Ochranitelský cit

20. července 2011 v 16:04 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným) |  Death note yaoi


A děti,

aby vám to nebylo líto, ještě jedna jednorázovečka, která je věnovaná všem, kteří se vyžívají v psychologii a kteří milujou pár L a Light xD (É... což já totálně jsem, un...)







Název: Ochranitelský cit
Fandom: Death Note
Pár: Ryuzaki/Light
Autor: Dr. Zloun
Beta: Zoubková víla
Žánr: Shonen-ai, psychologické, mírně nepochopitelné
Upozornění: nevhodné do 15 let


*^.^*




"Myslíte, že to zvládne?" zašeptá Matsuda.
"Doufám, že ano. Bez něj bychom byli v případu Kira ztraceni." Pronese Yagami zamyšleně.
Light přikývne a otočí se zpět k L, aby mu poupravil přikrývku a starostlivě jej pohladil po čele. "Watari? Nevíte, proč byl Ryuzaki vůbec venku?"
"Ne," zavrtí hlavou starý muž. "Vůbec se mi nezmínil, že by chtěl někam jít."
"To ani nikomu z nás," povzdechne Yagami.
"Zatracený L," uleví si Light.
"Kamerový systém to celé zaznamenal, máme viníky, poslal jsem jejich tváře policii, tam vyhledají jejich jména a vydají na ně zatykač," oznámí Watari za svým notebookem.
Light se zamračí - tohle si odskáčou! Musí jen počkat na ta jména a pak… jejich osud je už teď zpečetěn, nikdo, opravdu nikdo si nesmí dovolit sáhnout na Ryuzakiho!
É… cože!?!
Light zavrtí hlavou, na co to zatraceně myslí?! Jeho jediným záměrem má přece být Ryuzakiho smrt, ne? Tak co měly znamenat ty předchozí myšlenky?!
"Děje se něco, Lighte?" optá se Matsuda starostlivě.
Light sebou přistiženě trhne: "Co…?" načež se jen ušklíbne: "Ne, nic, jen… by mi nevadilo, kdyby Kira zasáhl…"
"To snad nemyslíš vážně, Lighte," zhrozí se Yagami.
Light předem promyslel, jak celý tento rozhovor skončí, pro sebe se tak, aby to nikdo neviděl, ušklíbne a pak se otočí ke svému otci s vzteklým pohledem na otce drze prskne: "Tak promiň, že mám o Ryuzakiho strach!" a otočí se zpět k lůžku, na němž jmenovaný leží, uspán prášky.
Yagami pozvedne obočí, co to do jeho syna vjelo? Nikdy jej takto nezažil! Vážně mu na L tolik záleží?
"Dojdu uvařit kávu," zamumlá Matsuda a z místnosti se vypaří.
Yagami ještě chvíli přemýšlí nad tím, co mu jeho syn řekl, a pak odejde z místnosti taktéž s tím, že musí zavolat domů, Light se tedy v místnosti ocitne s Watarim a Ryuzakim sám. Znova L poupraví přikrývku a pohladí ho po čele - tohle si k němu nesmí nikdo dovolit. Vždyť L je tak… bezbranný, tak jemný, Light nechápe, jak mohl někdo něco takového udělat…-
"Už mám ta jména, pane Yagami," oznámí Lightovi Watari.
Light se zvedne z okraje Ryuzakiho postele a přejde zvolna k Watarimu, aby na monitoru Watariho notebooku uviděl fotky těch, kteří ten odporný čin spáchali, a pod nimi i jejich jména. Light se ďábelsky usměje - samozřejmě tak, aby to Watari neviděl - za tohle všichni čtyři draze zaplatí, nejdráž, jak jen mohou, svým životem. Light drží svůj ďábelský smích pod kontrolou jen silou vůle, ví, že se tady musí ovládat, všude jsou kamery, nesmí být neopatrný, místo toho tedy jen lhostejně pročítá hlášení pod jmény spíše k sobě, než k Watarimu:
"Recidivisté, 25-27 let, na svém kontě mají krádeže, menší přepadení, pokus o znásilnění, pár loupeží… Doufám, že je policie najde včas a japonská jurisdikce po právu potrestá," dodá o něco rázněji.
"Děkuji vám, pane Yagami," usměje se Watari vřele.
Light nechápavě zamrká: "Za co?"
Watari se nepřestává mile usmívat: "Že máte o Ryuzakiho takovou starost."
Light otevře ústa a snad chce ještě něco dodat, leč rozmyslí si to, když se do místnosti vrátí jak Yagami senior, tak Matsuda s podnosem plným kouřících se šálků kávy.
"Jak to vypadá, Watari?" zeptá se Yagami.
"Teď dorazily fotografie s jejich identifikací a jmény, Interpol se zavazuje ke spoluúčasti na případu, policie upřednostní dopadení těch zločinců přede všemi ostatními - "
Přeruší jej tiché bolestivé zasténání kdesi za jejich zády, Light je v mžiku u té probouzející hromádky neštěstí, choulící se pod bílou pokrývkou a starostlivě mu zastrčí její cíp pod ruku, něco nesrozumitelného k němu mumlaje, načež jeho hlas zhrubne a taky nabude jakési sarkastické nevraživosti: "V této budově jsou desítky místností, musíte být všichni tady?!"
"Lighte…" vydechne nevěřícně Yagami.
"Ano, Light-kun má nejspíš pravdu," přikývne Watari, zaklapne notebook a opustí místnost, hned po něm se z místnosti vypaří Matsuda, ale Yagami ještě chvíli stojí na místě, přemítaje, zdali má něco svému synovi říci, či ne, nakonec se však taktéž otočí a z místnosti odejde.
"L-Lighte…" vydechne L dětsky vyděšeně - a není se čemu divit, po tom, co dnes zažil.
"Ššš, nemluv," zarazí jej něžně a starostlivě Light. "jen odpočívej, ano? Nechej to všechno pro jednou na nás, dobře? Neboj se, nezůstanou bez trestu," dodá Light se zvláštním leskem v očích.
Ale proč byl dnes v noci L venku? Co tam chtěl? Proč nemohl říct někomu jinému, co má v plánu? Proč to nemohli vyřešit jeho pomocníci, jeho poslíčci, jeho kolegové nebo agenti? A proč si zrovna jeho musela vyhlídnout ta banda idiotů, proč zrovna oni a proč zrovna jeho? Proč proboha museli tolik ublížit právě jemu? Co on komu udělal?! Vždyť Ryuzaki je přece spravedlnost! Tak proč zrovna on? Proč?! Je to jen hříčka osudu? Otázky, na které Light nikdy nedostane odpověď. Ale na tom teď už nezáleží. Stalo se. A jeho povinností nyní je, aby Ryuzakiho pomstil. Zase se pousměje. Právě nyní Watari přeposílá informace o té partě na mail a hned jakmile se ujistí, že je L v relativním pořádku, že spí a nezdá se mu nějaká noční můra, všem do jednoho z těch kluků dopřeje pomalou, bolestivou smrt. Zatváří se ďábelsky. Ano, to jediné nyní pro Ryuzakiho může udělat.
Zvedne se a opustí pro teď tuto místnost. Otevře dveře, vyjde na chodbu a vytáhne mobil, aby napsal krátkou zprávu Mise: Okamžitě odjeď z Japonska a ukryj se. Mobil, na který ti přijde tato zpráva, ihned znič. Až přijde čas, pošlu pro tebe Ryuuka.
Usměje se: tak, a Amanovou mám z krku.
Sejde po schodišti dolů, do řídícího centra, kde se polohlasem baví Matsuda a Yagami starší. Light si odkašle, aby si jeho příchodu všimli.
"Ehm, tati," začne naoko stydlivě a zahanbeně. "omlouvám se, za to předtím. Byl jsem… jen rozrušený… a také… trochu vyděšený…"
Yagami si povzdechne, ale po chvíli přikývne: "Ano, Lighte, rozumím ti. Nás všechny to vyvedlo z míry, chápu, že ty a Ryuzaki jste přátelé a tedy se tě dotklo nejvíce."
Light v duchu protočí oči, ty jeho výchovné a rádoby rozumné kecy! Ale navenek se zatváří vděčně a děkovně se usměje: "Děkuju, táto."
Tohle šlo hladce. Co teď? No jistě, posadí se k počítači a bude předstírat činnost. Ano, to je docela dobrá strategie zabíjení času. Jen počkat, několik minut, možná hodin. Pak… se jít osprchovat, zkontrolovat L, zda je v pořádku a nic mu nechybí, a pak… pomsta. Ano, to je výborný plán. Teď jen zůstat v klidu a předstírat činnost.
"Watari?" osloví jejich informátora. "můžeš poslat všechny informace i zdejšímu okrsku? Nebude muset čekat na zprávy z vedení a celý případ to jen urychlí."
"Ano, pane Yagami," přikývne Watari a už se sklání nad svým notebookem.

Představí si znova, co všechno musel dnes v noci L zažít a otřese se. Je mu L tak líto! Tohle se nikdy nemělo vstát. Nikdy, natož pak jemu! Ryuzaki! Proč se ti to stalo? A proč to tolik vzalo mě?! Co k tobě cítím, Ryuzaki? A proč to k tobě cítím?! Co se děje? Zatraceně…!
"Půjdu… jej zkontrolovat." oznámí Light, spíš ale mluví k sobě.
"Dobře," přikývne Yagami. "Lighte," osloví ještě svého syna.
"Ano?"
"Možná bys mu měl vzít něco k jídlu."
Light se chvíli tváří zmateně, jakoby nemohl pochopit význam otcových slov, ale po několika vteřinách se vzpamatuje a horlivě přikývne. Přejde celou místnost a zmizí za dveřmi kuchyně. Složí hlavu do dlaní - co se to s tebou děje, Kiro? Zamiloval ses snad?! Směšné! Kira musí hledět výše než jen na své pocity! Přesto…
Povzdechne si, proč vůbec existují emoce? Jen všechno ztěžují! Kdyby nebyly, bylo by to úplně jednoduché, zabil by L a byl by klid! Misa by se do něj nikdy nezamilovala a… všechno by by,o tak jednoduché. Proč se Light nenarodil jako kámen…?! Nejspíš proto, že kámen by nemohl ovládnout svět. A nebýt emocí, pravděpodobně by ani svět nechtěl ovládnout…? Tisíce otázek, které proudí Lightovým mozkem, tisíce otázek, které zůstanou nezodpovězeny, tisíce otázek, které bez odpovědí upadnou v zapomnění… tisíce otázek, které jsou bez odpovědí zbytečné. Přesto si je mozek bez ustání pokládá. Proč? Neustále pátráme po důvodu. Jaký to má smysl? Proč? Zbytečná otázka, protože na ni neznáme odpověď. Přesto si ji kladly všechny generace před námi a budou si ji klást i všechny generace po nás.

Z ledničky vytáhne zákusek a zadívá se na něj. Ani zákusky nemají emoce. Proč nemůže být zákuskem? L by jej pokojně snědl a měl by z něj radost. Pokaždé, když L uvidí zákusek, pousměje se. Jsou to jediné chvíle, kdy jeho strnulá tvář a tělo prozrazují emoce. Emoce - radost? Má L ještě vůbec z něčeho radost? Nebo je to jen… připomínka, že on emoce taky kdysi měl? Co se mu vůbec stalo, že emoce ztratil? A že jediné, co mu zbývá, je sladké a jeho geniální mozek? A není to naopak? Zbožňuje sladké, protože mu to připomíná, že jediné, co mu zbývá, je jeho geniální mozek? L mu na tyhle otázky nikdy neodpoví. I kdyby Light nebyl Kira. A i kdyby měl L nějaké emoce. A i kdyby Light byl Ryuzakiho jediný přítel. L by mu nikdy neprozradil, co si skutečně myslí - z čisté vypočítavosti. Vždyť všechno co říká, je jen samá lež.

Otevře dveře do Ryuzakiho ložnice. Neměl by tu být. Měl jít do své pracovny a- a co, zabít tu partu? Pokud to Light udělá, prozradí se tím! Nemůže je zabít, nikdo jiný neví, co L ta banda udělala, na kom jiném by tedy bylo podezření? Na kom?! Tak na kom?!?
Nejde to. Nemůže udělat vůbec nic. Pokud to udělá, Ryuzaki se dozví, kdo je Kira. A… a pokud se to dozví - pokud se to dozví… co se stane? Nechá jej… zatknout Interpolem? Nechá je, aby Lighta poslali na smrt? Aby… aby ztratil svého jediného přítele?! Vždyť mu to L sám řekl! Nechal by L kamaráda zemřít? Díval by se na Lightovu smrt s potěšením, že dopadl Kiru?
Nezná odpověď na jedinou z otázek. L je natolik nevyzpytatelný, že nemá cenu nad otázkami polemizovat, i kdyby se jej Light zeptal, stejně by mu L pravděpodobně neřekl pravdu. A nejspíš Light neuhodne ani pravděpodobnou pravdu.
Zatřepe hlavou, nemělo by mu na L záležet. Tak proč…?

Na tom nezáleží. Ať klidně zemře. Musí se pomstít. Za Ryuzakiho - nemůže to tak nechat. Zavře dveře jeho ložnice. Nemůže to takhle nechat. L na chvíli počká. Light ví, že L není idiot a že jím situace, která dnes nastala a okolnosti, které se k té situaci přidaly, nijak neotřásla, a pokud ano, pak nijak závratně. L, kterého Light zná, se z toho otřepe a za pár dní bude všechno tak jako před tím. Zase bude dělat jedno jediné: pátrat po Kirovi. Vyběhne schody do svého pokoje, sedne ke stolu, vytáhne útržek papíru, který nosí stále při sobě. Zapne notebook a otevře stránky svého mailu. Napíše jména všech čtyř najednou a pod ně jedinou příčinu smrti.

Papír zmuchlá a zastrčí do kapsy svých kalhot. Teď je na řadě L. Vstane, seběhne schody, projde chodbou a vstoupí do místnosti Ryuzakiho, který leží na posteli, stále stejně, bez pohnutí již několik hodin.
Posadí se k němu na postel, vážně by tu neměl být. Pohladí ho po tváři - spí? - neměl by ho budit. Měl by odejít. Vrátit se dolů a dál úspěšně předstírat činnost. Jakoukoli, třeba jen hrát solitaire, to je jedno, ale vypadnout odtud. Poupraví mu přikrývku a ještě jednou ho pohladí po tváři - měl by něco sníst, ačkoli jej bude muset Light probudit. A sladké mu udělá dobře.
"Ryuzaki," zašeptá.
Vzhledem k tomu, že se jej snaží probudit, si ono šeptání vlastnímu účelu vlastně odporuje, že?
"Ryuzaki," hlasitost šeptání má sestupnou tendenci - zcela paradoxně, se však L zprudka zamrká a ihned - snad podvědomě? se přikrčí. Očekával něco jiného, než jen Lightem donesenou svačinku? A pokud očekával - pak co? Nátlak? Bolest? Stesk? Vzpomínky? …emoce… Vážně by bez nich byl svět naprosto dokonalý.

Za to ale naprosto nudný, Lighte.

"L-Lighte,"
"Omlouvám se, že jsem tě vzbudil, Ryuzaki," nevzdá Light svůj šepot.
Proč šeptá?
"Měl by ses najíst." poukáže na dortík, co drží na talířku v ruce.
L se pohne na posteli, chvíli se zdá, že se chce posadit, ale jen na okamžik, pak zase znehybní ve své ležící skrčené poloze. Light na něj chvíli upřeně hledí - jak jej mohli takhle zlomit?! Co z toho mají, že ublížili jinému člověku? Potěšení? Mohou se předvádět před partou jiných kluků? Být za frajírky? Co mají z toho, že zlomili už tak křehkou osobnost, jakou je L? Proč?! Co je k tomu vedlo?! A proč se L nebránil? Nechtěl? Nemohl? Nesměl? Ublížili mu… jen pro nic za nic? Nebo je provokoval?
Light se obává, že ani na tyto otázky nikdy nedostane odpověď. Ale na rozdíl od těch ostatních, na tyhle by se i docela rád zeptal. Jen ne teď. Možná… později. Ačkoli je mu jasné, že se nikdy nezeptá. Leda by o tom začal sám L. Ale Light je toho názoru, že L nebude nikdy mluvit o ničem ze své přítomnosti, budoucnosti, či snad dokonce minulosti.
L ublíženě zamrká a Light si uvědomí, že na něj zcela bezostyšně už několik vteřin hledí. Skloní pohled k zákusku, zdá se, že L si sednout nemůže, nezbývá mu nic jiného, než …
Nabere na lžičku kousek dortu: "Otevři pusu." usměje se.
L je natolik zaskočen, že jej ani nenapadne odporovat, jen udělá, co mu Light říká.

Do místnosti vletí jako velká voda Matsuda: "Právě nám nahlásili, že ti čtyři byli nalezeni mrtví! Předávkovali se heroinem!"

Proč existují emoce? Všechno jen ztěžují.

Matsuda zmizí stejně rychle, jako se objevil. V místnosti zavládne stejné ticho, jaké bylo to před tím. Matsuda jako by neexistoval. L poklidně přijímá večeři z rukou Jidáše, jenž sám sebe prohlašuje na učedníka.

Light opatrně a pomalu krmí toho, jenž jej nazval svým nejlepším přítelem. Fascinující pohled pro třetí stranu. Oba mají ve tváři své emoce naprosto čitelně vepsané - ani jeden nedá najevo, že ve druhém čte jako v otevření knize. Přesto jim uniká to podstatné.

Light prozatím ještě nepochopil, že sekera sousloví "nejlepší přítel" je dvojsečná. Pakliže za přítele považuje Ryuzaki Lighta, pak i Light má nejlepšího přítele v Ryuzakim.

Ryuzaki do nynějška nepochopil, že jsou na světě i jiné věci, než hádanky a nepřekonatelná inteligence.

V místnosti panuje naprosté ticho. Lighta to až znervózňuje. Proč nemluví? Proč nic neříká? Měl by jej nařknout, že je Kira! Měl by ho zatknout, měl by nahlásit poplach, měl by ho vlastnoručně zabít, nebo udělat cokoli, naprosto COKOLI! Tak co se děje, L? Neříkej, že tvé geniální uvažování narušil ten dnešní incident! L, řekni něco! Obviň Lighta, je přece Kira! Tak L! L!!!


"Já jsem Kira."


S Ryuzakim toto tiché zašeptání ani nehne. Pomalu a soustředěně dožvýká sousto a až potom stejně rázně jako Light oznámí:


"To já přece vím."



Lighta ani nenapadne nyní utíkat. Nebo se bránit. Nebo použít Death note a zapsat tam jména všech na ústředí, vzít rukojmí a vyžádat si pravé jméno L.
Ne.
On L nechce zabít.
Vlastně to ani nikdy nechtěl.
Proč? Co by z toho měl? Nic. Svět by nebyl zajímavý bez emocí. Nestál by za ovládnutí.
Nabere lžičkou poslední sousto a opatrně je vlaží do Ryuzakiho úst.

L ani nenapadne odmítnout. Proč taky? Light je jeho jediný přítel. On jediný jej pomstil. Skutečně pomstil na těch čtyřech barbarech, kteří jen před pár hodinami znásilnili a brutálně zbili. Riskoval prozrazení, riskoval svůj život, jen aby pomstil svého nejlepšího přítele.

Co vlastně vede L k tomu, aby pronásledoval Kiru? Co Kira dělá tak špatného?
Rozumí Kirově myšlence. A čím déle vede vyšetřování, tím lépe jí rozumí a tím více ji propadá rovněž. Co je lepšího než život a bytí bez zločinců? Co je lepšího než život po boku nejlepšího přítel? Proč nemohou být Kirové společně? I pak bude svět podléhat spravedlnosti - za provinění bude následovat trest. Totéž dělá i L! O co je humánnější metoda L, který zločince předá jurisdikci, a ta rozhodně o popravě? V čem je tedy rozdíl! Tak v čem?!

L sáhne po telefonu a svým typicky ospalým hlasem do sluchátka oznámí: "Případ Kira skončil."

Light přikývne a usměje se. To je to jediné, co pro svého přítele mohl udělat. Pokud ho teď mají zatknout, pokud má teď zemřít, nebude proti. Vlastně mu na jeho životě ani moc nezáleží. L je v pořádku, zdá se, a to je hlavní.

"Vzdávám to. Není možné Kiru dopadnout."

Jsou věci, které si nevyberete. Které se prostě stanou. Light ani nestačil pobrat, co se stalo, co to L vlastně interpolu oznámil a už do pokoje přiběhl celý vyšetřovací tým v čele s Yagamim.

"To je první případ, který jsem nevyřešil. Omlouvám se."

Všichni to dávali za vinu té partičce kluků, která L znásilnila. Jen on sám a Light znali pravdu. Ukončili vyšetřování, které bylo zbytečné už od počátku. L věděl, že až Kiru najde, nikdy jej nepředá Interpolu a smrti. Věděl, že z něj udělá svého pobočníka, učně, kolegu, přítele,… Kira má velice cenný mozek na to, aby mu byl vystřelen z hlavy bez dalšího užitku. Věděl, že to neskončí Kirovou smrtí. Že riskoval svou vlastní? To mu nikdy nepřišlo jako důležité. Poprvé v životě měl přítele.

"Neomlouvejte se, L." zavrtí hlavou Yagami. "Je to zklamání nás všech, ne jen vás."

"A také chci, abyste věděl, že Light si vedl ve vyšetřování výborně. Vezmu ho s sebou do New Yorku, kde se mu dostane vzdělání od těch, kteří učili i mě."

Nejspíš je to poprvé, kdy se Light ztratil v hovoru. On jej neudá? Nenechá jej zabít? Ale…

"Ale to nejde." ozve se Yagami. "Co jeho rodina? A jeho škola tady? A-"

"Neříkám, že už jej nikdy neuvidíte," zavrtí hlavou L. "Ale je spousta případů, které nemají s Kirou nic společného… a já sám je nevyřeším. Tedy, Lighte, byl bys ochoten nechat všechno tady a… odjet se mnou?"
Light, zcela ohromen tímto vývojem situace, jen pomalu přikývne.
Stále ještě přesně nechápe, co se to děje, nebo z jakého popudu L jedná, o co mu jde, nebo proč dělá to, co dělá, nerozumí vůbec ničemu. On jej nepředá Interpolu…? Neřekne všem: To je Kira, chyťte ho!
A ještě navíc mu nabízí místo po svém boku vyšetřovatele? Sakra, existuje snad něco, co Light nepochytil? Nějaká smyčka…?

"…Vyšetřování končí, nyní se můžete všichni vrátit ke své práci a k rodinám. Bylo mi potěšením s vámi pracovat.."

"Dobrá," kývne Yagami. "Lighte, gratuluji. Dostal ses na nejvyšší možnou úroveň. Doufám, že tam nalezneš štěstí a že nezapomeneš na svou rodinu."
"Neboj se, táto. Jak řekl Ryuzaki, nevidíme se naposledy. Vyřiď můj pozdrav mámě a sestře."
"Kromě toho, pane Yagami, tato informace je přísně tajná. Nejlepší bude, když doma řeknete pravdu a všem ostatním řeknete, že Light studuje v zahraničí. O mně ani slovo." L náhle mluví úplně stejně, jako vždycky.
Že by všechno tohle jen… hrál? Vždyť všechno co říká, je jen… lež. Lže i nyní? A je jedno o čem. Buďto předstírá něco před Lightem a nebo před Yagamim a vyšetřovacím týmem. Možná dokonce před oběma…? Těžko říct. Třeba mu to L prozradí. A třeba je jen tohle hra. Možná jen L nechce ublížit Yagamimu a jeho rodině, utají před nimi vraždu jeho syna, Kiry. Ano, to je docela dobrá alternativa. Jistě, takhle to bude. Light si ušetří ponížení před rodinou a známými. Možná že jej má L natolik rád, že nikomu neprozradí, že je Kira a v klidu a v samotě jej někde zastřelí. Jistě, to je velmi pravděpodobné. A také velmi ohleduplné. Light by byl za tuhle možnost velmi vděčný. A od L by to bylo velice galantní.
"Nyní opusťte tuto budovu. Za několik minut bude zničena. My odlétáme okamžitě." zadá L instrukce a vstane z postele. "Jdeme, Lighte?"
"A-ano, jistě," odpoví Light.
Ani jej nenapadne protestovat. Nebo se vzpírat. Nebo utíkat. Zvláštní. Už mu na ničem nezáleží. Nejspíš jeho mysl prochází tak velkým šokem, že není schopna vymyslet jakýkoli plán. Náhradní, záchranný, nový, žádný.
Zvedne se a následuje L.
"Nashledanou, Lighte. Sbohem, L!" loučí se tým.
"Byla pocta s vámi pracovat, L." kývne hlavou Yagami.
"Pro mě též," odpoví L. "Sbohem."
"Nashledanou, tati. Jistě se vám brzy ozvu!" rozloučí se i Light.
Ale dobře ví, že už rodinu nikdy neuvidí. Ne že by mu to bylo jedno, to ani ne. Spíš jde o to, že… mu mnohem víc záleží na L. Nedokáže říct proč vlastně. Možná proto, že je schopen ho pochopit. Možná proto, že L vskutku JE jeho nejlepší, leč nejspíš jediný přítel. A taky jediný, s kým má snad možná něco… společného.

"Watari, budeš řídit?" zeptá se L, když spolu s Lightem opustí pokoj.
"Kam máte namířeno, pane?"
"Do New Yorku, samozřejmě." odpoví L.
Light ani nedutá. Co má v plánu…? Co chystá? O co mu jde?
"Naše ústředí je bezpečné. Můžeme se vrátit tam." přemítá Ryuzaki jen tak pro sebe.
"Opravdu nemám zařídit něco nového?" ujišťuje se Watari a přikládá mobil k uchu.
Light se odhodlá na L promluvit: "Co máš v plánu, Ryuuzaki?"
"Lawliet." odpoví scestně L a Light se musí na vteřinku zamyslet, co to zase plácá, načež mu dojde - právě mu prozradil své pravé jméno.
Ale proč?! Vždyť mu před chvílí řekl, že je Kira! Neměl by… teď jednat úplně jinak…?
"Jediný důvod, proč jsem tenhle případ vzal, Lighte, je ten, že jsem chtěl, aby se ke mně Kira připojil. Od začátku jsem tušil, že to jsi ty. Odpovídalo to tvé genialitě. Tvému přesvědčení. Tvým názorům. Tvé znuděnosti. Jsi jediný, koho jsem kdy poznal, kdo by mě mohl doplňovat. Ne nahradit. Pomoci mi. V jiných případech, mnohem důležitějších. Tak co na to říkáš, Kiro," otočí se na Lighta zpříma a pohlédne mu do očí. "staneš se mým kolegou?"




(Húúú, no, nebylo to sladké?)
 


Komentáře

1 kitty | 20. července 2011 v 17:21 | Reagovat

:-D  jo tak tohle bylo krásný :-)

2 kana~♥~ | Web | 20. července 2011 v 17:46 | Reagovat

řekni jo řekni joooooo!!!!!!
to bylo naprosto úžasnéééééé,  tak slaďoučké a ty jejich myšlnekové pochody, zvláště Lighta, no prostě bomba =D

3 Lulí (Luella-chan) | Web | 20. července 2011 v 19:53 | Reagovat

Muhííí...Jo!!!!Tak tohle se mi TOTLNĚ líbilo!!!...Jo!!!!Hlavně to,jak byl Light vyjukanej....Muhííí....Já tak miluju L....ale totálně ho miluju!!!!!!!....Muíí ale takhle to skončit?.....Jako....já tam chci minimálně pusu!!!...*bulí*....muíííííí.....yay....tobylo tak...dokonalé... a ANO.....bylo to SLADKÉ....úplně nádherně SLADKÉ!!!!!!!!!!!!!!....

Onee-chan já tě miluju!...Jááájjj....takové povídky...to dokážeš jedině ty!...fakt!...tobě by měli postavit sochu!!!!.....a pod ní nápis: Nejzvrácenější Yaoistka světa!!!!! + k tomu asi ještě 20 přídavných jmen,které tě vystihujou XD

Jó!!!...Kayleigh je nejlepší!!!!!!Totálně nejlepší!!!!

4 Yuuko | 20. července 2011 v 20:53 | Reagovat

Jóó! bylo to sladký! Sakra jo! bylo to tak sladký až mě z toho rozbolely zuby! XD Keigh ty sakra válíš! Tohle je tak hrozně...hmm..roztomilý...jo Yuuko ráda tyhle psychologický povídky, teda do tý míry dokud je chápe, ale úplně nejvíc je žere od Keigh...

[3]: Hej s tou sochou úplně souhlasím..sakra ty máš nápady! :-D

..hele jestli takhle budeš pokračovat tak snad přijedu do Ovy a osobně ti předám pozlacenou sošku, ale prd pozlacenou, zlatou! Stoupnu si tam někde na náměstí s velkým nápisem "Keigh jestli to vidíš okamžitě ke mně!"  ...hej nevšímej si toho mě totálně hrabe... :-D  :-D

5 Kiruška | Web | 20. července 2011 v 23:33 | Reagovat

Jůůůůůůů....to bylo taaaak sladké....tááák moc ňuníííískaté....to bylo úžasné....asi se dojetím rozbrečím...dobře to asi ne....ale to bylo nádherné....jak krásné....to bylo fakt nádherný

Áááá já fakt už nemám slov...tahle povídka mě dneska dojala ze všech nejvíc...to bylo úžasné

L x Light....nejlepší pár na planetě...oni jsou tak kawaikozní =DD zbožňuju je =DD

6 Ilay^^ | Web | 21. července 2011 v 9:27 | Reagovat

bože muuuuj...xD *upadla do mdlob*...xD tak tohle bylo vážně něco, naprostá dokonalost, něco takového jsem už dlouho nečetla úplně owww, jakože Ryuuzaki chápe Lighta, tak to bylo brutální skvělý hehee...xd:D
Navíc to jak ho Light pomstl, ak to bylo opravdu sladkéé...xd:D prostě úžasně, tenhle pár, to mě vždycky dostává :D:D:D

7 Naruto nee-chan | Web | 21. července 2011 v 9:38 | Reagovat

Nishishishishi, to bylo dokonalé!!! Udělej pokráčko...a ať řekne jo! Ať řekne jo! Ať řekne jo!:D A opravdu to bylo sladké...Naruto nee-chan miluje sladké...stejně jako L:D Nyaaaa!
A jinak, máš u mně Gaaru:-D

8 Natsu~chan | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 11:56 | Reagovat

Tak tahle byla ještě lepší než ta předešlá... Aspoň teda podle mě.

Moc, moc, moc, moc pěkný! :)

9 Gabcins | 7. března 2015 v 22:45 | Reagovat

Krasne ,sladke, dokonale ,prečo tak neskočilo aj anime a film.
nenapíšeš aj pokračko :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama