Epizoda 24.: Imitace velkohubého fotbalisty

9. října 2011 v 17:21 | Keigh |  Život ve Scuderia Ferrari
Ahojky děti,


tak jak to jde? Žijete? Já jo. Hele, řekněte mi jednu věc, mimča moje, jak se jmenujou takové ty vory, co na nich ti týpci v Benátkách vyjou ty árie a chtějí za projížďku nekřesťanské peníze?

No nic, Keigh přestane plácat a přejde k věci, a to té, že vás v klidu nechá přečíst si další infantilní díl Života ve Scuderia Ferrari (pokud je o to ještě zájem... :D)











"Doprdele,"
"Coe?" zeptám se.
"Došla nám vodka, vole," obrátí lahev hrdlem vzhůru a zatřepe s ní.
Asi jestli se zbytek alkoholu před náma v té lahvi ještě neschovává. Nebo jestli v té kulaté lahvi neutekla za roh.
"Není za rohem?" zeptám se.
Felipe se otočí k baru a koukne za roh. "Není. Mrcha. Myslíš, že zdrhla na hajzl?"
Násilně zamrkám, sakra, co to tu motám?! Stačí, že je pěkně připitý Felipe. Pravda, dneska pijeme pomaleji , takže Felipe naleží na stole a neusíná, jako tehdy, a není ani tak mimo, ale ani nemlčí, což je docela škoda. Teď se totiž projevuje jeho pravé opilé já. Je sarkastický a sprostý.
…A mě to šíleně rajcuje!
Přihopká k nám krokem samby jakýsi týpek s dredama a úsměvem jak ten… no… ten… s tím míčem, jak do něho kopou a tak… jako, kopou do toho míče! …no a z toho státu, jak tam to kafe dělají a jak tam furt mají ty karnevaly, no jo! Brazílie! Dyť odtama je i Felipe! Že já si nevzpomněl dřív, teda, Kimi, přestaň pít, bo ti ty plantající se beznohé antilopy ty hyeny fakt sežerou! Ti pomřou za běhu, fakt.
"Hehe, ty jsi z Brazílie?" zeptá se ho Felipe.
"No jo! Jaks to poznal…? Hej! Čeky! Ty jsi Felipe Massa!"
Sakra. Poznal ho.
Felipe se zatváří pochybovačně: "Jo…?"
To toho kluka trochu zmátne, páč se rozhlédne na obě strany, spatří mě a zdá se, že mě pozná bezpečněji: "No jo! Dyť toto je Kimi! Čau hoši! Tak co si dáte? Jak se daří na okruhu? Hodíte mi pak autogram? A co holky, líbí se vám tu nějaká? Mně teda jo, tamty dvě blondýny na druhé straně u baru, ty jsou fakt sexy. Teda, je tu ještě jedna černovláska, támhle, v těch červených šatech, ta je teda super sexy, ale má s sebou nějakého chlapa, takého nabouchance, toho bych nechtěl potkat v noci v parku, bych vysypal všecko z kapes a utekl bych. No jo, co si dáte?"
Trochu mi hučí v hlavě. To asi tím alkoholem. Zvláštní, že to začalo až když přišel a promluvil. Vypadá fakt jako ten brazilský fotbalista, ten černoch s velkou hubou, co se furt směje a je to takový joker. No, sakra… jak se jmenuje…? Proslavil také to město… ve Španělsku… roky tam hrál fotbal… no… jel se tam 5. závod sezony… no… Barcelona! Jasně. V Barceloně hrál fotbal. Jak se ten kluk sakra…
"Hele, znáš Ronaldinha?" zeptá se Felipe.
NO JASNĚ! To je ten velkohubý super fotbalista! Díky, Felipe!
"Jo, jo, já vím, vypadám jak on," mávne rukou. "balím na to holky," mrkne, všem třem nám to přijde vtipné.
"Cos říkal o blondýnách?" pokračuje Felipe.
"No hele, támhle," kývne bradou nenápadně za sebe. Hodíme tam oko a mně málem vypadnou obě.
Ty vole! Jak jsme si jich mohli nevšimnout?! Kouknu na Felipeho, který chtěl asi něco říct, ale má jenom otevřenou pusu, myslím, že zapomněl i polykat.
"Felipe?" oslovím ho opatrně. Žádná reakce. "Felipe? Sakra, utři si aspoň tu slinu," protočím oči.
Hřbetem dlaně si otře koutek úst, ale jinak se ani nepohne, ani nemrkne a myslím, že se ani nenadechl.
Kruci. Zajímalo by mě, jestli baby ví, co nám dělají. To kvůli nim děláme takové hovadiny, že nosíme kytky a říkáme jí, že je úžasná a skvělá, i kdyby byla škaredá a tupá jak svár. Jo, holky jsou mrchy. Ale děsně hezké. A ty dvě jsou fakt kus. Teda dva. Kusy.
"Co je takhle jít pozdravit, Filipe…?" navrhnu a připadám si jako super king, jako, že mě to napadlo a tak.
"Blázníš?!" okřikne mě. "A pššš!" sykne. "Nedělej tady takový rachot, mohly by si nás všimnout."
Kouknu na něho jako na idiota: "Felipe?"
"No jo, já vím," mávne rukou a zase se pohodlně opře o bar, pusu zavřenou. Dokonce přestal slintat. "Ale hej, myslím to vážně. Nemá - é, jo, ty jo, Ronaldinho. Kimi… ne, s tebou vůbec nemluvím, ty můžeš mít kterou chceš. Já nemám šanci. No jo, ony jsou dvě - běžte na ně, já se zatím upiju k smrti."
Ronaldinho na mě koukne tázavě, jako jestli náhodou nemám tušení, co to plácá.
"Nechala ho holka," zašeptám. Ale tak nějak si myslím, že mě Felipe slyšel. "Depka," naznačím němě a hodně znatelně otevírám pusu, aby mi ta imitace Ronaldinha mohla odezírat ze rtů.
Chápavě přikývne. "Hele, já jsem ve službě, nemůžu."
"V jaké službě…?" podivím se upřímně. "Ty jsi cajt?!"
Felipe se uchechtne. "Tywe, dyť je to barman. …A pak že já jsem opilý, viď, bejby?" otočí se svůdně na druhou stranu, nejdřív si myslím, že za ním ještě někdo sedí, pak, když se vykloním a ujistím se, že za ním je už jen palma, chvíli zbožně doufám, že jenom jokeuje, pak zadoufám, že to nikdo neslyšel, ale už asi po 20 vteřinách mi dojde, že to myslí smrtelně vážně.
Kouknu na barmana a chvíli zvažuju, jestli se plesknout do čela, nebo se rozesmát, ale nakonec jenom protočím oči. Ronaldinho práskne hlavou o bar. No jo, Felipe, jsi populární.
"Tak co, kočko, kam zajdem?" mrkne na tu palmu.
Ale tak… to snad ne. Felipe, vzpamatuj se! Kimi, nesměj se, nesměj se! To od tebe není pěkné, Felipe je kamarád! No tak! Zatraceně! Rozchechtám se na celé kolo. Kimi! Kruci, co tvoje pověst?!
Ne, ne, ne. Je to silnější já. Felipe drží tu palmu za list a chválí jí "krásné zelené šaty", "úžasnou postavu", a "super styl", a ptá se jí, jestli s ním nechce jít na rande. Několik hostů se na baru otáčí jeho směrem. Sakra, musím zvednout hlavu z toho baru a uklidnit ho, bo toho budou zítra plné noviny.
"Doprdele, tak jestli se tam takhle bavíte, v té Formuli jedna, tak se nedivím, že se Mosley a Todt pořád smějou."zavrtí hlavou Brazilec.
"Že? Taky se nedivím. Akorát Stefano je furt nějaký nasraný," otočí se k nám z nenadání i Felipe. "Promiň, krásko," otočí se jakoby mimochodem ještě k palmě. "ne že bys nebyla můj typ, ale pro mě je ještě brzo na další vztah."
Ten kluk mě chce zabít, opravdu. Podložím si rukou čelo, tohle nemá cenu, nemá to cenu, Kimi, prosím tě, neřeš to!
"Felipe, prosím tě, nepij už!" snažím se omezit svůj smích, ale nedaří se.
"Sakra!" skočí na mě a shodí me z barové židličky na zem, než stačím pochytit, co se děje, nebo zděšeně vykřiknout nebo aspoň zavřít pusu, nebo něco, ležím na zemi, bolí mě hlava, Felipe leží na mě a tiskne mi ruku na pusu a zděšeně se rozhlíží kolem: "Pššš! Já tvou pověst ochráním, Kimi! Ty jsi Iceman a já udělám cokoli, aby si to tví fanoušci dále mysleli!"
Zabijte ho někdo, já to nedokážu, ten kluk je neuvěřitelný, fakt. Je dvakrát menší než já, mnohem subtilnější a dvakrát opilejší a stejně má mnohem lepší reflexy a větší sílu, než já.
"Felipe, prosím tě…" zaúpím skrz jeho ruku.
"Dobrý, nikdo se nedívá." nebezpečně rychle se otočí na tu palmu: "Mlč! Nic jsi neviděla!"
Na druhou stranu baru sice nevidím, ale zato zřetelně slyším, jak Ronaldinho spadl na zem a zahýkal smíchy.
To bychom nebyli my, kdybychom tak nepobavili, že.
"Slez ze mě!" snažím se dát příkazem, ale asi ze mě leze jenom nějaké huhlání. On mě drží docela pevně!

Protočí oči: "Fajn, fajn, promiň…" vstane,natáhne se zpátky na židli a koukne na bar. Já se taky vyškrábu zpátky na stoličku, upravím si triko a prohrábnu vlasy, asi bych se zase srovnal a vyrovnaně si opřel ruku o bar a požádal Ronaldinha o dalšího panáka, ale Felipe na celý klub zařve: "HA!" a já zase ležím na zemi.
Doprdele! Sem se tak lek…! Musím si zkontrolovat kalhoty. É, no jo, já vím, v pohodě.
"Zatraceně, Felipe!" seřvu ho zase, celý klub se tak jako přikrčil, asi čekají, že se odněkud vyřítí snajpři a teroristi, nebo tak něco.
"V pořádku, nic se neděje, to jenom … é, no, moc toho vypil," omluvím se všeobecně klubu. Felipe mě zdá se vůbec nevnímá.
Sakra. Někde je chyba.
"Kde se to tu vzalo?!" podiví se.
… Zdá se, že si vůbec neuvědomil, že ho slyšel celý klub a dost dobře možná ho bylo slyšet až na ulici. Oh, zatraceně, ten kluk je příšerný, když pije takhle pomalu! Fakt by bylo lepší, kdybych ho dotáhnul někam… é… uhn… mimoděčně si vybavím situaci před dvěma týdny, kdy jsem měl možnost toho miláčka líbat - kruci, teď ho líbat nemůžu, on si to bude pamatovat. Sakra!
"Odkud to je? Předtím to tu nebylo!"
"Hm? Co?" vzpamatuju se a kouknu, na co tak udiveně hledí.
"Tototo tady," ukáže na dva panáky skotské.
…He? Co tím myslí? Kdo jiný než Ronaldinho by nám je mohl nalít? Vždyť ho přece musel vidět, jak je tady pokládal, ne? …Ne?
"HA!" vykřikne znova, leknu se, ale už nespadnu na zem. "PERMONÍCI!"
Prásknu hlavou o stůl. To snad ne. Doufám, že odtud není IKEA daleko. Ty stoly trpí. Měli bychom založit nějakou Asociaci na Ochranu Stolů. ANOS. Jo. Tohle přesně svět potřebuje. Kruci.
Měl bych se léčit. Možná mi Dr. Zloun poradí, jaká léčba je nejlepší. Tipl bych lobotomii. Nebo tak něco. Zahýkání z podlahy na druhé straně baru mě ujistí o tom, že Felipe už asi fakt přebral.
"Felipe, prosím tě, vypij to." poradím mu. "než se ti bude dáma smát." pokynu rukou k palmě.
"No jo," souhlasí, vezme sklenku do ruky a otočí se na palmu: "na zdraví, krásko," mrkne na mi a kopne obsah sklenky do sebe na jeden zátah.
Ne. Ne, ne, ne, ne, ne. Prostě ne. Tohle nemůže být normální. Chudáci lidi z IKEA, tohle bude náročné. "Felipe, no tak, je to palma."
"Co? Jaká palma? Kde? Někde za tou kráskou v těch zelených šatech?"
Zakloním hlavu, počítám do deseti a pak sebou zase prásknu o barpult. "Bože…"
Slyším podivné zvuky a tak zvednu hlavu, vidím zadýchaného hekajícího Ronaldinha, jak se drží pultu a snaží se postavit na vlastní nohy: "Slečna, permoníci, šaty, palma…"
Konejšivě ho poplácám po rameni: "V klidu. V pohodě, dýchej zhluboka a mysli na to, že zítra odjíždíme a vrátíme se až za rok."
Vytřeští oči: "AŽ?! Co tady budu do té doby dělat?!"
Pokrčím rameny a rukou, ve které pořád ještě svírám sklenku, pokynu k Felipeho favorizované palmě: "Starat se o jeho krásku." ztiším hlas. "Když budeš mít štěstí, můžeš ji utěšovat…"
Spiklenecky na něj mrknu a zase ho nechám spadnout pod bar. No jo, nikdo by neměl podceňovat Icemanovu sílu, MUHAHAHAA!
"Hej, Kimi, pojď, dem dom, bo nás … kurva… bo nás Stefano zabije, kde se zas couráme."
To je fakt, jsou tři ráno, neměli bychom se poflakovat tady a tak různě. Měli bychom se vrátit a spořádaně se sbalit do postele a vyspat si kufry. Nebo tak nějak. Ne?
"Co? Vážně už jdete?" zalituje Ronaldinho.
"No jo, máma bude nadšená." povzdychnu si a dám mu kartu.
"Ani nemluv. Bude ječet ještě dva dny. Dá mi zaracha." přidá se Felipe a taky mu podá svou kartu.
"Hej, no tak, nech to být," odstrčím ho jemně.
Hodí na mě velice, velice, VELICE zlý pohled.
Přikrčím se a přestanu ho odstrkovat: "Dobře, dobře, tak jo." schovám kartu zpátky do peněženky a nechám ho, aby zaplatil za nás za oba.
"A hej, můžete mi ještě podepsat plakát, děti?" zeptá se nás zase tak uhopkaně a vesele.
Někoho mi připomíná… no jo, Filipa a toho velkohubého fotbalistu, jasně, jasně, já vím. "No jo, máš lihák?"
"Zeptej se Dr. Zlouna…" zabublá Felipe.
"Hej!" nakrčím obočí, ale rozesměju se. "nechci ten, co měl skončit v Chulově zadku!"
"Ale neskončil tam!" argumentuje Fi.
"No ne, ale mohl, kdyby se Dr. Zlounovi chtělo a tu povídku napsal!"bráním se.
"Pravda." uzná a obrátí se zpátky na barmana. "Jasně že ti to podepíšem. Dej," vyzve ho, když se naklání pro plakát a fix.
Páni, tenhle je povedený. Jsou na něj maše monoposty z prvního závodu, toho, jak jsme vyhráli double. Naše formule za sebou a nad námi cílová vlajka. Tenhle se totálně povedl. Podepíšu se do pravého dolního rohu, trochu přes mou formuli, Felipe to podškrábne vlevo nahoře a přidá k podpisu smajlíka.
Hm, hm… někoho mi ten šišatý, kostrbatý, dětsky vychlamaný smajl od ucha k uchu a s jedním okem větším než druhým připomíná. Musím se Fiho zeptat, jestli ke všem svým autogramům přidává i portréty.
"Jdeme?" zeptá se.
"Co? No jo, jasně. Díky, Ronaldinho." zamávám mu.
"Pa, krásko. Vím, loučení je těžké, ale nám dvěma by to neklapalo. Věř mi. Já jsem pořád na cestách a pronásledují mě kameny. A taky moje máma, určitě mi dá zaracha, že jsem se vrátil tak pozdě z maturitního plesu…"
Ještě jednou nechám své čelo zblízka prozkoumat barpult. Tomu klukovi by měli ze zákona zakázat pít, fakt.
"Sbohem, má lásko!" naposledy políbí list, co držel v ruce, zvedne se a jako Cyrano vyjde ze dveří, ale zakopne o práh, praští se o dveře, které tak teatrálně pustil, ty ho ještě popostrčí v jeho pádu a pak se nám dveře zavřou před očima a uslyšíme jenom velice, velice, VELICE sprosté nadávky v angličtině a portugalštině a pak takový ten tupý šustivý zvuk, jak něco těžkého spadlo na zem.
"Stefano mě zabije." poznamenám.
"Na," podá mi Ronaldinho ještě jednoho panáka. "na podnik. Budeš ho potřebovat, než se dostanete do hotelu."


... Amen.
 


Komentáře

1 heartles | 9. října 2011 v 18:14 | Reagovat

ty bláho já nemám slov... sem mrtvá ... kdy je další kapča??? :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

2 Nao-chan | Web | 9. října 2011 v 18:35 | Reagovat

néééé *mlátí hlavou do stolu* zase sem chcípla smíchy :D Keigh piš S.F. častěji :D takhle se fakt můžu nasmát jen u tvých povídek a u rozhovorů s Lulí na skypu :D kdy bude další dílek? :D doufám, že brzo! Prosím, prosím, prosííííím :D

Btw. ty vory se jmenují Gondoly kdyby něco :D

3 Luli(na) | Web | 9. října 2011 v 18:37 | Reagovat

BUM BUM BUM BUM BUM BUM BUM BUM
.
.
.
.
.
Hej, můžu poprosit taky jeden stůl z IKEA? Ho budu potřebovat, nějak mi ten můj skřípe a třesou se mu kolena....
.
.
.
.
.
Sakra, tohle už je moc...
.
.
.
.
.
Lihovka?!
.
.
.
.
Chul? Co tam kurva dělá Chuj?!
.
.
.
8 vlstně jo, dyť on už je tady v podnájmu u Dr. Zlouna, jo jo... pohoda,. okej okej :D
.
.
.
.
Palma... hehe, to mi něco připomíná... Muhahahahaha
.
.
.
.
.
Jako, vidím, že hodně lidí chytilo můj komplex mlácení hlavou o stůl, jo, to je tak populární sport todleto :D

*Mrtvá*

Sakra, to byla taková parodie :D Nemůžu se dočkat dalšího dílu :D

4 keishatko | Web | 9. října 2011 v 18:48 | Reagovat

no zdochla som *váľa sa na zemi a nevládze vstať* si mi totálne vylepšila náladu..toto mi chýbalo :D ja ich žerem...Felipe v podnapitom stave je na nezaplatenie (MasterCard):D :D :D :D

5 kitty | 9. října 2011 v 21:29 | Reagovat

jistě že je zájem, kapitolka skvělá už se nemůžu dočkat další :-D

6 yellow | Web | 10. října 2011 v 0:17 | Reagovat

To byla pecka *nadšeně poskakuje jak naspeedovaná veverka* Tuhle povídku prostě nemůžu číst v noci... Zase jsem probudila celek barák. A taťka se mě ptal, jestli jsem se náhodou nezbláznila, že se tu směju na celek barák. Kdy bude další kapitola?

7 Kana~♥~ | Web | 10. října 2011 v 17:35 | Reagovat

no to bylo.....uhn.....chudák stůl a moje čelo ´tře si bouli´ co blbneš..chceš mě zabít XD opravdu nádhera =)

8 Elis | Web | 10. října 2011 v 18:02 | Reagovat

Hehe.... Moje drahá maminečko Keigh... slavnostě ti oznamuji, že si na prvním místečku v SB seznámku..... *zdrhá* :-D

9 Yuuko | 11. října 2011 v 16:56 | Reagovat

A-haha-hahaha....oni sou zase ožralí! A plácají takový koniny! A já z nich mám psotník...moment...de to vůbec když nejsem pes, ale člověk, abych měla psotník? No to je fuk...u mě se stejně s určitostí nedá říct co su xD Ale jak se tam sakra dostal fotbaista? A ještě k tomu Ronaldino a prej velkohubej! *padla pod stůl* Já umírám lidi! copak je ti každýmu putna?!  Hej co tam dělá ta palma..éé prdon...ta slečna v zelených šatech...já nevěděla že Felipe má palmofilii...no prostě bomba...nutně potřebuju další dávku nebo zkolabuju! Prej palma..! xD *zase pod stolem*

10 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:17 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama