Nováček, část 6.

27. května 2011 v 18:46 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným) |  Nováček


Abyste věděli, mám vás ráda. A vy mě asi taky (čemuž věřím jen těžko), protože po necelých 8 měsících existence tohoto blogu vám s radostí oznamuji, že včera jsem dosáhla krásných kulatin - k datu 26. 5. to čítá 10 000 návštěv :) Mnohokrrát vám děkuji za podporu a slibuji, že tento blog bude stále úchylnější a úchylnější xD
Užijte si Nováčka, potěším příznivce jak Osud?!u, tak i Junior World Cup - díly obou cyklů přidám na blog v brzské době, předpokládám během víkendu :)






"Nevím." zavrtí L hlavou.
"Možná… bychom měli zavolat Watarimu, aby celou tuhle akci odvolal," posadí se Light do křesla.
"Ale… na druhou stranu, Akihiko nám může ještě hodně pomoci. Vezmi si, co o Nearovi zjistil za jedinou noc," podotkne L s palcem mezi rty. "Proč tohle Near neřekl už nám? Proč to řekl zrovna jemu?"
"Akihiko říkal, že to vyznělo, jakoby to Near říkal komukoli, ve smyslu, že mu bylo jedno komu to říká, hlavně že to řekl."
"Ano, ale… mohlo to mít i jiné důvody. Například… důvěra. Nebo alespoň jakési sympatie." stojí si L za svým.
Light se na chvíli zamyslí. L má pravdu - tedy, ne že by to bylo nějak překvapivé, L má pravdu vždycky… ale tentokrát je to pravda, ke které si budou muset na potvrzení počkat a nesmějí po ní pátrat.


*^.^*


"Děkuju, Akihiko," odpoví úsečně Near.
"Kdyby něco, dej vědět," ujistí jej něžně jeho nový společník.
Near neodpoví, avšak Akihiko si je jistý, že jeho nabídku slyšel. V místnosti jsou sami dva a kromě tichého vrnění počítačů zde panuje naprosté ticho.
Mladší chlapec si umíní, že bude mlčet. Včera toho nakecal až moc. Šlehne po svém partnerovi pohledem. Vyžvanil to někomu? Lightovi? L? …Mellovi?
Zatřepe hlavou, aby zahnal ty myšlenky. Vždyť na tom nezáleží, ne? I kdyby to věděli, tak co, není to přece jeho vina. A co by oni udělali? Své minulosti se nezbaví a nechce kolem sebe ani umělý a falešný soucit. Všechny ty kecy, jak je to všem líto, a jak si jeho, Neara, budou hlídat, aby se nic podobného neopakovalo, a jak si myslím, že viník by zasloužil trest… Plané kecy. Jeho nevinnost, dětství ani iluze mu to nevrátí. Nikdo mu nevrátí nic z těch chvil, kdy jej mučili, znásilňovali, ponižovali. Nikdo s tím nic neudělá. A nikdo mu nemůže pomoci. Protože nikdo neví, jaké to je.
Rozevře ve svém notebooku dokument, který včera začal psát, zprávu z minulé akce pro L a Lighta, aby usnadnil jejich práci a sebe zabavil. Měl poměrně rád administrování a tohle papírování. Mohl to dělat automaticky a myslet při tom na něco úplně jiného. Dnes by ale potřeboval něco na přemýšlení, něco, co by zaměstnalo většinu jeho geniálního mozku, aby nemusel myslet na to, co jej nyní tak štve. A štve ho především to, že nemůže přestat myslet na to, co ho štve. Bludný kruh? Near se pohybuje v mnoha bludných kruzích. Ale napomáhá mu to v jeho genialitě - nikdy nepřestane pátrat, než se dostane na jeho počátek. Zvládne vyřešit cokoli. Vytváří takové logické dedukce, nad kterými se Interpolu zamlžují monitory a zpomaluje světelná rychlost, proč si nedokáže vyřešit osobní problémy?
…Možná proto, že tuší, že právě to, co se mu stalo v dětství, jej přinutilo řešit hádanky. Miloval hádanky stejně, jako nenáviděl svou minulost. Miloval společnost stejně jako ji nenáviděl. Miloval dav - byl v něm anonymní, proto mu vyhovoval Wammyho domov. Spousta nadprůměrně inteligentních dětí, byl jedním z mnoha. Než se zjistilo, že svůj potenciál nevyužívá ani ze třetiny. Bylo mu předloženo několik testů a prokázal stejnou, ne-li vyšší inteligenci, intelektuál a potenciál, jako měl v jeho věku L. Jediné, co ty dva génie od sebe dělí, jsou věk a zkušenosti. A právě ty má získat zde, u L a Lighta, aby je jednou mohl nahradit. Nikdy nepochopil, proč mu byl přiřazen Mello. Nikdy nebyl ani zpola tak dobrý, jako Near. Proto byl záhy přijat Matt. Tvořili pracovní dvojici, záhy též partnerskou. A Near zůstal sám svým způsobem mu to vyhovovalo. Měl klid, mohl se věnovat hrám, hádankám. Ale… nikdy není dobré být sám moc dlouho. Navíc s jeho tělem. A teď mu byl přiřazen Akihiko. Očividně byl mnohem lepší než Mello i Matt, jen v jiných oblastech. Působil klidněji, vyrovnaněji a stejně jako Near, bylo mu více, než na kolik vypadal.


*^.^*


"Myslíš?" zapochybuje L.
"Nevím." rozhodí Light rukama. "Nevím, já vážně nevím!"
Ryuuzaki se na něj podívá zmateně: "Promiň."
Light se posadí a zakloní hlavu. "ne… to ty promiň." vydechne. "Nechtěl jsem křičet. A už vůbec ne na tebe. vždyť ty za to nemůžeš. Prostě… prostě mám pocit, jako bych… úplně zklamal."
L přikývne: "Ano. Jako bychom… naprosto pohořeli."
"Ano… jako by vysokoškolák nedokázal vypočítat rovnici o dvou neznámých."
Light přikývne. Někdy se až diví, jak dokonale umí L odhadnout pocity jiných. Vskutku, připadá si jako hlupák, co pohořel u jednoduché zkoušky. Co zameškal? Kde udělal chybu?
"Nezapomeň, není to jen tvoje chyba, Lighte. Taky moje, Watariho, psychologů, kteří s ním mluvili, když jej přijímali do Wammyho domova. "
"Já vím," povzdechne Light, "já vím."


*^.^*


Nemůže si pomoci, musí se na něj dívat. Neustále jej pohledem kontrolovat, jestli něco nepotřebuje, jestli něco nechce. Near však neustále dělá, že se jej to netýká, že svého spolupracovníka nevnímá, že pro něj vlastně neexistuje.
Akihiko si povzdechne, musí hrát jeho hru. Nemůže mu nastavovat svá pravidla. Near je tady vedoucí týmu. Měl by promluvit? Nebo raději mlčet? Měl by pro něj něco udělat? Nějakou laskavost? třeba donést něco k pití? Nebo mu donést jeho oblíbenou hračku? Nebo jen sedět a raději ho moc nenasírat? Těžko říct.
Opět po něm loupne očima. sedí, něco datluje do laptopu, mlčí, vypadá duševně mimo., očividně přemýšlí a práci dělá více méně mechanicky, po paměti.
"Akihiko?" osloví jej náhle a nečekaně, až jmenovaný málem spadne ze židle a přistiženě se začervená. "Buď tak laskav a věnuj se práci."
Akihiko nechápavě a zmateně zamrká - sakra, tak očividně až tak zabraný ve svých myšlenkách není. Rychle sklopí pohled a neodpoví, jen se věnuje své práci. Jen se podiví nad jeho přístupem - kolik si toho musel vytrpět, aby si vypěstoval takovouto masku? Kolik bezesných nocí, kolik protrpěných dnů? Jak mladý byl na to, aby chápal, že to, co se kolem něj dělo, nebylo normální? A kdy si začal uvědomovat, že to, co s ním dělají je trestné a že se to ostatním dětem neděje?
Akihikovi na těle naskočí husí kůže. Kolik práce mu asi dalo vypěstovat si tuhle masku? Uvěřit jí? Schovat se za ni? Dělat, že… je vlastně úplně normální? A že jediné, co jej dělí od ostatních dětí je vysoká inteligence?
Uvěřil jí někdy? Alespoň z poloviny?
Otázky, které nikdy nebudou vyřčeny. Akihiko a možná dokonce ani Near na ně nikdy nedostane odpověď.


*^.^*


"Beru to jako osobní prohru." přikývne L. "Jediný případ, který jsem nikdy nevyřešil…"
Light si jej skepticky přeměří: "Vážně bych ti měl zabavit toho dr. Hauze."
"Ale no tak," protočí jeho partner oči.
"Něco proti sarkasmu…?" ušklíbne se Light a posadí se svému milenci na klín a téměř okamžitě pod sebou ucítí jeho vzdouvající se erekci.
"Teď ně, Lighte," zamumlá Ryuuzaki s ruměncem na tváři, což samozřejmě Lightovi neujde, jen se pro sebe usměje a dráždivě se na jeho klíně zhoupne.
"Ale tvé tělo říká něco jiného,"
L povzdechne a protočí oči. Má vůbec cenu mu vysvětlovat, že mužská erekce je zcela pudová záležitost a že na psychiku muže nemá vůbec žádný vliv?
"Vážně ne, Lighte, dneska ne,"
"… A když ti řeknu, že v ledničce je šlehačka a med…?" zkusí Light osvědčenou metodu.
Která opět zabrala, L se zatváří nadšeněji: "…Ložnice?"
Light vážně přikývne a s dravým výrazem v obličeji dodá: "Teď hned."


*^.^*


Je jako droga. Čím víc se snaží na ni nemyslet, tím častěji ji ve své mysli vidí. Ještě chvíli a z toho malého bělovlasého andílka ho trefí. Proč si nechce nechat pomoct, Proč si nechtěl nechat pomoct ani když byl menší? A proč musí být tak tvrdohlavý?! Všichni z Wammyho domova mu chtěli pomoci, celá organizace L o něj pečuje jako o miminko, proč se nepodvolí? Proč se nechce nechat hýčkat? Proč je přesvědčen, že nepotřebuje ničí pomoc? Přitom si sám nedojde ani na toaletu. Odmítá vozík k tomu, aby se mohl pohybovat, raději se plazí po rukách než aby komukoli dovolil manipulovat s ním. Jediný, komu občas dovolí, aby jej vzal do náruče nebo si ho posadil na klín je Light.
Tak jak mu pomoci? Co má udělat? Kde začít? Jak s ním navázat hovor? Jak si u něj vybudovat důvěru? Ano, má na to školu, vystudoval to, baví ho to, co je součástí jeho oboru. Ale Near je zcela atypický příklad, Akihiko nemá tušení, jaký postup má u něj zvolit:
Tiše sedět, nic nechtít, na nic se neptat, ale pořád tady být, postup pakovat, dokud pacient nezačne sám mluvit.
Mluvit stále, klást otázky pouze řečnické, ale pořád mluvit. Neptat se na nic osobního, nevyžadovat odpovědi, jen mluvit. O ničem, o blbostech, podstata je v komunikaci. Pacient si musí uvědomit, že není sám.
Starat se, neustále se vyptávat, požadovat odpovědi, nenápadně dotlačit pacienta do skupiny lidí, v davu se nebude cítit tak výjimečně.
Poučky z knih a učebnic zná zpaměti,ale kterou z nich aplikovat na Neara?! Ono, teorie je jedna věc, ale on ještě nemá dostatečnou praxi na to, aby se postaral o někoho natolik psychicky zruinovaného.
Musí si o tom promluvit s L a Lightem. A možná i s Mellem. Třeba mu prozradí, co na Neara platilo, jak jej uklidnit, nebo co naopak v jeho přítomnosti nedělat nebo neříkat, čemu se vyhnout, z čeho má strach…


*^.^*


"Tak… co bych měl dělat?"
"Já… já nevím, Akihiko." přizná Light.
"V tomhle bodě… máš z nás nejvyšší vzdělání, budeme ti věřit v tom, co uděláš," kvituje to L.
"Ale… já taky nevím, co mám dělat! Teda, jo, vím, ale… on je úplně jiný, než lidi, které jsem měl na starost! Je… zvyklý být sám, je zvyklý na svou bolest. V této fázi většinou již nepomáhá vůbec nic, protože osoba se se svým údělem sžila a nyní nechává minulost, aby jeho osobnost pomalu ale zcela pohltila! Tohle se mělo řešit okamžitě, a ne až po nějakých pěti letech, chápete to? Je to vina těch, kteří Neara našli, převážně Watariho! On měl tehdy něco udělat, cokoli, doporučit sezení, psychologa, terapie ve skupinách, dětské hry, prostředí, kde by se nevyskytovali muži starší 40 let… Teď už… nevím, jak mu pomoci. Nedokážu vědět, nebo chápat jak se cítí." složí hlavu do dlaní.
L a Light se na sebe zahanbeně podívají. Tohle tedy doopravdy zpískali. L si připadá, jakoby od někoho dostal ledovou rybou před hlavu a ještě mu na hlavu vylil vědro mořské vody se šupinama chcíplých slanečků - jak mu TOHLE mohlo uniknout?! Sám s Nearem mluvil, když byl přijímán do organizace L přijímán, a nezpozoroval, že by měl nějaké nedořešené psychické záležitosti. Kde tedy nastal problém?
Akihiko vydechne, vstane a bezeslova opustí místnost. Bude si s Nearem muset poradit sám. Je ochoten udělat cokoli, aby mu pomohl. Ale jak? Co má udělat? Prozatím se bude řídit jeho pravidly. Musí ho poznat, zjistit, co dělá celý den, jestli žije podle nějakého řádu, musí se jej naučit dodržovat. Nebude si hrát na jeho kamaráda, když o to Near nestojí. Jen tady bude, pro něj, kdykoli mu pomůže, s čímkoli bude chtít, ale nikdy nebude požadovat pomoc od něj. To je prozatím poměrně dobrý plán. S tímhle Akihiko uklidní svou rozbouřenou mysl, zaklepe na dveře jejich společného pokoje, okamžik počká a vejde.
Leč… to co uvidí jej zcela odzbrojí a absolutně zapomene na svůj původní plán.
 


Komentáře

1 Kana~♥~ | Web | 27. května 2011 v 20:44 | Reagovat

no...a co tam jako uvidí? doufám, že nic chlípného(chcíplého) XD
ty mě zanijíš, jako už tolikrát. těsím se na další dílek

2 Luella-chan | Web | 27. května 2011 v 21:32 | Reagovat

Takže.....možné varianty toho,co Akihiko vidí:
1. živého Neara
2. Mrtvého Neara
3. Nahého Neara
4. Brečícího Neara
5. Neara v záchvatu smíchu
6. Hulícího Neara
7. Neara s láhvičkou vodky/rumu/čehokoli
8. Zpívajícího Neara
9. Létajícího Neara

Pak je tady ještě dalších 100 variant,ale kdybych je psala všechny,upadli by mi prsty,takže tady jsou ty nejpravděpodobnější.....Snad jsem se alespoň v jednom bodu trefila XD

Jinak ani nemusím říkat,že díl byl naprosto geniální....ostatně jako všecky XD

Už aby tady byl další!Jako ale hodně brzo.....ale tím myslím vážně hodně hodně....hodně hodně...........hodně hodně hodně.....hodně hodně hondě.............hodně hodně hodně hodně........hodně brzo...... :-D  :-D  :-D

3 loirene | Web | 1. června 2011 v 18:36 | Reagovat

WOW!! Těším se na další díl!!! ;-)

4 Karin | 23. srpna 2014 v 21:46 | Reagovat

jdu na další díl. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama