Díl 22.: On je dokonce rád?!

16. září 2011 v 14:29 | Keigh |  Osud?! (Yaoi)


Naruto:

Trochu překvapeně zamrkám - jakto, že s ním nemluvím? Vždyť… svraštím obočí a chvíli přemýšlím. Mluvil jsem s mámou, s tátou, se Shikim, chvilku se Sakurou a Ino a taky s Mikoto a dokonce i s Itachim… ale je pravda, že se Sasukem… ani jednou.
Sakra.
Myslím že to nebude jen on, kdo něco zkopal!
"Ne, Naruto, nechci, aby sis to vyčítal, nebo si myslel, žes to zkazil! To ne, prostě to jenom… nějak…" povzdechne si a ukáže na postel, abych se posadil.
Učiním tak a on se hned posadí vedle mě.
"Nějak nám to prostě pořád nevychází. Moc by mě zajímalo, jak se cítíš a jak si představuješ svatbu a… jak… jak by sis představoval třeba… nevím, pokoj miminka, nebo…" zatěká pohledem po místnosti. "Nebo třeba jenom to, co se to v noci zdálo. Chápu, zvoral jsem to několikrát, pořád to vořu," opraví se rychle. "ale nedělám to schválně, zkus mi to věřit. Já… vím, že ty jsi tady ta oběť a ten, na koho se nalepila smůla, ale… já z toho mám taky strach. Ze všeho. Teď třeba mám strach z toho, že se mi budeš smát a mít mě za idiota. mám panickou hrůzu z každé chvíle, kdy by ses mohl rozplakat, protože nevím, jak tě utěšit a strašně to bolí, když pláčeš, protože vím, že za to můžu já, jedině já a moje rodina. Bojím se taky toho, že ti ublížím. Že nebudu vědět, jak se chovat. Že nebudu umět…" začervená se a sklopí hlavu. "že tě zraním při milování, že se nebudu umět postarat o tebe, a jestli budeme mít takové štěstí, že miminko počneme, že ho nebudu umět vychovat. Mám šílený strach, protože za tebe zodpovídám. Pokud zase něco zvořu, nebo pokud něco nepůjde jak má, pokud se něco pokazí, pokud něco nevyjde anebo pokud se nedej bože zraníš, nebo tě někdo zraní, bude to moje vina. Víš? Moje, protože za tebe budu v době, kdy v sobě budeš nosit naše miminko, odpovědný. Musím se o tebe starat. A pokud to nezvládnu, zabijou mě. Všichni. Klan. Itachi mě zvlášť vykope a zabije ještě jednou. Yondaime. Shikamaru. Sakura…" nervózně polkne. "Gaara…"
Chvilku se odmlčí a mě dojde strašná spousta věcí. Jemu to nebylo jedno. Já jsem mu nebyl ukradený ani na chvilku. Celou dobu šlo o to, že se bál a proto se mnou nechtěl moc mluvit. Šlo jenom o tohle? To mu Itachi řekl? Že má být upřímný? Ale totéž přece poradil mně!
Ale já nemůžu být upřímný! Nemůžu mu říct, že ho miluju! Nejde to, ne v téhle situaci, za těchhle okolností. Prostě nemůžu.
Ale vážím si toho. Podívám se mu do očí, i když jemu tenhle kontakt dělá problém, cítím, že bych měl něco říct. Ale nevím co.
"Nekazíš to." kazí, ale to teď slyšet nepotřebuje. "Oba jsme zmatení." jo, to je pravda. "Je to moc rychlé, moc nepředpovídatelné a všichni to berou jako fakt a hotovou věc. Bylo by divné, kdybys byl v pohodě."
"Ale měl bych být!" skočí mi do řeči. "Měl bych být nad věcí a držet tě v náruči a ujišťovat, že to zvládneš, protože jsi úžasný a to ty jsi! Neměl bych mít strach a neměl bych ho dávat najevo, ale tohle prostě - sakra!" uleví si alespoň slovně, vidím jak svírá pěsti, vím, že by nejraději někoho zmlátil, pokud Itachi stále stojí na chodbě a poslouchá, doufám, že nepřijde k vážnějším úrazům. "Ty jsi ten, co bude trpět, ten kdo bude potřebovat obejmout a jsem to JÁ, kdo bude nabízet rameno, pokud ho budeš ochoten přijmout, nemám se ti tady svěřovat, že z toho mám skoro stejný vítr jako ty, protože se o tebe bojím. Dokud to vořu jenom takhle, je to v pohodě, prostě jsem něco neomaleného řekl, ale není to tak hrozné, jak to může být. Co když zvorám něco fakt velkého? Třeba naši noc? Co když ti ublížím? Co když udělám něco, kvůli čeho ty i naše miminko budete trpět? Co bude pak? Zatraceně, šíleně se bojím, Naruto."
Mám slzy v očích, cítím to. On… má strach, že mi ublíží? Bojí se o mně i o miminko, takže mu… na mě záleží? Strašně moc tomu chci věřit. Tak strašně moc, až… se vážně rozbrečím. A přitom je mi taky do radostného smíchu.
…Nenávidím ty hormony.
"Naruto, ne, sakra, tohle je přesně to, čeho… kruci, zase to kopu, že jo," ucítím na ramenou jeho dlaně a vzhlédnu, s úsměvem, konečně jsme se někam pohnuli, konečně aspoň vím, co si myslí, nebo jak se cítí. "moc se omlouvám, nechci tě pořád rozplakávat, moc mě to mrzí, Naruto, ššš, to je v pořádku, no tak," stírá mi z tváří slzy. "jsem tady s tebou, neboj se."
Přikývnu a trochu popotáhnu, Sasuke se natáhne někam za sebe a opatrně mi podá kapesník.
"Děkuju," pípnu a snažím se uklidnit.
"Naruto, já… já nevím, co mám dělat, když pláčeš. Poraď mi, jak tě můžu utěšit?" zní tak naléhavě a tváří se, že ho to vážně trápí. "Já… tyhle citové věci moc neovládám. Itachi je v tomhle dokonalý, ale já jsem… jó, jsem příšerný ve spoustě věcí. Nevím, jak se v jakou dobu cítíš a nevím, jak na to reagovat. Naučím se to, opravdu, nebude to trvat dlouho a pochopím, co kdy mám říct a jak se zachovat, kdy říct vtip a kdy mlčet a kdy tě nechat mít poslední slovo a kdy ti oponovat, až… se poznáme, bude to lepší, ale do té doby.. budu potřebovat nápovědu. Nevím, co mám dělat, řekni, co bys rád, co by teď bylo nejlepší, abych udělal?"
I přes slzy se usměju: "Obejmeš mě?"



Sasuke:

Samozřejmě že ho obejmu! Trochu se k němu posunu a položím dlaně na jeho záda, on se mi opře o rameno a dlaně položí na šíji - tohle není tak zlé. Možná bych měl zkusit něco říct. Něco… co by ho uklidnilo, co by se mu líbilo. "Omlouvám se, že mi to tak trvalo. Byl jsem idiot. A úplně zmatený. Kdybychom si tohle vyjasnili hned, nemusela by se stát hromada příšerných věcí."
Chvíli mlčí, využiju toho a uklidním své třesoucí se ruce, řekl jsem mu to, co celou dobu tajím a chtěl jsem to i utajit. A on se nesměje a nemá mě za debila. Naopak, zdá se, že je dokonce rád…?! Asi jsem měl Itachiho radám věřit mnohem více. Fakt díky, Zoubková vílo, jsi pěkná mrcha. Pořád jsem si myslel, že se před ním ztrapním, když ukážu city, a zatím to vypadá, že celou dobu doufá, že tohle udělám a nebude to brát jako trapas ale jako soucit a pomoct.
Další věc, kterou jsem totálně zeslonil. Zase. Kruci, to mi nemůžeš trochu radit, Dr. Zlouna,! No jo, jasně, máš moc práce se sfoukáváním svíček na dortu Dr. Zlounského yaoismu, co? Mrcho jedna. A nedělej, že mě neslyšíš!
"Jen jsem…" přeruší mé myšlenky. "myslel jsem, že… ti na mě vůbec nezáleží, když… se nezajímáš."
Doprdele! Sasuke, zasloužíš si strávit noc Oroxichtově a Voldyho sídle za přítomnosti obou, aby ti dali lekci, kruci!!!
"Záleží mi na tobě, Naruto, opravdu - i kdyby nic jeného, jsme pořád jeden tým a hlavně… budeš nosit záchranu mého klanu. Záleží mi na tobě, jen to… prostě," vzdychnu. "neumím to tak dávat najevo."
V tomhle je i šutr lepší než já. Zatraceně, aspoň Naruta každou chvíli nerozbrečí! Jsme tu spolu deset minut a rozbrečel jsem ho už snad potřetí. Tohle snad ani není možné, jsem neuvěřitelný antitalent, tohle by se mělo někde napsat, taková neschopnost se dokonce ani v Uchiha klanu nevidí denně!
"Naruto, strašně moc se omlouvám. Já tohle… prostě neumím. Ale slibuju, že se to naučím a přestanu poslouchat zatracenou Zoubkovou vílu… v případě že Keigh přestane žrát paralen a Lula pít pomerančový džus." zmírním podmínky, ale Naruto na mě nějak podivně kouká.
Asi přemýšlí, či mi nejeblo.
"Chtěl jsem žíct," opravím se rychle. "že se to naučím, půjdu si pro radu k Itachimu… ale hlavně se musím ptát tebe. Promiň, Naruto, vím, že ti to neulehčuju a ještě ti přidělávám starosti, místo toho, abych to pomáhal, ale… Slibuju ti, že se budu snažit a že si na takové ohavnosti, jako to bylo třeba včera, už nikdy nezažiješ, opravdu."
Pohladím ho po vlasech na zátylku a doufám, že tohle nevyznělo tak hystericky, jak se mi zdálo. "Bude to v pořádku. Nezapomeň, jsme na to dva, ano? Včerejšek nic nezměnil, jen jsem… udělal totálně zhovadilou chybu."
Připadám si jako idiot.
"Vím, že tě to urazilo, ale chci, abys věděl, že kdybychom nebyli v této situaci, že se musíme vzít a mít spolu miminko, pokusil bych se tě jednorázově svést."
 


Komentáře

1 Kana~♥~ | Web | 16. září 2011 v 15:05 | Reagovat

on by ho svedl i kdyby s ním nemusel žít? že by k němu taky něco cítil? já bych je svedla oba.-............ehm.....kdybych to uměla XD

2 Lulí | Web | 16. září 2011 v 15:43 | Reagovat

BUM BUM BUM BUM BUM BUM BUM BUM
*tříská hlavou do stolu*

No doprdele, ten konec...?! Co... co to bylo?!... tywe! Ne! Sasuke, ty jseš kus vola, fakt!!!

Následující scénka: Naruto na něj zůstane koukat jak bacil do lekárny a z chodby se ozve "BUM" jak sebou Itachi jebne o zem, pokud poslouchal....

3 Raven | 16. září 2011 v 15:45 | Reagovat

Ehm...nemůže ho prostě svést i tak? Co? :D No dobře...je to dokonalé! Jop, žeru tu povídku.

4 Lulí | Web | 16. září 2011 v 15:52 | Reagovat

Jo a jinak, zítra ti něco donesu... Muhahahahahahahaha... těš se, holka!!! :-D  :-D

5 Raven | Web | 16. září 2011 v 16:06 | Reagovat

Uhm...Keigh je zcela očividně v pohodě :D Jo, jasně...:D No dobře, už se těšem až uvidím co tedy chystáš ;-)

6 Yuuko | 16. září 2011 v 17:49 | Reagovat

He..hehehe...co má být ta poslední věta?? Já umřu! :-D  :-D A totálně souhlasím s komentářem Lulí ...myslím to Itachiho BUM....páč my to BUM uděláme synchronizovaně :-D *to je tou nemocí..to přejde..*

7 keishatko | E-mail | Web | 16. září 2011 v 22:31 | Reagovat

....hm hm hm...tuším som stratila slová :D a desne ma bolí ruka :D Sasuke je teda číslo :)

8 Jituí | Web | 21. září 2011 v 20:46 | Reagovat

:-D  :-D tnhle díl je lepší než ten předchozí akorát už by si mohla pokročit dopředu.... ale jinak bomba

9 Jituí | Web | 2. října 2011 v 21:58 | Reagovat

:-D  :-D jen tak koukám jestli je tu už nový díl a on není škoda :-(  :-(

10 Hikari | Web | 8. října 2011 v 16:44 | Reagovat

tohle uplně žeru ! :D těšim se na další díl

11 Karin | 24. srpna 2014 v 17:07 | Reagovat

Tak ten konec z toho nemůžu. :-P

12 Majo | Web | 29. ledna 2017 v 12:46 | Reagovat

Ten konec :DD Naruto prosím řekni mu že ho miluješ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama