Epizoda 21.: Spinkej, Fi

12. srpna 2011 v 15:00 | Keigh |  Život ve Scuderia Ferrari
Úterý 3.18 mč, V. I. P. - Club Nymburk, Německo







"Sakra," zakleje.
"Co je?" rozhlídnu se, trochu se mi dělají mžitky před očima, možná bychom měli přestat tolik pít. A nebo bychom měli začít pít víc. Jo, možné je oboje.
"Ta sklenička mi utíká…!" snaží se nalít si dalšího panáka vodky, ale ne a ne se trefit do té zatracené sklínky.
"No tak, makej! Rychle nalívej, než ti uteče z baru!" popoháním ho naoko vážně.
"Ona mi -… hm… hm… ona mi může uté-éct z baru?" diví se Fi upřímně dětsky.
Zvláštní, vypili jsme toho oba stejně. Já jsem jen normálně opilý, ale Felipe je totálně na sračky, teda, jako, totálně. "No jasně!" podporuju ho a snažím se mu nesmát. "Dívej, už utíká…! Vidíš? Jí rostou nožičky!"
"No to ví - škyt - víš, že jo," skloní se ke skleničce a pevně ji uchopí do ruky: "Nikam neutečeš, tady budeš!"
Složím hlavu na bar, ten kluk je šílený, fakt že jo!
"Ki…mi? Ty spinkáš?"jeho hlas o oktávu stoupl. Ten kluk je na hadry.
"Ne, čekám, než naliješ tu vodku," zabublám.
"Když to - škyt - nejde!" zamračí se na skleničku.
"Ukaž," vezmu mu ji něžně z ruky a naliju ji do plna, stejně tak i tu druhou. "Poslední," ujistím ho.
"Pak… - škyt- … pak jdeme spinkat?"
"Přesně," přikývnu.
"Néééé!" zamračí se na mě a já mám pocit, že hlídám batole, co nechce jít po večerníčku spát.
"Fi, je dávno po večerníčku…" podívám se na hodinky. "No, pokud si pohneme, stihnem raníček."
"Tak… jo," svolí a naráz do sebe tu vodku vyklopí, dokonce už ji ani ničím nezapíjí. Sakra, to bude ale kocovina!
"Fajn," napodobím ho a vstanu, pak kývnu na barmanku, co celý večer balila Felipeho, a podám jí kreditku, počkám, než mi ji zase vrátí a pak se otočím k Felipemu, který… leží hlavou opřený na baru a pravidelně dýchá. Usnul. Můj bože.
Protočím oči: "Hej, Felipe!"
Nic. Ticho a tma. Povzdechnu si. Vytáhnu mobil a zavolám nám taxi, se spícím Felipem to bude asi zábavná cesta… No co, podepřu ho a napůl táhnu, napůl nesu k zadním dveřím, Ksakru, Felipe, jsi docela těžký! Prober se! Sakra, tohle mi byl čert dlužen, fakt! Uf, jo, zvládl jsem to, jsem venku. Opřu Felipeho o stěnu klubu, uh, cítím, jak pomalu střízlivím.Zhluboka se nadechnu nočního vzduchu velkoměsta, Německo je zvláštní země…
"Kimi," zamumlá, asi ze spaní, nemyslím si, že je vzhůru - ale on je tak zatraceně roztomilý! Sakra! Ten jeho uvolněný výraz a pootevřená ústa a dlouhé řasy, nádherné rysy…! Doprdele! Doprdele!! Proč já se musím ZABOUCHNOUT zrovna do KLUKA a NAVÍC do svého stájového HETERO kolegy?! Jsem já obec NORMÁLNÍ?!
"Copak," zašeptám rozněžněle. Mimoděk se rozhlédnu, jestli tu nikde nikdo není. Ne, stojíme mezi třemi stěnami a před námi je nějaké roští a zídka, musíme to pak obejít docela oklikou, abychom se dostali k cestě, kde nás bude čekat taxi. Odtud bych ho viděl, zatím se nedostavil. Vezmu odtud Felipeho, až taxi přijede. Tam bych ho neměl o co opřít. Říkal tak patnáct minut. Budiž.
"Je mi…" sakra, snad mu není špatně! "…zima."
Uf, jo, tak to jo, no jasně, ono na tohle ranní chladné počasí, ačkoli je léto, není nejlepší jen košile a džíny, že… svléknu i svou mikinu a čeká mě bojový úkol - nacpat do ní Felipeho. Super. Odtáhnu ho od té stěny, opřu ho o sebe, strčím mu packy do rukávů a přetáhnu mu ji přes hlavu. Je mu velká, končí mu až někde pod zadečkem, využiju jeho opileckého stavu a položím ruce okolo jeho těla. Přece ho jenom podpírám, aby nespadl na zem, že…? Sleduju jeho uvolněný výraz, když dlaně pokládám na jeho dokonale dokonalý zadeček - aw! - s účelem narovnat lem mikiny, kdyby náhodou vnímal, ale zdá že, že je úplně mimo, takže ho zase opřu o stěnu. Tím líp, aspoň si ho můžu nerušeně prohlížet… nádherný obličejík… nosánek… úch, proč sakra nemůžeš být můj, Felipe? A proč sakra CHCI abys byl můj!?! Kimi, jsi ty vůbec normální?! Tywe, dělej se sebou něco, bo je zoubková víla zbije Dr. Zlounem! Hej, sakra, chvíle mé nepozornosti a málem skončil na zemi, ale na poslední chvíli ho chytám, dobrý, v pohodě, akorát… uhn, ho raději opřu o sebe, je to přece jenom jistější, že? Přece ho nenechám znova spadnout, samozřejmě s tím nemá nic společného to, že se ho chci dotýkat, neee, vůbec ne! Já ho přece za zadeček držím jen proto, aby nespadl a neublížil si… super, Kimi, jsi neporazitelný pokrytec, jo. Hlavně že si všechno umíš zdůvodnit, jo. Zavrtím nad sebou hlavou, tohle nemá cenu, fakt,jsem totálně a beznadějně ztracený. Znova se podívám na hodinky - kruci, kde to taxi je? Teda, vlastně, nejezdi, nejezdi! Já takhle chci s Fim zůstat co nejdýl! Jenom takhle stát a prohlížet si ho a držet ho za ten nejvíc sexy zadek pod sluncem … a… a… a sakra. Co ho takhle zkusit políbit…? Jen trošku, úplně malinko…- DOPRDELE Kimi RAIKKONNENE!!! Ti jebe, nebo co? Může vás kdokoli vidět, může se probudit, můžou přiletět mimozemšťani, můžeš ho tu znásilnit…! Ale už ve chvíli, kdy mě napadne ho políbit je mi jasné, že to stejně udělám. Jak taky jinak, že? Jó, políbím ho. Jenom trošičku, maličko a vůbec… ne! Ne! Kimi, jdi do prdele s takovýma nápadama! Kua!!! Jo, políbím ho. Aspoň trošku. Takovou jenom pusinku. Jo, jasně, okej Kimi, to zvládneš, to zvládneš, pojď do toho! Sklonit hlavu, naklonit ji na stranu, … a dotknout se svými rty těch jeho. Projede mnou něco jako elektrický šok. Doprdele - projede mnou neuvěřitelné vzrušení, které začíná u rtů a končí… dopytle. Cítím, jak , že mám stále se zvětšující problém. Což je metafora vskutku dvojznačná! Oddálím od něj hlavu a přistiženě se rozhlídnu kolem - všude ticho a klid. Dobrý. Uf, ještě že tak. Zkusím to znova,…? Jo, jasně že zkusím! Ještě jednou se kloním, dotknu se jeho rtů svými, vezmu jeho tvář do dlaně, druhou rukou ho stále pevně držím přitisknutého na své hrudi a - slyším přijíždět auto, rychle cuknu, moje srdce snad vyskočí z hrudi, cítím, jak mi červenají tváře, rychle dělám jakoby nic, přehodím si Felipeho ruku okolo ramen, podepřu ho v pase a dám se do kroku, hlavně nenápadně, samozřejmě! Napůl ho dotáhnu a napůl dostrkám k autu, jehož řidič mi přispěchá na pomoc, možná nás poznal, možná jen pochopil, že vláčet tolik kilo s sebou asi není úplně košer možná je jenom zvědavý, nevím, ale upřímně doufám, že moje zběsilé dýchání a neuvěřitelně zrychlený tep přičte námaze a nenapadne ho, že bych se třeba mohl cítit přistiženě. Doprdele. To bylo o fous. Společnými silami nacpeme Felipeho na zadní sedadlo, já se nasoukám vedle něj a připnu nám oběma pás a nadiktuju řidiči adresu - není to daleko, ale zhebnul bych, kdybych tam měl Felipeho dotáhnout sám. A nebo bych ho zatáhnul někam do nějakého křaku a tam bych ho znásilnil. Jo, to by bylo asi mnohem pravděpodobnější. Otočím k němu hlavu a zadívám se na něj, je tak krásný…! A ten polibek před chvílí, sakra! Cítím po těle ještě teď slastné vlny mrazení, cítím až zvířecí touhu a jsem sám překvapen, že se udržím a nevrhnu se na něj! Chci ho políbit znovu, zatraceně chci! Ale nemůžu, ten blbý taxikář furt čumí do zpětného zrcátka, šmírák zasraný, takže přestanu Felipeho hltat pohledem a raději hledím z okýnka, celkem hezké město. Architektura… a tak… kolem projede občas auto, sem tam partička přiopilých puberťáků co považujou za super nápad toulat se celou noc po venku a opíjet je levným alkoholem a pořvávat na sebe uprostřed náměstí okolo čtvrté ráno… sem tam vidím obyčejného člověka, co venčí psa nebo se vrací z práce, nebo do ní naopak jede… na chodníku pod lampou sedí kočka a čistí si kožíšek… a doprdele, já snad sentimentálním, nebo co!! Kurva, Kimi, vzpamatuj se a přestaň tady osočovat šestnáctky a rozplývat se nad kočičkama, sakra, to, že žereš Felipeho neznamená, že jsi nějaká zasraná buzna!
"Jsme tady," oznámí taxikář, když zastaví před naším hotelem.
Odkurtuju Felipeho i sebe, za taxikářovy pomoci ho vytáhnu ven z auta, vyštrachám z kapsy několik eur, ani je nepočítám, vždyť je to jedno, hrabu se s ním do schodů. Ještě že jich je jenom pět, by mě zabilo, kdyby jich bylo víc. Odolám touze si felipeho nadhodit na záda, něco mi říká, že by to jeho žaludek nemusel nemuselo dvakrát potěšit, a tak jsem fakt vděčný, když se otevřou dveře a jeden mladý pikolík mi přiběhne na pomoc, asi pochopil vážnost a důležitost a naprostou zoufalost mé situace, takže ho dotáhnem až do výtahu, i mladému pikolíkovi srdečně poděkuju a do ruky mu strčím nějakou papírovku, asi byla docela vysoká, páč se chlapci rozzáří oči a s vypísknutím mi poděkuje, pak se za námi zavřou dveře výtahu. Odložím ho na sedátko a postavím se na druhou stranu, dělám, že koukám do prázdna, a přitom ho nenápadně v zrcadle kontroluju, haha, nejsem debil, abych se na něj nalepil tady, všecky výtahy mají bezpečnostní kamery - chytrý Kimi! Měl bys zatraceně dostat medaili, jo! Nějak moc se na něj zakoukám, hlavně nemůžu odtrhnout myšlenky a pohled od jeho rtů. Chutnaly tak zatraceně sladce! Sakra! Asi spolu budeme muset pít častěji, pokud takhle dopadnou všechny naše akce, možná se tak za tisíc let dostanu polibku za střízliva. Kimi, sakra, přestaň plácat blbosti! Přestaň tady takhle blbě básnit, stejně je to beznadějné! Doprdele, ta krabice jede snad hodinu!Mě šlehne, fakt! Tady dostanu nějaký záchvat nebo něco, jsem mu tak blízko a nemůžu se na něj podívat! Doprdele! Ha, konečně se ta kraksna zastavila, opatrně felipeho zvednu a vynesu a vytáhnu ho do chodby… - sakra, kde mám kartu od pokoje…? Hm… hm… pravá kapsa… levá kapsa… na zadku kapsa… druhá na zadku kapsa… uhn… ho hic, já ji prostě nemám! A nebo kapsa v mikině…, Ah - ale kde mám - no jasně, Felipe, máš oblečenou mikinu, takže… kde je… uhn, kde je ta malá zatracená svinská - uh, není. Ani v mikině není. Sakra, takže… é…
"Ki…mi," zamumlá ten malý opilec.
No jo, Felipe! Haha,
"Fi, Felipe, vnímáš mě? Já tě teď trošku prošacuju, dobře?" zamumlám, ale pochybuju, že mě vnímá, takže na něj moc neberu ohledy a sáhnu do jeho kapes u kalhot, ty jsou prázdné, tak do zadních…? Ha! Mám ji! Škoda, že na ní není číslo, jenom kód… ale logicky, když já mám číslo 418, on ho musí mít… někde kousek ode mě, takže… že by hned vedle, Přede mnou ne, to bych věděl… ale když jsme se ubytovávali, tak já dostal tohle číslo a běžel jsem do pokoje, abych si dal dvacet - což se protáhlo na 6 hodin, ale to je detail, že? - tak on… on šel…. O jedny dveře dál! No jasně! Kimi ty jsi ale frajer!Zkusím to, projedu kartu čtečkou a - heuréka! Dveře se otevřely! Jsi génius, Kimi, jí to říkám furt! Vezmu ho do náruče a přenesu k posteli, třesou se mi ruce, když ho svlékám a pro jistotu nechám jen spodní prádlo a triko. Ale je to teda fuška, fakt, Fi se mnou vůbec nespolupracuje. Se na to vyseru. Totálně spí. A co já…? Bude hodně naštvaný, když tu zůstanu…?
"Kimi," zamumlá zase."
"Copak," zeptám se, ačkoli odpověď, natož smysluplnou nečekám. Ten kluk je totálně na sračky, jako, jestli zítra vstane tak, abychom byli v jednu odpoledne na poradě, měsíc si neostříhám vlasy, jo.
"Je mi… zima… Kimi," zamumlá zase, nevím, jestli spí, nebo je vzhůru, nehodlám nad tím přemýšlet. Svléknu se též jenom do spodního prádla a pořádně kolem něj pozastrkuju peřinu a přesunu se do koupelny, abych si opláchnul obličej ledovou vodou - vzpamatuj se, Kimi!
Zastavím vodu po více než deseti minutách, vrátím se za ním až si jsem stoprocentně jistý, že ho neznásilním. Ale jenom co ho uvidím, jak se choulí do klubíčka uprostřed postele, nabude mé vzrušení znova nejen na síle, ale i na viditelnosti. Já se na to můžu vysrat, fakt.
"Kimi," zamumlá zase. No tak teď abych se do té koupelny vrátil, fakt.
Zavrtím hlavou, zpražím svůj klím extra zlým pohledem a opatrně, abych ho nevzbudil, si přilehnu k němu, dost daleko na to, aby mě to mohlo lákat a zároveň tak blízko, že cítím tlukot jeho srdce i jeho teplý dech,.
"Jsem rád, že tu jsi," zamumlá Felipe, jsem si jistý, že spí.
"Spinkej, Fi," poradím mu zcela zbytečně, jeho spánkem jsem si doopravdy jistý. "Spinkej…. Než se stefano dozví, co jsme provedli a sežere nás zaživa…"
Tywe, ožrat se jak hovada, líbat se na veřejnosti a ztratit kartu k pokoj za jednu jedinou noci, to už je moc i na nás dva.
 


Komentáře

1 Yonade | Web | 12. srpna 2011 v 17:28 | Reagovat

On mu dal pusu! On mu dal PUSU!! :D Juhuuuuu :D Já se asi pominuuu :D :D Na tohle čekám od samýho začátku :D A že se to čekání vyplatilo :D Tvl...to není možnýý :D Mě snad jebne :D Asi si to přečtu ještě jednou :D :D Protože jinak to asi nerozdýchám :D

2 Lucinka Naomi Deidarinka-chan | 12. srpna 2011 v 18:38 | Reagovat

Souhlasím s Yonade! Taky na to čekám od začátku :D Sakra on mu dal PUSU!!!! JÓÓÓÓÓ!!! ♥♥♥ :D:D:D už se nemůžu dočkat dlašího dílu!!! ♥♥♥♥ :D

3 šali | 12. srpna 2011 v 19:13 | Reagovat

ty..ty..ty!!!! O_O :-X
on a ón ...jak...éé....coto?! :D ??? jééj...óu...
nááádheráá prostě...éh...PUSÁÁÁ...
(kuá vidíš co snáma děla-JEN KDYŽ SI DAJÍ PUSU?! co budem dělat až na to skočíjou!! masochistko!)
...jako on mu UŽ šahal na zadek dal mu hubana..nó začíná se to velmi vášnivě rozjíždět :D
...jinak jako Stefankovi vůbec nezávidím-tolik starostí s něma :D mě by už z nich jeblo :D
...ty vole kdyby je zrovna sledoval nějakej oplzlej paparací a vyfotil je :D...POPRÁÁSK... :D
ok...no...jasně...takžé...TĚŠÍM SE NA DALŠÍ!! :-D

4 Yuuko | 12. srpna 2011 v 21:15 | Reagovat

Sakra asi z toho vykrvácím!!! *pokouší se řvát a rukou se snaží zastavit krvácení z nosu* Ty mě jednou zabiješ!! :-D  :-D  :-D A jak to vypadá tak Kimi to nemá moc daleko do cvokhauzu xD

5 keishatko | Web | 13. srpna 2011 v 8:26 | Reagovat

No konečne..Kimi je tak zlatučky...ako sa snaží odôvodniť svoje činy : )

6 kana | Web | 13. srpna 2011 v 11:21 | Reagovat

kde že konč to jeho vzrušení, které začíná u rtů? :-D  :-D  :-D  :-D
tywe, jako..fakt mazec, válíš kotě XD
naprosto bo,bastický, tak, co vymyslíš příště, hmmm :-D

7 Karin | 6. září 2014 v 0:53 | Reagovat

To bylo krásny jak si všechno oduvodňoval. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama