Epizoda 19.: Pan Únosce a Rukojmí Zajatec

29. června 2011 v 0:45 | Keigh |  Život ve Scuderia Ferrari


Já vím, že bych měla psát Osud?! a Nováčka a Podsvětí a tak, ale když já si nemůžu pomoct...! xD Tahle povídka mě prostě baví, děti, já za to nemůžu a prosím, neukamenujte mě za to.



*^.^*

Neděle 17.13 mč, hotel Le Méridiem, Monte Carlo, Monaco




"Ale já fakt nepohrdám FIA!" bráním se.
"To si vyřiď s Mosleym." sprané mě Stefano. "My s Jeanem s tím nic neuděláme. Mosley nám řekl, že s tebou chce mluvit sám."
"Kde jsi?" zeptám se.
"Před jeho pracovnou, představ si, máme i jiné povinnosti než hlídat blbosti vás dvou!" prskne.
"V pohodě, já mu zavolám."
"Chce mluvit s váma oběma!"
"Ale to nejde, Felipe je svázaný v kufru dole v autě. A už jsem z něho udělal upíra!" přesvědčuju ho.
Uslyším kousek od sebe zahýkání a takový ten tupý zvuk, když něco o 75 kilech a 172 centimetrech spadne smíchy z křesla na zem. Sakra, myslím, že kdyby spadlo na zem sto lidí zároveň a já bych k nim byl zády, se stoprocentní přesností bych určil, který z nich je Felipe. Zvuk jeho těla padající na zem slyším nejčastěji ze všeho.
"Kimi…!" završí Stefano výhružně.
"Ale fakt…!" nevzdávám se.
"Zavolej Mosleymu!"
Přímý rozkaz. Ve vyhrožování se zlepšuje. Asi bere lekce od Madary…? Ten umí taky docela slušně vyjednávat, hm…
"Ha, vážně mu musím zavolat…" zamumlám si spíš pro sebe, než na to stvoření smějící se na zemi. "nebo mi tu naběhne komando a fakt mě obviní, že jsem tě unesl."
Směje se dál. A asi trochu víc, než před chvílí.
"Já to myslím vážně, Max si myslí, že Ferrari teď už nemá ani jednoho jezdce, Jean svým čelem rozbije všechny stoly v dosahu a Stefano si vytrhá vlasy. Nebo je vytrhá mně. To vyjde tak na stejno… teda, jasně, já mám lepší účes, ale - é, no, to je fuk. Prostě… volám Maxovi, tak se chovej slušně."
Myslím, že se zase směje trochu víc než před tím.
Sakra, on se mi tu ještě zraní… a Stefano mi zase bude vyčítat, že je to moje chyba!
"Hej, opatrně na tu tvoji nohu, Fi,"
Zase si přiložím mobil k uchu. Hlavně to rychle zvedni, Maxi. Mám perfektní plán, jak nasrat Stefana. Chci mít další bod.
"Max Mosley, generální ře-"
"Tady je Pan Únosce." přeruším ho hlubokým mystickým hlasem. "Jsem v Transylvánii a v mých sklepeních v druhé rakvi zleva odpočívá v pokoji i můj rukojmí zajatec. Nevolejte policii, jinak nechám rukojmího zajatce zemřít smíchy."
Felipe se převalí na bok a mlátí pěstí do země, hýká jak v posledním tažení a chlame se jak ten debil. Max zaprská do mobilu smíchy a vzdáleně slyším ten nezaměnitelný zvuk, jak Jean fláknul hlavou o desku stolu a taky to Chrisovo chrochtavé hýkání a Robův upřímný smích. A taky samozřejmě Stefanovo brblání.
Max asi pochopil, že si z něho dělám prdel, anebo možná slyší Felipeho rozkošný smích, páč se toho chytí a ve hře se mnou pokračuje velice ochotně: "Ššš!" zazní tlumeně do telefonu, asi pro ostatní v místnosti, asi až teď zapíná handsfree. "Volá Pan Únosce."
"Odkud?" to byl myslím Rob.
"Z Transylvánie."
Musím semknout rty, abych se nerozesmál. A to je u mě už co říct.
"Všichni v místnosti, představte se mi." vyzvu je pořád tím hlubokým hlasem.
"Chris…"
"…J… J-j… Jea AHAHAHAHAHAHAHA!!!" ano, Jeanův hurónský smích nemá chybu.
Musím se chytit za pusu, abych se nerozesmál, Felipe na té zemi už zůstal ležet a vypadá to že je fakt tuhý, jen se občas jako v křeči prohne v tichém smíchu, který nejde zastavit. Sakra, už ho ta bránice musí fakt bolet!
"To byl asi Jean, že…" zamumlám, načež slyším ten jeho hurónský smích někam padat. Nejspíš ze židle na zem.
"Stefano."… zní nějak naštvaně…
"A já, Max." a další smích.
Fajn… co teď? Chtělo by to nějaký… plán… něco… velkolepého, aby se tomu Fi smál ještě celou další sezonu… Podívám se na něj. Je tak rozkošný! Vlastně… myslím, že to, co dělám, všechny ty blbosti a joky a hovna, co vymýšlím, dělám jenom proto, abych ho viděl se smát. Zamilovaný puberťák.
Sakra, kde jsem to…? A jo, jasně, plán. Hm, už vím!
"Pokud chcete ještě někdy rukojmí zajatce vidět, musíte schválit naši hru."
Hurónský smích a chrochtání a upřímný smích jdou k zemi. Ti tři ví, o jaké hře mluvím. Max ještě ne. A vlastně ani Stefano ještě ne.
"Jakou hru, Pane Únosce?"
"Naser Stefana."
Tentokrát musím od mobilu, který mám položený na stole (aby slyšel i Felipe), o krok ustoupit, aby mě nesvalila ta salva smíchu k zemi. Nebo z okna. Asi nemusím dodávat, že nejvíc je slyšet to Jeanovo chrochtání a hýkání. Celé Monte Carlo ví, že se Jean směje. A taky Chris.
"Co je to doprdele za hru?!" řehtá se Mosley.
"Naše hra. Kdo Stefana nasere, má bod. Kdo jich bude mít na konci sezony víc, vyhrál. Rozhodčího nám dělá Jean." snažím se udržet vážný tón.
"Aha…" Max už se skoro uklidnil. "a jaká jsou pravidla?"
"Žádná. Musíme nasrat Stefana za každou cenu. Když se Jean rozesměje, nasrali jsme Stefana a máme bod."
Další salva smíchu. I to Stefanovo brblání se v tom ztratí.
"Ještě něco, Pane Únosce?"
"Jó, taky bych chtěl přesunout zítřejší konferenci, páč musíme domluvit čas a místo předání rukojmí zajatce." uvažuju nahlas.
"Počkej," napomene mě Felipe a s hekáním se posadí zpátky do křesla. "nejdřív musíš smlouvat o ceně."
"A jo!" plácnu se do čela. "Tákže,já vám ukážu Felipeho, že žije a vy mi dáte potvrzení, schválené vašimi podpisy, že je naše hra oficiální."
Jeanův smích už mi leze na nervy, ještě chvíli a rozbolí mě z něj hlava.
"Jen uvidíme, že je v pořádku?" vyzvídá Mosley.
"Jo, jinak nepřijdem na konferenci." vyhrožuju. Vím, že Max i Jean a Rob i Chris už bez nás na žádnou konferenci nepůjdou. Umřeli by tam nudou.
"Dobře, dobře, Pane Únosce," souhlasí Max. "vyhovíme vašim požadavkům."
"Dobře. Sejdeme se se zítra ve dvě hodiny odpoledne v hale hotelu." určím.
"Chcete veřejné místo pro tuhle frašku?" vyšiluje stefano. "Maxi, ukončete to divadlo, pobavili jsme se, stačilo, ne?"
"Ne, ne, ne! Pan Únosce by jinak obětoval rukojmí zajatce!"
Zápasím se smíchem, Felipe se zase zhroutí na zem. Sakra, ten Max je vtipnější, než jsem si myslel…!
"Takže, uvidíte Felipeho - jo, mimochodem,je jedno v jakém stavu ho uvidíte?"
"Proč - v jakém stavu..:?" zeptá se Jean obezřetně.
"No, něco jako - svázaný, s roubíkem v puse, oděný v kůži, s červenýma očima a velkými špíčáky a bičíkem v ruce?"
"…Felipe je na BDSM…?"
Ale tohle položí už i mě. Tohle se nedělá, Maxi!!!
Felipe je zdá se už skutečně mrtvý smíchy. Sakra, a já z něj ještě dělám úchyláka a fetišistu! "Fi, v pohodě…?"
Ozve se jen táhlé, vysoké zahýkání.
"To beru jako ano."
"Zatraceně, Kimi, jdi s tímhle humorem doprdele!" směje se Max.
"Já?! To ty jsi to špatně pochopil!"
"No dobře, ale bičíkem v ruce?! A oděný v kůži!?!"
"A dost!" vykřikne Fi, pořád ještě dusící se smíchy. Dám průchod svému smíchu, na tenhle rozhovor už asi dál nemám.
Fi se zvedne a odpotácí se k ložnici.
"K-kam to jdeš?" zavolám na něj.
Otočí se ke mně a podívá se na mě jako na blbce: "Odpočinout si do své rakve, ještě svítí slunce."
 


Komentáře

1 keishatko | E-mail | Web | 29. června 2011 v 1:52 | Reagovat

ty si sa rozhodla ma odstrániť zo sveta, že? toto ma skoro zabilo..odpočinúť si do rakve, svieti ešte slnko a ten bičík nemal chybu...umieram :-D  :-D  :-D

2 Kiruška | Web | 29. června 2011 v 12:15 | Reagovat

Tak to mně dostalo....=DDD ééééj a ta poslední věta....no jako nemohla jsem =DD hejjj....sice Formuli nemusím, ale tahle povídka mě dokonale dostává =DD Asi jednou zemřu smíchy =DD

3 Kana~♥~ | Web | 29. června 2011 v 12:23 | Reagovat

ježkovi oči, asi jsem si namohla bránici a mám kvůli tobě bouli na hlavě XD chudák Felipe XD

4 Yuuko | 29. června 2011 v 22:44 | Reagovat

Prej že z něho dělá fetišistu..já myslela že na to je odborník Hidan, ale tak možná *představuje si to* ... *umírá* Ne to fakt nejde :-D  :-D Kvůli tobě mi praskne ta blbá bránice kvůli který mě teď bolí břicho!! ..hej umírá se na to? že bych si to přidala do mojí sbírky "jak a kolikrát sem umřela" :-D  :-D

5 Ilay^^ | Web | 30. června 2011 v 20:06 | Reagovat

Prosíím, odpráskni mě, já jsem tak nezodpovědná, čtu devatenáctou kapitolu, ale to předtím jsem si ještě nepřečetla a pak nevím o co jde TT-TT
Je to naprosto dokonalé píšeš tak úžasně, že to nejde ani říct a já jsem tak děsně zdechlá :D
dokonalý dílek to se musí pravdu nechat :D

6 kitty | 30. června 2011 v 22:12 | Reagovat

Sakra, nikdy by mě nenapadlo, že jde napsat povídka z prostředí formulí a ještě ke všemu tak skvělá. Fakt mě tam občas (vlastně hodně často) :-D něco úplně odrovná smíchy, stejně jako hlavní aktéry. Prostě bomba :-D  :-)

7 yellow | Web | 3. července 2011 v 14:58 | Reagovat

Tak tohle je fakt konina :-D  :-D  :-D Ale skvělá konina. Jen tak dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama