Díl 26.: Vlaky v Konoze?!

31. října 2011 v 13:34 | Keigh |  Osud?! (Yaoi)

Mysleli jste si, že už je konec? Že psychicky nemám na to, abych v Osud?!u pokračovala?

MUHAHAHAHAAAAAAAA!!!!

...Poslední dobou děsím i sama sebe. Čtete Matea? A víte, jak poslední dobou píšu takové zatraceně blbé konce jednotlivých kapitol? Eh, hups, ono se to nějak rozšířilo i na Osud?! ... a pamatujte, děti, ne do hlavy a ne kamenem, Keigh utíká na cviko, páč před hodinou vstávala :D








Sasuke:

"Tak mě napadlo, že bychom mohli pokoj pro miminko vymalovat zeleně. Nebo žlutě. Jsou takové… veselé a nejsou genderové, jako růžová a modrá nebo ještě hůř - bílá. Jak v blázinci…" poslední větu zamumlám.
"Možná by to pro jeho pokoj bylo výstižně," odpoví mi ve stejně skeptickém duchu. "s náma dvěma a ještě navíc i celým tvým klanem za zády…"
"Doufám, že nebude mít geny po mně, co se povahy týče." přemítám dál. "To by hráblo mně. Jednoho jsem se zbavil a druhé se nám narodí. Paráda, fakt… doufám, že máš silnější genový materiál než já."
Slyším, jak si odfrkne. Sarkasticky, ale rozesmálo ho to.
"Nesměj se," poradím mu. "myslím to vážně."
"To mi teda promiň, ale myslím, že by mi totálně hráblo, kdyby bylo ještě navíc po tobě, skočil bych pod vlak."
Zamračím se: "My máme v Konoze vlaky?"
"Ne, proč?" obrátí se na mě.
Naše rozhovory začínají být zajímavé. A taky trochu vtipné. Ale ještě pořád nejsme úplně uvolnění, když spolu mluvíme.
"Můžu si vybalit věci sem?" ukáže na skříň naproti okna.
"Hm? No jasně," přikývnu.
Taky jak jinak, že. Musím mu ve všem vyhovět. Tak já si vybalím vedle, to je v pohodě. "Neměli bychom udělat pozvánky?" napadne mě náhle.
"Co? Jaké pozván…- jo, ty myslíš na svatbu," dojde mu. "no jo, asi jo."
Odmlčíme se. Zase. Nemáme o čem mluvit. Sakra. Proč nemáme žádné společné zájmy? Témata? Cokoli?! Kruci. Tohle ještě musím nějak vyřešit, páč tohle je špatně. Klidně ze sebe udělám debila kvůli němu, ale hlavně abychom se měli o čem bavit, protože jinak tohle bude zatraceně tichá a nudná domácnost. A Naruto je společenský člověk, potřebuje lidi a zábavu, aby přežil, ne jako já, hlavně být sám a mlčet.
"Odpoledne půjdu trénovat." oznámí mi pak.
"Sám?" podivím se.
"Se Shikim." pokrčí rameny a dál skládá trička do poličky, aniž by se na mě podával.
Zamračím se, to já bych s ním měl být, ne nějaký Shiki, kruci! "Co kdybychom šli spolu?" navrhnu.
"No…" zamumlá rozvážně. "už jsem mu to slíbil, že… půjdu s ním."
"A… kdybych se k vám přidal?" zkusím to ještě.
"Myslíš, že je to po tom včerejšku dobrý nápad?" nadhodí tu ránu pěstí, co jsem od Shikiho dostal.
Sákra, no jo, tohle by nemuselo dopadnout dobře. Jako, nemyslím si, že bychom se do sebe pustili, ale mohlo by to zkazit náladu a já Naruta nechci udržovat v dusné atmosféře. Ne že bych se vymlouval, tentokrát to myslím vážně. Shiki není sice typ člověka, co by mě chtěl zabít a obvykle je na nenávist až moc líný, ale myslím, že kvůli Naruta udělá výjimku. Nedivím se mu.
"Dobře, můžem spolu jít trénovat třeba zítra," navrhnu.
"Jo, to b bylo… super," podívá se na mě a dokonce se usměje.
Ha! Že by konečně nějaký úspěch? Moc jich není, tak jsem rád aspoň za tohle. Ale pořád je to nějaké divné. Kruci, o čem s ním mám mluvit? Přijde mi, že nemáme nic společného, což je blbost, protože budeme mít svatbu, rodinu, budeme mít sexuální život, partnerský život, miminko, snad, budoucnost… a přesto… spolu nemůžeme o ničem mluvit. Nechci ho naštvat, nebo rozesmutnit, nebo ho děsit… já… já vlastně ani nevím, jak se k němu chovat.
Možná by nebylo na škodu, kdybych si šel zatrénovat s Itachim, co já vím, má dneska volno. Snad si na mě najde čas.



Naruto:

"Ahoj," usměju se, když si mě přitáhne do náruče.
"Slyšel jsem, co se stalo. Proč ses rozhodl mu nakonec vyhovět?" nerozumí.
"Protože…" vydechnu.
Nechce se mi o tom mluvit. Ale kdo jiný by to pochopil lépe než Shiki? "Protože to stejně musím udělat." navážu. "musím s ním založit rodinu. To přece víš. A bude lepší, když se budeme postupně poznávat, bydlet spolu, naučit se… spolu mluvit a řešit některé věci, než se vezmeme. Měli bychom si postupně zvykat než potom najednou."
Shiki se ušklíbne a přikývne: "Vždycky je to tak problematické…"
Usměju se, aspoň něco se nezměnilo. Shikamarova povaha a jeho povzdechy.
"No jo. Ale víš jak, to si nevybereš." pokrčím rameny. "Tákže, zítra skládáš opravné zkoušky?"odbočím od Sasukeho. Nemusím ho vidět nebo o něm slyšet 24 hodin denně, že.
"Hm," přikývne. "ale nemusel bych je dělat, kdyby mě nějaký malá blonďáček nevyšachoval tou svou příšerně nechutnou energií…!" drcne do mě ramenem a já se zasměju a oplatím mu to.
"Hej! No tak! Já za to nemůžu, prostě jsem lepší než ty…" už když to říkám se dávám do běhu, Shikamaru výhrůžně zavrčí a rozběhne se za mnou, pokřikuje něco v tom smyslu, že mě ulechtá k smrti, až mě chytí, nebo tak něco, a mně po dlouhé době připadá, že je všecko v pořádku a žádná svatba se za pět dní nekoná.
"Né!" vypísknu, když na těle ucítím jeho dlaně, vlastně se ani nesnažím utíkat a nechám se stáhnout na zem, Shiki se mnou zachází nanejvýš něžně, snad aby mi neublížil, připadám si jako porcelánová panenka, ale přece jenom se cítím líp než za posledních několik dní dohromady. Tohle je alespoň náznak něčeho, aspoň pár věcí zůstává stejných.
"Naruto!"
"Naruto!"
Shiki mě pustí z náruče, oba jsme poznali po hlase Sakuru a Ino, zajímalo by mě, co ty dvě tady…
"Ahoj!" vrhnou se mi holky do náruče. "Rády tě vidíme, jak je ti? A co Sasuke?"
Zvláštní. Myslel jsem, že mě budou nenávidět, když jsem jim vzal idola.
"Shiki, že se nestydíš, odvádět ho od rodiny…" vyčte mu ve srandě Ino, ale hned se zase otočí ke mně a obě se tváří velice účastně: "Jak to zvládáš?"
"No…" vlastně před nimi nemusím nic skrývat, ani si hrát na hrdinu. "Moc dobře ne."
"Asi tě chápem," přikývne Sakura a ještě jednou mě krátce obejme.
"Asi? Já teda tě chápu určitě. Sasuke je totální břídil. Neumí si vážit žádného citu, který k němu někdo chová, podívej jak zametal s náma." odfrkne si Ino. "Naruto, já být na tvém místě, vycouvám z toho."
"Ale uvaž situaci, ve které se Uchiha klan nachází, Ino," Zdá se, že Sakura taky ví pár věcí, které by vedět neměla. Ale je dobře, že je ví.
"No a? Co si nadrobili…" pohodí hlavou tím způsobem, kvůli kterému se o Ino říká, že je povrchní.
"Nebyla to Itachiho vina. Ani nikoho z klanu. Nehody se prostě stávají." zastanu se… mého budoucího švagra.
Bože. Zní to tak… reálně!
"Jo, my víme. Ino tím chtěla říct, že tě obdivujeme," propálí kamarádku pohledem, Ino si to asi uvědomí a zmlkne, jenom letmo mrknu na Shikamara. Je nějaký… zamračený.
"Napadlo vás, že Sasuke je odporné hovado?" připojí se náhle k našemu rozhovoru.
"Několikrát," odpoví obě slečny shodně.
"Amen," přitakám sarkasticky, což obě holky rozesměje.
"Ne, myslím to vážně. Třeba teď, proč s tebou není a neřeší přípravy na svatbu, společný život, na miminko? Proč jsi tu se mnou a s holkama a ne s ním?" mračí se čím dál víc, holky ustanou ve smíchu a tváří se stejně vážně jako Shiki.
Nevím proč mám potřebu se Sasukeho zastat, vždyť on se mnou chtěl trávit čas, to já utekl! "Chtěl se mnou být, ale… já mu řekl, že budu s tebou." podívám se na Shikiho, pořád se mračí.
"Proč…-?"mračení zmizí, nahradí ho náhlý výraz pochopení. "Kvůli včerejšku?" zase se zamračí: "Srab."
"Ale ne," uhnu pohledem do strany. Proč ho bráním? "i přesto chtěl jít."
Teď se mračí všichni tři. "Řekl jsem mu, že… to bude lepší. Že chci jít sám."
"Proč?" zeptá se Sakura. A to jsem si myslel, že ona je ta bystrá.
Ani mě nenapadne. Neřeknu jim to. Neřeknu jim, proč mě tohle všechno tak bere. "Nechci ho mít pořád za zadkem."
"Jó, jasně, to chápem," přikývne Ino.
"Ne, nechápem," ozve se Sakura. "měli byste si na sebe zvykat, bát spolu, to, že s tebou Sasuke chtěl být to jen dokazuje, tak proč jsi mu řekl, že nechceš, aby sem s tebou šel?"
"Protože…" zhluboka se nadechnu.
Ne, protočím oči, tohle už nevydržím.
"Nedává to smysl. Opravdu bys měl být raději s ním. Budeš s ním pak už pořád, starat se s ním o dítě a tak," přemýšlí Shikamaru. "Tak proč jsi raději tady s námi?"
"Proč jsi mu řekl, že ho tady nechceš?"
"Proč si na něj nezvykáš, na jeho přítomnost?"
Nevydržím nápor tajemství, zatracené hříčky osudu, zapracuje stres, nervozita, strach, vztek a asi i ty hormony, co beru, protože na se na celé kolo rozkřiknu: "Protože ho miluju !!!"
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 31. října 2011 v 16:26 | Reagovat

ja tie Narutove pochody niekedy fakt nechápem...dnes mám blbú náladu, takže som na Naruta nahnevaná...niekedy by som aj jemu jednu trafila, aj Shikimu, Sakure, Ino aj Sasukemu aj Itachimu...všetkých by som zmlátila...áno áno mám nato chuť..chudáci :D :D ale inak pekný diel, teším sa na pokráčko

2 Raven | Web | 31. října 2011 v 16:27 | Reagovat

Keigh, to si děláš humory!! Jak to můžeš ukončit takhle, jako fakt, to nemyslíš vážně!! Jestli hodně rychle nenapíšeš pokračování...tak..tak nevím co. (vidíš co děláš, já nevim co ŕíct...)
Já chci vidět jejich reakce!

3 heartles | 31. října 2011 v 17:14 | Reagovat

jůůůůůůůů a je to venku :-D  :-D

4 Kana~♥~ | Web | 31. října 2011 v 20:37 | Reagovat

On to fakt řekl nahlas? super, no konečně, snad to brzo řekne i sasuke. krásný dílek snad bude brzo pokráčo =)

5 Akira tvoje ♥Sb♥ | Web | 12. listopadu 2011 v 13:46 | Reagovat

Konečně jsem se ke čtení Osudu?! zase dostala (blbá škola xD), no a říkám páni,dobrej konec. =D ještě že mám ještě několik dílu před sebou jinak bych se asi užrala nebo rovnou sežrala netrpělivostí. xD

6 Majo | Web | 29. ledna 2017 v 13:27 | Reagovat

Joooo konečně to řekl...Konečně to řekl, výborne Naruto :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama