Část 27.: V krvi

21. října 2011 v 18:20 | Keigh |  Podstata





Nehodlám se tím zase zabývat. Nemá to cenu. Nebudu na to myslet, nebudu to řešit.
"Pojď," podá mi ruku. "Díky!"
Otočím se na toho muže, který se usmívá a mává na nás, zamávám mu taky: "Díky," a otřu si poslední slzy.
Pevně sevřu Adamovu ruku a on si mě přitáhne těsněji k sobě. "Ve skutečnosti to, co jsi ty považoval za lízátka, jsou komíny. Byla to jedna z prvních staveb, kterou tady Gaudí navrhnul a uskutečnil, pro jednoho ze svých přátel, který jeho tvorbu podporoval. Víš, že Gaudího v Barce většinou nesnášeli? Neměli rádi jeho výstřednost, ani jeho milenky. Hlavně to vadilo jeho manželce, kdoví proč…"
Usměju se, jeho plácavost je zpátky a mě přešel pláč. Nejen Barca, ale i zdejší lidé mají něco do sebe.
"Znáš vůbec historii tohoto paláce? Nechal si ji navrhnout jeden z mecenášů Gaudího, a že jich moc nebylo, tenhle se jmenoval Eusebio Güell, líbila se mu Gaudího díla, takže koukni, támhle, ty stěny, vidíš? Všude jsou ty Gaudího mozaiky, co se o ně všichni přou, jestli mají nějaký význam a něco představují, nebo se Gaudí plně ponořil do dadaismu té doby a nechal se prostě vést barvami a něčím úplně mimo racionální myšlení a logiku. Já zastávám názor dadaismu, Gaudí je prostě Gaudí, ten nikdy nic moc neřešil logicky. Podívej, ty pokoje, v každém je výklenek a v každém je okno a prostor na křesílko a stolek. Eusebio byl vášnivý kuřák, v každém pokoji seděl u okna v Barcelonském křesle a četl noviny a kouřil dýmku a sledoval město pod sebou, hele, několik originálů nechali v támhle tom pokoji, vidíš? Dělaly se pouze černé a bílé, dnes jsou v módě červené a žluté, je čest nějaké takové vlastnit."
Mimoděčně se mi vybaví Adamova pracovna a ložnice, podobné křesla jsem u něj viděl alespoň čtyři.
"Všimni si, že se na podlahách střídá dřevo a jemné koberce. Zvláštní, na tu dobu, jsme na přelomu 19. a 20. století, Gaudí začal tvořit přibližně okolo roku 1890, tehdy poměrně puritánským Španělskem zmítaly boje, Katalánská oblast se chtěla už tehdy osamostatnit a Gaudí do toho tvořil ty svoje spatlaniny," pousměje se a já se zasměju nahlas. Taková láskyplná výtka! "Pojď, tudy do koupelny, po schodech nahoru, další zvláštnost toho domu. Kdysi se koupelny stavěly dole, ale Gaudí si usmyslel, že ji udělá nahoře, tak, aby měl jeho přítel dobrý výhled na ulici. Pořád říkám, že to byl magor. Podívej tady - na stěnách střípky keramiky, všude ty jeho barvy, modrá, žlutá, zelená, ty měl nejraději. No a teď koukni na zem, ta je stejná. Ale střípky keramiky jsou pečlivě ohlazené, aby se nestala nějaká nehoda.
A teď pojď tudy, sleduješ ty olejomalby? Podívej, třeba tahle, to je reprodukce Gaudího maleb, když byl ještě na škole, Gaudí je Eusebiovi věnoval už tehdy, hodně se nějakou dobu říkalo, že byli milenci - nebyli. Mohlo se to zdát, protože Eusebio opravdu podporoval i ty nejpodivnější věci, které si Gaudí usmyslel a vydržoval si ho jako nadaného umělce - věř mi, bylo velice málo lidí, kteří si to také mysleli. Ale Antonio Gaudí a Eusebio Güell byli opravdu jen přátelé. Psal jsem na něj bakalářskou práci. Taky na koho jiného, když žiju v Barce, že? Většina lidí z mého ročníku měla větší zájem o Picassa a Tapiese, než o Gaudího. Dodnes si spousta lidí myslí, že on nebyl žádný umělec. Zabíjel bych za tenhle názor. Ale to je fuk, tak, prosím," dá mi přednost, když mě pouští po schodišti nahoru. "Zatáhni za ten poklop, a opatrně, ať se nepraštíš do hlavy," poradí mi.
"Jasně," houknu a natáhnu se, musím použít hrubou sílu, aby dveře povolily a pak povolí dost nečekaně, takže přepadnu dopředu a spadnu na zem.
Uslyším za sebou tichý pobavený smích a pak cítím, jak mě dvě silné paže zvedají na nohy.
"Sakra," zamumlám.
"Hm, pokud i bezprostředně nadáváš v katalánštině a neobracíš se ke svému rodnému jazyku, pak jej ovládáš velice dobře," pochválí mě.
No jo, pravda, až teď si uvědomím, že vlastně přemýšlím, poslouchám i mluvím v katalánštině, aniž bych si to uvědomil! Asi ten jazyk vážně ovládám líp, než jsem si myslel…
"Máš to v krvi," ujistí mě a pustí, když se ujistí, že stojím. "Podívej, no není to krásné?"
Rozhlédnu se. Jo, je.
Neumím ani vyjádřit, co všechno se ve mně odehrává, když se rozhlédnu.
Barevné a všelijaké komíny na střeše, zdola zvuky typické pro velké a rušné ulice: halas, hudba, zvuk skla, aut, zvířat, nejrůznějších jazyků a odtud vidím v dálce na kopci spoustu světel obytných domů, barevných světel a já nevím čeho ještě, otočím se na druhou stranu, abych viděl přístav, ale vidím jen několik plachetnic a stožárů, nasvícených umělým světlem pouličních lamp a hodně v dálce vidím obzor, tuším tam moře.
Radost, štěstí, absurdita celé věci, můj smutek, roztřesenost, nadšení, umělecké cítění, zbytky vzteku. Všechno se ve mně mísí a střídá a mně akorát bije strašně rychle srdce, vítr mi jednak cuchá vlasy, jednak trochu štípe v očích, je vlhký od nedalekého moře, nutí mě přivírat oči, přesto se usmívám jako idiot, nemůžu si pomoci.


This is how it feels


A Ian to snad taky chápe. Kašlu na všechno, co se stalo v minulosti. Adam má pravdu, nepotřebuju atomový kryt. Potřebuju jen rychle zaplout do normálního života. Do svého stereotypu. Přátele, holky, sex, tanec, alkohol a lehké drogy.
Zhluboka se nadechnu.


This is how it feels




Otočím se okolo vlastní osy. Je mi najednou… tak nějak… lehce. Jako by s pohledem na Barcu okolo jedenácté v noci prostě… nějak… pomohlo. Jakoby se nic nestalo. Jakoby se můj život radikálně nezměnil.
Jako bych to byl celou dobu já. Třeba na prázdninách.
Nerozumím tomu. Vím, říká se. že tohle město má pozitivní dopad na myšlení a vnímání, ale že až takový…?
"Mathe?" uslyším těsně za sebou jeho hlas.
Abych se nemusel otáčet, jen zakloním hlavu, abych na něj viděl. Jemně mě uchopí okolo pasu a vyzvedne do vzduchu. Zapištím jako školačka. Trochu zazmatkuju, protože ztratím pevnou půdu pod nohama, ale pak si uvědomím, že mě nějak nese. Nese mě k okraji budovy.
Zamračím se a trochu se mi rozbuší srdce, až teď si uvědomím, že je to vlastně úplně cizí osoba, která mě vůbec nezná a já neznám ji - může to být vrah, pedofil, únosce, drogový magnát, obchodník s bílým masem…!!! A teď se zdá, že mě chce hodit přes okraj paláce dolů! Zamračeně trochu zazmatkuju, ale jsem tak mimo, že se ani nechci nebo nedokážu bránit. Už-už se vidím, jak padám ze střechy na zem, slyším Adamův ďábelský smích, vidím se v kaluži krve s zpřelámanými končetinami, slyším zděšený křik lidí, houkání přivolané sanitky a pohřebního ústavu, vidím Adama utíkat pryč, vidím, jak se moje vlastní krev vlévá do prachu pouliční špíny a stéká do kanálů, vidím svůj vlastní skelný pohled, mrtvý pohled mrtvých očích, které až při pádu na zem pochopily, jak byly naivní a hloupé, už-už chci začít křičet nebo se snažit kopat, dostat se z jeho náruče, když mě najednou…
 


Komentáře

1 heartles | 21. října 2011 v 19:21 | Reagovat

wow zdá se mi to nebo je ten mathyho otec troššššiililinku ukecanej?? :-D  :-D  :-D nádherná kapitolka.. a zaspat občas není na škodu když ti někdo dá později zápisy z přednášek aspoň se můžeš pořádně vyspat :-D  :-D

2 Luli(na) | Web | 21. října 2011 v 20:14 | Reagovat

KURVA KEIGH, JÁ TĚ ZABIJU!!! JAKO! NO DYŤ POČKEJ ZÍTRA, TĚ SHODÍM ZE SCHODŮ! UBIJU TĚ! ZAMORDUJU! UŠKVAŘÍM! ZBLÁZNILA SES?!

TY! ALE OKAMŽITĚ TADY CHCI DALŠÍ DÍL! ALE JAKO VÁŽNĚ OKAMŽITĚ! CHÁPEŠ?!

DOPRDELE CO TO BYLO?!

TEN KONEC...?!

jAKO, JAKO... JAKO....JAKO?!

BUM BUM BUM BUM BUM!!!

Keiiiiiiiiiiigh!!!! No tak! Ty jsi taková mrcha! Já tě střelím! Ubiju tě hajzlovým prkénkem!

*mlátí hlavou do stolu* Kruci, kruci, kruci!!!! Já hchi další!

3 keishatko | Web | 21. října 2011 v 20:29 | Reagovat

tuším sa pridám k Luli...to má byť čooooooooo????? také useknutie??? to sa robí??? ja chcem pokráčko a fakt v čo najskoršej dobe!!!!!!!

4 šali | E-mail | 22. října 2011 v 10:47 | Reagovat

!!....ty si taková--!! :D zlá až zákeřná potvora!! :D CO TO JAKO JE??!!!! :D honéém dalšíí!! :D
...supéér....dílek!!!:...až na ten konec!!! zlosine!!:-x  :-D

5 Yoku | 22. října 2011 v 16:37 | Reagovat

Si zlá, takhle to useknout O_O  xD mam jednu teorii co se stane, ale uvidíme xD moc se těším na další dílek ^^

6 Kiruška-chan ^^ | Web | 23. října 2011 v 19:30 | Reagovat

....políbí :D :D to bylo první, co mě tam napadlo :D ale ten useklej konec se mi jako vůbec nelíbí :D honem další díl :D a se všíms Luli(nou) souhlasím :D takže rychle další :D jinak to asi nepřežiju, to bylo naprosto úúúžasný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama