Část 23.: Zmatený

4. října 2011 v 21:22 | Keigh |  Podstata




"S otevřenými dveřmi neprojedeme z garáže, Mathe," usměje se na mě a já se málem plácnu do čela, no jo, no jo, moje skleróza se stupňuje. Stáhnu dveře dolů a sám sebe zajistím pásem. Teda pásy. Jsou jako ve formuli, po každé straně dvojpás a ještě jeden mám mezi nohama, ale ten si zapínat teda nebudu. Tohle je perfektní, já sedím ve Ferrari! A ne ledajakém Ferrari, zatraceně, tohle mi nikdy nikdo neuvěří, é, nebo to nikdy neuvěřím já sám sobě, to je taky možnost.
"Můžem?" ujistí se Adam, taky si připne pás a rozjede se.
Ani jsem nestihl odpovědět, je si nějak jistý! Na druhou stranu, proč bychom nemohli, že? Vyjede z garáže, dveře se před námi samy otevřou a pak se zase samy zavřou, na příjezdové cestě se rozhlédnu, kde to vlastně jsem, pořád vidím nádhernou zahradu a ve zpětném zrcátku bílou vilu, která je teď, v noci, nádherně nasvícená, voda bazénu se odráží ve skle oken a na bílé zdi, je to nádherná hra světel, příjezdová cesta tady na pozemku je taky nasvícená, vypadá to strašně hezky. Jinak nic moc nevidím a kromě motoru ani nic moc neslyším, ale že je to nádherný zvuk! Sakra, Mathe, vzpamatuj se, bo špatně skončíš!
"Tak, co bys chtěl vidět?"
"Hm?" otočím k němu hlavu. "No, chci vidět La Ramblu. A taky casa Baltó a casa Milá a casa Vicenc. A taky Plaza de Catalunya. A hlavně chci vidět Sagradu. A taky Palau Guell. A Abgar. A paláce Aguilar a del Baró de Castellet. A chrám Santa María del Már. A taky…"
"Dobře, dobře," rychle po mě mrkne a zase se věnuje řízení, "tak v tom případě to vezmem postupně."
Nemůžu zadržet šťastné usmívání. Uvidím Barcelonu. Plním si svůj celoživotní sen! A to, že je mi teprve šestnáct, v tom nehraje žádnou roli!
"Nevím, jestli jsi vnímal cestu z letiště, bydlíme na jih od centra."
Jo, před tím jsem si cesty nevšímal, ale teď koukám s vyvalenýma očima - určitě jsme hodně blízko pláže!
"Tedy, na jih, no… je to úplná periferie Barcelony, do centra trvá cesta okolo patnácti minut autem, ale není to tak zlé. Několik let jsem bydlel přímo v centru, ale štvalo mě, že pokaždé, když jsem chtěl jít na pláž, bylo to daleko a v bytě je příšerně, není tam zahrada, nemůžu mít vlastní bazén a tak. Tak jsem byt prodal a koupil si malou vilu kousek od parku Güell nahoře nad městem. Ale k moři jsem to měl ještě dál a začal mi vadit ten rachot města. Tak už pátým rokem bydlím tady na druhém konci Barcelony, sice kolem občas proletí letadlo, letiště je asi deset kilometrů odtud, ale jinak je tu klid. Uvidíš, za chvíli kolem něj pojedeme. Tohle je náš dům, tam nahoře, vidíš? Tam bude tvůj pokoj, opravy se trochu protáhnou, nechám ti tam udělat samostatnou koupelnu, co ty na to? Podívej, budeš mít výhled na pláž, no vidíš, k domu patří i kus té pláže, je jenom pro nás, takže se můžeš jít koupat kdy budeš chtít, hodně pláží v Barceloně je omezených, třeba časově, že se na ně nedostaneš, když přijdeš v deset ráno, a ve dvě odpoledne už je plno a nenajdeš místo, nebo si nemůžeš dát noční koupání, pláže bývají v deset večer už zavřené. Hrozné. Tak mám svou pláž a už mě nikdo nenasírá. Teda, jo, když udělám nějakou party a ona se trochu protáhne třeba až do ranních hodin následujícího dne, občas si sousedi postěžujou, ale jinak mám klid. Podívej, to je nádhera. Bydlím tady celý život, ale nikdy mě neomrzí koukat na noční Barcelonu. Vidíš? Nad centrem je záře mírně fialová. Nejspíš tam někde zase mají nějaké slavnosti, používají barevná světla, možná se zase něco děje u Casa Baltó. A určitě budeš chtít vidět fontánu na Plaza de Catalunya, že? Což mě přivádí k otázce, umíš katalánsky?"
Už si dávám pozor, abych nevypadal moc zmateně, když mluví. A tentokrát jsem se neztratil v těch jeho plácacích monolozích. " No… trochu."
K mému zděšení okamžitě přehodí do katalánštiny a brebentí na mě katalánsky!
"No, jen jsem chtěl vědět, jak velký problém bude, až nastoupíš do školy. Ale pokud zvládáš základy katalánštiny, je to perfektní! Totiž, myslím, že jsi byl ve druhém ročníku, ne?"
"Měl… měl jsem jít… do druháku teď po prázdninách." uvedu na pravou míru, taky v katalánštině. Jenže mi pořád ještě trochu trvá, než se vyžvejknu.
"Hej!" výskne uznale. "Jsi vážně dobrý! Budu na tebe mluvit hodně katalánsky, jo? Kdyby ses ztratil, řekni, domluvíme se anglicky. Ale zkus to, používej katalánštinu. I kdybys dělal chyby to je jedno. Hlavně mluv, jasně?"
"Jo. No, zkusím to."
Usměje se: "Ten talent na jazyky máš určitě po mně, jo."
Tohle mě rozesměje - nějak si věří! "Totálně," usměju se.
Je to šíleně moc informací. Nějak mi pořád ještě nefunguje mozek, jsem nadopovaný endorfinama z toho, že se mi splnil sen a já fakt koukám na Barcelonu, teď, v deset večer, slunce zapadlo, ale ještě není úplně tma, bydlím v baráku, který má vlastní soukromou pláž a budu mít celé patro baráku pro sebe a Adam se vyzná v umění a je moc milý a je rád, že má syna a-
"Nesměj se, ovládáš i jiné jazyky?" přeruší mé zběsilé myšlenky.
"Co…? No, jako, trochu italsky a německy a francouzsky, ale francouzštinu nesnáším."
"Jakto?" zeptá se francouzsky.
"Nelíbí se mi," odpovím rovněž ve francouzštině. "má divný přízvuk, je složitá a totálně gayská."
Po tomhle mlčí. Řekl jsem něco urážlivého? Jako, no vážně, francouzština je fakt jenom pro buzny, vždyť je to příšerné. Raději jsem si ve škole nechal napsat nedostatečnou, když mě profesorka chtěla zkoušet ústně.
Periferně se na něj podívám, tváří se, jakoby mu něco vadilo. Co je?
"A jiné zájmy?"
Proč se mi zdá, že jeho nadšené žvatlání dost opadlo? Kde je ten Adam, plácající jedno přes druhé?
"No… kromě umění a jazyků jsem tupý na všechno ostatní. Možná trochu historie. A jisté… uhn, okruhy biologie," zamumlám a napůl doufám, že to neslyšel.
Pousměje, ale tak nějak… hořce, řekl bych. Sakra, co je? Zkouším být vtipný, tak… co jsem řekl špatně?
"Hm, nejsi moc studijní typ, co?" povzdechne si.
Kruci. No jo, on je super frajer a minimálně milionář - takže logicky musí být v tom, co dělá, nejlepší a já jsem… jenom… doprdele. Nebude to asi tak snadné, jak jsem si myslel!
"Nebavila mě ta škola. Chtěl jsem jít na uměleckou. Vrtat se v umění, hlavně malířství… Matka nechtěla, abych šel na cokoli z toho, co mě baví. Takže jsem na obyčejné všeobecné a proto to sabotuju."
Chvíli mlčí, nechtěl jsem být tak moc upřímný, ale nechci, aby byl zklamaný. Nejsem takový tupec, jak to muselo před tím vyznít.
"Proč nechtěla, abys studoval uměleckou?" zeptá se po chvíli.
Zahledím se na tu nádheru, co se rozkládá přede mnou. Pláž, mírné stoupání, vidím zářící a nejnádhernější město na planetě, vidím moře a blížící se přístav, nádherně osvětlený. "Nenávidí tě. A mě nenávidí stejně jako tebe, protože jsem tvůj syn. Kdybych se ti podobal ještě víc, neunesla by to."
"Mathe," vydechne a na okamžik ucítím dlaň na svém stehně - on mě hladí po noze! "Rozumím ti. A neuvěřitelně tě obdivuju, žes… žes to vydržel. S ní."
"Tse," protočím oči, "neměl jsem jinou možnost."
"Jinou možnost?" podiví se.
"A co bych měl dělat? Utéct? Na to jsem… moc velký srab," povzdechnu si. "Sakra, neumím se o sebe postarat."
"To po tobě nikdo přece nechce," ujišťuje mě rychle. "Je ti 16, nemůžeš se o sebe starat sám."
"Hm."
Stáhne ruku, musí přeřadit. Cítím z něj napětí, jakoby… něco… nevím. Jako bych to celé pokazil. Ale nevím, jak, nebo kdy, nebo čím. Jsem z toho celý nějaký zmatený.
 


Komentáře

1 heartles | 4. října 2011 v 21:49 | Reagovat

konečně nádhera :-D  :-D  :-D  :-D

2 keishatko | Web | 4. října 2011 v 22:10 | Reagovat

to bol super diel...len nech uvažuje čo pokazil :) teším sa na ďalší...

3 Yuuko | 4. října 2011 v 22:20 | Reagovat

No jak popisoval ten barák, teda vilu, bože já bych se hned stěhovala! :-D
Tak francouzština je pro něho moc gayská? Tím asi šlápnul u Adama vedle, v tomhle směru to začíná být takový jako, napínavý :-D Ale jako kolik těch jazyků umí? Já umím sotva tři.. :-D Ha! On ho hladí po noze! ..takováhle byla moje reakce na jejich akci :-D  :-D  A hej Mathe! vůbec se neboj já z toho nejsu o nic chtřejší :-D
...ale jako Mateo byl zase suprovej a to totálně, zase to autíčko *vypařuje se* hej já tuhle povídku miluju :-D

4 Kiruška | Web | 4. října 2011 v 22:30 | Reagovat

Nyááááá....to byla nádherá...francouzština pro gaye, tak dej bacha Mate, aby jsi nebyl jedním z nich =DD a tvůj otecko musí mít peněz =D já chci taky...úplně superovej dílek, už se moc těším na další...éééj...=DD sakra,už zase hyperaktivničím =D to je hrozný...tohle je moje nejoblíbenější povídka ze všech =D homen další dílek, jinak asi napětím umřu, Mateo myšlenky, mě dostávají do kolen =D a jeho taťka ještě víc =DD honem, další nebo odbouchnu to Ferari =DD

5 Lanita d'Angel | Web | 6. října 2011 v 19:32 | Reagovat

Tohle prostě žeru!! .. Já mám jako francožštinu ráda,protože jí studuju,ale taky nejsem čelověk na jazyky .. učím se anglicky,francouzsky a latinsky ,ale jinak bych to asi moc nedávala :D ... super díle k a už jsem natěšená na další

6 pan záhadný | 28. března 2013 v 23:40 | Reagovat

toto je akoze co? .. začínam mat pocit ze to nedočítam ... naj skor som mala taky pocit ze ho das do kopy z filom a z vlastym otcom? ... okey este ked su surodenci bratia to sa mi paci ale syn z ocom to je na mna moc ....

7 Keigh | 29. března 2013 v 10:46 | Reagovat

[6]: Hmmm tvé obavy tuším nejsou oprávněné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama