Bathroom

26. května 2011 v 14:48 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným) |  Podsvětí
Na nic se neptejte. Kayleigh JE úchyl. Ona ví.






"Casi," zamumlá ospale Axel a Casi si není jistý, jestli jeho dítě spí, nebo je vzhůru.
"Ano miláčku, copak je?"
"Studí…" zamumlá jen a zase se opře o Casiho pevné tělo. Casi nejspíš pochodí, co studí, protože mírný proud vody namíří na Axelova záda.
Jako vždy, když se spolu s Axelem sprchují - což nebývá moc často - je i nyní Casi v pokušení. Dotýkat se, hladit, mazlit, laskat, … milovat… a pomilovat…
Miluje svého syna víc, než je zdrávo, to ano, ale nikdy, skutečně nikdy by si ho nevzal bez jeho vědomí, proti jeho vůli či dokonce násilím. Na rozdíl od Grübera. Casi se otřese a zle zamračí: pokud se ten chlap mého syna jen dotkne, zabiju ho. Strinitti skončil s platinovou kulkou v čelním laloku pro méně.
Casi se vrátí k hebkému tělíčku svého miláčka i myšlenkově, ačkoli se na to snaží moc nemyslet, ví, že nyní se jej může dotknout kdekoli a bude zcela v právu - jen jej umývá! - Sakra, zapomněl doma Axelovu žínku, musí… uhn, musí jej umýt rukou. Což znamená hlazení. Spoustu hlazení. Casi se zachvěje - a jistě to není zimou.
"Miláčku?" zkusí na něj Katalánsky.
"Hm," zavrní chlapec v Casiho náruči.
"Jsi vzhůru, broučku?" jen kontrolní otázka.
"Jo… jen se mi chce spát." odpoví a pootevře očka.
"Umyju tě, ano? Neboj se, jsem to jenom já." zašeptá mu do ucha. Axel se pousměje: nikdy jsem z tebe neměl strach, tatínku.
"Miláčku?" dožaduje se Casi. Nikdy by se jej nedotkl bez jeho svolení.
"Jo," přisvědčí Axel. Má Casiho raději než cokoli na světě. Vždyť jeto jeho táta. A navíc jej neustále chrání. A taky mu dopřává všechno, co si jen přeje. Ani vyslovit nahlas nemusí a ihned to dostane. Ano, má svého tatínka moc rád.
Casi zavře oči a napočítá do pěti, aby se trochu uklidnil, a zpevní svou třesoucí se ruku, nalije si na ni trochu sprchového gelu a zahřeje ho v rukách, než dlaně přiloží na Axelova záda a začne roztírat v malých kroužcích něžnými, uvolňujícími pohyby. Axel se pohodlněji opře o svého starostlivého papínka a spokojeně zapřede, skutečně zavrní jako kotě, a otře se tváří o otcovo rameno. Koťata tak dokazují vděk. Casi se soustředí na svou práci, pomalé pohyby, opatrné hlazení jemné pokožky, rovnoměrné doteky, hlavně neublížit, hlavně neporanit jeho nádherné tělíčko. Je štíhlounký, ale ne vychrtlý, malý a drobný, takové koťátko, které může Casi hravě schovat do náručí. Miluje ho. Víc než cokoli na světě. Ke Grüberovi ho nepustím na deset metrů, zařekne se.
Přesune své kroužící dlaně z Axelových zad na jeho šíji a krk, útlá ramena, paže, náznak rysu bicepsů a tricepsů, úzká předloktí, ještě dětské dlaně s dlouhými prsty…
"Casi," zamumlá chlapec.
"Ano?" reaguje. "Co se děje, broučku?"
"…'ám tě rád,"
Casi překvapeně zamrká, chviličku bezradně stojí a neví, co si má myslet, jaký to má účel? Ale pak ho napadne, že ten maličký vážně jen chtěl říct, že má svého tátu rád. Nemusí to hned znamenat… že cítí totéž, co Casi. Jistě, to je zhola nemožné, aby tohle napadlo mladého chlapce.
"Já tebe taky, kocourku." ujistí jej něžně.
Casimu to ale nedá a uvažuje dále - stalo se snad něco? Chtěl mu tím Axel říct něco vážnějšího? Nemohlo se něco stát? Nebo se chtěl na něco zeptat? Nebo dát na něco důraz? Těžko říct, Casi nehodlá kvůli své zvědavosti Axela probírat z jeho polospánku. Casi je jeho otec a má Axela chránit, ne ho zpovídat a vyslýchat.
Pokračuje krouživými pohyby dlaní zase přes paže a ramena zpátky na záda, podél páteře, až na bedra, tam se na chvíli zastaví, není si jistý, jestli může sáhnout i na jeho zadeček. Zatřese a hlavou a v duchu se napomene, jeho dítě ho přece nebude z ničeho osočovat, navíc téměř jistě spí. Zhluboka se nadechne a opatrně položí dlaně na malé hebké polokoule a zatají dech. Vlastně - co čekal? Konec světa? Jeho syn se rozpadne?… Ne, jeho syn ne, ale důvěra, kterou ke Casimu chová, dost dobře možná ano. Casi si uvědomí, že stále zatajuje dech, uklidní se, pomalu se nadechne a klidně vydechne, přivře oči a zakloní hlavu - musí se krotit.
"…Casi," zamumlá jeho dítko a zvedne k němu hlavu.
"Miláčku," vzpamatuje se Casi a pohne dlaněmi na jeho zadečku. Casiho tělo jako by strnulo - ne a ne se znova pohnout, smysly i tendence v celém jeho těle stagnují, neposlouchají, mozek je úplně prázdný, myšlenky žádné, v hlavě mu hučí, tělo se vzrušuje. Tohle není dobré. A jeho syn je navíc zcela vzhůru. Tohle není dobré. Jediná myšlenka, které je Casi v této chvíli schopný. Cítí svou vzdouvající se erekci - tohle zatraceně není dobré! Potřebuje se uklidnit, potřebuje dostat pod kontrolu své myšlení i své tělo, ale nezdá se, že by to Axela nějak znervózňovalo. Jen na svého otce něžně hledí - co je to s ním?
"Casi," ozve se Axel ještě jednou, když se jeho otec nehýbe a stále se tváří stejně - zděšeně, přistiženě a navíc se mírně červená. Což ale může být rovněž následek horké vody. Axel nechápavě zamrká, zvedne hlavičku z Casiho hrudi a chvíli si ho němě prohlíží.
Casi se snaží nevnímat jejich nahotu, jejich blízkost, nevinnost a něhu jeho syna, své vzrušení, zrychlený dech, horečnaté představy plné laskání a líbání té nádherné pokožky, ale nedaří se. Čím více si přeje zahnat své myšlenky, tím častěji, jasněji a hlavně intenzivněji se vracejí. Jak tohle ukončit? Teď, když si jej Axel tak pozorně měří? Náhle Casimu dojde poměrně podstatná věc - Axel si ani v náznaku nestěžoval, že jej Casi drží za zadeček. Uvolní se tedy, dává si záležet, aby jeho mimika v nejmenším neprozradila, co se v něm samotném odehrává, a pustí Axela ze svého obětí.
Axel chvíli mlčí, jen si otce prohlíží, nakloní hlavu na stranu a podívá se na něj přes husté tmavé řasy, našpulí trošku rty, vztáhne ruce na Casiho hruď a sevře dlaň v pěst, načež mrkne a následně otevře oči doširoka, zornice jsou ale normální, stažené úměrně světlu. Casi analyzuje. Axel očividně není vyděšený, zornice jsou moc stažené, ale není to ani úlek, není znechucený, rukama na Casiho hrudi naznačuje důvěru, dlaně v pěst znamenají nespokojenost, nesouhlas nad něčím, co Casi udělal, ale ten Axelův výraz… ten výraz… co to znamená? Není to leknutí, není to strach, není to nedůvěra, není to znechucení. Casiho zornice se rozšíří poznáním a tep se zdvojnásobí - ten maličký ho svádí!!!
Skutečně, ty mírně pootevřené rty, volají po laskání, vzpínající se tělíčko se dožaduje doteků, pěstičky chtějí navrácení dlaní na jejich původní místo, pohled skrz řasy chce pozornost - jeho dítě jej progresivně svádí! Casi se trošku skloní, konsternován vývojem událostí snad nerozumí, co se děje kolem něj, touží po jediném - dotýkat se, hladit, mazlit, laskat to koťátko, které se jeho pozornosti tolik dožaduje!
Axel opět položí svou rozkošnou hlavičku na Casiho hruď a usměje se, když se Casiho dlaně opět položí na jeho tělo, Casi postupuje rukama opatrně, začne u zad, pokračuje níže, přes bedra a až poté na zadeček, na chvíli se opět zarazí, sleduje Axelův výraz - napoví něco? Axel přestane svého otce sledovat, zavře oči, uvolní zaťaté pěsti a roztáhne prsty, položené na Casiho hrudi - Casi přísahá že chlapce uslyšel spokojeně zavrnět. O tohle šlo? Líní se mu, když se jej Casi takto intimně dotýká?
"Všechno v pořádku, kocourku?" nemůže se nezeptat.
Chlapec otře svou tvář o Casiho hruď a tiše zavrní. Casi se tváří dokonale zmateně. Šlo jen o tohle? Proč se mu to tolik líbí? Je to jen… výzva? Nebo tímto dotykem… vyjadřuje Casi něco, co se Akimu líbí? Měl by pokračovat v hlazení?
Nebo si Axel vyžádat jeho ruce výhradně na své pozadí? A proč zadeček? Má to něco symbolizovat? Nebo je to prostě jen… objetí? Casi zamrká, už mu z toho začíná hrabat. Jemně a pomalu pohne dlaněmi na jeho půlkách, jen jej pohladí, Axel se zavrtí a pohne hlavinkou, aby se mohl Casimu podívat do očí. Usměje se. Casi má pocit, že snad roztaje, nestává se často, že by se na něj Aki sám od sebe usmál tak hezky jako nyní. Casi se na neusměje zpátky, chvilku uvažuje o tom, co chce udělat, ale nakonec políbí chlapce na čelo a znova jej jemně pohladí na zadečku. Aki se rozkošně zasměje a nastaví svému otci svou tvář. Casi se pousměje, chce se mazlit? Co je to s ním? Tolik intimností nikdy nevyžadoval! Že by… hormony? Nejspíš ano, vždyť je mu necelých patnáct, puberta je zrádná, Casi zatím však nezpozoroval jakékoli změny v chování, období vzdoru se u jeho chlapce nejspíš nekoná. Tím lépe. Znovu lehce pohladí jeho zadeček, přesune dlaně níž a pohladí jeho stehna, úzká a ještě dětská, vrátí se zpět na zadeček a ještě jednou jej pomalu a něžně pohladí, pak si nalije na dlaň ještě jednu štědrou dávku sprchového gelu a prosmýkne se mezi oběma jejich těly, aby mohl omýt i jeho ramena, hruď, bříško… ne. Níž nepůjde. Na to nemá. Pomalu položí ruce na jeho bedra, posune je níž, až zase svírá jeho malé polokoule v rukou. Axel opět spokojeně zavrní a přitiskne se k otci těsněji.
Casi se přestane zaobírat, co jej k tomu vede, ostatně je to stejně jedno, protože ten maličký mu to nejspíš sám nepoví. Malý stydlínek. Pousměje se. Měl by se cítit znechuceně, že jej přitahuje něco tak malého a slabého, ale… Láska je slepá. Jemně chlapce pohladí, skloní k němu hlavu a nosem mu odhrne vlhké blonďaté vlásky z čela.
Axel se zatváří trochu zmateně, děje se něco? Táta je dnes nějaký divný. Možná je to jen novým místem, nebo možná tím, jak zvláštně Grüber působí. Táta se několikrát velmi výhružně díval jeho směrem. Ne že by se Axel divil, jemu taky nebyl nijak sympatický. A Casi se tvářil opravdu nebezpečně, když se díval Grüberovým směrem. Hrozí snad Axelovi nebo dokonce Casimu od toho slizkého chlapa nějaké nebezpečí? Jistě ne. Casi je ochrání. Sebe i své dítě. Axel se pohodlně opře o jeho pevně tělo. Táta se o něj postará.
 


Komentáře

1 Kana~♥~ | Web | 26. května 2011 v 16:56 | Reagovat

c-co--to bylo!!!!! prej...až zase svírá jeho malé polokoule v rukou., cos tím chtěla říct XD
Tenhle dílek mě dostal a to svádění, nebo co to bylo, bylo sugoiii XD
sice nevím, co děláš, ale.....začni psát a rychle přidej další díííl XD

2 keishatko | Web | 8. ledna 2012 v 14:00 | Reagovat

páni tak toto bol teda dielik :D chudák Casi...také pokušenie

3 Karin | 9. září 2014 v 21:44 | Reagovat

Tohle se mi líbilo. :D

4 Magda | 25. září 2014 v 23:04 | Reagovat

Naše malá nám začala najednou utíkat - dřív se v klidu nechala vést za ruku, ale najednou nechce a "bere nám roha", jak jinak než nejlépe u silnice, po které přejede asi tisíc aut za minutu. Zákaz bere s krajní nevolí - to znamená s pořádnými záchvaty vzteku. Hledali jsme, co s tím a našli www.erada.cz/?p=1173 . Teď už víme, proč tyto projevy nepotlačovat a jak se s tím všichni srovnat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama