Část 36.: V polospánku

17. listopadu 2011 v 13:37 | Keigh |  Podstata

Něco mě probudí.
Něco je špatně.
Zase.
Nemůžu otevřít oči.
Ten stav, kdy mozek pracuje a vnímá a zpracovává informace, ale tělo odmítá poslouchat jeho rozkazy.
Cítím, že se mnou někdo manipuluje.
Je mi zima. Odkryl mě. Kdo jsi? A co ode mě chceš? Nech mě spát.
Kde jsem? S kým jsem? Co jsem před tím dělal?
Nevím, chce se mi příšerně moc spát.
Tak fajn. Klidně si se mnou dělej co chceš, jsem moc unavený na to, abych ti odporoval. Cítím na svém těle něčí ruce. Proč na mě saháš? Co chceš? Nemůžu se probrat a zabránit mu, nejde to, jsem hrozně ospalý.
Hladí mě po tváři.
Co chceš, úchyle? Běž pryč. Až se proberu, zbiju tě. Ale teď spím. Teď ne. Běž pryč, nechci tě tu.
Cítím jeho dech. Dává mi pusu. Na čelo. A taky na tvář. Proboha, nějaký zatracený buzík? Zase mi dá pusu. A další. Hladí mě ve vlasech. Fetišista?! Ležím na boku. Čelem k němu. Chce mi něco…?
Otírá mi o tvář něco mírně dráždivého. Něco… jako šmirgl papír. Vousy. Tvář s tak jednodenním strništěm. Mazlí se se mnou.
Sakra - co je?!
Další polibek, někam na hranu čelisti. Pevně mě obejme okolo celého těla, jakoby mě chtěl znehybnit. Další pusa na tvář, pevně mě tiskne na svoje pevné tělo, cítím jeho vypracovaný hrudník.
Ta vůně je mi povědomá, i to pevné tělo.
Kde to jsem? A co se to se mnou děje? Spím? Je to sen? Asi jo.
Barca-Adam-empétroska-pohovka-polštář-spánek. Paráda, můj mozek se trochu vzpamatoval. Jsem s Adamem.
Náhle mě zvedne do náruče. Ani na chvíli nedopustí, aby mi spadla hlava dozadu, nebo aby povolil sevření.
Někam mě nese.
Asi do ložnice. Slíbil to, než jsem usnul. Říkal, že mě vzbudí, tak proč… asi mě nechtěl budit. Má sílu, když mě unese. Nejsem zrovna nejlehčí. Ale nezdá se, že by mu tohle působilo nějakou zjevnou námahu. Jde pomalu a našlapuje tiše, nejspíš opatrně, aby mě nevzbudil. Ale já se probouzím. Pomalu, ale probouzím. Nechce se mi otevírat oči, když vím, že za chvíli budu zase ležet a spát.
Je ticho. Nemám v uších trosku. Musel mi ji vzít. Nemám sílu mu říct, ať mi ji vrátí. Mám dlaně složené v klíně. Jsem moc unavený. Nemůžu ani zkonstruovat normální a smysluplnou větu.
Adam mě položí do postele a zase jde pryč. Kam sakra - zhasnout, podle zvuku vypínače. Za chvíli slyším a cítím, jak si lehá těsně vedle mě.
Cítím, jak mě přikrývá a zastrkuje kolem mě deku.
Položil mě na záda. Já neumím spát na zádech. Spím na boku nebo na bříšku, ale nikdy na zádech. Musím se otočit na bok.
Pohnu hlavou na stranu a až potom se převalím na bok.
"Mathe?" zašeptá.
"Hmmm…" zamručím na znamení, že trošku vnímám, ale nemluvím. Jsem nehorázně unavený.
"Spinkej, miláčku, a ničeho se neboj. Jsem tady s tebou."
Zní to moc hezky. Moc hezky se to poslouchá. Pořád cítím jeho dlaně na svém těle. Cítím jeho dech. Leží kousek ode mě.
Chci se k němu přitulit.
"Adame," zašeptám s vypětím všech sil.
"Miláčku? Copak je?" skloní se k mé tváři, slyším i tlukot jeho srdce, tak mi to vyhovuje. Vím, že mě vidí. Usměju se. Je mi strašně hezky. Strašně moc hezky.
Jeho pevné paže se okolo mě semknou pevněji. Přivine si mě do náruče, přitiskne mi hlavu k jeho hrudi a bradu ucítím na svém spánku.
Líbá mě do vlasů.
Strašně dlouho.
Necítím to. Tuším.
Zhluboka se nadechnu jeho vůně. Voní hrozně hezky. Kořeněně, svěže, mužně. Nikdy jsem nic takového necítil. Líbí se mi to.
Mám špatně složenou ruku. Mravenčí mi v ní. Musím si lehnout jinak, bolí to. Nemůžu se ani pohnout. Jsem unavený. A Adam mě drží moc pevně.
Pohnu hlavou a vydám asi docela hysterický zvuk, protože Adam reaguje až přemrštěně: "Miláčku, co se děje? Bolí tě něco? Počkej - máš úplně vlisovanou ruku do matrace," natáhne mi ji a jednou dlaní promasíruje, aby mi do žil vehnal a rozproudil krev.
To je lepší. Uvolněně zavrním, teď už můžu spát.
Dal mi pusu v dlaň. A druhou. A třetí.
Vážně mě má rád?
Další polibek do vlasů.
A na tvář.
A nad loket.
"Je to lepší?" ptá se starostlivě, účastně, rozněžněle.
Mám ho rád. Moc. Adam.
Zavrním, asi spokojeně. Vydechne. Možná úlevně. Složí mi paži mezi naše těla a zase mě obejme.
Pevně. Oběma rukama. Tiskne mě k sobě jako poklad. Jako bych byl to nejdražší, co kdy měl.
Je mi strašně hezky.
Příjemně. Teplo.
Myslím, že na moje noční můry nejsem sám.
Poprvé.
Má mě rád? Má mě nejraději ze všeho? Jsem mu opravdu tak drahý, jak to vypadá?
Možná že to tak je.
Pořád mě pevně objímá.
Pořád kontroluje, jestli dýchám.
Pořád mě oběma dlaněma hladí. Po zádech. Mezi lopatkami a nad bedry.
Pořád mi narovnává deku a ujišťuje se, že mi není zima.
Pořád mě líbá na tváře a do vlasů.
A já poslouchám jeho dech. A přizpůsobím mu svůj.
A poslouchám tlukot jeho srdce. Je jenom pár centimetrů ode mě.
A dýchám jeho vůni.
Je opravdu úžasná.
On je úžasný.
Můj táta.
Mám tátu. Svého tátu. Nemám tátu. Nechci tátu. Chci Adama. Můj Adam. Mám rád Adama. Ne tátu. Adam není táta. Adam je…
Adam je…
 


Komentáře

1 Luli(na) | Web | 17. listopadu 2011 v 14:31 | Reagovat

Ahnnn... chňááá... kruci, Keigh, pokud já někdy dostanu cukrovku, tak to bude u Matea... éhéééééé.... To bylo zase tak... sladké... Nechce mě Adam adoptovat? Jako, mě z tebe jednou skolí infarkt, jako, jestli někdy tuhle povíku vydáš jako knihu, okamžitě ji kupuju a budu klečet před tvými dveřmi, abys mi ji podepsala :D

Myslím, že než se dočkám dalšího dílu, umřu tady, nebo srostu se židli... ne, já se odsud ani nehnu, dokud tu nebude další díl. Budu tady sedět a čekat... *dobře, Luli(ně) už totálně hrabe*

2 Yoku | 17. listopadu 2011 v 16:15 | Reagovat

Tak když napíšeš takovouhle kapitolku, je doufám jasné, že bez incestu nepřežiju? :D prostě úžasný. Ježiš jestli to nebude incest tak chcípnu a ani Dr.Zloun mě neprobudí 8-O  :-D

3 keishatko | Web | 17. listopadu 2011 v 20:49 | Reagovat

ááááá....to nemyslíš vážne...taký koniec...ja chcem viac...to bolo perfektné...paráda...jáj...rozpustila som sa...ah...sakra...som závislá

4 heartles | 17. listopadu 2011 v 22:45 | Reagovat

jůůůůůůůůůůůůůůůůůjjjjj :-D  :-D

5 Raven | Web | 4. prosince 2011 v 1:03 | Reagovat

Oh dear...tom se tak dobře a zároveň špatně čte. Chci říct..je to skvěle napsané a já tu povídku prostě zbožňuju, ale je to tak..milé. Skoro Adamovi závidím. Asi bych to prostě taky chtěla zažít...

6 Evildoer | E-mail | Web | 19. července 2012 v 23:21 | Reagovat

1) Chci aby mně Adam adoptoval  8-)
2) chci mít Matea za bráchu nebo taťku nebo milence nebo za všechno najednou (Mateo: "já jsem tak hezkej". mňam to seš)
3) jdu si umít zuby páč se mi už půlhodiny z těch slaďáren kazí... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama