Epizoda 16.: Přestanu chlastat

16. dubna 2011 v 18:36 | keigh |  Život ve Scuderia Ferrari

Víte, děti,
Já vás mám ráda. ...Hehe.
Napsala jsem vát, teda, jako, povídku, tentokrát Život v SF. Dneska je to... nó, dle mého totálně vtipné. Jako, já si totiž nepamatuju, že jsem to psala, byla jsem dost...é... v náladě... uhn, no, a když jsem si to přečetla za střízliva, jako, děti, já se kácela každou chvíli na zem. Tak nevím, jestli to bylo tím paralenem (já nepotřebuju drogy, mi stačí paraln, jsem po něm radioaktivní rybička, fakt! Moje matka vám to potvrdí), nebo jsem fakt byla tak vtipná... inu, posuďte sami, no...





Středa, 18: 26 Hotel Barca Barcelona, Španělsko



,,Přestanu chlastat, jo," zatřepe hlavou a kopne do sebe druhého panáka skotské. Na Jižana je to dost silné pití.
,,To ti připomenu, až tě budu zase polomrtvého tahat do hotelu…" uchechtnu se, ale nemyslím to zle.
,,Proto ode dneška chlastáme v hotelovém baru," poučí mě. ,,abys to neměl tak daleko."
Opřu ruku o bar a hlavu složím do dlaně - nikdy by mě nenapadlo, jak je ten kluk vtipný.
,, Všiml sis, že co se bavíš se mnou mnohem víc se směješ?" zeptá se.
,, Právě mě napadlo to samé." ujistím ho.
,, Hej, už máme i stejné myšlenkové pochody!" ožije.
,, No tak to teda potěš koště," vzdychnu hraně.
,, Taky tě mám rád, Kimi," ušklíbne se sarkasticky.
,, Vážně?" divím se naoko. ,, Nedávno's tvrdil něco jiného, když jsi mě prosil, abych s tebou zůstal přes noc v pokoji…"
Střelí pohledem - ještě relativně střízlivým - po svém okolí, nakloní se ke mně a zašeptá: ,,Jestli se zase zpiju do bezvědomí, budu tě žádat o totéž…"
,,Opovaž se," upozorním ho. ,,zítra ráno máme tu tiskovku a pak poradu kvůli trati, nemůžeš tam přijít zlískaný jak hovado…"
,, A jo vlastně…" poškrábe se na hlavě, pak se podívá na hodinky: ,, Půl sedmé,… jdem spát." zavelí a vytahuje peněženku - chci něco namítnout, ale on mě předběhne: ,, Ty's za mě platil několikrát, tak na to ani nemysli."
,, Jak víš, co chci říct?" nechápu.
,, Stejné myšlenkové pochody," uzemní mě.
Zasměju se a vezmu ho kolem ramen: ,, Tak pojď, ty můj myšlenkový pochode."
,, Haha," udělá sarkasticky, ale mou ruku ze svého ramene neshodí.
,, Tak jdem," kývnu směrem ke dveřím.
Fi nic neřekne a dokonce jde sám, aniž bych ho musel podpírat, nebo mírnit jeho sprostou mluvu, pomyslím si, když šlapeme všechny dva schody k recepci. V tu chvíli mě napadne naprosto doktorzlounská věc.
,,Felipe?" nadhodím opatrně.
,,Nó?" protáhne ostražitě.
,,Jakou máš kondici?" optám se rádoby mimochodem.
,,Docela dobrou," pokrčí rameny, takže moje paže, spočívající na jeho ramenech sklouzne níž, přes celá Felipeho záda a ne až tak neúmyslně spočine na jeho nádherném zadečku. Polknu.
,,Proč?" zeptá se Fi, nevšímaje si mého strnulého, možná až zděšeného výrazu.
Trhnu sebou, ale levou rukou - tou na jeho zadečku - nepohnu ani o píď. Eeeh, co jsem mu to říkal? A jo, o té kondičce…
,,Uh, o co, že vyběhnu do osmnáctého patra rychleji než ty." zazubím se hraně - přešla mě chuť s ním závodit. Dostal jsem chuť na úplně jiné věci… V hlavě mi koluje jediná věta, něco jako: ´držím Felipeho za zadek, držím Felipeho za zadek, držím Felipeho… ´ ale to není to nejhorší… ještě horší, než to, že držím Felipeho za zadek je to, že držím Felipeho za zadek a jemu to nevadí!!! Že by… - Ale no tak, Kimi, nebuď naivní a uklidni se. To, že ty jsi úchylák teplej úchyláckej ještě neznamená, že Felipe taky! ... Ačkoli se ode mně nechává držet za zadek a očividně mu to nevadí... ale to ještě není důvod ho obviňovat ze stejných úchyláren! ... I když... sakra, musím si dneska sehnat nějaké děvky nebo co, jsem poslední dobou nějaký sexuálně frustrovaný, ještě chvíli a budu vzrušený...
Moc piju, jo, usoudím, když ho se zatřepáním hlavy pustím.
,,To teda ani náhodou!" zasměje se a už běží ke schodům. He - Cože? A jo vlastně, náš závod… Než stihnu zareagovat a rozběhnout se, už vybíhá do prvního patra. Ale dlouho první nebude, slibuju v duchu .
,,Makej, ty šunko!" nese se z prvního patra jeho smích.
Usměju se: já ti dám, šunko,… Beru schody po třech a už v druhém patře ho doženu, protože se mu pod nohy zamotá vodítko a jakýsi malý čoklík nějakého mladého páru: umělá bárbína a namachrovaný debílek. Hej, ten debílek byl... asi ...Hej, vždyť to byl Hamilton!!! Zmetek jeden zmetený… No co, běžím dál, ve třetím patře mě Fi zase předežene, protože přehlédnu jeden schod, trochu klopýtnu, ale naštěstí se stihnu chytnout zábradlí a rychle pokračuju dál. Fi už je několik schodů přede mnou, ale čtvrtým patrem musíme projít klidně, protože se zpoza rohu vyloupne Bernie Ecclestone i s Moslym, takže děláme, že spořádaně jdeme do našeho patra. V mezipatře se dámě zase do běhu, ale v šestém patře se musím zastavit, protože pár šílených důchodců se s lehátky a slunečníky hrne k výtahu a mě přijde neslušné do nich žduchat, abych se probil ke schodům do šestého patra. Felipe to vyřeší po svém, vleze do výtahu s těmi důchodci a vyjede s nimi další dvě patra, ale stejně jsem v osmém patře zase před ním, v devátém narazíme na přehnutý koberec a oba o něj chytře zakopnem, nejdřív já a pak na mě spadne Felipe, nějak moc to neřeším, teď chci strašně moc vyhrát! Trochu neurvale ho ze sebe shodím, Felipeho to nijak neomezí, do desátého patra doleze po čtyřech! Musím se chytit zábradlí, protože se začnu tak smát, že nejsem schopen se udržet na nohách: bože, ten kluk mě jednou zabije…! V jedenáctém patře zase vedu, protože jak se Felipe zvedal na nohy, nějak mu to nevyšlo a trochu zavrávoral, ale ve dvanáctém patře mě zase předbíhá, protože se zamotám do houfu roztleskávaček, co mají sukýnky blíž pupíku než kolenům a nějak zapomenu na celý závod… a ony navíc chtějí podpis! Sakra! S takovou to nevyhraju!! Rychle se jedné podepíšu lihovkou do výstřihu a tryskem běžím dál, ale záhy zjistím, že o patro výš narazil Felipe na malou holčičku a taky se jí podepisuje, vyběhnu tedy do patra třináctého, kde to plnou parou napálím do mladinkého kluka, tipl bych mu tak nejvíc sedmnáct, a povalím nás oba na zem - je menší a křehčí, těžko by nás oba mohl udržet!
,,Huh, promiň…" omlouvám se a rychle z něj slézám. ,,To máš tak., když nejrychlejší muž F1 závodí se svým stájovým kolegou bez okruhu a ... é... bez formule…" pomůžu mu na nohy.
,,Vole!" uslyším v mezipatře nade mnou Felipeho zahýknutí, charakteristické pro jeho hurónský smích.
,,Zmlkni, Felipe!" houknu nahoru a chlapec střelí pohledem zmateně na mě, nahoru, kde tuší Felipeho a pak znova na mě ve velice rychlém sledu. Usměju se na něj a ještě jednou se omluvím a zase se rozběhnu, ve čtrnáctém patře předběhnu hýkajícího Felipeho ale v patnáctém patře zase vede Felipe, protože narazím na bandu jakýchsi idiotů v oblekách a kuframa se znakem nakousnutého jabka - beztak ňáká začínající síť nízkorozpočtových neúspěšných firem, co si hrajou na vysoko postavené finančníky - a dva docela omylem shodím na zem, křiknu za nima omluvu a běžím dál, v šestnáctém patře Fi tak trochu klopýtne o svou vlastní tkaničku, takže ho dohoním, a do osmnáctého patra vybíháme bok po boku. A protože na sobě máme oba oblečení od Adama, tedy s logem Ferrari, neodpustím si napodobení zvuku formule dětským :,,Newwwwwww!" když vybíháme do našeho patra. Oba se rozesmějeme a dáváme si záležet, abychom na poslední schod stoupli současně - sotva se tak stane, Felipe zvolá: ,,Ano! A Ferrari získává další double v sezoně!!!"
,,Slavnou trať si poprvé podmanili nejlepší jezdec F1 Kimi Raikkonnen a trochu horší Felipe Mas-"
Nestihnu doříct, protože Felipe na mě s výkřikem skočí a povalí nás tak oba na zem, chytí mi obě ruce za hlavou a výhrůžně se mi zadívá do očí: ,,Odvolej to!"
,,Dobře, vzdávám se, vzdávám se, dobře, jo…" směju se a těžce dýchám, Fiho to naštěstí přesvědčí a vstane ze mě, opráší si kalhoty a počká, než se zvednu i já. Šibalsky se ušklíbnu a pak dodám: ,,...Mnohem horší Felipe Massa!" a vydám se na další sprint, tentokrát do pokoje. Sakra, měl jsem nejdřív utéct a až z bezpečné vzdálenosti to na něj zakřičet!
,,Kimi, ty malá zatracená děvko!" slyším těsně za sebou jeho spílání. ,,Počkej, až tě chytím, tě sežeru zaživa!"
,,Neeee! Já se bojím, bojím! Promiň, Fi, jsi nejlepší, nikdo není lepší než ty!!! Uááááá pomóóóc! HAHAHA!!! Neeee, já nechci! Pusť mě, Fi, omlouvám - HAHA - se, všechno to vymyslel - Ehe-, Ernie, čéče!" vzpomenu si na hlášku z toho kresleného filmu Příběh žraloka.
Fi to asi taky viděl, protože se zhroutí smíchy, a tak nějak asi omylem mě zapomene pustit, takže stojíme na chodbě, Felipe mě zezadu opřený o mé záda objímá kolem pasu, protože smíchy není schopen stát sám.
,,Tě baštim, čéče…" zahýká a já se začnu taky smát, tak nějak všemu, naší situaci, naší debilitě, našemu smíchu, našim zrychleným dechům, našemu objetí… a to jsem úplně střízlivý…!
,,Bože, ty mě jednou zabiješ, " zahýká a pustí mě, využiju toho a otočím se k němu. ,,Vážně jsem tak špatný jezdec?" zadívá se na mě až děsivě vážně.
,,Proboha to ne!" zarazím ho rázně. ,,Dělal jsem si srandu, chtěl jsem tě jenom vyhecovat, nebo tak, ne... nemyslel jsem to vážně, to bych... nikdy... vždyť to vůbec není pravda, jsem si jistý, že jsi mnohem lepší než já, jen... teď prostě nemáš období, ...to se stává, až budeš zase v pohodě, budeš nejlepší ze všech, uvidíš..."
Pousměje se: ,,O tom víc než pochybuju, ... nejsem dobrý, nic se mi nedaří, všechny závody dojíždím až za tebou... a -" skloní pohled
,,Fi, podívej se na mě," pozvednu mu dlaní tvář. ,,No tak,... Fi, myslíš si, že kdybys nebyl skvělý jezdec, nechávala by si tě nejlepší stáj světa?!"
Chvíli je mezi námi ticho, Felipe těká pohledem mezi mýma očima a nakonec uzná: ,,Asi ne..."
,,Vidíš, šikovný chlapec," pohladím ho palcem ruky, kterou stále držím jeho hlavu, po tváři.,,A pojď," plácnu ho z legrace po zadečku, až vypískne. ,,zítra máme brzo ráno trénink, tak ať jsme vyspaní..."
Fi tedy poslušně ťapká vedle mě chodbou k našim apartmánům, zase máme pokoje vedle sebe, oba se zastavíme až přede dveřmi Felipeho dočasného domova, a jeho nájemník udiveně vzhlédne, když do náhle obejmu okolo boků: ,,Jsi mnohem lepší, než si myslíš, Fi. Teď jen prožíváš těžké období."
Chvíli jen nečinně stojí, moc překvapený na to, aby hned reagoval, ale pak pomalu zvedne ruce a omotá je okolo mé šíje. Usměju se a odtáhnu se od něj jen na takovou vzdálenost, abych ho mohl přátelsky a možná trochu ochranitelsky políbit na spánek. Fi něco zamumlá do mého trika, chvíli nic neříkám, nerozuměl jsem mu, ale po chvíli mi význam jeho slov dojde: ,,Mám tě rád, Kimi,"
,,I já tebe, Fi,"
...Kdybys alespoň tušil, jak moc...
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 16. dubna 2011 v 22:33 | Reagovat

oni dvaja sú táááák chutný :D fakt..ja by som na treťom poschodí umierala vyčerpaním...fakt...a oni to zvládli tak ďaleko...či vysoko?!...xi...trochu som pila tak si nevšímajte hovadiny čo píšem..xixixi :-D  :-P  :D  O_O

2 Kana~♥~ | Web | 16. dubna 2011 v 22:59 | Reagovat

moc pěkné =)

3 Yonade | Web | 17. dubna 2011 v 3:25 | Reagovat

Paralen bys měla požívat častěji :D...Ale určitě si vtipná i bez něj :)))...Jako já se smála už od začátku, ale u toho Příběhu žraloka jsem myslela že asi spadnu ze židle a měla jsem co dělat abych nevzbudila celý barák :D:D:D..Sice je to poprvé co tuhle povídku čtu..ale docela silně uvažuju že si ji přečtu celou :)):D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama