Epizoda 18.: Únos

28. června 2011 v 12:47 | Keigh |  Život ve Scuderia Ferrari

Hej, děti!
Slíbená povídečka je zde. Pamatujete si někdo vůbec povídkový cyklus, jehož části na sebe nenavazují, Život ve Scuderia Ferrari? xD Tak pište, pište, jestli mám pokračovat i v téhle povídečce. Ona je taková milá!

Věnováno mé drahé mamči Keishatko






*^.^*

Neděle 16.09 mč, boxy stáje Ferrari, okruh Monte Carlo, Monaco

"Felipe!"
"Hej, Kimi…"pousměju se unaveně. "v pohodě"
"V pohodě? V pohodě?! Sakra, kejmy, právě jsi měl nehodu, to JÁ se mám ptát TEBE, jestli je všecko v pohodě, sakra! Jak ti je? Žiješ, chodíš, vidíš?"
"Jó, základní životní funkce jsou v pořádku." ujistím ho.
"Kruci," zakleje. "vždycky jsem chtěl vidět, jak někoho resuscitují."
Zasměju se, vím, že to myslí ze srandy. To on vždycky. Někdy sice trochu morbidní, ale jinak je to vážně super kluk.
"Vážně jsi v pořádku?" ujišťuje se.
Dělá mi dobře, že o mě má takovou starost, běžel za mnou nejspíš hned po předání pohárů. "Jo, jen … asi natažené svaly na pravé noze," kývnu hlavou k noze, kterou má v držení masér a medik hledá obvaz.
Kimi ke mně doběhne a skloní se, medik a masér se ani nepohnou, Kimi se posadí vedle mě - ještě na sobě má kombinézu i rukavice - asi stupínek vítězů opustil ve spěchu…
"Kimi RAIKKONENE!!!" zaburácí na celou backstage boxů Domenicaliho hlas.
My všichni, mechanici, inženýři, medik, masér i my dva s Kimim, který si právě svléká rukavice, jsme totálně přesvědčeni, že Rusáci přestali vyhrožovat a tu bombu vypustili.
"Okamžitě běž na stupně vítězů!!!"
Áha, takže on vylezl z formule, vysral se na předání poháru za první místo a běžel na mnou okamžitě…? Uhn, já se asi červenám, nebo co!
"Já tam nejdu," prohlásí klidně Kimi a položí ruku okolo mých ramen. "Je mi špatně. Jedu s Fim do hotelu."otočí se zase ke mně a pokračuje v hovoru. "Co ruce, zápěstí… záda, nohy, kotníky, v pohodě? A ta noha - můžeš chodit?"
"Kimi…" zamumlám. "Měl bys tam jít."
"Je mi špatně, nikam nejdu," oznámí s důrazným zavrčením směrem ke Stefanovi.
Chvíli sleduju Domenicaliho výraz. Stojí u vchodu do boxů, hledí na k´Kimiho s otevřenými ústy a syndromem pocukávajícího obočí a tupě nechápavým výrazem.
Kimi jakoby nic vstane, svlékne se z kombinézy a narve se do jeansů, což vnímám jenom koutkem oka, páč přeskakuju pohledem mezi Stefanem, Jeanem, umírajícím smíchy za jedním z počítačů a mechaniky, kteří se tváří velice, velice zmateně, někteří inženýři pobaveně a Chris a Rob skrývají smích za desky lejster.
"Stefano?" osloví ho Jean opatrně.
Pořád čekám, kdy Stefano vytáhne z kapsy plamenomet a začne vyhrožovat mafiánsko-teroristickou pomstou. Ale Stefano se ani nepohne, jen přesune svůj pohled na Jeana.
"Už jsi někdy přebíral cenu za první místo při Velké ceně…?
Stefano tupě a pomalu zavrtí hlavou.
"Inu, tak to dnes zažiješ poprvé." vstane, vezme Stefana okolo ramen a odvede ho k východu z boxů a nejspíš až na stupínek nejvyšší.
Uhn…" zamrkám nechápavě. Některé části tohohle dějství jsem nejspíš… trochu nepobral.
"Myslíš, že jsme ho nasrali?" zeptá se Kimi provinile a zapíná si pásek kalhot. Sakra, prošvihl jsem ho bez trika!!!
"Umm… myslím, že ani ne," ušklíbnu se a medik vyprskne smíchy a masér skloní hlavu. Nějak podivně se mu chvějou ramena.
"Dobrý?" optá se Kimi s účastí.
"Jasně, v pohodě." pokývu hlavou. "Dáky."
"Pojď, vrátíme se do hotelu."zvedne se a mi nabídne obě ruce, abych vstal. Přijmu je a on mě vytáhne do stoje, načež mě vezme okolo pasu a pomůže mi se pořádně postavit na nohy.
"V poho?"
"Jo," syknu, když došlápnu na pravou nohu."
"Felipe!" seřve mě. "Hej, v klidu, nespěcháme."
"Jasně, jasně, mami." zamumlám a narovnám se.
"Nezlob," napomene mě, ale cítím, že se usmívá.
"Fajn,... myslíš, že máš bod?" odvedu řeč zase ke Stefanovi.
"Jo…. hele, nepřipadá ti, že je takový nějaký moc… no, vážný?"
"Možná až moc. Asi bychom ho měli častěji vystavovat našemu humoru."
"Haha, z nás bude mít tik!"
"Tak ten snad už má, ne? Jak pořád ujíždí očima k Jeanovi, ať už řekneme cokoli. Vždycky tak jako se otočí na Jeana, jestli se nezačne smát, nebo tak." zasměju se.
Kimi se zase snaží maskovat smích. Nechápu proč, nikdo tady není!
"Doufám, že nepotkáme žádné fotografy."
"Myslím že ne," míním. "podle mě všichni fotí Stefana na stupních vítězů."
Kimi se zasměje: "Už vidím ten titulek v novinách…!"
Zvážním: "Nebudeš z toho mít problém?"
"Nevím," přizná. "ale teď je mi to docela jedno. Jsi mnohem důležitější než nějaký jeden pohár s nějakým zatraceným Stefanem."
Zase se červenám. Sakra. On je tak milý!
"Měl… měl by ses věnovat kariéře…" zamumlám a trochu víc se o něj opřu.
"V pohodě?" zareaguje hned Kimi a obejme mě pevněji. Slastně přivřu oči. Kimi si to vyloží jako vyjádření bolesti , díkyjashinovi, a k mému šoku a překvapení a radosti a vzrušení a všeho do kupy si mě zvedne do náruče!!! "Nenechám tě tady takhle trpět."
Po těle se mi rozlije příjemná vlna nevím čeho, asi všech těch extrémně pozitivních pocitů dohromady, opřu se o jeho tělo, uvolním se a co nejtěsněji se přitulím k jeho úžasně pevnému tělu. "To nemusíš… já bych to došel…" bráním se naoko a velmi nepřesvědčivě. Třeba by mě jinak fakt zase pustil na zem! A to nechci. Už… několik dní tak nějak… až moc… vyhledávám jeho přítomnost.
"To víš že jo, já tě nechám jít po svých a Jean a Rob a Montenzemolo a statisíce fanoušků mě zabijou."chlácholí mě a dál nese backstage boxů ke svému autu. "Už tu fakt chybí jen ti novináři… ale tu fotku, jak s kamenným výrazem přebírá pohár chci vidět."
"Při té představě vyprsknu smíchy: "Doufám, že těch fotek bude hodně,"
"Kouknem dneska na záznam, ne?" navrhne.
"Jo, to určitě… chci vidět tu nehodu," souhlasím.
"No… co se vlastně stalo?"zajímá se. "Postřehl jsem jenom, že se tam Dave Couthard dostal do hodin a mladý… ten… Vettel to do něj napálil. Ve dvanácté zatáčce, ne?"
"Jo, v té šikaně, ze dvanácté do třinácté zatáčky. Z boxů vyjížděl Ralf, nějak se nevlezl do výjezdu, asi tam byl nějaký problém, no vyjel špatně a málem to napálil do Davea, ten stočil řízení a dostal se do hodin. Sebastian jel půl vteřiny za Couthardem, nestihl se vyhnout a napálil to do něj. No a rozjet half už nemohl nic dělat a rozflákal monopost o Vettela. A přede mnou ještě jeli Jarno a Robert, Robert se chystal k předjíždění Jarna, ale v té chvíli se tam roztočil Dave a napálili to do něj ti dva. Jarno se vyhnul, nějak to projel, do boxů dojel s defektem, ale on jel docela pomalu, určitě pod dvě stě, do těch zatáček, ale Robert jenom strhl volant a sebral Daveovo přítlačné křídlo a já, ačkoli jsem to celé viděl před sebou, jsem neměl kudy projet a zpomalit ze tři sta dvacítky jde docela špatně, takže jsem si dal hodiny a napálil to do bariéry." vypovím, co jsem viděla a zažil. Ošklivá bouračka, naštěstí se nikomu nic nestalo. No, z blbosti, byla to Ralfova chyba, měl si hlídat výjezd do té zatáčky. Jen
"Kolikátý jsi jel?"
"No, … pátý, po zastávce v boxech.
"myslím, jako.. reálně, na jaké místo by ses vrátil po urovnání startovací lajny."
"Počítám, že Robert by jel do boxů to kolo, Hamilton tak dvě kola, tři kola, a Sebastian by měl jet kolo po té bouračce, takže… asi třetí, nebo druhý, pokud by jel Hamilton na strategii jedné zastávky v boxech."
"..Mohli jsme mít další double." posmutní.
"Jo." kývnu. "Promiň."
"Za co? To Ralf a Dave nám to zkazili."
"Možná jsem se mohl vyhnout, kdybych víc-!
"A jak asi? skočí mi do řeči. "Kvůli těm troskám museli předčasně ukončit závod,ty trosky monopostů budou odklízet do zítřka.
"Udělal jsi maximum. Nikoho jsi nezranil a monopost jsi rozflákal jenom povrchově. Pohoda." protáhne obličej a já se usměju. "Hej, Felipe, teď tě potřebuju postavit na zem, nebo - hele, v zadní kapse mám klíče od auta, vytáhneš je?"
Kyááá! Já mám sáhnou KIMIMU na ZADEK?!?! Uááááá!
"Jo, jasně," snažím se zklidnit splašení srdce a uklidnit ten splašený tom myšlenek, jako - sahám KIMIMU na ten jeho krásný pevný ZADEK - "Uhn, nalevo, napravo?"
"Hm…" zamyslí se a já zatím sáhnu do kapsy nalevo. Pěkně mu to prohmatám, nic v ní není, k mému štěstí, takže se musím natáhnout na tu vpravo.
"Asi… vpravo?" vymáčkne ze sebe a vskutku, vpravo je najdu, a trochu zahraju, že nejdou vytáhnout, a vytáhnu je jakoby s obtížemi. "Mám je!" oznámím nadšeně. Kimi se usměje, já centrálem odemknu, otevřu dveře spolujezdce a Kimi mě posadí na sedadlo. Oběhne to své fáro a usedne na místo řidiče.
"Připoutaný?" ujišťuje se.
"Jasně, mami."
"Můžeš mi říkat Kimi," nabídne s úsměvem a podá mi s mrknutím mobil. "Spoj mě s Houstonem."
Protočím oči, ten jeho humor nezná mezí, že? Na druhou stranu chci taky vědět, jak dopadlo předávání poháru. "Co mu vlastně chceš říct?"
"Nic… jen se zeptat, jaký je vhled ze stupně vítězů." blýskne letmým úsměvem a nastartuje.
Potlačím smích a přepnu hovor na handsfree, sotva se do mobilu Stefano ohlásí, souboj se smíchem prohraju a rozesměju se na celé auto. Musím se kousnout do ruky.
"Kimi, já tě ZABIJU jen co se mi dostaneš do ruky! Co to mělo znamenat?! FIA vá bude zase vyšetřovat! Jak se opovažuješ nepřijít na předáví ceny pro nejlepšího jezdce?! Připadal jsem si jako IDIOT, když mi hráli finskou hymnu a cenu mi předávali se slovy: Gratulujeme, pane Raikkonene?!"
Myslím, že mám křeč v bránici. Už se koušu i do jazyka a dlan přidržuju na puse i na nose.
"Promiň." dorazí ho Kimi svým lehkým a vůbec ne provinilým tónem. "Myslel sjem, že by sis to chtěl aspoň jednou vyzkoušet."
"Mlč, Kimi!" okřikne ho. "Dokážeš si představit, jak jsi mě ztrapnil?!"
"Ale proč ztrapnil? Stál jsi na stupních vítězů, na první příčce." hájí se.
"O to nejde… Mosley zase přišel s tím, že pohrdáš FIA, ZASE!, což je horší než pohrdat čímkoli jiným…"
"Ale no tak, oni musí respektovat, že je mi špatně." prohlásí Kimi.
"Doufám, že jsi aspoň na smrt nemocný!" štěkne.
"Mám trochu žízeň…" zaxichtí se na mě. A zahýkám smíchy, zase.
"Kimi, já to nechci vědět. FIA požaduje, abys oficiálně vystoupil a sdělil, že tvůj výstup neměl s FIA nic společného."
"Ale to nebylo nic proti FIA, Stefano…" brání se klidně Kimi. "Já ti jen chtěl udělat radost…"
Myslím, že mi praskne bránice. Ten kluk není normální.
"A kromě toho," pokračuje Stefano. "jsi unesl svého stájového kolegu."
A to už se ale rozesměju nahlas. Větší blbost jsem v životě neslyšel! Prý - mě unesl?! Kde na to ten magor byl?! U Oroxichta?!
"Stefano, to si ze mě děláš srandu." ujišťuje se Kimi s útrpně pobaveným výrazem. "říkal jsem ti, že vezu Felipeho zpátky do hotelu…!"
"To není z mé hlavy. Flavio tě viděl, jak nehybného Felipeho neseš zadní backstage kes svému autu."
"Bože…" zamumlám přes dušený smích.
"Dej mi Jeana, proboha tě prosím, dej mi Jeana…! Nebo mě klepne, fakt."
Bože, nikdy by mě nenapadlo, že je život ve Scuderia Ferrari tak zábavný.
"Hej, šampioni,"ohlásí se Jean. "Jak je, Felipe?"
"Jsem svázaný v kufru Kimiho auta," zabublám polohlasně
"Jo, vezu ho na svůj hrad v Transylvánii." dorazí nás Kimi.
Já už fakt nemůžu dýchat.
"Kimi-" připadá mi, jako by už moje břicho ani nebylo moje. Nebo jakoby mělo za chvíli vybouchnout.
"Ježišmarjá!" postřehnu mezi Jeanovým hýkáním a chrochtáním. "o snad není pravd, ten váš humor, fakt!"
"To je dobře, ne?" poznamená Kimi. "Aspoň se nenudíte."
"Jak vy to děláte, že pokaždé, když se rozesměju, nasere to Stefana!"
"Ha! Nasral jsem Stefana!" ožije Kimi. "Dvakrát za jeden den! Mám dva body." oznámí mi významně.
"Co…?" nechytá se Jean. "Jaké… body?"
Další záchvat smíchu už ale nepřežiju.
"Hrajeme hru."
"Co… jakou hru?"
"No že jo, Felipe? Je to jednoduchá hra. Určitě se ti bude taky líbit, Jeane. Jmenuje se "Naser Stefana". Kdo ho nasere víc, má větší počet bodů."
To Jeanovo chrochtání mi už leze na mozek. "Doprdele, já se z vás snad poseru…!"
"Můžete toho nechat?!" vykřiknu smíchy do éteru.
"Ticho! Ty jsi svázaný v kufru s roubíkem v puse!" setře mě Kimi.
Další záchvat. Já na to fakt nemám.
"Hej, Jeane," snaží se Kimi. "uklidni Stefana a Mosleyho, prosím tě. Já ho nikam neunáším."
"Jasně."
"Já z něj udělám upíra hned teď."
 


Komentáře

1 kana~♥~ | Web | 28. června 2011 v 14:58 | Reagovat

já si chći taky sáhnout na ten jeho ZADEEEEK XD

2 Lucinka Naomi Deidarinka-chan | Web | 28. června 2011 v 15:36 | Reagovat

[1]: já takýýýýý!xDDDD

Hej Keigh jestli brzo nenapíšeš další díl tak tě praštím,fakt! ať ho tady zítra vidím jinak si mě nepřej!!!

3 Yonade | Web | 28. června 2011 v 15:40 | Reagovat

No konečně jsem se dočkala :D..Že na hrad v Transylvánii :D..Drákula :D

4 Yuuko | 28. června 2011 v 20:28 | Reagovat

Upíra?? Hned?? Děláš si ze mě prdel!! To co prožíval Fi nastalo i u mě...teď se tady svíjím jak mě bolí břicho!! Budeš mi kupovat prášky na hlavu abych se aspoň trochu zklidnila nebo mi ta hlava za chvilku praskne! A co takhle přidat třeba...hmm..třeba Osud?! a nebo Podsvětí a nebo...cokoli jinýho, ale odobnýho výše uvedeným! :-D  :-D  :-D

5 keishatko | E-mail | Web | 28. června 2011 v 21:25 | Reagovat

ďakujem za venovanie :D tento diel bol boží...byť na Felipeho mieste a ohmatávať Kimiho zadok :) slintám...a taký únos by som tiež brala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama