Příznaky

19. září 2011 v 14:52 | Keigh |  Překvapení (Slash)

Ahojky děti,

má pro vás dalěí dílke tady tohoto něčeho... é... no prostě něčeho tohoto tady. A Raven, vím, že máš dnes narozeniny, ale bohužel jsi to oznámila dost pozdě, takže se omlouvám, na tvé povídce přednostně pracuju a tenhle týden se tady určitě objeví, věř tomu :D. Takže ti věnuju tenhle dílek Překvapení a budu doufat, že se na mě nezlobíš :)







Žel bohu, nic netrvá věčně, i my dva musíme nastoupit zpátky do práce, Andy vejde do konferenčky, která je od našeho kanclu oddělená jenom skleněnou vitrínou, takže na nás má hezký výhled - ani ji nenapadne, že by mohla rušit, prostě na nás kouká tak dlouho, dokud nedojíme. Možná by měla zavřít ústa a utřít si slinu.
Vstaneme, otřeme se vzájemně do ubrousků, máme omáčku snad všude, a jdeme zjistit, co po nás Andy, jediná žena v týmu, který nám byl přidělen, chce.
"Ahoj, Andy, co se děje?" pokyne Honey ke složce v její ruce.
"C…co…?" zareaguje poněkud zpomaleně. Měla by přestat číst slash povídky. Některé jsou pěkné, ale ty incesťácké jsou dost na nic. Je v nich strašně málo citu.
"Máš pro nás případ?" pomůžu jí s úsměvem.
"Aha, no jo, mám." vzpamatuje se a dá nám složku, co drží v ruce. "Zástava dýchání při závodě na kole."
"No jo, to se stane, když někdo hovno dělá a pak to chce jednou za rok nahradit…" pokrčí Honey rameny.
"Saturace normální, plíce čisté."
"To bych tipnul tak na 50 let a 120 kilo." protočím oči.
"Ona je vrcholová sportovkyně." převeze nás.
"Ona?" podivíme se oba.
Zboří oči do spisu: "Stacy Stellová, dvacet jedna let."
Honey přivře oči: "Je blondýna?"
Andy se zatváří nechápavě a střelí po mně pohledem "Ne, bruneta." zamračí se na nás na oba: "Proč?"
Shodně se po sobě s bráškou podíváme - jo, tu berem. "Ále, to my jenom tak. Existují dokonce potvrzené výzkumy, že-"
"Že vy dva máte slabost pro brunety?" přeruší můj původně dokonalý sarkasmus.
"Aspoň už víme, proč jsi se nechala přebarvit na černo. Zabránili jsme sexuálnímu harašení na pracovišti."
Ožene se po nás deskami, co drží v ruce, já jí podržím dveře ven z konferenčky a Honey ji plácne po zadku a ona na mě vyplázne jazyk. Bohužel nás přesně takhle objeví šéf oddělení neurologie.
"Dobré odpoledne," pozdravím slušně a střelím pohledem po Andy, která se slušně červená. Vyplazovat jazyk na svého nadřízeného…
"Alexi, potřebuji po vás konzultaci," podává se na Adama, který taktně posunkem ukáže na mě.
Andy to přijde příšerně vtipné, semkne rty a čeká, až ji nutkání se smát opustí.
"Okamžitě?" zeptám se.
Neurolog se zatváří, jako že udělal příšerné faux pas - ani nevím, jak se jmenuje - ale snaží se to rychle zamluvit, (ale to červenání mi nevymluví!) takže se na to po chvíli přestanu soustředit.
"Co nejdřív. Na skenu z CéTéčka mozku je buď chyba, nebo nádor. Zopakovali jsme testy, jestli to není jen stín, nebo kaz, ale-"
"Příznaky?"
"Vyrážka, bolest za krkem, nedostatek vápníku, cukání končetin-"
"Jakých končetin," přerušíme ho všichni tři shodně. Obdivně kývnu Andy.
"Ruka a noha."
Myslím, že protočíme oči taky všichni tři. "Levé nebo pravé strany?"
"Levé." pochopí lékař konečně.
"Doneste nám ten sken do konferenčky. Andy, sežeň tým." zaúkoluju je oba.
"Ale - co ta-" nadechuje se Andy.
"Neboj, na tu nadrogovanou holčinu s absťákem si vezmu čistý stetoskop." ujistím ji.
"Myslíš, že je-" nadechuje se zase.
"A co jiného? Je to sportovec. Každý sportovec dopuje. Ale pokud se pletu, půjdu s tebou na rande." slíbí Honey.
Andy protočí oči: "Kvůli tvé chybě jsme spolu šukali minule. Víš, jak je to s těmi opakovanými vtipy…?" a vyjde z výtahu jako první.
Honey se na mě podívá rádoby pohoršeně.
Pokrčím rameny: "No co?!" šukal jsem ji totiž já, ne Honey.
"Jakto, že můžeš šukat holku, co pro tebe pracuje… a já ne?" zeptá se s nafouklými tvářičkami. Doktora vedle nás ignorujeme. Vlastně jsme na něj oba zapomněli.
"Klid, broučku. Můžeš šukat Marka - ten pro nás taky pracuje."
Vidím na něm, že chce zůstat vážný, ale nějak mu to nevyjde a rozesměje se na celou halu. Zavrtím hlavou. Takhle chtěl zůstat v utajení před ředitelem…?
"Pánové," ozve se zmíněný. "pacienti čekají. Ošetřovna tři a šest."
"Někdo by ho měl naučit počítat, po trojce přece následuje čtyřka, ne?" zamumlám nenápadně k Honeymu, zatímco na ředitele mávám složkou: "Máme pacienta. Případ pro diagnostiku."
"Myslíte tu sportovkyni s abstinenčním příznakem?" zeptá se, aniž by vzhlédl od nějakého formuláře, který podepisuje.
"Rasisto!" obviním ho, protože Honey se po mé první poznámce zhroutil smíchy a on to tedy udělat nemůže, navíc, naprosto nesmyslná poznámka o rasismu ho položí ještě víc. "Co když bude mít pneumonii?"
"CéTéčko bylo přece čisté, že?" oponuje zas.
Protočím oči: "A co když bude chtít vzít za ruku, až jí budou brát krev?"
"Její ruka je to poslední, na co myslíte," ujistí mě ředitel. "Že, pane Stelle?"
Chytré, použil naše příjmení, aby se vyhnul trapasu neuhodnutí jmen, dostal mě hned dvakrát za sebou! Ten chlap je super frajer!
Trhnu hlavou na stranu, směrem k pokojům: "Kdyby náhodou," zašeptám, jako by to mělo být tajemství mezi námi, ačkoli téhle naší šaškárně přihlíží přes 50 sester, plné čekárny lidí, asi desítka doktorů a sám ředitel.
"Jo, a," ztiším hlas "Neříkejte to šéfovi." mrknu na šéfa.
Super joke, položil jsem celou čekárnu.
"Spolehněte se," ujistí mě. "šéfovi ani slovo."
To rozesměje i mě, otočím se na patě a jdu na pokoj té dívky, bráška v závěsu za mnou.
"Hej, ten chlap je super." zavrtí hlavou. "Jako, doufám, že tady zůstaneme už natrvalo, páč mi tohle vyhovuje."
"Přesně, přesně," přikývnu se smíchem. "Je skvělý, fakt že jo."
Otevřu vysouvací dveře pokoje s úsměvem: "Ahoj, Stacy,"
Bruneta, dvojky, ale… hezká teda fakt není. Loupnu očima po bráškovi. "Ahoj, Stacy, copak vás trápí?"
"Nevím, co se stalo. Jela jsem na kole a najednou… jsem nemohla dýchat." usměje se docela hezky.
"Jaké berete drogy?" zeptám se.
Nechápavě zamrká: "Drogy…?"
Potlačím protočení očí, místo toho se jen podívám na miláčka - ten se usměje: Světice. Vím, co tím myslí. "Ano, drogy. Amber? Udělejte jí kompletní krevní obraz, prosím. Pak zavolejte Bruknerovi, my dva jdeme na konzultaci."
"Vsadím se, že to bude tuberkulom." hecuju ho.
"O co?"
"Ale no tak," zarazím ho. "přece se nebudeme sázet mezi sebou."
Svitne mu: "Myslíš, že tým bude lepší?"
Ušklíbnu se a otevřu mu dveře: "Jasně - můžou za nás vzít ambulanci."
Zasmějeme se tomu oba: "Připadám si jako Hauz." řekneme oba ve stejnou chvíli a zase se rozesmějeme.
Chytím ho za ruku: "Pojď, třeba tentokrát máme vážně případ."
"Myslíš ten, co nám dohodil ten neurolog?"
"Nevíš náhodou, jak se jmenuje?"
"Určitě to měl na visačce."
"No, a napadlo tě, se na ni podívat?"
"Mě?" podiví se upřímně. "Ne. Proč?"
Pravda, pokrčím rameny. Ve třetím patře potkáme tým. Teda, některé z týmu. Marka a Andy, no jo, ti dva nesmí chybět. Andy po nás jede a Mark je typický vlezdoprdelka.
"Kde je Dominic?" zajímám se.
"Dělá někde… něco," zamumlá Mark.
"He…?" nakrčím obočí.
"No co, dalšího neurologa stejně nepotřebujem." pokrčí Honey rameny.
Pravda. "Tak co to je za problém…?" vlezem do konferenčky vedle našeho kanclu.
"Stín na CéTéčku."
"Co angio?" organizuje Honey.
"Ještě jsme…-"
"Přemýšleli jsme o tom," zarazí nás Andy.
"Úžasné," vyseknu jí poklonu. "kdo by to byl řekl, že lidé, potažmo lékaři, dělají tak podivné věci, jako že přemýšlejí…?!"
"…že by to mohl být hematom." pokračuje, jako by nás neslyšela.
Podívám se na Honeyho, který jenom strčí desky před pusu, aby ostatní neviděli, že se směje.
"Tedy hematom…?" dělám, že uvažuju, chvíli koukám do stropu. "Krevní obraz?"
"Nic." zahlásí miláček.
"Pulmonální funkce?"
"Nic."
"CéTé?"
"Neprůkazné."
"Angio?"
"Nebylo provedeno."
"Nálezy?"
"Žádné."
"Anamnéza?"
"Čistá."
"Rodiče?"
"Matka rakovina plic, otec ... cirhóza."
"Nic genetického?"
"Ne."
"Infekce?"
"Ne."
"Udělejte angio a rezonanci. Kdyby bylo obojí negativní nebo neprůkazné, zopakujte. Pokud bude na rezonanci další stín, jak vy říkáte, a nepoznáte, co to je, sežeru vás a pak vás vyhodím."
Podám sken, na který koukám, Andy a Honey tentokrát otevře dveře mně, když odcházíme do kanclu.
"Jak mohli nepoznat tuberkulom?!" vztekám se.
"Klid, lásko," pohladí mě po zadečku. "v pohodě. My jsme se taky učili."
"No jo, ale tady umírají lidi, musejí přemýšlet trochu víc, pokud chtějí být vážně uznávaní specialisté...!"
Přitáhne si mě do náruče a políbí mě na tvář: "Miláčku, nešil. No tak, ještě si tu uženeš infarkt…" utahuje si ze mě.
"Tak promiň, že to beru vážně." utrhnu se na něj.
Chvíli mlčí, ale nepustí mě - hned si uvědomím, že jsem přestřelil: "Ne, lásko, promiň, jen mě to… nevím. Asi… nevím. Vážně se omlouvám."
Něžně se usměje a pohladí mě po tváři, mám v něm hotový poklad, já vím a taky mu to hodlám říct i dokázat. "Ššš, to nic. Rozumím ti, lásko. To nic."
Položím si hlavu na jeho rameno a nechám se obejmout. Asi na mě dolehly nervy po té operaci, nevím. "Miluju tě."
"Já vím, broučku. Taky tě přece miluju." ucítím jeho rty pod uchem a na spánku. Měl by na to mít papír- Jak je možné, že mě vždycky tak spolehlivě uklidní?!
Spokojeně zavrním a zabořím hlavu do ohbí mezi jeho ramenem a krkem, chci mu dát pusu, ale trhne sebou - zvoní nám pagery. Oběma.
"Ta závodnice…?"
"Jo," přikývnu.
Nestihneme se na sebe ani podívat, jak vyběhneme z kanceláře. Výtah neriskujeme, seběhnem po schodech a vrazíme do jejího pokoje. Fibriluje, Mark jí provádí masáž srdce, sotva vběhneme do pokoje, píchají ji lorazepam a Stacyno srdce se chytí. Tedy fibrilace po záchvatu…?
"Měla záchvat." oznámí mi Andy. "Bílé krvinky na dně, minuta a půl bez kyslíku."
Otočím se, za námi stojí šéf a tváří se vyděšeně.
"Zdá se, že jsme se spletli všichni." zamumlá Honey.
"Tohle drogy nevyvolají," přikývne Šéf.


"Asi jo" přikývne Dominic. "anebo to tam neustále proudí." koukne na mě velice výmluvně.
"No tak…!" zarazí ho Honey. "Přes metafory jsme tu my dva."
Zavrtím nad nimi s úsměvem hlavou: "Pak potřebujeme angio, když to není na plicích, musí to být v cévách."
"Ano, ale co když ta zástava dýchání nebyla zástava? Co když to byl taky záchvat?" navrhne Andy.
"V tom případě by se jeho intenzita stupňovala…?" zamračí se Mark a podívá se na Andy, imunologa.
"Takže by to nebylo v krvi…"
"Ale v mozku," dopoví mou větu Honey.
Zadívám se do karty. "Je vegetariánka,… téměř celý život."
"Takže oslabená imunita a nedostatek -" začne Mark.
"Přesně tak, nedostatek všeho." pochválí ho Honey. "Udělejte krevní obraz a hledejte anomálie v červených krvinkách."
"A… a co hledáme?" odváží se zeptat Dominic - neurolog.



*^.^*


"Jak to děláte?" diví se šéf.
"Jiná možnost nebyla," pokrčí Honey rameny.
"Nemohlo to být nic jiného, protože toxikologie na všechno byla čistá a plíce to nebyly." potvrdím.
"I tak nás to napadlo dost pozdě." povzdechnu.
"Nenapadlo to nikoho jiného. Ta dívka vám děkuje za život."
"Ne, kdyby se záchvat opakoval, byla by hotová sedimentace a onkologové by přišli na to, že je to epilepsie."
"To sice ano, ale… to už by mohlo být pozdě," poukáže šéf. "pakliže to shrnu, pro nemocnici jste obrovským přínosem."
Kouknem na sebe potěšeně, ale snažíme se zůstávat vážní: "Takže… mohli bychom uzavřít smlouvu na neurčito?"
Vezme ze stolu dva formuláře a podá nám je. "Já už je podepsal."
 


Komentáře

1 Raven | Web | 19. září 2011 v 15:57 | Reagovat

Keigh, jasně že se nezlobím ;-) Když ti řeknu týden předem, tak se asi nemůžu divit ne? :D
Ale vážně, děkuju za věnování, ta povídka je super! :)) Doufám, že co nejdřív napíšeš další díl, protože jinak...nevim co :D Budu mít absťák :D. A fakt to připomíná Hause...chvĺemi :D

2 vyjimecnost | Web | 19. září 2011 v 16:34 | Reagovat

Joooo! :D Nový Design! :D Tendle je awesome! :D

3 Yuuko | 19. září 2011 v 16:52 | Reagovat

Jóó!! Výborně! Hotovej Hauz! *zasekla se* Hezkýý! *obecnej údiv* Keigh už dělá i do medicíny....neříkalas náhodou že budeš studovat bohemistiku?! *provrtává ju záludným pophledem*

4 ElenEstel | 19. září 2011 v 19:26 | Reagovat

wow

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama