Díl 3.: Poslední přání

17. září 2011 v 18:37 | Keigh a Lula |  Untitled

Chcete se zeptat, děti?

... A nebo možná raději ne. Raději čtěte. A já jdu zavolat do IKEA. Zase.






"Sakra, Keigh, já tě pověsím do průvanu." Lula seděla na posteli a v ruce pevně svírala pastelku, kterou něco zběsile čmárala na papír - účinná to uklidňující metoda. Po té půl hodině, co všechny ujistila, že žádná párty nebude, že to jen Keigh na malou chvíli přeplo v bedně, měla chuť někoho přizabít… a ten někdo byl pěkně blízko…
"Ty naděláš." Protočila očima Keigh a sedla si za stůl ke svému noťásku. Promiň, Lulo, ale ta párty bude, či se ti to líbí, nebo ne. V očích ji zasvítili dva maličcí Dr. Zlounové, když posílala zprávu Yesungovi: Zítřejší párty na pokoji 278 platí!
Hned, jak to udělala, zaklapla noťas a vzala si pastelky, v hlavě další zvrhlý obrázek, který musí okamžitě dostat na papír…
Heechul tiše sledoval, jak obě holky v tichosti kreslí. Totálně na něj zapomněly. Přemýšlel, jestli se ozvat a upozornit tak na sebe, nebo raději mlčet a počkat, až si ho všimnou? Nakonec rozhodl, že bude mlčet, alespoň tak bude mít čas popřemýšlet o tom, co se tady vlastně děje. Když si všechno shrnul do kostky - Na pokoji má dvě, očividně šílené a zřejmě úchylné… hodně úchylné holky, kolem pobíhá nějaký Dr. Zloun, o kterém pořád neví, co je to za zvíře, přízrak, mimozemšťan, nebo jiný zjev. Dále, obě mají nadání na kreslení , poněkud zvláštní smysl pro humor a ignorantské sklony.

"Jashine, děvče, my na tebe zapomněly!" praštila se do hlavy Keigh "Sakra, Lulo, já se stěhuju na jiný pokoj, ta tvoje skleróza je nakažlivá!"
"Huh, co?" podívala se na ni bruneta nechápavě, poté pohledem sklouzla k Heechulovi: "No do pr…kýnka hajzlového!"
"Přestaň pořád nadávat na Dr. Zlouna! Sakra, co ti udělal?!" vztekne se Keigh.
Lula protočí oči: "Nepřinesl to prkénko včas."
Keigh nafoukne tváře, ale nic neřekne, vstane, oběhne stůl, dvakrát oběhne pokoj a pak se posadí k Heechulovi. …Ne, tohle taky nepochopil. Ale co, pokrčí rameny. Je to lepší než kamenem do hlavy.
"Hele, slečno… É, jak ti vlastně říkají? No to je jedno, mrkej na drát, bejby. My jsme yaoistky, což v překladu do lidské řeči znamená, že jsme ujeté, paranoidní, schizofrenní a šílené a milujeme všecko, co má penisy a to má rádo jiné penisy. Rozumíme? No, takže, buď se ti to líbí a dostaneš pastelky, nebo se ti to nelíbí a dostaneš hajzlovým prkýnkem do hlavy."
Heechul absolutně nerozumí, jak moc vážně či ze srandy to Keigh myslí, takže se otočí na druhou slečnu, protože od jejího stolu slyší podivné pravidelné duté rány - Lula mlátí hlavou v pravidelných intervalech o desku stolu.
"Lulálie! Sakra, přestaň! Tento týden už je to třetí stůl! Ti týpci v Ikea si musí myslet, že tu bydlí stolofilové!"
Heechul zmateně vstane, že by měl Lule pomoct, ale Keigh má asi situaci pod kontrolou, protože po ní hodí pastelku a ta se Lulu pleskne do čela. Lula chvíli kouká na pastelku, pak vzhlédne, pak se zase skloní, podívá se na Heechula, na obrázek, na Heechula… a zasměje se: "Tywe, mi na chvíli přišlo, že jsi jeden kluk, syn strašně bohatýho chlápka v Soulu! No jsem já normální?!"
Keigh si povzdechne a otočí humor v sarkasmus: "To byla řečnická otázka, že?"
Obě se tomu zasmějí, zato v Heechulovi zatne - ale hned se taky rozesměje, aby nebyl nápadný a doufá, že si slečny nevšimly potu na čele, roztřesených rukou ani toho, že jeho smích připomíná spíš kvílení při bolestivém růstu osmiček.
"Myslím, že ji pěkně děsíme." Přestane se Lula smát, Keigh smích taky okamžitě přejde, chvíli němě hledí na Chula, který zas hledí na ně - v očích ne moc dobře skrývaná panika.
"Zvykne si, a když ne… tak si stejně zvykne." Pokrčí nakonec rameny.
"Jsi zlá! Horší, než Dr. Zloun!" Obviní ji Lula, poté si sedne k Chulovi a mile se na něj usměje.
"Tak ještě jednou, já jsem Luella, zkráceně Lula, bo Lulí, jak chceš, tamto, co se jen tváří tak nevinně, to je Kayleigh, neboli Keigh. Neboj se jí, ona ti neublíží… pokud ji nešáhneš na pastelky." Heechul se nervózně koukne na Keigh čekajíc, kdy po něm skočí a zaškrtí ho, nic takového se však nestane, Keigh je mu otočená zády, pastelka zběsila lítá po papíře.
"Tu se koukej." Otočí ho Lula zpět k sobě. "Tak, jak se vlastně jmenuješ?" zeptá se.
"Hee…Ehn, HaNeul. Lee HaNeul." Neznatelně si oddechne. Málem prozradil pravé jméno. Ani nechce pomyslet, co by mu Leeteuk provedl, kdyby to takhle posral.

"Bloud. Vel-Bloud." Ozve se od stolu tiše. Lula po Keigh střelí pohledem, nahmatá polštář a hodí ho přímo na ní. Polštář se trefí přímo do zrzčiny ruky, ve které pevně svírá pastelku, Keigh vyjekne, pastelky se rozsypou po zemi, papír se mírně pokrčí.
"Ne… NE! Lulo! Já tě sežeru! Hodím tě pod tramvaj! Pošlu na tebe Dr. Zlouna!" začne ječet, když zjistí, že přes její nádherný yaoi obrázek se táhne černá čára. Navíc je pěkně pokrčený.
"Krej mě!" skočí Lula za Chula a skrčí se. Heechul se vystrašeně otočí na holku za sebou, poté se koukne na Keigh. Po čele mu steče kapička potu a kdyby byl animovaný, jisto jistě by se mu přes obličej táhly modré čárečky, změnil by se na chibíka a šermoval kolem sebe malýma pacičkama.
Keigh už se ani netváří jako Dr. Zloun. Změnila se v naprostého Boha Pomsty. V pokoji je rázem o 20 stupňů nižší teplota, venku lítají blesky, v pokoji se hromadí černé mraky.
Luella se schovává za Heechulem a piští: "Keigh, promiň! Já nechtěla! Promiň! To bylo omylem! Já se chtěla trefit do obličeje!"
Keighin hlas zní jako ze záhrobí: "Nějaké… poslední… přání?"
"Napíšu ti další díl Kejklíře!" zkouší smlouvat bruneta.
Výraz Kayleigh se nijak nezměnil.
"Napíšu dva díly kejklíře! Hned!" a na důkaz svých slov zvedne Heechula z postele a pořád ho drží před sebou, než pozpátku dojde ke svému stolu, otevře noťák, posadí se, Heechula si posadí na klín a rychle začne ťukat do klávesnice. Po očku koukne, co Kayleigh na to.
V pokoji je teplo, mrky ze stropu zmizely, venku svítí sluníčko, Kayleigh se usmívá: "Tak jo."
Sedne si, vezme zničený výkres, zmuchlá ho a hodí za sebe. Jenže je za ní stěna, která kouli z papíru odrazí, takže se Kayleigh dostane zmuchlaným papírem do hlavy. Otočí se karate-chvatem tak rychle, až shodí stůl, židli, banánovník v rohu místnosti a polštář z postele: "Dr. Zloune! Neser mě, bo dostaneš zaracha na hajzl!"
Ještě že Luelle sedí na klíně Heechul - který pořád nechápe a nějak se nemůže vzpamatovat - jinak by skutečně slečny na pokoji 278 potřebovaly další stůl…
 


Komentáře

1 Kana~♥~ | Web | 17. září 2011 v 19:48 | Reagovat

chudák hechul XD
snad to přežije ve zdraví XD

2 kulisek | 7. srpna 2012 v 17:34 | Reagovat
3 Karin | 25. srpna 2014 v 21:39 | Reagovat

Vy dvě tam teda perlite. :-D  :-)  :-P  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama