
"Bože…" zanaříkám a napodobím ho. Sakra, jak z toho ven? Já Stefana nechci nasírat! Teda… ozve se ve mně moje zvrácené zlé já. Je pravda, že nasírat Stefana může být nehorázná prdel. Jako, on vždycky nahodí totálně debilní výraz, když ho někdo nasere. A zvlášť Kimi.
"Ale…" snažím se o chabý protest. Ačkoli se mi jeho nápad začal zamlouvat.
"Žádné ale. Makej, jedem nakopat prdel McLarenům. Tomu opičákovi to dlužím." popožene mě.
"Co…? Jakému opičákovi?" zeptá se Chris, Kimiho šéfinženýr.
"Ále, krycí jméno pro Hamiltona." mávne rukou.
Za sebou uslyším tlumenou ránu, jek Jean praštil hlavou o stůl. Zase. Ještě chvíli a ty boule mu zůstanou do konce života. Nebo bude mít to čelo placaté. Nebo z toho bude mít tik a mlátit hlavou o stůl nebo o zeď nebo o dlaň každých třicet vteřin. Horší je, že já se zase rozesměju taky, protože Stefano ho slyšel.
"Kimi, výbor jezdců se snaží udržet mezi týmy i jezdci výborné vztahy a tady přijdeš s rasismem-"
"Ale mě nevadí černí." zarazí ho Kimi s hraně vážným výrazem a hraně naléhavým tónem Dr. House, když se snaží přesvědčit Cuddyovou o správnosti svého šíleného nápadu. "Dokud se nejmenujou Lewis Hamilton a neserou se nám do F1."
Zahýkám a málem spadnu na zem, Jean ze sebe vyráží ten svůj šíleně nakažlivý hurónský smích, Chris skrývá smích za hromadou papírů s grafy, které drží v ruce a mechanici koukají z jednoho na druhého a na třetího a na čtvrtého mě, který jsem k tomu přišel úplně nevinně. Tu hru přece vymyslel Kimi!
"Co je?!" seřve koukající mechaniky Stefano. "Makejte, nejste placení za čučení na šéfy!"
Kouknu na Kimiho, ten se zatváří zcela nevinně: "Myslíš, že mám bod?"
Zabublám smíchy: "Myslím, že ano."
"Fajn. Sedej a jedem," popožene mě, nasadí helmu, hupne do formule, mechanici a inženýři mu zapojí všecko podstatné a já jej co nejrychleji napodobím.
"Jsi v pohodě, Fi?" slyším ve sluchátkách Robův hlas.
"Jo." ujistím ho.
"V klidu, nemusíš jet dneska na plno, potřebujem jenom vyzkoušet ty nové vychytávky, dobře? Neriskuj a nepředváděj se, pokud nemáš náladu." radí.
"Dobře." poslechnu ho. Vážně nemám moc náladu se tady předvádět, tréninky nejsou tak důležité. "Díky, Robe."
"V pohodě, hlavně v klidu. Potřebujem pořádně vyzkoušet monopost, ošahej si řízení, rozjeď se na třístovku a prošlápni brzdy. Nemusíš dojet v první desítce. Dneska ne."
"Jasně. Díky. Může mě Kimi slyšet?"
"Já tě slyším, bejby." ozve se ve sluchátkách jeho klidný, vyrovnaný hlas.
"Sakra, Kimi, ty hovado, to se nedělá, poslouchat cizí hovory!" seřve ho jeho šéfinženýr.
"Nemůžu za to, Chrisi," odpoví mu. On mi šeptá do ouška,"
A všichni co mají na hlavě sluchátka se rozesmějí. Vzdávám to, Kimi se prostě rozhodl, že mě rozesměje a tak mě prostě rozesměje. I kdyby za to měl jít na disciplinární řízení. Ten kluk je neuvěřitelný. Začíná se mi líbit čím dál víc.
"Jedem, Jeane?" zeptá se Kimi.
"Jedem," ukáže palec vzhůru.
"Jó!" výskne Kimi a vystartuje ze stáje jako první. "Hele, Fi, co si zazpívat?" osloví mě.
"Kimi, od této chvíle je radiová komunikace v rukách režie televize a Maxe Mosleyho." upozorní ho Stefano.
"Já vím, všechno co řeknu, může být použito proti mně." odpoví mu Kimi. "Hele, já to myslím vážně, Fi, co takhle si zazpívat?"
"Hm… no…" váhám. Já a zpívat?!
"Jasně, už to mám. Přidáš se? Fráteelí dítáljá, dítáljá sé deesta…"
Začne zpívat něco, co se podezřele podobá italské národní hymně. Za tohle ho Italové zabijou. Anebo ho budou milovat. Přemáhám smích. To snad není pravda, ten kluk to myslí vážně!
"Anebo ne, hele, co třeba tu melodii z hvězdných válek? Jako: ,Když bude napadena, zahájí protiútok.' Tátátá tátadá tátadá." přejde do mysticky hlubokého hlasu a já zjistím, že se docela nahlas směju.
"Anebo Rocky? Ne, to je moc složité. Hele, ty si se mnou vůbec nezpíváš! Jen se směješ! Ty vůbec nespolupracuješ, Felipe!" seřve mě. "Jak tady má člověk, jako, pracovat, když se mi vůbec nikdo nevěnuje,"
"Obávám se, že je to tvoje vina, Kimi." ozve se z radiokomunikace zkreslený Stefanův hlas. "Všechny jsi svým zpěvem odrovnal."
Chvíli je ve sluchátkách ticho a já tutlám smích a zatajuju dech, aby mi neuteklo nic z toho, co teď někdo řekne. Ale ozve se jenom vzdálené, takové tlumené zahýkání smíchy, jako při posledním tažení, prostě poslední táhlý nádech před smrtí. Aha, to je jenom Jean v poslední fázi smíchu.
"Kimi?" ozvu se po chvíli ticha a zrychlím na rovince na tři sta deset.
"No?"
"Myslíš, že máš bod?" zabublám a čekám na reakci.
Která se dostaví v podobě jeho smíchu! No to snad ne, Kimiho smích v přímém přenosu do celého světa.
"Sakra, moje image byla úplně zničena," zamumlá hraně vážně.
Jak to ten kluk udělal? Směju se na celý cockpit. A to mi před chvílí bylo do breku! Sakra, ten kluk je neuvěřitelný, dokáže z ničeho udělat zázrak, vážně.
"Hej, Kimi, myslím, že jsi právě zabil úplně všechny, kteří čučí na F1." ozve se ve sluchátkách skeptický hlas Chrise.
"Hej, ale, jako, já chtěl jenom, aby mě slyšel Felipe, ne aby byla komunikačně propojená celá stáj!" vzteká se naoko Kimi. Ale nikdo jiný asi nepochopil, že Kimi jokeuje, páč se do toho hned vloží Stefano a Jean, že prý to jinak nešlo.
"Hele, Felipe, víš, jakou grimasu teď dělám?" zeptá se Kimi.
"Totálně protáčíš oči," směju se.
"Hej," potvrdí. "znáš mě zatraceně dobře. Jo, hlášení pro Mosleyho a Ecclestonea a Montenzemola: nepohrdám ani vámi, ani žádnou instituci, kterou provozujete. Jen podporuju genialitu zástupce ředitele mého týmu."
Kdyby to v tom stísněném prostoru cockpitu šlo, praštil bych hlavou o volant, ale ono to nejde. Vzdáleně slyším smích snad celé stáje a v pozadí chrochtání Roba. Bože, ten chlap má příšerný smích.
"Hele, Fi, když se ti nechce zpívat, co takhle si vyprávět vtipy?"
To si ze mě dělá srandu - Kimi, totální Iceman bude, jako, vyprávět vtipy? To se tady všichni zbláznili?! On si kvůli mně a mé mu vzteku úplně ničí image! Nechci, aby toho pro mě tolik obětoval, a zároveň chci, aby obětoval ještě víc. Jó, já vím, že jsem nevděčné a vybíravé hovado, ale já… - Já nevím, co vlastně chci. Ale vím, že začínám mít Kimiho rád mnohem víc, než bych jako jeho stájový kolega a možná kamarád měl.



(Více než polovinu této povídky psal Dr. Zloun zpitý pod obraz. Jde to moc poznat...?)
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 6. března 2011 v 9:15 | Reagovat

tak toto bol super vtipný diel...skoro som sa zlomila v páse ako som sa smiala :D fakt sa teším na ďalší a dúfam, že medzi nimi niečo zaiskrí :D

2 Karin | 5. září 2014 v 23:41 | Reagovat

Myslím že tuhle povídku si párkrát přečtu až budu mít depku. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama