Nováček, část 4.

1. dubna 2011 v 6:35 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným) |  Nováček

K tvým devatenáctinám, Kayleigh a Dr. Zloune!!!

Jó, první povídka, kterou vám, mí miláčci, píšu ke svým narozeninám. xD Hej, jako, nemám náááhodou dostávat dárky já? (Dr. Zloun i já přijímáme pozvání na večeře, šeky, celoživotní zásoby toaletního papíru/banánů/šavlozubých bandarinek/úchyláckých povídek/úchyláckých yaoi/úchyláských SasuGaaraNatuIta/Úchyláckých yaoi SasuNaruGaaraIta povídek xD nadtandatrních hodin češtiny s Dartaňanem (zásadní pravidlo češtiny - piš jak slyšíš aneb Tokijo s J xDDD)/dějepisu s Moudrým Kloboukem a Pjotrovem Pjotrovovičem Pjotrovovkim-Šímanským/tělocviku s Dwarfem xD a Sašou xDD )



No, takže, tady máte Nováčka, moji drahocení návštěvníci...







"Dobrou noc," popřeje jim L trochu mimózně.
"Dobrou noc," zopakuje Light trochu sladším tónem a zavře dveře jejich společného pokoje.
"Hele, půjdeme dát dobrou noc i Mellovi a Mattovi?" optá se L sotva Light zavře dveře.
"Nó, myslím, že ti dva to zvládnou i bez nás…"
"A… co budeme dělat my dva?" zajiskří Ryuuzakimu oči.
"Hm… to je… velice zajímavá otázka…" zatváří se Light nanejvýš svůdně.
"Co takhle vyzkoušet další tvůj trik…?"
"To je poměrně… dobrý návrh…" bere v potaz Light.
"Takže… která místnost?" obejmou se.
"Uhn… kuchyně." vybere Light a hladově se vpije do Ryuuzakiho úst.
*^. ^*
"Neare?" zašeptá do ticha Akihiko.
"Hn,"
"Jak… hm, jak ses dostal do Wammy's house?" Akihiko pochopí, že toho jeho mluvení musí využít. Už nikdy se mu nemusí podařit z něj dostat tolik informací.
"Naši zemřeli při autonehodě, když mi bylo pět. V děcáku, kde jsem vyrůstal, mě… no, byl jsem tam nejmladší, tak… mi to dávali najevo. O tři roky později si mě… vzali pěstouni, ten chlap se mi od začátku nezdál. Půl roku na to mě… začal pravidelně znásilňovat, po roce na to sociálka přišla, tak mu mě vzali a strčili zpátky do děcáku. Tam… mě našel Watari. Před rokem jsem spolu s Mellem začal pracovat pro L a před osmi měsíci se k nám přidal Light." odpoví ve stručnosti.
Akihika zamrazí - Near to řekne úplně ledově. Žádná emoce, žádný zájem, stále otočený zády. "Já… promiň, vím, že mi do toho nic není, já jen… že…" snaží se Akihiko nějak ospravedlnit. "Ale… myslel jsem… když… jako, když máme… spolupracovat, mohli bychom… se taky přátelit, víš?"
"Jo." odpoví Near rychle, úsečně, ale slušně. "Teď mě omluv, jsem unavený."
A zmlkne. Akihiko chvíli koketuje s myšlenkou z něj ještě něco vytáhnout, ale zdá se, že Near už svou svěřovací náladu definitivně vyčerpal. On vážně není zrovna mluvka. Ale nemůže za to, nejspíš jej týrali i jinak, než sexuálně. Akihiko se otřese, to snad není možné! Jak- jak by někdo mohl ublížit něčemu tak roztomilému, jako je Near? Tak rozkošný chlapec, chytrý, inteligentní, nadaný, tichý, absolutně bezproblémový a očividně skromný. Proč by mu někdo chtěl ubližovat? Co by z toho ten člověk měl? Proč by to dělal? …Leda… že by tomu člověku šlo právě o to, mu co nejvíc ublížit. Protože… byl hloupý, chamtivý a sobecký a chtěl alespoň na chvíli vlastnit něco tak čistého, jako je Near. A navíc, Near se svým handicapem je poměrně snadná oběť, neměl šanci na útěk. To snad…
Akihiko se znovu otřese odporem a úkosem pohlédne na Neara. Řekl to tak chladně, jakoby se jej to netýkalo, jako by… už s tím byl vyrovnaný, jako by… už s tím byl smířený, jako by už to bylo za ním. Neuvěřitelné. Ten kluk snad… nemá ani city, ani vzpomínky. Ale… bez citů se přece nedá žít. I slavný Kira má city a slabosti. I L má svoje slabosti. Near přece taky nějakou musí mít, je to přeci ještě dítě, ačkoli nadprůměrně inteligentní, musí být něco, pro co má slabost, co má rád, čeho se bojí, nebo něco, to je jedno co, přece nemůže být úplně bezcitný, jako stroj…!
Znovu úkosem pohlédne na tu malou hromádku - … která se podivně …chvěje? Takovým způsobem, jako by Near snad… plakal?
"Neare?" odváží se Akihiko.
Ticho, žádná reakce, jen… se ta hromádka přestane třást tak očividně a snaží se uklidnit. Akihiko se přisune k Nearovi blíže, aby jasně zaslechl chlapcovy vzlyky, tlumené do peřiny a polštáře.
"Ne-Neare," osloví tu bílou hromádku neštěstí Akihiko. "Neare - co se děje?"
"Ni-nic," popotáhne Near. "Nic, jen… jen… vždycky to bolí, když na to vzpomínám. Nikdy… nikdy jsem… se s tím nevyrovnal. Nikdy … nikdy nezapomenu… nikdy…" přestane pláč zadržovat v sobě a polohlasně se rozvzlyká. "Nikdy nezapomenu an ten malý, temný pokoj… na jeho pach… na jeho chuť-" otřese se, vzlykne a zaboří hlavu do peřiny, snad aby sušil slzy, snad aby ztlumil vzlyky, snad aby se do ní schoval.
Akihikem projede náhlá vlna odporu a nenávisti k osobě, která dokázala tomuto malému rozkošnému stvoření tak ublížit.
"Neare… Neare, já… se omlouvám, neměl jsem i tim začínat - mrzí mě to - promiň," omlouvá se, ale přitom mu je jasné, že jeho omluva je teď Nearovi absolutně ukradená.
"Neare ," přiblíží se k němu Akihiko a položí mu ruku na rameno, ale Near sebou poplašeně cukne a schová hlavu hlouběji pod peřinu a hystericky vykřikne - krátce, poměrně tiše, ale razantně - Akihiko se stáhne.
Co mám dělat?! napadne ho, ale nepohne se z místa, netuší, co by bylo v této chvíli nejlepší - zavolat L? Ne, ten by si stejně nevěděl rady. Lighta? A co by udělal on? Nic. Jít pro Mella? …Ano, to je poměrně rozumné. Jenže co to Mello odpoledne říkal? Že… Near chyby neodpouští…? Co to znamená, že Mello něčím Neara zklamal a Near už mu nevěří? Tím pádem by tady byl i Mello zbytečný. Pravděpodobně je důvod jejich hádky nebo nedorozumění Matt, takže on by tady byl teď taky k ničemu. No tak, přemýšlej, Akihiko, tohle je přece tvůj obor, psychologie, psychometrie, psychopatologie, sociologie a společenská patologie, musíš si s tím poradit! Nikdo ti nepomůže, tohle tvůj první samostatný úkol v terénu, nikde žádná pomoc, jenom ty a tvoje teoretické znalosti - musíš něco vymyslet sám!
Takže, v prvé ředě, nenechat oběť ani na chvíli samotnou. Nah, paráda, tohle zdupali už ti přede mnou, byl tu sám prý skoro dva týdny v kuse - a kdoví, kolikrát před tím.
Zadruhé, držet diskrétní vzdálenost. Hm, to jde v téhle chvíli dost špatně.
Plnit požadavky oběti. Jo, kdyby nějaké měla, stopro bych je splnil, ale on je totálně nemluvící oběť. Paráda. Možná… kdybych rozsvítil…? bylo by to lepší, většinou to pomáhá, oběti mají jasnější pohled na věc. Chytré, Akihiko.
Natáhne se a rozsvítí noční lampičku. Near sebou trhne, ale přestane na chvíli vzlykat. Což není špatný začátek. Akihiko se posadí a pomalu se přiblíží k Nearovi. Kašle na předpisy a bude se řídit instinktem - až doposud jej nikdy nezradil, snad tomu tak bude i tentokrát.
"Neare," osloví jej něžně, laskavě. "Neare, můžu pro tebe něco udělat?"
Near přestane tak usedavě plakat a jen trošku popotáhne: "Já… já nevím,"
Akihikovi spadne kámen ze srdce: mluví s ním. "To je v pořádku, neboj se, něco už s tím uděláme. Máš třeba žízeň? Není ti zima?"
Near však zavrtí hlavou, tedy, Akihiko to vnímá jen jako zavrtění, protože Near je k němu pořád zády a pořád má hlavu téměř celou pod peřinou. Akihiko tedy vstane z postele, obejde ji a přidřepne si k ní z druhé strany asi v pom místě, kde tuší Nearovu hlavu.
"Neare, můžu… můžu se na tebe podívat?"
Near se jen zavrtí a zachumlá se pod peřinu ještě hlouběji.
Akihiko povzdechne: tohle bude běh na dlouhou trať.
"Neare, neboj se, já ti neublížím," nasadí ještě něžnější tón hlasu. "Opravdu, můžeš mi věřit, nic se ti nestane, ale prosím, podívej se na mě."
Stále žádná reakce.
"Neare… nechci, aby sis ublížil, musí se ti tak špatně dýchat," pokračuje Akihiko ve svém přemlouvání, každé slovo vysloví pomalu, s rozvahou, bez apelu a naléhání, klidně, tiše, táhle, vemlouvavě a přesvědčivě a hlavně - něžně.
"Neare, prosím tě, podívej se na mě,"
Už to chce vzdát a jít si lehnou na druhou polovinu postele, ale…
"Ublížíš mi?" ozve se zpod peřiny.
Akihiko překvapeně zamrká: "N-Ne, samozřejmě že ne,"
Tentokrát se do mírného tónu hlasu nutí, je na nejvyšší míru rozzloben: jak ten člověk dokázal tomuhle bezbrannému stvořeníčku ublížit?! Vždyť je tak maličký, bezbranný, tak roztomilý, jak by někdo, kdokoli mohl?!
Nato se ze změti bílé a další bílé a ještě další bílé vynoří krásný obličej, hyzděný velikými slzami. Akihiko se sám sebe zeptá ještě jednou - proboha jak?!
"Je to v pořádku, Neare," usměje se trochu. "neboj se."
Near přikývne, jakoby se probíral ze sna a zamrká do světla lampičky (o svítivosti, no, asi tak, tři a půl chcíplé světlušky), opatrně se posadí na posteli a rozhlédne se. Hračky, hračky, hračky.
Akihiko si oddechne - zdá se, že se uklidnil.
Díky bohu.
Zatím.
"Aki?" zamumlá Near.
Akihiko se zachvěje - tak hezky vyzněla zkratka toho příšerného pseudonymu z jeho úst! "Ano?"
"Mohl… mohl bys pro mě něco udělat." pronese trochu tázacím, trochu oznamovacím a trochu přacím způsobem
"Jistě, cokoli, Neare," ujistí ho Akihiko.
"Mohl, … hm… mohl bych… k tobě, prosím…?" začervená se.
Akihiko nejdřív nechápavě zamrká - co tím myslí? Jako -
A pak mu dojde, že Near se chce nejspíš přitulit.
"Samozřejmě že ano, na to se vůbec nemusíš, ptát," usměje se pak a velice se snaží, aby to nevypadalo křečovitě, Near by si to mohl špatně vyložit - ne že by byl Akihiko nerad za Nearovu blízkost - právě naopak. Cítí totiž, že se s ním něco děje.
Akihikovi se mírně zvedl tlak, když si lehnul zpátky do postele, přikryl se po pás a po boku se mu stulilo něco malého hřejivého a trošku nejistého a mírně roztřeseného.
"V pořádku?" ujistí se naposledy Akihiko.
"Jo," ozve se odněkud z pod přikrývky.
Akihiko se něžně usměje, vytáhne ruku z pod té změti a obtočí ti okolo Nearových ramen. "I teď je to v pořádku?"
"Uhn… hum… jo,"
"Dobře," usměje se spíš pro sebe než pro Neara. "Nechám rozsvíceno, ano? Kdyby se něco dělo, cokoli, hned mě vzbuď, ano?"
"Hmhn…" zamumlá Near a zní to, jakože se propadá do říše snů.
"Dobrou noc, Neare."
"Hm… hmphmrph…"
 


Komentáře

1 Luella-chan | Web | 1. dubna 2011 v 18:58 | Reagovat

ééééé....zlato?.....tak tohle bylo tááááák slaďoučké a rpztomiloušké a kawaííííí a ťuťuňuňu,že mám z toho sladko až u zadníčásti těla.....wáááááh ale bylo to dokonalé!!!...úplně jako....já se u toho culila jako idiot.....úplně že.....no výtlem jak cyp XD.....Ani jsem nevěřila.....ne vlastně věřila,že taková zvrácená bytost jako ty dokáže napsááát něco tak ňááááááááh jako je tohle *ovládají ji maminkovské pudy*.....eh...no....tak já už přestanu chlastat ten pomerančový džus a jdu si přečíst osud XD

Jo a mimochodem.....

PŘEJU TOTÁLNĚ ÚPLNĚ NENORMÁLNĚ ŠÍLENĚ VŠECKO NEJLEPŠÍ K NAROZKÁM.AŤ SE TI SPLNÍ (CO KECÁM,JISTĚ ŽE SE SPLNÍ) VŠECKY ÚCHYLNÍ,ZVRÁCENÉ,ŠÍLENÉ,NENORMÁLNÍ,UJETÉ,MORBIDNÍ(?!) A ABSOLUTNĚ NEKOMPROMISNĚ NEJNENORMÁLNĚJŠÍ SNY A AŤ DR. ZLOUN NEVYCHLEMTÁ VŠECKU VODU Z HAJZLU,PAČ BY PAK UMŘEL NA DEHYDRATACI (A TO MY NECHCEME)....TAKY PŘEJU HODNĚ NÁPADŮ NA POVÍDKY,HODNĚ ŠÍLENOSTI DO TVÉHO MOZGU A MILIÓN PODOBNÝCH VĚCÍ,KTERÉ SE MI NECHCE JMENUVAT,PAČ BY JSEM TADY SEDĚLA DO ZÍTŘKA,COŽ SE MI VÁŽNĚ JAKO NECHCE......

No a jinak....je 1. což?...asi bych už měla ukončit anketu šílenosti....no....myslím,že nakonec budeme psát povídku obě,jestli se nemýlím......jo...asi jo......Tohle dopadne katasrtofou XD......no ale jinak jako...myslím...no...že mi to bude trvat zlato,pač musím napsat ještě dvě povídky na přání a nové díly tří kapitulovek...(já vím,že úchyl onee-chan má přednost,ale tohle už taky odkládám dlouho)......No dobře....já už padám pač......začínám od tebe odchytávat sklony psát šíleně dlouhé komentáře a myslím že....tady sedím už asi deset minut......no fajn.....končím a jdu číst Osud...buhehehehe měj se zatím XD :-D  :-D  :-D

2 Mayuki | 4. dubna 2011 v 18:23 | Reagovat

Jéééé tak to vše nej nej nej. A teď zpátky k tý zatraceně dobrý povídce...hele to je tak strašně roztomilý ^^ Hele kam na ty nápady chodíš?? Píšeš suprový povídky :-D

3 Ilay^^ | Web | 21. července 2011 v 10:36 | Reagovat

Bože můůůj, *uslintla si* to bylo něco zase, bože ty mě distáváš dostáváš, čím víc se doto zažeru tím víc Neara miluju, zabila bych toho kdo mu to uděla, prostě je to kreteen hajzl a Mello, jak mu to mohl jenom udělat nechat ho sám ARGGGHHH TT_TT
ale budu se opakovat jako už po tolikáté naprosto úžasně, dokonale píšeeeš :D AWWW **w**

4 Rin | Web | 30. září 2011 v 18:14 | Reagovat

Áno, takové roztomilé :-D  :-D Já bych ho chtěla taky utěšit! ;-)

5 Karin | 23. srpna 2014 v 21:20 | Reagovat

Near musel hodně zkusit snad mu Aki pomůže povídka je moc hezká jako všechny nekecám. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama