Polibek

5. října 2011 v 21:41 | Keigh |  Překvapení (Slash)

Děti!

miluju vás, víte to? Ne? No tak vám to říkám teď. Totálně vás miluju. Takže píšu i Osud?! i Matea a taky Překvapení. No jo, já vím, ale snažím se! :D

Tenhle díl překvapení je pro Heartles, dočkala ses, kotě. :)







Pravda, usoudím a lezu za ním, podá mi ručník a sám si vezme druhý, rychle se osušíme, přemýšlím, jestli mám zapnout žehličku na vlasy, ale asi ne, je to zbytečné, jen je rychle osuším ručníkem a sáhnu po gelu: "Pojď sem, kuřátko."
Zasměje se a přihopká ke mně, trochu gelu si nanesu na prsty a prohrábnu jimi jeho rozcuch, aby vydržel, načež to samé udělám sobě a kouknu na nás do zrcadla: vualá, rozcuch jak z módního časáku.
"Zlato, kde máme čisté ponožky boxerky?" zeptá se, když otevře zásuvku a ona je prázdná.
"No jo, včera jsem to přesunul do šatny. Je to tak nějak… nevím. Prostě je to ode dneška v šatně." pokrčím rameny.
Zasměje se a zavrtí hlavou: "Je to podle značek…?"
Trochu se zastydím, na tohle mám prostě úchylku, no. "Jo."
Rukou mě uchopí za týl a přitiskne k sobě, aby mi mohl dát polibek na čelo a zabublat: "Miluju tě, koťátko moje."
Chvíli koketuju s myšlenkou urazit se, ale vím, jak to myslí. A taky vím, že je to… trochu… přiteplené. Ale já za to nemůžu, ono to samo, já jenom… no jo, mám na to úchylku, no. Seřadit všechno podle značek a nejlépe i barev. Prostě… každý génius je něčím výstřední. Honey... on… je takový trochu roztržitý, jak pořád někde něco hledá. A taky neustále zapomíná, jaký je den a kolik je hodin. A taky si nepamatuje jména. No jo, vždyť říkám, každý mámě něco.
"Já vím." hlesnu.
"Lásko? Co je? Hele, já mám taky svoje mouchy." mrkne na mě. "No jo, vidíš… co je dneska za den?" obtočí so ručník okolo pasu.
"Hm? Co? Středa. Proč?" zeptám se.
"Dneska je Dr. Hauz," připomene. "třetí řada."
Plácnu se do čela: "No jo!"
"Dneska ho asi neuvidíme. Ale hej, pořád platí, že kdyby něco, vstáváme zítra do práce." ujišťuje se.
"Samozřejmě." ujistím ho. "Pojď, kouknem na ten oblek."
"Vzal bych tenhle, vypadá…"
"Nejméně formálně?" napovím mu.
"Jo… sluší nám." přikývne.
Zasměju se: "Vypadáme v něm jako rockové hvězdy."
"Říkám, že nám sluší." zdůrazní a já se tomu zasměju jako vtipu. "Jé, tys to seřadil i podle barev!" zvolá vzrušeně, když otevře zásuvku. "Jé, to vypadá hezky… všechny barvy máme po dvou. Je to hezký pohled. Tohle jsou jenom ty od Kleina?"
"Jo." kývnu. "Ponožky jsou dole." napovím mu.
"Jé! Tady jsou boxerky s Hello Kitty!" zasměje se nadšeně. "Jé, ty jsou krásné… vezmeme si tyhle? Prosííím!"
Nemůžu jinak než složit hlavu do dlaně. Oba jsme stejní magoři. Otevřel špatnou zásuvku, kde máme spodní prádlo i s Puccou a s Bugs Bunnyn a Tweetym… Naše oblíbené postavičky. Dokonce jedny s kojotem Wildou a ptákem Uličníkem. Ano, pak je tady sada boxerek s postavami z Final Fantasy.
"Co ty s Renem…?" nadhodím.
"Čeky," zarazí se. "my máme boxerky s Renem?!"
No jo, nákupy jsem vždycky obstarával já.
"Já CHCI boxerky s Renem!!!"
…Oba jsme na tyhle věci úchylní. Asi až moc. "Jasně, vezmem si tyhle." usměju se.
"Myslel jsem, že jdeme v osm…?" zamumlá honey.
"Proč?" zeptám se nechápavě.
"Máme deset minut."
"No jo, tak mákni. Vezmem si tyhle košile," ukážu na červený satén. "Hodí se k těm proužkům. A černou vázanku."
Jenom si obléknu kalhoty, zapnu košili, uvážu kravatu a napadne mě: "Neměli bychom-"
"Být aspoň na první schůzce k rozeznání?" dopoví za mě.
"Tak… já si vezmu bílou košili?" navrhnu.
"Co bílou vázanku?"
"Výborně." pochválím ho. Tuhle musím od začátku uvázat, sakra, nikdy mi to moc nešlo, ale dnes se mi daří.
"Hm… sluší ti to." přeměří si mě.
"A tobě taky. Víc, protože černá vázanka k tomu sedí lépe."
"Ale ta bílá poutá pozornost."
"Taky pravda." uznám. "Tak jdeme, ať nemusí ta žena na tátu čekat."
Vylezeme z šatny a koukneme naposledy do zrcadla, jestli je všechno jak má být, uděláme fotku, pak ji hodíme na Fb, a seběhnem ze schodů.
"Ah, twins, moc… moc vám to sluší." pochválí nás Filip. Pak zaregistruje rozlišné kravaty a usměje se, sluníčko. "Vy… kvůli mně a…"
"Nekoktej," napomenu ho. "a pojď. Máme hlad."
"Můžu řídit?" zeptá se Honey.
"Broučku, nech řídit Filipa," napomenu ho něžně.
Ale chápu, proč řídit chce. Tátovo nové Ferrari, udělal si radost k osmatřicetinám, se ještě leskne novotou, i já, ačkoli řízení není má oblíbená činnost, bych se rád v tomhle projel kolem Barcelony, ale na to bude čas později, zatím je to Filipova nová hračka, tak ať si ji užije.
"Tak jo. Já si sednu dozadu." dohopsá k autu a vytáhne dveře nahoru, než stihnu protestovat, sedadlo je přiklopené na místě a já tedy nemám na výběr.
"Zpátky jedu vzadu já." ujistím ho.
Táta se nějak nervózně pousměje. Nikdy nechápal, jak je možné, že spolu máme takový vztah. Všichni mu říkali, že na sebe budeme žárlit a že nebude mít nikdy klid. A zatím je to naopak. Jsme s Honeym neustále spolu a na tátu skoro kašlem. Takže je fajn, že si nějakou našel. A… že nám nebude sympatická, ani kdyby to byla super milá náhradní máma, na tom nesejde. Tátovi na ní nejspíš záleží a my nemáme právo soudu.
"Máme trochu skluz," zamumlá.
"Kdo na nás čeká?" zeptám se s úsměvem.
"Já… já jsem si… někoho našel a byl bych rád, kdybyste… to věděli." zamumlá, i v tom šeru, které se snáší na Barcelonu, vidím, jak se červená.
Ucítím na ramenou Adamovy dlaně. "Copak?"
"Hm… nic. Miluju tě." oznámí mi lehce, tak, jak to umí jenom on. Skloním hlavu a ruku mu trochu neuměle políbím, Honey se zasměje a pohladí mě po tváři. Vzal bych si ho na klín, kdyby to předpisy a bezpečnost povolovaly.
 


Komentáře

1 Kiruška | Web | 5. října 2011 v 22:17 | Reagovat

Mega kawai...=DD strašně moc se mi to líbí =D je to takové jemné a sladké...úplně povídka na uklidnění nervů =DDD strašně moc úžasné =DD sakra už zase jsem moc hyper =DDD raději jdu nebo začnu pět ody na tuhle úžasnou povídku =DD

2 heartles | 6. října 2011 v 10:30 | Reagovat

kiaaaaaaaaaaa  krásný děkuji fakt moc děkuji za věnování povídka jako vždy nádherná jen bych jim zabavila tu skříň, nebo nahnala aby mi jí taky složily.. :p
taaak sem s další kapčou chci vědět koho si taťulda našel :-P  :-P  :-D  :-D  :-D  :-?

3 Yuuko | 6. října 2011 v 16:48 | Reagovat

Jo, blbý předpisy...někdo by je měl trochu pozměnit :-D ..ale jako, já hrozně moc chci tu jejich skříň! CHCI boxerky s Renem! ..i když teda nevím kam bych si je oblíkala..už vím! Dala bych si je zarámovat a vystavila bych si je nad postel, jo ale ještě bych si je od tebe nechala podepsat, jo to je dobrej nápad...začínám se vracet do "normálu" :-D Hej ale urychli to trochu a nenapínej. já už chci vidět koho jim ten taťulda představí..jestli to bude nějaká ta jejich milenka, nebo matka :-D ..stejně si nemůžu pomoct, podle mě to bude něco co nikdo nebude čekat, že? Ani my, ani oni a ani ty :-D  :-D  :-D

4 Kana~♥~ | Web | 6. října 2011 v 16:55 | Reagovat

hm....bejt kluk....ne i tak...ty boxerky s Renem chci TAKY!!!!!!!!!!!
naprosto dokonalý dílek a těším se na další. jejich otci a jeho příteli to hodně přeji =)

5 ElenEstel | 6. října 2011 v 17:27 | Reagovat

wow je to úchvatné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama