Protože... čivavy, pizza a vlaštovky

15. srpna 2011 v 21:02 | Společnost Dr. Zlouna a Nepřátel s r.ž. (s ručením žádným)


Oh, doprdele.

Děti, TENTO článek vůbec nečtěte. Jako, tady tyto hovna, co budu psát, no, to asi nepochopíte, anebo usoudítě, že mi totálně pojebalo a přestanete číst moje články úplně, jako, i ty normální, yaoistické.

Článek 18+!






Inu, možná už od mých milovaných sestřiček a mamči (É, Naru, zatracená Lulálie, co si změnila blog, takže mi akorát přidává práci, a Keishatko + její kámoška, ta byla dobře šílená.) víte, že jsme se ve středu setkaly. Všechny. Ve zdraví. - ...Teda, proavda, ty číšnice a ten pomalý týpek co nás obsluhoval a koukal na nás jako Sefíněk na Jenovu z nás měli dost. Ale jako, mega dost. Ale nejspíš bych měla začít hezky po pořádku, že?

Inu dobrá. É, vážně jste si jistí, že to chcete číst? Ano...? No dobře, dobře, schovejte ty kameny, já jenom, jeslti jste vážně psychicky připravení. Tak fajn. No jo, vážně fajn, ale už se tak blbě netvařte, bo se nikam nedostanem. Tako jo, většinu lidí jsem odradila, teď jenom uspokojit ty, kteří už mě znají osobně a vím, že tohle si nenechají ujít. Je to jako repríza, nebo tak.

...Fajn, Keigh přestane vykecávat. Mohla by, že? Kecy prdy beďary, haha.


A tedy, ve středu jsem šla spát asi v šest ráno, abych se v půl jedné konečně mohla setkat s Lulinou na zastávce. Hej, zlato, já vím, že máš jméno, ale Lulálie zná líp než cokoli jiného, ode mě se nedočkáš ničeho jiného než oslovení Lulo, Luli, Lulálie nebo Lulino, když mě sereš xD Smůla, haha. Jako, já jsem se nastrojila jak na pochod 1. máje, akorát jsem si nestihla dát do hlavy hůlky (jako ty, co se s nima robí ten účes, chápeme?), tak jsem se musela uchýlit k mnohem drastičtějším metodám, která trvala asi deset vteřin: udělat drdol. Ale co bylo ještě zajímavější, musela jsem se nalíčit - rozumíte, ne? Takové to, co děláte, když už si říkáte, že s tímto xichtem vyděsíte i Oroxichta. No, tak to přesně byl můj případ, protože už v úterý jsem chlastala jak duha. Hehe, úroč se vlastně říká pít jako duha...? No nic, prostě jsme se slezli s jednou holčinou, co bude kupovat ateliér. Vtipné, prý, jdem na kafe: jedno víno, druhé, páté, sedmé, pak dorazili mí kámoši, a to byl konec, no, a potom jsem došla dom, mírně ovíněná a uklidňovala ty sudičky, že se fak tsejdem a že jsem si to FAKT nerozmyslela (když už jsem to vymyyslela a zorganizovala, proč bych měla nepřijít, že?) a že FAKT přijdeme a také kecy, páč mamča a Domča měly dorazit na hlavák a tam se k nám měla připojit i Naru. No a tak jsem před půl jednou s Luli konečně sešly na zastávce a hej, od první minuty jsme kecaly také hovna, že ta zasloužilá dobrá žena, co se narodila jistě v hlubokém komunismu takových 50. let si i toho jezevčíka přitáhla blíž, aby od nás náhodou něco nechytil - třeba debilitu! (Bez šance.) Už v tramvaji to byly dobré rozhovory, bylo super, že jsme spolu hned mluvily jakobychom se znaly už miliony let (ještě jako bakterie, to je jasné), což bylo super, bála jsem se, že bude nervozní a že budem akorát mlčet a nebo že mě akorát nechá blbě žvatlat. Ale ne, překřikovaly jsme jedna druhou a chlamaly jsme se jak blbé (proč jak?! My JSME blbé!), docela v pořádku jsme dorazili na nádraží, prý:
Keigh: "Kde je to nádraží?"
Lula: "Já nevím, ta moje skleróza...ale zdá se mi to tu jakési podivně povjedomé..."
v té chvíli se před námi vynoří nápis HLAVNÍ NÁDRAŽÍ OSTRAVA, a Luli: "Tady někde by to myslím mělo... anebo ne...? Já nevím,"
Keigh protočila oči a ukázala na nadpis: "Žeby tam...?"
Luli: "Nevím. Mám sklerózu."


...No rozhovory za všecky prachy, no. A to byla teprve jedna hodina odpoledne! Čemuž jsem nevěřila ani já, tak tomu, že se sejdem v pořádku fakt všecky, přijely jsme na nádraží a za chvilku už na nás mávala Naru. (Hej, ta holka má fakt styl!) akorát jsme stihli poměřit, kdo je největší postrach ze všech (moje matka. a pak já. a pak yaoistický útok na Ovu.), a vlak z Bratislavy neměl ani deset minut zpoždění, takže parádní - všecky jsme se přivítaly, představily a nějak se dostaly do hotelu v Hrabůvce, no srandy kopec, aneb - volala mi matka a věděla o tom celá Ova. Zase. Ti lidi v tramvaji asi mysleli, že jsme výlet postižených magorů. Jako, matka mi zavolala, já to zvedla a řekla jsem jí

"Unesli mě nějací úchylové do lesa, zavolám ti, až s nimi skončím, nebo v mezikolech."

... No, jako, co j na tom tak vtipného...? Mě to ani nepřijde. A po této větě jsem jí to položila, pak volala ještě několikrát, páč jsem ji navigovala z Ovy do rodné vesnice, páč ta cesta, kterou ona obvykle jezdí, byla rozkopaná. No a já jako,

Keigh: "...Ano, já vím, kudy, ale na jaké jsi ulici?"
Matka: "No v Klimkovicích (vesnice)."

Ale v pohodě, v pohodě, mělo být ještě hůř.

Keigh: "No ano, a potom se drž po hlavní, rovně,"
Matka: "A kam? Doleva, doprava?"
Keigh: "Mami, rovně znamená rovně, ani doleva, ani doprava, ale přesně uprostřed, mezi těma stranama."

...No prostě, srandy kopec. Sotva jsme pomohly dotáhnout tašky do hotelu, Domča a mamča se převlíkly, vytahovaly z tašek šatičky a botičky an podpatku a já jsme se akorát smála - zrovna začalo pršet.

Ale vážně, měla jsem strach, že když se uvidíme naživo, nebudeme si mít o čem povídat, že se budem stydět nebo něco takového, ale příjemně mě holky překvapily. Už cestou do pizzerky na oběd jsme probraly všecko, porovnaly Bratislavu s Ostravou (Prý Ova vede o milion bodů. V Bratislavě jsem sice nikdy nebyla, ale i tak si myslínm, že je Ova lepší, než všecky města! - kromě Barcelony a Tokia.) A tak jsme probíraly život a yaoi a chlapy a naše osudy a pak jsme jedly pizzu (ačkoli nám ze tří, co jsme si objednaly, donesli dvě špatné, ale nakonec se nám to docela vydařilo, řekla bych.
Ano, teď následuje příhoda s čivavou. Luliinou čivavou. Jako, ne její, ona tu veverku měla jenom hlídat, ale vám řeknu, to je pěkně kurevské zvíře, fakt. My jsme se kvůloi ní vraceli k Luli domů, aby se venku to zatracené morče vysralo, a ten blonďatý králík sral akorát na nás a ještě z nás měl prdel. Ale Lula se na něho pak vysrala též a zebrala tu vybíravou krysu a zanesla ji domů.

Pak volala matka ještě jednou, ale to už nebylo tak vtipné, a pak jsme nakráčely do oblíbené restauračky a vytáhly jsme pro sebe dárečky, kresby, které jsme pro sebe vzájemně nakreslily. Ty, které jsem dostala já ještě nemám naskenovaní, le pokud na to nezapomenu, taky se s vámi o ně podělím. Ty mé jsou následující a proto je taky tento článek 18+, no posuďte samy, milé děti.




... Neustále říkám: nenechávejte vmém dosahu ležet prupisky/tužky/vodovky/voskovky/barvy/temperky/oleje/rtěnky/tužky na oči/banány a hlavně, hlavně PASTELKY, špatně to dopadá. Tenhle je pro Naruto nee-chan, nevím, jesltito přečtete.


a tenhle




Je pro Luli, která je prostě úplně šílená a mám jiděsně ráda za to, že mě dokopala nakreslit něco na NaruGaara :) A stále je šance, že Naruto skončí nějak podobně jako na tom obrázku, ne? xD

A poslední v věnováním je pro mamču Keishatko, takový zlatý obrýzek, stejně jako je ona. (pusu, zlato!)




... rozkošné.

Už ten bowling byl k nezaplacení. (Na všecko ostatní je tady martecard.) Jako, řeknu vám, ty zatracené koule, co jsem je už při prvním hodu překřtila na krychle, jsou pěkné mrchy! Vyhýbaly se těm kolečkám (to jako kuželkám, kdybyste se ztráceli) jak cigan úřadu práce, svině malé, a ještěnavíc byly těžké - ale zas na druhou stranu, Luli i naru a myslím, že i mamča, poprvé v životě drželi v rukách pořádné koule, haha. Vlastně ani nevím, kdo ten bowling vyhrál. Ale nasmály jsme se dost a dost. Pak jsme se volně přesunuli k volnému stolu a pokračovaly v očumování kreseb, když jsem skoro všecky podarovala a mně zůstaly jenom scany, vybrabčili jsme zásoby kreseb i Luli, která jich měla nejvíc, protože s sebou tahala i ohavné hetero (jako, ne ty kresby, to ne, ale hetero je ohavné, ne to, jak Luli kreslí, to ne, proJashina! Luli je kreslící SUPERbůh, to všichni dobře víme) a mně pak bylo děsně trapně, páč vedle jejích kreseb, hlavně těch asijských uke co předstírají, že jsou strašne hetero, ale pochybuju, že tomu někdo věří (jediní, kdo je v tom podporuje, jsou jejich seme - a to ještě kdoví jestli), yaoi fanynky tomu teda nevěří určitě, ale znáte to, jsi krásný a uke, žvatlej si co chceš, stejně všecky zajímá akorát tvůj xichtím a prdelka. No, v kresbách těchhle korejských týpků, kteří jsou všichni uke a seme je leda postel, případně kuchyňská linka (už chápu, proč robertky a vibrátory vznilky v Asii - žádný Asiat není dobrovolně seme - oni ani nevědí, na co ho mají, no ano, na čůrání). A Naru mě potěšila obrázkem Gaary (ano, asi víte, ale pro ty, kteří nevědí, absolutně nejvíc z anime/manga postav miluju Gaaru + Itachiho (Naruto), Rena + Vincenta + Zacka+ + Sephirotha + Cloudyho (Final Fantasy), Akiho (Sensitive Pornograph) a jednoznačně L + Lighta + Matha (Death Note), ale jinak jsme úplně normální.)

Z několika věcí jsme byly mrtvé smíchy, jednak z vtipů, které nám vyprávěla hlavně Luli (sry, zlato, ale ten ABSOLUTNĚ NEMĚL CHYBU. Myslím ten s trpaslíkama a traktorem. Ten mě položil tak moc, že se po nás obsluha přestala otáčet jenom nenápadně a už na nás koukala s pusou dokořán. Vtipné. taky jsme skládaly origami. Já skončila u lodičky, takže jsem se o to ani nepokoušela, ale holkám to vážně šlo. A tak jsme dostala vlaštovku. Lítala skvěle. Chtěla jsem ji hodit po obsluze, hlavně po takovém otravém pomalém chlapci, ale nějak mi to nevyšlo a papírové letadlo skončilo u stolu naproti nám. ...A holky hej, trapas, tam bych nešpa - a co udělala Keigh? Správně, zvedla se a zašůa pro to, slízla hezký úsměv a skoropozvání na rande od toho kluka, kterému to skončilo u nohy a on prý:

"Nějaký vzak, něbo číslo? Ne?" podíval se na mě. "Škoda."

Nutno dodat, že měl naproti sobě přítelkyni, pravděpodobně, podle toho jak se na mě nevraživě dívala, a ten kluk byl docela sexy kusanec. A pak jsme házely kytky. S tou vlaštovkou. A kecaly o yaoi a anime a sexy prdelkách a podobně. Ono se to muselo takhle zvrhnout, to jsme všichni věděli. (A vlastně jsme se na to celý den těšily nejvíc, řekla bych!)

Ale okolo jedenácté nás Naru i Luli opustily a my ještě hodinu zůstaly samy s Domčou a mamčou, já je nudila svými historkami, co jsme nasbírali s partou a podobně, možná udělám nějaký "zpátky do minulosti" příběh z natáčení, nebo tak něco, abych se s váma podělila i o jiné zážitky ( v hlavních rolích Tom, Nick, Keigh, Leo, Robinson a banánovník. - nebojte, já vám všecko vysvětlím.)

Bylo to krásné a úžasné, doufám, že se zase brzy uvidíme a kdyby ano, dejte mi vědět, ať už jste odkudkoli, nejlépe okolo Ostravy: Jste otaku? ochopii jste humor v tomto článku? Máte rádi yaoi? Myslíte si, že Zoubková víla je děvka? Přijeďte za námi do Ostravy, jste srdečně vítáni!


Vaše praštěná a naprosto spokojená a vděčná
Keigh McCamyo
 


Komentáře

1 Lulí | Web | 15. srpna 2011 v 22:02 | Reagovat

*mrtvá smíchy* Hej,jako...Keigh...tohle byl totálně nejlepší sraz...ale že totálně nejlepší!Jako....Kika,Domča,Naru...totálně prdlé holky,jo!A to nemluvím o tom šíleném,úchylním a zvráceném hovadu....jo to myslím tebe,zlato :D ...Jako...vidíš to?Největší pochvala vždy patří tobě!...Jako....totálně jsem se u čtení trhala smíchy pač....ono to jak jsi to napsala je na umření samo o sobě a když jsem ještě byla u toho a v držce jsem si to přehrála zpětně,tak jsem se mohla vážně potrhat...Chudáček Heechul sedí na posteli,je přitisklej ke zdi a hledí na mě jak na debila (ne že bych nebyla...)...jako....HEJ holka!Neuvěříš,ale ten malej potkan tady právě šuká plyšáka,z čehož má Chul totální výtlem a já chcaju smíchy,pač on ho šuká tak nějak...z boku...a vypadá to teda dokonale,řeknu ti XD

Jinak jako....totálně se musíme někdy znovu sejít a třeba přibrat další lidi (úchyly,yaoisty,magory...kohokoli XD)....Hej totálně musíme!!!!

Jo zlato neuvěříš!Můj novej blog mi sežral i tu tvoji povídku,tak jsem si ji okamžitě šoupla na blog,aby si to nerozmyslel....hej,jsem si ji zas celou přečetla a umírala jsem u toho...prostě dokonalost :D Totální šílená dokonalost :D

No tak já už padám,pač dneska celej den píšu povídku a pořád mám jen něco přes 100 slov,což je vážně výkon *ironie*...ale jako,jsem udělala dva layouty,takže jsem spokojena XD....hej a totálně štěstná pač na ten můj novej blog chodí celkem dost lidí...na to,že je otevřen dva dny :D

No...jak vidím,jsem pořád tady....hej dobře,mizím,bo mi ještě blog řekne,že komentář je moc dlouhej,to už bych ho asi vážně zabila,dost mě sere už to,že dělá bordel s videama.....tak zatím se měj :D

2 Yuuko | 15. srpna 2011 v 22:38 | Reagovat

Hééééééj! Tak to musel bejt mazec!! Úplně to vidím....he? nezní to už jako že su jasnovidec??....celou dobu su tady mrtvá smíchy :-D  :-D

3 keishatko | E-mail | Web | 15. srpna 2011 v 23:18 | Reagovat

bolo skvele...sa teším keď si to zopakujeme :D

4 Naruto nee-chan | Web | 16. srpna 2011 v 10:27 | Reagovat

Jako fakt, na tohle nezapomenu:-D Bylo tam dokonale!!! Hlavně ten bowling a ta cesta tam:-D A z toho vtipu o těch trpaslících a traktoru chčiju ještě dneska:-D Ale víš, jak Lulí říkala, že to nechápe? Tak ono se to dá pochopit jako metafora:-D
A jinak ještě jednou dík za ten Uchihacest:-D (hard nosebleeding)

5 Ivík-chan | E-mail | 18. listopadu 2011 v 10:33 | Reagovat

Já bych se klidně i stavila, ovšem jestli jsou srazy přístupné od tolika jako tenhle článek tak si ještě pár let počkám! :-) Taky jste někdy řešili problém jestli jet kvůli věku???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama