Překvapení

13. října 2011 v 16:27 | Keigh |  Překvapení (Slash)

Ahojky, děti moje,


jsem zde (pro změnu) a přináším vám hádejte co? No jo, podle nadpisu, zařínajícího na písmeno P chápete srávně, že se jedná o 6. díl povídky Překvapení, ano, já vím, vy jste chytré děti. (Jistě, jste moje, ne?)
Dnes má název totožný s názvem celého cyklu, protože se konečně dostáváme k jádru pudla. :D
Doufám, že se vám bude líbit








Projedeme kolem vilové čtvrti, okolo nemocnice, v níž pracujeme, projedeme okolo přístavu a mineme la Ramblu. Už z dálky je viděl bílý hotel Atrium Palace, jehož součástí je jedna z nejluxusnějších restaurací v Barceloně. Ferrari vzbudí pozornost i u obsluhy, hned se vyhrnou kluci v bílých oblecích, otevřu dveře, vylezu ven, odklopím sedadlo, aby se poměrně elegantně dostal ven i Adi a sedadlo zase zaklopím, usměje se na mě a vezme mě za ruku, poočku zkontrolujeme, zda se na nás dívají, děláme, že nevidíme, jak se hádají mezi sebou, kdo půjde Filipovo fáro zaparkovat, jistě, každý by se chtěl svést, že, navíc Filip oběma klukům, co spor vyhráli, vtiskne do ruky nějaké prachy.
Ne že bychom sem chodili denně, ale docela často se tu na jídlo zastavíme rádi i sami s Honeym, takže se nedivím, když nás jeden z číšníků pozdraví a osloví jmény, servírky se usmívají, červenají a chichotají, jen jedna z nich se na nás nevraživě podívá.
Honey se s ní nedávno vyspal, on to bral jako jednorázovou záležitost… ale ona zjevně ne. Od té doby je naštvaná, mám trochu strach, aby nám něco nezamíchala do jídla, haha.
Hned se nás ujmou dva pikolíci, úslužně a úlisně nás vedou k prázdnému stolu, ale táta je zarazí, že máme společnou rezervaci v samostatné kóji, pikolíci se omluví, že ano, samozřejmě, pane Stelle, služebníček, ruku líbám… ne, ta poslední dvě jsem si přimyslel, ale i tak, chovají se jak stádo včel ke své královně. Asi tuší proč, Filip každému z nich vtiskne do ruky tučné dýško.
Zavedou nás do jedné z nejhezčích kójí, ještě otáčím hlavu po jedné ze servírek, asi je tu nová, ještě jsem ji tu neviděl, až potom, když mi Honey stiskne ruku, se otočím ke kóji, kde už u stolu sedí… Nately Gray…? Ředitel nemocnice, kde pracujeme…? Ale… co tu dělá, táta nám přece má představit svou -
Honeymu to dojde stejně pomalu, jako mně. Nately se postaví, usměje se na Filipa, Filip využije naší zmatenosti a nechá si vtisknout polibek na tvář, Nately se pak podívá na nás a nervózně si odkašle: "Ahoj, vím, že už se známe, ale… jsem Nately."
Vyměníme si s Honeym rychlé mírně překvapené pohledy, nakonec ale…
"Ahoj, já jsem Adam," začne Honey.
"A já Alex, máme kvůli vám i rozlišováky," zasměju se a posadíme se.
Filip těká očima z jednoho na druhého, jako, co mu na to řekneme, ale… měli bychom? Je to jeho volba. Kromě toho, my s Honeym jsme taky kluci a taky se spolu mazlíme a pusinkujeme. A upřímně, oba jsme opravdu šťastní, že nám Filip domů nechce dotáhnout náhradní mámu.
Mohli bychom zahájit hovor, ale to už se k nám pomalu a obezřetně plíží jeden z číšníků a ostatní na baru sem podivně vyčkávavě koukají. Haha, Nately nebo Filip je asi upozornili, že by se tady mohlo konat menší drama. "Jde jak k vosímu hnízdu," zamumlám.
"Nemyslím," zaprotestuje Nately.
Nakrčím obočí, zkazil mi vtip!
"To by měl v ruce klacek." ujistí mě.
Kdyby mi to dovolovala společenská konvence a slušné způsoby, rozchechtal bych se nahlas, ale bohužel, chlapec je dost blízko na to, aby pochopil, čemu se směju, takže jenom tiše zzasměju do dlaně, Honey vedle mě též.
"Dobrý večer, pánové," rozdá nám lístky a přednese zpaměti naučenou směs dnešní speciality včetně krkolomného názvu aperitivu. Moje italština není nijak zdatná, ale pochopím, že je v něm hodně ovoce, trocha bílého rumu a ještě něco. S Adamem tohle riskneme (milujeme čerstvé tropické ovoce), Nately i Filip si dají víno. Táta je labužník, haha.
"Že jste se nezmínili," poznamenám, když si je prohlížím. Musejí spolu být krátce, soudě podle těch kradmých pohledů a letmých doteků.
"Ani jeden," doplní mě Honey.
"Překvápko…?" protáhne Nately ironicky, Filip po nás střelí pohledem.
"Je to v háji, Honey," vydechnu.
"Proč?" šeptne Filip ustrašeně.
Uh, vypadá jako spráskané kotě, prosící o trochu mlíčka a pohlazení prosííím…? Sakra, jsem z něho na měkko. Tohle by mělo být zákonem zakázané, fakt.
"Chtěli jsme dát véču a vypadnout s tím, že ráno vstáváme do práce. …Jenže Nately ví, že máme dovolenou, takže nám to neprojde." zabublá Honey.
"Předpokládali jsme, že nám domů dotáhneš maminku." vysvětlím jim oběma.
"A nejlépe s jedním až dvěma dětmi." dorazí ho Honey.
"Takhle je to v pohodě." zamračím se trochu. "Ale proč jsi nám neřekl,"
"Že jsi gay?" dokončíme zároveň.
Filip se na nás dívá jako na blázny. Sakra, co na té otázce nepochopil…?
"No, nevím, asi… jsem myslel, že… byste nebyli nadšení, kdybych-"
"Byl upřímný?" napoví mu Honey.
"Spousta věcí by se tím vysvětlila." prohodím mimochodem.
"Třeba?" zajímá se Nately.
"Třeba…" zamyslím se. "Má styl, rozumí umění, není sebestředný, není pokrytec a… nebojí se projevit city?"
"Což vysvětluje, proč se u Armagedonu rozbrečíš jako první," poznamená Honey sarkasticky.
"No jo, ale když Willis je tak sexy herec! Nechápu, proč musel umřít." ohradím se.
"A taky to vysvětluje, proč zbožňuješ Kleina." pokračuje.
"Nezbožňuju Kleina, jenom jeho spodní prádlo řadím podle barev." uvedu to na pravou míru.
"Hmhm, to má po tobě," obviní Filipa.
"No co, ty máš zase úchylku na sexy auta." trhnu rádoby uraženě rameny.
"Pravda, kdybych jich tolik měl, taky bych je řadil podle barev." uzná.
"No vidíš," ukončím debatu.
Nately se směje, táta kouká zmateně. Asi nepochopil, že žertujeme. Není na rozhovory s náma zvyklý, on je v práci v době, kdy my jsme doma a opačně, takže na sebe nemáme vůbec čas.
"Říkám, že je to dědičné." vede si Honey svou.
Dojde mi, na co naráží. "Myslíš letošní Silvestr?"
"Co se dělo?" zeptá se zase táta, s tím samým výrazem.
"Byli jsme trochu veselí a otevření novému poznání." usměju se mile.
"Myslíš tu šukačku s Nickem?" ujistí se Honey.
Nately už se smíchu nebrání. Táta kouká překvapeně, asi nemůže rozhodnout, jestli se usmívat, nebo se zlobit. Anebo přemýšlí, jestli mluvíme vážně.
"No jo, myslím. Nezdál se moc zkušený." pokrčím rameny.
"Moc ne. Na druhou stranu, je zvláštní, že jsou vždycky kluci zdatnější než holky." polemizuje.
"Možná to bude tím, že vědí kam sáhnout. Mají to taky." navrhnu.
"Možná to bude tím, že přesně víš, kdy dosáhli orgasmu." opraví mě.
"Jo, to je přesné." uznám, načež se otočím k Filipovi a zase pokračuju v rozhovoru, jakoby se ten mezi mnou a Honeym teď neudál a ty dvě hrdličky ho neslyšely. "Vážně, proč jsi nám to neřekl? Ani by nás nenapadlo před tebou skrývat naše bisexuální zážitky."
Honey protočí oči: "Raději nechtěj slyšet, co se dělo na naše narozeniny."
"Tom na to dodnes vzpomíná." zasním se.
"Tak mu vyřiď, ať nevzpomíná tak hlasitě. Minulý týden jsem ho slyšel vzpomínat až do obýváku." poznamená sarkasticky.
Nately se rozesměje nahlas, Filip na nás kouká čím dál udiveněji, ne, zděšeněji je možná přesnější. Rozesměje mě to: "Nedívej se tak na nás. Mluvíme vážně."
"Jo, opravdu se některé věci dědí." podpoří mě Honey.
"Znáš je lépe než já," zamumlá Filip k Natelymu.
"Proč?" podivíme se s Adamem shodně.
"Já vás znám jako spolehlivé, bystré, tiché, milé a inteligentní. A Nate mě včera přesvědčoval, že jste praštění sarkasti a humorně hlasití. Nechtěl jsem mu věřit. Zdá se, že měl pravdu." zadeklamuje.
Honey zabublá smíchy. "José nepřijel."
"Esmeraldo, má lásko!" chytím ho za ruku, já, starý tragéd. Miluju teatrálnost. "Můžeš se stát mým mužem?"
"Jistě, Šeredná zádo!" přejde do stejného tónu teatrality. "Totiž, Šeherezádo," opraví se mimoděčně.
Jak rychle jsme začali, tak rychle skončíme, protočíme oči: "Jak telenovela. Ty máš kluka, my s Honey se otčíme za každým zadkem. Ale hej, není to tak dlouho, co spíme s klukama."
Nately se rozesměje opravdu nahlas, a co je úspěch, rozesměje se i Filip! "Děsíte mě, kluci."
"Haha, ty nás děsíš už nějakou dobu, abys věděl." vynadám mu. "Vážně, my stresujem, že si domů přitáhneš holčinu, co je mladší než my, nejlépe těhotnou, a ty jsi zatím sbalil toho největšího sexoše - é, sympoše v okolí. No fakt, nás by z tebe trefilo." přeřek byl samozřejmě cílený.
Jen idiot by neviděl, jak sexy Nately je, asi si uvědomuje, proč jsem to řekl, protože se mírně začervená a potěšeně se usměje, Filip se pořád tváří zděšeně. Těžko říct, proč.
"Takže… vám to nevadí?" ujistí se.
Plácneme se s Honeym do čela. "Je tohle normální?"
"Kdyby nám to vadilo - oh, sakra, právě jsme se ti přiznali k bisexualitě, to ti jako odpověď nestačí?" podiví se Honey.
"Ale já… jsem váš otec, měl bych udržovat jisté dekorum a-"
"A být pořád sám a nešťastný?" doplním ho sarkasticky.
"Jsme rádi, že sis konečně někoho našel!"
"Jako, upřímně, kdyby sis domů dotáhl ženu, odstěhovali bychom se." rozhodnu se být upřímný, Honey mi přikývne. "Zcela vážně, koupili bychom si byt někde blíž centru, nezveličujeme, mluvíme vážně." ujistím ho, když vidím, jak se tváří.
"Na sex jsou ženy fajn." zadeklamuje Honey. "Ale v baráku něco takového nechceme."
"Přesně, přesně." souhlasím.
"Tákže, co budeme jíst?" změní Honey téma, právě včas, zase se pomalu blíží ten chlapec.
"Paella a mořskými plody…?" navrhnu. Oba se otřeseme hnusem, fujky, fujky, tohle není naše oblíbené jídlo.
"Ale tahle, se směsici kuřecího a vepřového masa?" zapíchne Honey prst do lístku.
"Ňam."
Asi mu to jako odpověď stačí, protože chlapci nadiktuje to něco ňam dvakrát. A konečně dostaneme náš aperitiv.
"Na vás," usměju se na ten páreček poblázněných puberťáků. "gratulujeme." přidá se Honey.
"Děkujeme." zamumlá táta stydlivě. "Twins, když… už tady dnes bylo to překvapení… víte, je tu ještě jedna věc, kterou bychom vám měli… říct."
"Nejsi těhotný, že ne?" zeptám se hraně zděšeně, Nately se málem utopí ve vínu, Honey poprská stůl, táta zamrká a nejspíš mi chce odpovědět, ale pak mu asi dojde, co jsem to vlastně řekl a rozesměje se.
"Sakra, jak jste to poznali?" zhrozí se hraně.
"Ale já si dával pozor, lásko!" dorazí nás Nately.
Kašlu na konvence a směju se jako idiot. Bože, tohle je rozmluva! Týpci na baru na nás koukají jak na exoty, ale teď je mi to úplně jedno, fakt.
"Co jste nám chtěli říct?" vrátí Honey rozhovor do původní roviny.
"Že… se budeme stěhovat."
 


Komentáře

1 Luli(na) | Web | 13. října 2011 v 17:49 | Reagovat

*mrtvá*

.
.
.
.
.
.
.
.
BUM BUM BUM BUM BUM...

Ne, nemlátím hlavou o stúl, výjmečně... jen si pozpěvuju kousek písničky... tam je takové to : Bum Bum Bum...

*kecá, mlátí hlavou do stolu, jako vždy*

Jako, to s tím těhotěnstvým, to byla poslední rána na konec, pak praskl stůl :D

No jako, vážně, trochu lituju Filipa, ten musel být chudák vyjukanej :D No nevadí... hej, ale jako... málem mě jeblo, když jsem přečetla to: To by měl v ruce klacek... :D

*mrtvá podruhé*

Bože, tohle je totální vražda :D Fakt :D

2 Raven | Web | 13. října 2011 v 18:24 | Reagovat

Uhm...né, vůbec se tu nechlamu jak kretén, vůbec :D...

3 Kana~♥~ | Web | 13. října 2011 v 18:45 | Reagovat

no....ty něco připravuješ že jo..já tě znám. co bude dál? snad bude brzo pokračování =)

4 heartles | 13. října 2011 v 18:50 | Reagovat

jůůůůůůůůůůůůů úúúúúúúúúúúúúúžžžžžžžžžžža já tě milujuuuuu krásná kapitolka já chci pokráčko a to hned teď :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

5 ElenEstel | 13. října 2011 v 21:17 | Reagovat

wow tak to je boží

6 Naya/|G-monn | Web | 14. října 2011 v 15:40 | Reagovat

Aish....Nádhera! Další díl prosím :)

7 Karin | 10. září 2014 v 22:37 | Reagovat

Tak že ne kluci a táta se bude stěhovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama