Část 11.: Poslední léto

12. července 2011 v 11:33 | Kayleigh |  Podstata

Děti, Keigh musí v této povídce propagovat Lostprophets (totálně nejoblíbenější kapela), takže tam najdete přeložené texty. Upozorňuju, texty jsou přeložené, ne přebásněné. Pokud se s tím chce někomu piplat a přebásnit to, prosím. Každopádně, já na to teď momentálně nemám moc náladu.

Tadyhle najdete ty dvě písně, jejichž texty jsem použila:




*^.^*


Vztek je k ničemu, to už jsem zkoušel, dostal jsem facku. Ječet jsem taky zkoušel, ale ona je hlasitější. Zkoušel jsem i brečet, ale to mě už nechala v pokoji samotného. Brečel jsem, vztekal jsem se, až jsem z toho na chvíli usnul. Když jsem se vzbudil, zase jsem šel za ní, ještě jednou jsme se pohádali, ještě jednou mi vrazila a zase jsem se rozbrečel. Řekla mi, že jsem největší chyba jejího života. A že já jsem vlastně vina mého otce. Tak ať si ho užiju, posílá mě do Evropy za ním. New York jsem dnes viděl nejspíš naposledy.
Naházel jsem do kufru všechno, co jsem chtěl vzít s sebou. Ještě nikdy jsem neměl sbaleno tak rychle.
Já k otci nechci! Ne! Proč?! Sakra, mami, já budu dělat cokoli, cokoli chceš, ale proč mám odletět k otci?! Já nechci! Proboha, je milion různých věcí, jakýma mě mohla potrestat a ona si vybere ten úplně nejstrašnější! Proč -
Vždyť to je fuk. Stejně s tím nic neudělám. A taky myslím, že pořád víc nenávidím svého fotra než ji. Ani nevím, jak se jmenuje. Dokonce ani nevím, do jaké země letím. A je mi to úplně jedno. Mám asi dvacet hodin, můžu spát. Vrazím do uší empétrosku a hodlám celou cestu poslouchat Lostprophets. Ani nevím, co bych měl dělat. Budu bydlet u fotra. Super. Budu bydlet u chlapa, kterého vůbec neznám, nevím ani jak se jmenuje, nevím jaký je, znám ho jenom letmo z vyprávění matky, když byla opilá. Byl to hajzl, který se na ni vykašlal. Paráda, fakt. Jsem nasraný na matku, ale jeho nenávidím mnohem víc než ji. Mluvila o něm vždycky jenom špatně. Doprdele! Kurva, kurva! Nikdo z mých kámošů neví, že jedu pryč. Navíc tak daleko. Na druhý konec země. DOPRDELE! Kdoví v jaké řiti to ten hajzl bydlí! Kdoví v jakém státě?! Někde v Rusku?! Nechci vědět, co je to za let, prostě jenom vystoupím na letišti a budu tam, dokud se něco nestane. Domluvím se vůbec anglicky někde v Evropě?! Leda v Anglii… možná v Německu… Jaké státy ještě jsou v Evropě? To je jedno. Pokud se nedomluvím, tím líp, stejně s nikým nikdy mluvit nebudu. Počkám, než mi bude 18 a potom se vrátím zpátky do New Yorku. Najdu si práci, schrastím starou partu a bude. K tomu nepotřebuju ani matku, ani toho zatraceného fotra! Doprdele, to jako čeká, že se o sebe nebudu umět postarat, nebo co?! Nebo že na nich dvou záleží celý můj svět?! Se mám z nich posrat, nebo co?!
Nech to plavat, Mathe, nic s tím neuděláš. Zaposlouchám se do textu písně Lostprophets.


Páteční slunce opět zapadá,
Když jedeme v autě s přáteli,
A v těchto nejdelších dnech trávíme
Všechen náš čas zkoušením předstírat
Že jsou naše příběhy pravdivé.


Až mě děsí, jak moc jsou jejich texty šité na míru přesně mně. Připadá mi, jako by si oni zažili totéž. Nezajímá mě, jací jsou. Miluju jejich hudbu. Též zkouším předstírat, se svými přáteli, že můžeme zastavit čas. Že můžeme být navždy tam, kde jsme, že se nemusíme pohnout z místa, aby nám bylo dobře. Jenže našimi životy občas pohnou chvíle, kterým nemůžeme zabránit, protože jsme ještě děti. Nebo proto, že na zastavení toho balvane, který se na nás řítí, prostě jen nemáme sílu. Děsí mě, jak moc mi Lostprophets rozumějí.


Proč mají tendence být tak chladné?
Zapadající slunce říká, že den je pryč
Kdybychom tak věděli…


Kdybychom tak před dvěma dny věděli, co se na nás chystá, nikdy bych do toho nešel. Raději v klidu sedět a vyčkávat, nic nedělat, jen čekat… čekat, co bude, co se stane, co budu moci udělat se svým životem… nikdy po mně nechtěli, abych se rozhodoval o něčem důležitém. Ale když už důležité rozhodnutí udělají někteří za mě, absolutně je nezajímá můj názor. Tak na co ho před tím chtěli? Říkali mi, že se málo snažím. Že kdybych chtěl, můžu mít cokoli. Ale já chci mít cokoli! Chci! Já se chci snažit!! Proč mi nikdo neřekl, že snažím málo?! Nebo že se snažím špatně?! Nebo že se snažím dobře a dost, ale ve špatném směru? O špatnou věc?! Proč mi nikdy nikdo neporadil tohle?! Proč vždycky mají všichni plnou hubu keců a já… a já jsem z toho jenom zmatený. Nechápu, co po mně chtěli. Já jsem ta oběť? Nebo ti, kterým jsem se pletl do života…? A co moje matka? Říkala, že ji můj otec opustil. Jenže ona se kvůli své kariéře a kvůli tomu, jaký trapas jsem jí udělal, vzdala svého syna! Naprosto dobrovolně! Tak v čem je moje matka lepší než můj otec?! V čem?!


A my všichni sedíme zde, v našem rodném městě
Posloucháme vlny, které se tříští
A sledujeme oheň, jak pohlcuje vše okolo
Dohořívající popel poletuje k nebi


A zbyly jen vzpomínky, Dívám se jen na hořící trosky toho, co jsem měl a toho, co mi vzali. Neříkám, že to není moje vina, ano, je, ale nemyslím, že hned musela… musela… udělat tohle. Nakonec je to jedno. To, co mě na tom mrzí nejvíc je, že opouštím New York . Své přátele, své sny, svou školu, své dětství… svůj předchozí život. Nevím, jestli jsem ztratil všechno, to asi ne. Ale ztratil jsem to, co pro mě mělo velký význam. Teď letím nad Atlantikem, vůbec nevím kam. A je mi to úplně jedno. Do jakého letadla mě matka strčila, v tom sedím. Nedívám se, neslyším. Stejně je to jedno. Určitě budu hnít někde v nějaké vesnici bez přípojky k internetu s ožralecký fotrem, co si do baráku bude tahat kurvy, zhrzený životem, páč mu ta kariéra stopro nevyšla. Proč o mě nikdy nejevil zájem? Kdyby byl úspěšný a v pohodě, určitě by si na své dítě vzpomněl. Ale ne, nikdy mi nenapsal, nikdy se mi neozval… ani jednou. Prostě… na mě zapomněl a utápí v chlastu své zklamání, stopro. Takže kdovíkde teď skončím. Švédsko? Ne, ne, to bych na tom byl ještě hodně dobře. Takové… Rusko, Polsko… Slovensko…? … No, asi tak někde tam se vidím. Možná ještě dole ty státy… Slovinsko? Nebo… Srbsko, no jasně! Srbsko, jo. Myslím, že asi tak tam má namířeno tohle letadlo. A to ještě kdoví jestli. Taky mě můžou vysadit někde v poušti a byl by klid. Teda, ode mě.
Pro sebe se ušklíbnu a jen mimochodem zkontroluju, kdo sedí vedle mě. Tupě zírám do jednoho místa určitě víc jak dvě hodiny. Vedle mě sedí mladý muž, tipl bych mu takových 25-30 let, kravaťák… asi letí na nějaké jednání, nebo ho někam posílá jeho firma. Nebo se naopak vrací ze služební cesty? Nemám tušení. Nebo jej vyhodila manželka? Nebo letí za milenkou? Zpátky ke své ženě? A záleží na tom? Ne.


Jsi tady, po mém boku, v létě, našem posledním létě
Svět nás míjí v létě, našem posledním létě
Světlo zahání stíny, obklopeny něčím jiným
Živě to celé sledovat, ten výjev z našeho posledního léta…
Ten výjev z našeho posledního léta…


Jako na povel se mi vybaví útržky vzpomínek na naše poslední léto, které jsme zažili s partou. Fesťáky, dovča na Floridě, pak dlouhé flákání se doma, malování… a co mám dělat teď? Čeká mě léto v cizím městě, s cizími lidmi… cizí prostředí, cizí kultura, cizí řeč… nebudu jim rozumět, ani oni mně. Možná je to dobře. Nedělá mi problémy zalézt do své ulity a předstírat, že nejsem doma. Po pípnutí zanechte vzkaz.


Sledujeme pouť slunce napříč oblohou
A smějeme se, až pláčeme
Vždy je těžké říci sbohem


A my jsme si sbohem ani nestihli říct. To je na tom nejspíš to nejhorší. Nikdo neví, že jedu pryč. Tak proč jim nezavolám? Proč jim to neřeknu? Proč jsem matku poslechl? Proč jsem raději neutekl?
I kdybych utekl, co bych z toho měl? Sám? Beze školy? Bez doporučení? Bez domova? Bez práce? Co bych asi tak dělal?! Musím zůstat klidný. Prostě jen apaticky přijímat, co po mně budou chtít. Já se stěhovat nechtěl, matka mě prakticky vyhodila z domu, protože jsem pro ni a její kariéru jen přítěž.


Zastavil bych čas, abych mohl zůstat s vámi
Zastavil bych čas, abychom se nepohnuli
Zastavil bych čas,
Zastavil bych čas,
Zastavil bych čas, abych vás mohl vzít s sebou




Kéž by.
Kéž bych mohl zastavit čas, na včerejší noci, kdy jsme malovali a byli šťastní a nikdo nepřijel a nikdo nás nechtěl rozdělit.


Tady, po mém boku, v létě, našem posledním létě
Svět nás míjí v létě, našem posledním létě
Světlo zahání stíny, nahrazuje je jednotlivě
Živě to celé sledovat, ten výjev z našeho posledního léta…


Miluju jejich hudbu, nikdy mi Last Summer nepřišla trefnější, než v této chvíli. Živě sledovat výjev z našeho posledního léta.
 


Komentáře

1 Luella-chan | Web | 12. července 2011 v 13:36 | Reagovat

Twl jako...když jsi zmiňovala toho vožralého otce....a pak Slovensko.......Jó já si představila,jak ho vysadí v Košicích u mého "papínka"..(to je takovej hajzl a vožrala....XD) ....ale jinak...buhííííí jsem si přečetla tři díly naráz a jsem nadšená!......fakt perfektní!....Jo...totálně se mi to líbí!....muííí já jsem zvědavá,jak ta povídka dopadne XD!!!....Muíííí....hej jako...teď od věi psala.....mi nejde vecpat na můj blog....on mi to normálně nesežere hajzl!.....Nevím co děláááát....no dyť já něco vymyslím!...

Jinak.......co kdybych na blog hodila naši konverzaci skypovou..-...to jak jsi mi dávala ty otázky ohledně povídky? :-D  :-D  :-D :-D

2 Luella-chan | Web | 12. července 2011 v 15:11 | Reagovat

neboj já to tam vysvětlím XD...takže by to pochopit měli XD...Jako...pokud ne...jejich problém XD...hej totálně to jdu upravit a přepsat do srozumitelné formy a pak to tam hodím!....Muíííí to zas bude....hej jako....ty jsi ten největší úchyl na planétě zem.....a taky na těch ostatních.....to ještě ani NASA neviděli XD....tak jo padám XD...uvidíme co z toho vznikne XD

3 Kiruška-chan | Web | 12. července 2011 v 15:21 | Reagovat

Tak tohle mě naprosto dokonale odrovnalo...áááá...to je něco naprosto úžasnýho....ty pochody zbožňuji...ááá....tak tohle to...to mě shodilo skoro ze židle...to bylo krásný...tak strašně se mi líbí...áá...jsem zvědavá kam jo pošleš...doufám, že na Sibiř...=DD už se těším na další dílek...a i na toho fotra jsem taky zvědavá....chudák Mathe...=) naprosto super...už se těším na další =D

4 kana | Web | 13. července 2011 v 12:06 | Reagovat

panebože, co to mělo být XD
prostě perfektní suprové a já nevím co ještě, no nic, du na další díl =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama