Část 9.: Helča II.

7. července 2011 v 15:42 | Kayleigh |  Podstata



*^.^*



"Adame, nemáme žebřík," zamračí se Leo, když kouká na tu stěnu.
Přeměřím si ji. Dva metry něco. No jo… to mě nenapadlo. No jó, já a matika… víme, ne?
"Co s tím?" zeptá se Filip.
"Vlez mi na záda," vyzve Leo Filipa.
Zase vidím rudě. Sakra, nikdo si z něj nebude utahovat! A pak mi dojde, jak to Leo myslel: prostě jen skutečně vylézt na záda, aby tou štětkou dosáhli dál. Dave je tentokrát rychlejší v chápání než já, protože vezme na záda Adélku. Sakra, co to se mnou dneska je? Nějaká špatná poloha Měsíce? Nebo… nebo… co?
"Lucy, podáš mám barvu a váleček?"
"Jasně, čekej…"
"A my to vezmem zespod," umíní si Amy. Ona, je taková… plnější postavy. Jako, ne přímo objemná, ale… krev a mlíko, no. Děsně hezká. A děsně trhlá. Sakra… dneska chci spát s ní! Nenápadně se posouvám jejím směrem.
"Hej, Mathe, co ty se tu flákáš, ty hovado," vyzvídá a strčí mi do ruky štětku.
"Jé? Nic… jenom,no, víš… Filip mi na dnešní noc zabavil obě moje milenky… takže… no… víš, mě tak napadlo-"
"Neser boha, Mathe, seber štětku a makej!" odmávne mě. Ale směje se! To je dobré znamení, ne?
"Ok, ok…" stáhnu se, vezmu štětku a zasalutuju: "Pochopil jsem slova tvá."
Amy se zasměje a skloní se pro svou štětku: "Jdeme makat, zlato."
Usměju se na ni a následuju ji ke stěně. Tohle bude parádní, myslím, že nejlepší výtvor Street Artists. Jsme skvělí a dostali jsme parádní nápad, teď jen, aby to vyšlo tak, jak chceme. Bíle načrtnuté město na černém podkladu a nás, 14 magorů, každý namalovaný barevně, ale jenom jeho obrys. Už přesně vím, jak vykreslím Filipa. Bude viset nohama zaháknutýma o lampu, jednou rukou se bude držet její tyče a jakoby se okolo ní otáčet, šílený je na to dost. Bude to perfektní. A taky tuším, jak Adélka namaluje Alic. Jako, uprostřed nějakého parádního streetového čísla. A taky vím, že Alic, Kate a Mishell a Marie malují Adama, Davea, Lea a mě. Ha, na něčem se domlouvaly, takže to asi bude hodně vtipné. Doufám, že se to povede, páč jestli jo, naše stránka bude naprosto dokonalá, tohle dáme do úvodníku. Supr.
"Hej, Mathe, jsou tu Mishell a Marie!" zavolá ne mě Lucy.
"Fakt?" otočím se k plotu. "No jo! Fakt! Jdu pro ně."
"Jo, já jdu s tebou," přidá se Adam.
Odložím barvu a odběhnu k severnímu plotu, následován Adamem. "Hej, kočky," pozdravím je, "nebyl žádný problém s tatíkem?"
"Ne," zavrtí hlavou Mishell.
"Supr," chytím se plotu a risknu svůj nový trik - udělám přes něj salto a dopadnu vedle Marie.
"Oh, doprdele, Mathe!"
"Sakra, to bylo dobré!"
"Hej, musíme to použít na některou z našich dance moves."
"Díky, díky," ukloním se hraně a podám ruku Mishell, abych jí pomohl přes ten plot.
"Kolik toho už máte?" zeptá se Marie.
"Teď jsme začali malovat zeď."
"Tak to jste s tím moc nepohnuli," poznamená její dvojče kousavě a nechá se chytit do Davovy náruče.
"No jo, to víš, čekáme na největší esa," zasměju se a pomůžu i Marii, aby se zdárně dostala do Daveovy náruče.
"Tak dělejte!" ozve se od stěny. " Nebudem tady dřít za vás!"
"Jó, nejsme žádná levná pracovní síla!" ozve se Leo, jediný černoch v naší partě, haha.
A nejen já se zasměju nahlas, Leo je super v tom, že si ze sebe umí udělat prdel a není jako jiní černoši, co pořád nadávají na svou minulost a nenávidí bělochy a tak. Je v pohodě. Sice je děvka a ošuká všecko, co má kundičku, ale je ready, fakt.
"Tywe, akorát Adam maká jak barevnej," poukážu na něho, když vidím, jak se dře.
Jako fakt, má natřenou snad polovinu spodní zdi.
"No tak se přestaň flákat a pomoz mi, ty hovado!" hodí po mně svou štětku, která mě trefí do ramena, ale stihnu ji chytit.
"Hej," zasměju se, "v pohodě, v pohodě, už jdu, nechci tě nasrat, Adame."
Naoko zavrčí a podá mi i plechovku s barvou. "Tak makej jak Japončík."
Rozesměju se: "Proč jak Japončík, piko?"
"Bo už jenom Japončíci makaj víc jak černí," sykne, ale vím, že to myslí z prdele. Tywe, ten kluk je neuvěřitelný, jako fakt, on toho moc nenamluví, nebo tak, ale když už mluví, stojí to za to. Dycky položí celou partu na zem.
Chopíme se tedy barev všichni a domalujeme zeď na černo. Netrvá to dlouho, je nás čtrnáct a ta zeď není tak velká.
"Paráda," zhodnotí Fi, "teď ta zábavnější část."
"Takže nejdřív malujem tu ulici?" ujišťuje se Claire.
"Jo, ulici a všecko, co je bílé. Pak na to namalujeme nás a pak vyretušujem tou černou všecko, co bude překážet," odpovím.
"Vážně je škoda, že ses nedostal na žádnou z těch uměleckých škol," zamumlá Alic vedle mě.
Já vím. Přikývnu, ale neodpovím. Dodnes mě to mrzí. To je všechno, co bych chtěl, patlat se celý život v umění, historii a literatuře. Ale s tím teď asi už nic nenadělám. Prostě smůla.
"Ok, Dave, začneš kreslit pravou stranu," rozdávám pokyny. "A Leo půjde zleva. Adélko, vezmeš si na starost ty lampy, jo? Fi a Cris dokreslí tu popelnici a odpadky, Amy a Alic můžou pak dokreslit schody, dvojčata, vezměte zábradlí a Adam a Lucy vyšrafujou okna, Claire a Kate udělají chodník a víka kanálů a cestu,-"
"A ty nakreslíš kolemjdoucí."
Přesně tak. Na to se těším. Nakreslím je úplně detailně, propracovaně, aby vytvořili kontrast mezi námi, kteří sice budeme jen v obrysech, zato ale barevní a v pohybu, veselí, něco podnikající, cokoli, jen ne statiku a bezbarevnost. Vezmu do ruky sprej a zatřepu s ním, Leo a Dave už načrtli základní rysy ulice, Amy dodělává chodník a Alic vypravovávají chodník,stojí už i základy lamp a já se vrhám na své kolemjdoucí.
Namaluju deštník, tělo, které jde pod deštníkem vidět až od ramen, dlouhý kabát, nápadné knoflíky, úzké kalhoty a polobotky, tohle je muž. Na druhý chodník, jakoby zády k nám namaluju ženu, bez deštníku, vysoko vyčesané vlasy, přikrčená postava v krátké bundičce, nízko posazené kalhoty, vysoké podpatky, ruce vražené do kapes, očividně spěchající někam, kde se může schovat před očividným deštěm. Zase přejdu na druhou stranu, k popelnici, kterou Fi vykresluje mnohem líp, než jsem si představoval a u schodů, které vedou do jednoho odrbaného starého domu nakreslím kočku, špinavou, potulnou, divokou kočku, která se snaží protrhnout sáček s odpadky, jestli tam nenajde něco k snědku.
Hotovo. Ulici máme hotovou, Adélka ještě domaluje cedulku s nápisem The Street Artists avenue a my se konečně chopíme barevných sprejů.
"Tywe, to je totálně sexy!"
"Hej, perfektní Mathe!"
"Totálně boží, kejmy."
"Super!"
"Jó!"
"Paráda, kde je batoh?"
"Se sprejema? Něco u Matha a něco je tady."
Načež se rozjede boj o spreje.
"Kurde, kde je piko ta zelená?!"
"Jo, kde mám svoji zelenou?!"
"HA!! TADY JE!"
"Pusť to!"
"Hovno, dej mi to!"
"Piko, vole, to je moje!"
"Hovno, to je moje zelená!"
"Kurde, di do prdele, to je MOJE zelená!"
"Doprdele neser, to je MOJE jarní zeleň!"
"Hovno, tywe, neumíš číst?! To je MOJE BRČÁLOVÁ zeleň!!!
Tradice. Vždycky se někdo s někým pohádá. Ale oni to myslí spíš z prdele než vážně. Teda, Leo a Dave se spolu hádají jenom z prdele.
"DEJ MI PIKO HOVNO MOJI ZELENOU!"
"Neser BOHA, kurde a dej mi tu ZASRANOU ZELENOU BARVU, KURVA!"
Ale to se vedle ně vmísí Fi, vezme inkriminovaný zelený sprej do ruky a naprosto klidně oznámí: "To je moje smaragdová zelená, neumíte číst?"
Mám co dělat, abych se nerozesmál. Sakra, jak to ten malý klučina dělá?! Je vždycky totálně vtipný!
"Fi, ty hovado," vydechne Leo a Dave se rozesměje.
"Hej, žeru toho kluka!"
A není sám. Nastavím mu dlaň a Fi mi jakoby mimochodem plácne. Ten kluk se mi snad zdá, fakt.
Skloním se k batohu a hledám své barvy: fialovou, žlutou, červenou, modrou, tyhle barvy se na něj prostě hodí. Jsou veselé a rozzářené stejně jako je on.
"Mathe, pučíš mi pak tu fialovou?" smlouvá Adélka.
"No jasně," kývnu. "Vem si ji hned, já teď potřebuju jen žlutou."
"Ok, díky," a odběhne.
"Kurva, Mathe!!! Cajti!"
"KURVA, CAJTI!!!"
"Zdrhejte!"
"Do piče," zakleju a hodím batoh na záda.
Pryč! Do prdele, jedno auto, dvě, tři, čtyři - otočím se na druhou stranu, dvě, tři auta, vybíhají z nich cajti. Doprdele!!!
Jsme v pasti, obklíčili celý reál, neutečem! Kurva! KURVA!!!
 


Komentáře

1 Kana~♥~ | Web | 7. července 2011 v 15:50 | Reagovat

to si snad děláš srandu ne? to jim přece neuděláš!!!! ne ty seš hodná holka, ty jim najdeš skulinku, kterou utečou XD

2 Yonade | Web | 7. července 2011 v 18:47 | Reagovat

To je pro mě pocta že jsi mi stále věrná :D:D Pro mě to bude taky překvapení jak vůbec budu pokračovat :D Ale nějak určitě ;):D

3 Naruto nee-chan | Web | 7. července 2011 v 22:02 | Reagovat

No...ještě, aby ze mně ten básník byl...to by dopadlo:D By všichni skončili v Bohnicích:D

4 Yuuko | 8. července 2011 v 11:53 | Reagovat

He? *zírá na obrazovku s překvapeným výrazem*
Tohle jim neuděláš? *dostává tik do oka*
Keigh sakra tohle nemůžeš! Já sem to jejich umělecký dílo úplně viděla..to víš dobrá představivost..ale tohle sakra nemůžeš udělat!! *zuří*
Jestli to uděláš tak tě zlinčuju! A teď mám kvůli tobě chuť něco rozbít a jestli něco udělám mýmu miláškovi, tak si mě nepřej..!
A sakra...já vím co se pak stane..chudáček Math...

5 Lanita d'Angel | Web | 9. července 2011 v 14:45 | Reagovat

Boží to je :D ... totáč boží :D ... doufám,že bud příští díl co nejdřív !!! a že Math se konečně zamiluje do Fiho xD .. nebo já nevím do koho :D ... nedočkavá xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama