Část 30.: Můj táta

28. října 2011 v 11:20 | Keigh |  Podstata



Kruci. Ohlédnu se, pořád je těsně za mnou. Přijde mi to jako nějaká zatraceně děsivá scéna z béčkového hororu, natočeného znuděnými studenty zbohatlých rodičů. Seknu očima po Gaudího malbě a udělám tiše takové to "tse," za co by mě matka zabila a týden se mnou nepromluvila. Trochu se přikrčím v očekávaném pohlavku, ale žádný se nedostaví. Už chápu, proč se říká, že zvyk je železná košile. V některých případech spíš svěrací kazajka, zatraceně!
"Už sis to rozmyslel?" zeptá se mě Adam.
Ohlédnu se, nemá ve tváři žádný výraz, který by mi napověděl, jestli je naštvaný, nervózní, znuděný, nebo tak něco. Prostě… je to jen otázka.
Rozmyslel? O čem? Anebo v čem? Jestli mu věřím, nebo ne? Jak ví, o čem uvažuju, sakra?!
"Co?" zeptám se podezíravě.
Pousměje se a zase trhne rukou, jako by chtěl něco udělat, nějaké gesto, nebo… nevím, se mě dotknout, ale neudělá to, jen se odlehčeně zasměje: "Jestli budeme pokračovat v prohlídce."
A jo! No jasně, už vím! A vlastně, proč nepokračovat? Sice mě původní mega ultra nadšení opustilo, ale ještě pořád chci procházku, ačkoli to dětinské štěstí při pohledu na pár staveb a tak se asi nevrátí. Vlastně se teď nacházím v náladě cynicky apatického nadhledu. Nenávidím svou povahu. "No jasně, když už tu jsem," pokrčím rameny.
Myslím, že i on zaznamenal super změnu v mém chování.
Paráda, už se trochu poznávám, tohle jsem já, Matthew McClaire, to je ono, ještě trochu víc znuděnosti a arogance a bude to téměř dokonalé.
"Dobře. Vezmeme to korzem, středem La Rambla, můžu ti ukázat kavárnu, kde jsme s tvou matkou mívali rande, jestli chceš," mluví pomalu a… anglicky, uvědomím si.
Vlastně… já mu totiž odpověděl v angličtině! A on to asi pochopil tak, že nechci, aby mě zatahoval do svého života, že nechci patřit do Barcelony, že jsem ani neprojevil vděk, že mě vytáhl na střechu, byl to přece krásný zážitek a navíc, myslím, že za normálních okolností bych se tam při prohlídce nedostal, že! Že jsem mu řekl, že vlastně nechci, aby mě objímal nebo se mě dotýkal - DOPRDELE, MATTHEWE! Tak už si ZATRACENĚ rozmysli, co vlastně chceš! Chceš Adama, milého, hodného, v pohodě Adama, nebo matku, tu prolhanou čůzu, co se o mě nestarala a očividně mě nenáviděla?!
A dost! Nebudu o tom přemýšlet, nebudu! A budu mluvit v katalánštině! Jsem v Barce a nenechám si to zkazit nějakými žvásty o tom, jaký jsem nebo jaký budu! Prostě si tuhle noc užiju, budu pobíhat po La Rambla a všecko zkoumat a vůbec!Jo!
Jsem v Barce! Jsem - doprdele. Jsem v Barceloně! Ve městě umělců, svátků a karnevalů, ve městě Gaudího a Picassa a Tapiese! Jo, jsem tady! Je jedno za jakých okolností, prostě jsem tady!!!
Chci mu odpovědět, soustředím se, tak strašně moc na to, abych mu odpověděl v katalánštině, že udělám chybu, ale nemyslím, že by mu to vadilo, mně to teda nevadí: "Chci vidět všechno. A matka mě nezajímá. Pojď! Než se rozední!" zasměju se a vyběhnu na ulici, vím, že poběží za mnou.
"Mathe!" uslyším za sebou.
Vyběhnu zpátky na La Rambla, pořádně se rozhlédnu a zhluboka se nadechnu. Zavřu oči a nemůžu si pomoct, musím se usmívat.
"Mathe!" uslyším ho těsně za sebou, cítím, že se usmívá.
Otevřu oči a ještě jednou se pořádně rozhlédnu, pak zvednu hlavu a podívám se nahoru, na palác Güell zespodu. "Ty komíny vypadají odtud majestátněji," pronesu, nejsem si jistý, jestli gramaticky správně, ale na tom nezáleží. Mluvím katalánsky, protože jsem v Barceloně.
"Myslíš?" přijde mi, že je opatrnější, co se konverzace týče, jeho plácací monology se nedostavují. Doufám, že ještě přijdou. Líbí se mi, jak mluví. A líbí se mi, co říká a jak to říká. Je super. "Možná odtud nevypadají tak oprýskaně."
"I to se mi na nich líbí," oponuju, "jsou jeho," a myslím tím Gaudího. "Jsou to originály, se kterými pracoval právě on. Mají být trochu oprýskané."
Asi čekám, že něco řekne. Že… se mnou bude nějak… nevím, komunikovat. Jakkoli. Ale mlčí. Žádná odpověď se nedostaví. Divné. Otočím se a vzhlédnu k němu, chvíli se mu dívám do tváře a on mi opětuje, ani jeden nic neříkáme, jen se… na sebe díváme. Přijde mi to trochu… nevím, úchylné a zvrácené a asi bych mu měl vynadat, ať sakra nečumí, ale… to já na něj začal koukat! A taky od něj nějak nemůžu odtrhnout pohled. Zelenošedé oči, tmavé vlasy, vytvarované do účesu á la je mi 20, rovný nos, vystouplé lícní kosti, mírně snědý, nízké, tmavé strniště, vysoký, o dost vyšší než já, vždycky jsem byl spíš menší, štíhlý, vidím jeho vypracované ruce vykukující z rukávů jednoduchého černého trika, hrudník i bříško budou jistě vypracované stejně, tmavé sešoupané džíny ho dělají snad ještě mladším, než vypadá.
Je hrozně hezký.

I donť want this moment
to ever end


Proč se mi v hlavně vybavil zrovna text písně With me od Sum 41? Vždyť je celá taková nechutně zamilovaná a pomalá a ubrečeně patetická! Vůbec to nesouvisí s tím, že Adam je… můj otec. Kruci, zase se mi chce brečet! Adam… je… můj… můj... můj… "Táta."
"Mathe?"
Vytrhne mě z tranzu.
"Je něco špatně?"
"Hm? Ne, ne, jen… jsi můj táta."
Trvá mi asi pět vteřin, než mi dojde, co jsem to zase řekl. Mám tendence prásknout hlavou o zeď a plácnout se do čela a vynadat si a protočit nad sebou oči. Bože, Matthewe, ty máš ale postřeh! Řekl jsem "táta" nahlas. Dvakrát.
Připadám si jako idiot a největší pošahanec a ještě navíc malomocný a postižený a já nevím co ještě. Bože, za co!?
"No, ano, to jsem," usměje se. "Ale… budu jím, jenom pokud ty budeš chtít, abych jím jím byl."
"Nechci tátu," zavrtím hlavou. "nikdy jsem ho nepotřeboval."
"Tak tvůj táta nebudu," přikývne. "Cokoli budeš chtít," jakoby mi chtěl za každou cenu vyjít vstříc.
Abych… nebyl naštvaný? Abych nevybouchnul? Abych… mu neudělal nějaký trapas? Proč mi… proč se mnou takhle jedná? Proč je na mě tak hodný? Proč se na mě nevykašle a nezlomí nade mnou hůl, jako všichni?
"Tak pojď, Mathe, chtěl jsi vidět Barcelonu," připomene mi.
"Jo, já vím," otočím se zase směrem k centru metropole. Zaujme mě jedna z budov naproti, je vysoká, z bílého kamene a tak nějak… kostrbatá. Ale moderní. "Co to je?" zeptám se a kývnu k té budově hlavou.
"Támhleta? No jo, to je… jedna z těch staveb, co normální člověk považuje za…" zvolní v mluvě, jakoby uvažoval, jaký výraz má použít, nebo jaký je vhodnější.
"Kontroverzní?" doplním ho.
Zasměje se a opře ruce v bok: "Přesně. Kontroverzní. Co myslíš, hodí se sem? Jako… nějak myšlenkově, stylově…? Nebo - co bys řekl, že to je?"
Zaměřím se na stavbu. Je to… zvláštní. Kámen působí na první pohled neopracovaně, ale myslím, že to je právě ten záměr. Je to trochu kostrbaté, ale tak nějak jinak, než Gaudího stavby. Tyhle jsou… nevím. "Připadají mi jakoby… tohle bylo původní dílo někoho, a Gaudí ho napodoboval. Ale ne naopak. Působí to…jako… nevím, starodávně a krásně historicky a přitom prudce moderně. Působí… jakoby chtěla splynout s tímhle historickým centrem a přitom sama dobře ví, že je to jako černý trojúhelník mezi bílými kruhy. Ta béžově šedá barva… je stejná, jako u jiných budov, ale ten kámen, to opracování a přitom pravidelná okna a prosklené části některých pater… je to… páni, znát člověka, který tomuhle dílu dělal architekta, smeknu klobouk," pokývnu znale hlavou.
Tomuhle se říká skvost moderního umění.
"V tom případě doufám, že ten klobouk vytáhneš z kapsy," zašeptá mi do ucha. "Tohle jsem navrhnul já."
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 28. října 2011 v 12:38 | Reagovat

teda Adam sa nezdá :) som zvedava kedy Mathy ukončí svoj vnútorný boj a rozhodne sa nejako :D :D už aby bolo pokračovanie :)

2 šali | E-mail | 28. října 2011 v 13:00 | Reagovat

:D húúhúú-húú!! hezkýý pěkně, pěkně!! :D Adámek je fenomen!  :D ...mně se teda Mateo líbí spíš, když je cynickej, znuděnej, drzej... ! :D ale kásá!! :D čekám na dálší ;-) pospěěš! :D

3 heartles | 28. října 2011 v 13:11 | Reagovat

wow tak teda já smekám před tebou :-D  :-D

4 Luli(na) | Web | 28. října 2011 v 13:48 | Reagovat

He...hehe...he...he...he...he...he...hehe
.
.
.
.
.
.
.

.
.
.
.
.
.
.
He...?
.
.
.
.
.
.
.
.
HE...?!
.
.
.
.
.
.
No.. hehe... kdyby tohle řekl mě, tak mě jebne na místě že ani ten klobouk nestihnu vytáhnout... jako, čelist by mi vypadla s pántů, oči bych honila po ulici... Protě...Muhahaha...

KRUCI! Keigh! Proč jsi to zase usekla takhle?! Mám tě plesknout?! No dyť počkej až se mi dostaneš do rukou, z tebe udělám palačinky!

He...hehe... jinak.. Uhn... žiješ? Páš... ten konet(y) co si mi napsala... uhn, jen uvažuju, zda teď neležíš někde v kaluži slin, bo tak.. he...hehe...no... ta povídka... víš... ono... to jen tak... samo... přišlo...a tak... nějak jsem začaly psát a tak nějak... no... jsme nemohly skončit :D

Hehe, no tak jsem rád, že tě ta povídka zaujala, mě taky tahla povídka zaujala (sice mám z toho konce TENDENCE vraždit, ale jinak.... pohoda... he...hehe...he...he...he...uhn...

5 Yoku | 28. října 2011 v 14:04 | Reagovat

Tak takovej konec sem fakt nečekala xDD
Ale velice se mi zamlouvá to jeho šeptání do ucha xDDD těšim se jak Math zareaguje, páč já nevim co bych dělala na jeho místě xD
Mimochodem 30.9 sem byla na tejden ve španělsku. Na devět hodin jsme se stavili i v Barceloně. Nádherný město. Ale nutno podotknout plný zlodějů a zapadlých uliček páchnoucích odpadem. Přesto sem na všechny Gaudího stavby valila oči a obdivovala i ty jeho lampy xD Prošli jsme většinu památek a též La Rambla nebo Placa de Castalunia ^^ chtěla bych se tam jet podívatještě jednou. Ale sama, aby mě neomezovali ostatní a mohla si jít kam chci.
Těším se na další dílek *^*

6 Kiruška | Web | 29. října 2011 v 13:09 | Reagovat

He....

He.........!

He.............!!!!!

To bylo něco....

Infarkt............

Tohle bylo úúžasné....strašně moc se mi to líbilo...

Já nemám slov.....

Všechna slova se přede mnou schovala.....

Já tě zabiju (mám to povolený...=DD)

Takhle to useknout...tohle bylo úžasné, hrozně moc se mi to líbilo...

Chci rychle další...honeeeeeeeeem....jinak tě zabiju....opravdu....=DD

Tohle mi nemůžeš udělat....takhle to ukončit....

Já nemůžu přestat chválit...protože to bylo neskutečné....

Prostě lepší než tohle se na netu nenajde =DDDD

Chci další...hooooonem =DD

Jinak tě nemine pomsta =D

Budu zlá....dakší dílek =D

A hrozně moc děkuji za věnování =D bylo velmi milé =D takže ti patříí velký dík =)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama