Díl 25.: Doprdele jak?!

11. října 2011 v 20:45 | Keigh |  Osud?! (Yaoi)
Milé děti,

slíbila jsem dvojdíl, tak sem hážu dvojdíl. :D A opravdu vám všem ještě jednou moc a moc děkuju. Za podporu, za návštěvnost, která na počátku tohoto měsíce dosáhla 50 000 návštěvníků od založení blogu a taky za vaše komentáře. Strašně moc to pro mě znamená, děti moje. :)









Sasuke:

"Takže chceš, abychom se přestěhovali rovnou?" ujistím se.
"Jo." přikývne. "Bude to…trochu… náročné, ale pořád si myslím, že si na sebe aspoň líp zvykneme, než… než…" trochu se zalkne, jako by mu bylo těžké pokračovat.
"…než se vezmeme?" napovím mu.
"Jo," kývne krátce. "jo, než… se vezmeme." zopakuje ztěžka.
Hej, na něj to je asi fakt náročné. Zatraceně, blbá Zoubková vílo! Jak se dělají děti?!


Naruto:

Snad jsem se rozhodl správně. Uvidíme. Přinejhorším… vždycky můžu spáchat seppuku. Nebo se o to aspoň pokusit. Vlastně mi nic nebude bránit, barák bude pořád prázdný, tak tam můžu dělat cokoli, klidně stát nahý na hlavě a zpívat sovětskou hymnu.
Nikdo mě nebude sledovat.
"Tak fajn, nastěhujem ty věci zpátky do pokojů a… můžem bydlet." pokrčí Sasuke rameny. "Dáme si nejdřív snídani, co ty na to?" navrhne s mírným úsměvem. Sakra, on je tak sexy!
Proč zrovna já?! Proč jsem se do něj musel zamilovat zrovna já?! Doprdele.
"Dobré ráno, Itachi," prohodí Sasuke, když na bocích ucítím něčí paže a ve vlasech polibek.
"Dobré ráno, snoubenci. Jdeme na snídani?" cítím, že se usmívá.
Strašně moc se mi líbí jeho hluboký hlas a taky to, jak je… milý. A pozorný. A tak nějak… nevím, prostě… mi přijde, že se mnou… flirtuje?
"Dobré ráno," zamumlám.
Zasměje se: "Ah, a já myslel, že jsi přes noc ztratil řeč,"
"Trochu jo." přiznám.
"Stalo se něco?" zeptají se oba bratři najednou.
"Ne, nestalo, jenom… neměl bych číst odbornou literaturu." zamumlám spíš pro sebe.
Itachi mávne rukou, což mě téměř urazí, ale zdá se, že k tomu něco dodá. "Neber ty knihy doslova. Každá žena prožívá těhotenství jinak, a ty jsi navíc kluk, nemusí to být tak hrozné jak to vypadá napsané v knihách. Neboj, taky jsem to studoval. Pokud jste zapomněli, měl jsem mít před půl rokem svatbu já. Taky jsem se musel vzdělat." vysvětlí, když na něj nechápavě koukáme.
"Buď v klidu, Naru. Jsme tu všichni pro tebe, jasně? Měl by sis to užít, celý klan je na tebe zvědavý a všichni tě už teď považují za hrdinu. A kromě toho se o tebe budeme všichni starat. Neboj se, nebudeš na to sám," usměje se a chytí mě za ruku. "pojďte, páč bude máma nervózní."
Nechám se strhnout jeho usměvavou náladou, ačkoli jenom asi na deset vteřin, protože hned jak vejdeme do kuchyně, uvidíme u stolu Fugaku a Mikoto. Sakra. Doufal jsem, že pán domu už bude pryč!
"Dobré ráno," ukloním se jim oběma.
Fugaku nám jenom pokyne rukou, na pozdrav se nevzmůže, zato Mikoto se hned usmívá a snaží se nás přecpat k smrti, což jí ani jeden z nás nerozmlouváme, Sasuke i Itachi hážou po otci opatrné a zvědavé pohledy, jak si po chvíli všimnu, a z dusné atmosféry, která tu panuje, je mi až špatně. Kde jsou doby, kdy jsme já i táta prskali polívku a drobky po stole, když jsme si vyprávěli, co se nám zdálo, stalo přes den, nebo na co jsme si zrovna vzpomněli, a jak jsme se i s mámou překřikovali a bavili se a smáli… něco mi říká, že takováto situace je v Uchiha klanu absolutně nepředstavitelná a že toto dusno vládne všude, kde se objeví hlava klanu.
Což je pro mě nepředstavitelné. Tady, v této společnosti mám strávit zbytek života?
Vrátí se má bezútěšná nálada - proč já? Připadám si, jako bych mohl za to, že tu musím být. Že tady nemůže mít Itachi svou manželku, v této chvíli by bývala již těhotná, Fugaku by se možná tvářil jinak, nebo by alespoň na chvíli zmírnil tuhle sou ledovou masku.
Itachimu zmizel úsměv z tváře, všichni se tváří strašně vážně, jako by snad někdo umřel. No, ano, definitivně umřela Fugakova naděje na normální manželství Itachiho.
"Naruto?" osloví mě Mikoto. "Děje se něco, chlapče? Není ti dobře?"
"Hm?" hned mi dojde, jak neuctivé to bylo, proto rychle pokračuju v řeči: "Ne, ne, nic mi není," a rychle a spořádaně se pustím do jídla, aby to vypadalo, že jsem se třeba jen zamyslel.
Dojím co nejrychleji, abych měl výmluvu odtud co nejrychleji vypadnout. Ven, na trénink, nadýchat se čerstvého vzduchu, kamkoli, hlavně pryč z Fugakovy přítomnosti. Ten chlap je příšerný. Asi se Sasukemu přestávám divit, že je takový. Mít jeho geny a ještě navíc i jeho výchovu, ve stínu Itachiho, méně milovaný syn… ne, asi už se nedivím.
"Opravdu je ti dobře, Naruto?" ujišťuje se paní domu, až se musím usmát.
Ona sem… tak nějak nepatří. Nejspíš je taky z jiného klanu, podobnějšího mému, nebo tak něco. Prostě mi přijde, že… ona vyvažuje tu Fugakovu chladnost.
"Moc vám děkuju," zamumlám, Mikoto se usměje a sklidí ze stolu.
"Čekám vás na oběd," zašvitoří z kuchyně.
"Jasně, mami," zahaleká Itachi a vymázne z místnosti.
"Jistě," přikývneme i my se Sasukem a vypadneme z kuchyně i z baráku.
Sotva vyjdeme před dům, oba si ztěžka povzdychneme, načež se na sebe podíváme a rozesmějeme se.
"Hej, vždycky je takové dusno, když je u snídaně?" hodím bradou k domu.
"Jó, většinou jo. Snažíme se v tom domě být co nejméně. Jako, co nejdál od otce. Sice… jasně, byly časy, kdy jsem ho obdivoval, a tak, ale na něm není co obdivovat. Takový Itachi… to jo, to je něco jiného, je to ideál staršího sourozence, kdo by k němu nevzhlížel. Ale otec?" odfrkne si. "Je jenom spousta přetvářky a chlad a slupka, pod kterou není myslím si vůbec nic. Možná ani ten led. Tse, i ten led raději sublimoval…"
Podívám se na něj s vážným výrazem. Dost se to liší od toho, co mi řekl Itachi. Takže otce neobdivuje? Nemrzí ho to? Nebo naopak… hraje mrtvého brouka? Nebo… je to jak říká, otce obdivoval, ale už ne, protože zjistil, jaký je…?
"Víš," nadechne se. "vždycky jsem si myslel, že je takový jen proto, aby z nás obou, vychoval dokonalé ninji. Ale… on se nikdy nezměnil. Ani na chvíli. Ani když jsme měli třeba narozeninovou oslavu, nebo když jsme zvládali jednotlivé úrovně vzdělání, nikdy, nikdy neprojevil sebemenší emoci. Zklamání, nadšení, radost, zlost, nic. Nesnažil se nám pomoci, nesnažil se nás shodit. Nikdy. Byli jsme mu ukradení. Až teď, když je Itachi dospělý a měl se ženit, jsme občas na jeho tváři viděli úsměv. Nebo… něco, co se tomu zdánlivě mohlo podobat. Pak přišla ta Itachiho nehoda, a bylo to s ním ještě horší. Už ani moc nemluvil, ani ráno nelíbal matku, když jí děkoval na snídani. Prostě přestal. A pak… ses najednou zase objevil ty. A viděl jsi sám, u té večeře… usmíval se. Než jste přišli na tu večeři, dokonce matku políbil. Dokonce i když jsi utekl, a pak ses se mnou vrátil, zase se usmíval. Ale… pak zase slyšel, že z toho couváš a předpokládá, že z toho do svatby ještě vycouváš. Je si tím jistý. Proto je ještě chladnější než jindy. Nevadí mu, že tady jsi, nemračí se proto, že by mu tvoje přítomnost vadila," podívá se mi do očí a chytí mě za ruku. "vadí mu to, že odejdeš. A on je o tom přesvědčený."
Asi chvíli musím vstřebávat, co mi to vlastně řekl. Takže… Fugaku je vlastně rád, že v tom domě jsem, to mi chce Sasuke říct? "Ale… já nechci vycouvat…"
"Ale prosím tě," převrátí oči. "Jistěže chceš vycouvat, nechceš přece se mnou trávit zbytek svého života, nechceš mít dítě a ještě navíc se mnou, ale… jsi tak … tak… zodpovědný a ochotný, že to uděláš… - což mimochodem nechápu."dodá spíš pro sebe.
Pokrčím rameny, k tomu asi není moc co říct. Vytáhnu klíče a odemknu dveře do …uh, našeho domu. Sakra. Nezvyknu si na to sousloví. Náš dům. Zatraceně, tohle zní tak blbě!
"Takže… já jdu zase na ložnici a ty uklidíš kuchyň?" zeptá se.
"Hm,"přikývnu.
Vlastně ani nevím, proč mě mrzí, že to zorganizoval takhle. Vždyť včera jsem tohle uspořádání navrhnul já sám, tak co mi tak vadí?! Proč mi to vadí?! Připadám si jako zatracená puberťačka. …Což vlastně díky těm hormonům jsem. Kruci.
"Naruto?" drcne do mě něžně. "Tak pojď, nejdřív nastěhujem kuchyň, co?"
Spolu? Co? Já myslel, že jde do ložnice? Nebo…


Sasuke:

"Měli bychom si zvykat, že jsme spolu, nemyslíš? Nemá cenu se jeden druhému vyhýbat, co ty na to?" pousměju se a začnu strhávat igelity z nábytku.
"No… no jo, asi jo." přikývne, tak nějak … zaskočeně, řekl bych. Zas na druhou stranu, asi bych taky byl zaskočený, kdyby mi najedou někdo začal dělat takové návrhy. Jako, nejdřív že ne, pak že jo… ale tak nějak mám dojem, že o to stojí. O mou společnost. Nebo, nejspíš ne přímo o mou, ale o číkoli. Neměl by být sám. A vůbec teď, když ještě má čas couvnout.
Musím ho přesvědčit, že mít se mnou miminko a zachránit klan že šlechetné a skvělé a úžasné a nejlepší. A že si to klan zaslouží. Což moc dobře nepůjde, když se otec pořád mračí a Naruta děsí. Musím na něco přijít. Nějak. Něco vymyslet, něco, co by ho donutilo pevně a nenásilně souhlasit. Dobrovolně. A třeba se i těšit.
No jo.
Ale doprdele jak?!
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 11. října 2011 v 22:21 | Reagovat

super diel :D :D :D Sasuke sa ukazuje v lepšom svetle, to je dobré :D

2 heartles | 12. října 2011 v 15:09 | Reagovat

jůůůůůůů ůža díl :-D  :-D  :-D

3 Jituí | Web | 12. října 2011 v 17:59 | Reagovat

kawai dílek :-D

4 Raven | Web | 12. října 2011 v 19:54 | Reagovat

Super!! :)) Sasuke začíná být...lepší, to je fajn :)

5 Keishatko & Kana | Web | 13. října 2011 v 10:15 | Reagovat

Hele drahoušku, a co mám asi dělat, když můžu být na pc asi dvě nebo tři hodiny denně na pc a píšu to v Emailu!!!!!!!!!!!!!!! já to opravím, časem :-D

6 kana | Web | 13. října 2011 v 10:31 | Reagovat

nesnáším psaní v emailu, slibuju, že to naprací a omlouvám se, ale na chyby sem vážně nekoukala a nezabývala se, chvátala jsem, aby to tam přibylo rychle =)

7 kana | Web | 13. října 2011 v 10:57 | Reagovat

k povídce: tak by mě zajímalo....kdy ti dva na to ´skočí´ :-D a hlavně co s nima vlastně plánuješ :-D

8 Yoku | 18. října 2011 v 2:01 | Reagovat

To mě dostává xDDDDDD
Sasuke takovej schizofrenik xDDD
Právě jsem přečetla všechny kapitoly naráz a řežu se u toho jak dlouho ne xD těším se na další díl ^^

9 Naruto nee-chan | Web | 19. října 2011 v 14:13 | Reagovat

Hehe...se Sasánkem ta schíza pěkně cloumá, hehe xD

10 Akira tvoje ♥Sb♥ | Web | 22. října 2011 v 21:10 | Reagovat

Super dílek,Sasu má dilemko. xD

11 Majo | Web | 29. ledna 2017 v 12:58 | Reagovat

Sakra měla bych se učit a ne ti tady spamovat blog! :D Me je normálně fugaka líto :D chudicka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama