"Lighte, ty jsi prostě bůh," vydechne L, když se Light zhroutí vedle něj.
"Jó, kam se hrabe shinigami," přikývne Light.
Sebevědomí mu tedy nechybí, což?
"Hele, Lighte," začne L zamyšleně.
Light protočí oči, zná svého milence natolik dobře, aby věděl, že po sexu má vždycky tu nejsarkastičtější náladu. Sakra. Možná by měli dát ještě jedno kolo, možná by potom L vyčerpáním usnul… a nerozváděl by své pološílené dedukce.
"Myslíš, že Shinigami taky šukaj…?"
…Dobře, tak totálně šílené dedukce.
Light protočí oči, ale proti své vůli se zasměje: ten kluk není normální a jeho myšlenkové pochody taky ne. "Lawliete? Prosím tě, spi,"
"Dobře." přikývne L a přitulí se do náručí svého miláčka. "Ale…Tebe to nezajímá…?"
*^.^*
Tohle se nemělo stát, proletí Nearovi hlavou, když se probudí a vzpomene si, co se včera v noci všechno stalo. Jeho záchvat paniky, tma, pláč, Akihiko, všechno mu řekl…. jeho život, rodina… všechno. Zná toho kluka jeden den a řekl mu i to, co nikdy nechtěl říct. Nikomu. Dokonce ani Mello to neví. A Watari, L a Light vědí jen to, co se stalo těsně před Wammy's house. Nic víc. Tak dlouho to držel v tajnosti, v sobě, s nikým o tom nikdy nemluvil… a teď… zpanikařil a pověděl tomu cizímu klukovi úplně všechno. A pak ještě požádal o jeho náruč! Near! Near, který nikdy nikomu nevěří a snaží se za nic na světě nepotřebovat ničí pomoc! A takhle to … skope.
Sakra. Co teď? Co by měl udělat, jako pravý nástupce L? Sakra!
*^.^*
"A myslíš, že se mu to podaří?" pochybuje Matt.
"Nevím. Nepamatuju, že by si někoho k sobě pustil nějak blízko. A Akihika tu očividně nemůže vystát. Všecko je špatně. Near by nikdy… nikdy neztratí svou sebekontrolu. Je stejný jako L. Vytváří kolem sebe tolik smyček, že nakonec nevíš, kde je vlastně pravda. a tu on o sobě nikdy neřekl. Dozvěděli se jen to, co bylo napsáno v papírech."
Mello si povzdechne. Všechno je špatně. Near už mu nevěří. Nevěří nikomu. Nikdy nevěřil. Ale kdysi aspoň Near dovolil, aby mu Mello občas s něčím pomohl. Dnes už nedovolí vůbec nic. Ani se k němu přiblížit. Dokonce se před ním zamyká v pokoji. Není to dobré. Pro žádného z nich. Near bude uzavřenější a uzavřenější, Mello se bude ubíjet vinou, Matt na něj za to bude naštvaný, Light nebude vědět co dál, L bude totálně zmatený a Akihiko si bude klepat na čelo, do jakého blázince se to dostal.
*^.^*
"Nějaký případ?"
"Hm… hm… ne. Myslím, že ne."
"Možná bych se měl jít podívat na Neara."
"…Jo. Možná potřebuje pomoc."
"Vždyť tam má toho - jo aha." pochopí Light důvod. Možná, že Near potřebuje pomoci a nechce si o ni říct Akihikovi.
"Myslíš…" začne Ryuuzaki zamyšleně. "myslíš, že to byl dobrý nápad? Jako, myslím, přivést sem Akihika?"
"…Myslíš, že ne?"
"Nevím. Jen… doufám, že bude Near v pohodě. Je jedno jak a s kým, ale… hlavně…"
"Já ti rozumím," ujistí ho Light s úsměvem. "A… i když asi nemůžeme čekat zázraky hned, myslím, že za několik týdnů si na sebe zvyknou."
*^.^*
"Dobré ráno, Neare," protáhne se Akihiko a koukne vedle sebe, kde ví, že včera usnul jeho společník. …Ale Near je otočený zády k němu a leží na samém okraji postele, co nejdál od Akihika.
…Co se to…?!
"Dobré ráno, Akihiko." zazní úsečně.
"Neare…děje se… děje se něco?" znejistí černovlasý chlapec.
"Jistě že ne." zase ta úsečnost. Akihiko se zatváří zmateně, než vyhodnotí situaci, přece jen - právě se vzbudil a mozku chvíli trvá, než se vzpamatuje, ale téměř okamžitě mu je všechno jasné: Near se stydí a přeje si, aby zapomněli na minulou noc. Oni oba. Akihiko ví, či aspoň tuší, jak těžkou psychologickou situací Near prochází, rozhodne se tedy hrát Nearovu hru.
"Dobře."
Near odhodí peřinu, posadí se, hraně se protáhne a opatrně sleze z postele na zem, zatraceně, ty moje nohy, pomyslí si, když se pouze zbrkle opře o postel a trochu mu podklouzne ruka, spadne tedy zadečkem na zem z větší výšky, než původně zamýšlel, ale nic se mu nestane. Akihiko se rozhodne, že za každou cenu bude tomu podivínkovi po vůli, ať už bude chtít cokoli.
V té chvíli se otevřou dveře: "Dobré ráno, Akihiko, Neare," usměje se Light.
Aniž by nějak spěchal, vezme Neara do náručí a odnese ho do koupelny.
"Jak ses vyspal?" otáže se, když mu svléká pyžamo.
"Uhn," sklopí pohled. Má mu o tom říct…? "Docela dobře."
"A co tvůj společník?
Near převrátí oči: proč se pořád ptá na tohle?! Vždyť už mu přece říkal včera, že to bude v pohodě. "V pořádku."
Light po Nearovi mrskne starostlivým pohledem. Proč se mu zdá, že tam v pokoji panuje nějak moc hustá atmosféra na to, aby bylo všecko v pohodě? Musí si promluvit s oběma, s každým zvlášť, s Nearem navíc velmi, velmi opatrně. Zdá se, že se mezi nimi něco stalo. Hádka? Výměna názorů? Nebo jen tiché trpění? Možná by ten nápad s Akihikem a Nearem v jednom pokoji měli s Ryuuzakim ještě jednou promyslet.
"Dobře, jen se ptám." stáhne se Light. "Mám vám donést snídani tady, nebo půjdete za námi?"
"Odneseš mě?" zeptá se Near. Poněkud raněně, usoudí Light.
…Co se tady sakra včera v noci stalo?
*^.^*
"Akihiko?"
"Ano?"
Light vydechne, jak začít? "Víš… chtěl jsem se zeptat,"
"Near měl včera slabou chvilku, ve třech větách mi vypověděl celou pravdu o jeho životě a ráno se choval, jako by se to nestalo." odpoví, aniž by vyslechl otázku.
Light překvapeně zamrká. Nečekal, že se mu dostane odpovědi, a už vůbec ne takto přímé.
"A já nevím, jak mu pomoci, což bych mimochodem strašně rád." Akihiko zavrtí hlavou a opře si čelo do dlaně. "Sakra," zakleje. "jako bych všecko totálně podělal. Řekl o sobě všechno, ale… neřekl to mně, řekl to někomu, bylo mu jedno, že jsem to já. Už to jen nedokázal udržet v sobě. Chápu ho, jenže on je teď kvůli tomu ještě odtažitější než byl předtím."
Light zatěká očima: Z Akihika na zem, stůl, okno, strop, své dlaně a na okno, než se znova podívá na něj.
"…Co měl znamenat ten pohled na okno?" zamračí se chlapec.
"Co?" nechápe Light.
"To okno." zdůrazní Akihiko.
"Jen mě napadlo, co by se stalo, kdybych z něj vyskočil…" zamumlá Light. "Sakra, koho by to napadlo, že starat se o jednoho pološíleného génia je tak těžké?!"
V tom jej přeruší Ryuuzakiho vřískot z horního patra: "Lightééé! V naší ložnici je pavooooouk!!! Uááááá!!!"
Light hodí po Akihikovi výraz, jako, sakra, minul jsem cedulku s nápisem "Mateřská školka"?! Načež zakloní hlavu a zhluboka vydechne: "Tak o dva totálně šílené génie."
