Část 43.: Přání

26. listopadu 2011 v 22:21 | Keigh |  Podstata

"A odkud ho znáš?"zeptám se.
"No, to je dlouhá historie. Známe se snad… ještě ze základky? Je o tři roky starší, ze základky si ho moc nepamatuju, ale později, když jsme byli na střední, na umělecké, on byl jeden z těch, kterého vyhodili. Tak šel na medinu. A dobře udělal. Dneska je děkanem medicíny a ředitelem Hospital de Sant Paul."
Málem mám další incident s prskáním jídla po stole: "Čekej, té nádherné stavby v centru?"
"No jo," přikývne. "Ale ta dvojčata, je jim devatenáct a jsou to supergéniové. Jsou diagnostici, něco jako Dr. Hauz, ale bez hole."
"Počkej," přeruším ho, "dyť jim je devatenáct…"
"No právě, říkám, že jsou supergéniové. Mají nejlepší školy a praxe, cestovali po celém světě a učili se od nejlepších frajerů přes medicínu a dneska jsou už uznávaní specialisté, nevím přesně ty jejich obory, ale vím, že je tam diagnostika, kardiologie, neurologie, a ještě něco, asi chíra, nevím."
Uznale protáhnu obličej, tak to už se té divné mluvě, vykání a tak, nedivím. Jasně, pokud šprtali, neměli na dětství a užívání si moc čas. Asi si to teď chtějí vynahradit.
"Dojedeno?" zeptá se.
Nacpu si poslední kousek pizzy do pusy a přikývnu. Musím si čelist přidržovat dlaní, aby mi ta pizza zase nevyletěla ven. Já fakt neumím jíst!
Rozesměje se, když vidí, jak si počínám: "Já ti to nesním, broučku!" ujišťuje mě a asi mu to přijde hrozně vtipné.
A já mu nemůžu odpovědět, protože bych zase poprskal všecko v dosahu. A chce se mi strašně moc smát. Ale jestli se rozesměju, pizza bude zase mezi námi. Mathe, nesměj se! Jo, dobrý, jenom rychle žvýkat. Jasně, jasně, Rychle a hodně. Ale ono se to lehce řekne… raději si zase přitisknu ruku k puse. Kdoví, co by se jinak asi stalo, protože když se Adam otočí zase ke mně čelem, drží v ruce připravenou žínku! Sakra! Nesměj se, Mathe!!!
"Vždy připraven. S tebou v domě se rozhodně nudit nebudu," pousměje se.
Dožvýkám a polknu. Bez zranění. Jo, jsem frajer. Hm, nudit? "Nudíš se tu?"
"No, jak jsi řekl, je to moc velký dům pro jednoho člověka," pokrčí rameny a zase hodí žínku zpátky do dřezu.
"Měl jsi teď někoho?" zeptám se zvědavě.
"Jo, pár lidí se v mém životě objevilo." přikývne. "Ale to je jedno. Slíbil jsem ti ty nákupy, tak pojď," natáhne ke mně ruku.
Očividně o tom nechce mluvit. Nějaký zlý rozchod? Možná kvůli mně? Kdoví… Bezmyšlenkovitě vstanu a chytím se jeho ruky.
"Jsem rád, že se ti tu líbí," zašeptá mi do vlasů. "Mám tě rád, Mathe."
Trochu znejistím. Jo, i mně se tu líbí, on se mi líbí, všechno je až děsivě… dokonalé. Až na to moje dnešní dopolední představení. Ale za to jsem nemohl. Psychika je faaakt děvka. Ale… že bych mu musel říkat, že ho… mám rád? Je tohle mezi chlapy normální? Ale on to asi myslí tak, že mu na mě záleží, ne že jako, něco… no prostě, jsem jeho syn, takže mi prostě říká, že… mě má rád. Jo. Měl bych mu na to něco říct. Nejlíp mu tohle oplatit. "I já tebe."
Mám pocit, že ho to udělalo příšerně šťastným, podle toho, jak si mě přitisknul k sobě. Je hrozně fajn. Jo, mám ho rád.
"Čím pojedem dneska?" optá se, když vejdem do garáže.
"Zase mě necháš vybrat?" ujistím se s úsměvem. Jó, tohle mi vyhovuje.
"Samozřejmě."
"Zero," řeknu okamžitě. Už včera se mi líbilo, ale prostě, p4/5 je největší extrém, dnes ale… v garáži chybí. Není tu. "Kde je pé čtyřicet pět?"
"Hm? Potřebuje nové pneumatiky, poslal jsem to vyřídit Josého," vezme kartu a spěchá za mnou.
Vytáhnu dveře nahoru a opakují se stejně obdivné myšlenky a pocity, jako včera. Paráda. Nikdy bych nevěřil, že budu sedět ve Ferrari, a teď se dozvím, že můj… otec tři z nich vlastní.
Šílené.
Spím. A tohle je sen.
"Máš rád nákupy?" posadí se vedle mě a přiloží dlaň na displej.
Cítím, jak auto pode mnou zavrnělo. "No… nevím. Asi… asi jo."
"Vyznáš se v hadrech?"
"Vůbec," ujistím ho. "Většinou si koupím, co se mi líbí, nebo v čem se cítím dobře. Nejlíp oboje."
"Tak to po mně nemáš," ušklíbne se. "Baví mě nakupovat. Hlavně auta a hadry. Jó, to mi vydrží i celý den."
Protočím oči, to i chlapy baví nakupovat…? Ale pravda, auta bych taky nakupoval rád…
Vlastně se soustředím jenom na auto a zvuk motoru. Uklidňuje mě to. Asi. Nebo co. Nebo fascinuje. Mezitím není tak velký rozdíl. Cítím se jako… Asi bych se měl stresovat nad tím vším, co se stalo a že jsem se před pár hodinami i nervově zhroutil, ale… ne. Hlava mi nechce explodovat,a nic mě netrápí. Jsem naopak podivně… klidný. A spokojený.
Asi vyrovnaný, nebo co.
"Mathe," osloví mě jemně, možná trošku naléhavě a pravděpodobně po několikáté, položí mi ruku na stehno, asi jsem nereagoval docela dlouho. No jo, musím na to dávat pozor, nechci ho zbytečně děsit.
"Jo? Promiň, zamyslel jsem se," usměju se.
"V pořádku," ujistí mě a očividně si oddechne. "Jen… mě zajímalo, jestli je něco, co si opravdu moc přeješ?"
Nedostal jsem těch dárků už nějak moc…? "Ne. … Nebo, nevím, asi… ne…"
Usmívá se. Ale to on pořád. Připadá mi, že tady jsem odjakživa. Že Adama znám celý život. Že mě vychoval. Že jsem se tady narodil a tady jsem vyrostl. Nikdy nebyl žádný New York a nikdy nebylo… nic jiného. Jenom Adam a Barcelona.
Jsem v ráji.
A to, že mi chybí přátelé, s tím nemá co dělat. Jo, chybí mi. Ale… už nejsou součástí mého života. Je mi to líto. Ale… já s tím nemůžu nic dělat. Nikdo nemůže.
Já už se… už se na Manhattan nechci vrátit. Ne, když tady mám Adama. Vlastně… přátelé jsou to jediné, co mi z Manhattanu chybí. Ale na tom už teď nezáleží.
Nezáleží vlastně na ničem. Jenom na tom, kde jsem teď a co tady dělám. A že je tady Adam se mnou. Konečně nejsem sám. To je asi to, co mi chybělo. Už nejsem jenom nutnost, kterou musí trpět, jako jsem byl zvyklý. On se o mě opravdu zajímá. A nejen on. I ta podivná dvojčata. Držela se za ruce. Což bylo gayské. Fuj, nechutné, fakt. Ale ovládl jsem se a mlčel jsem, abych Adamovi neudělal nějaký trapas. I Adam mlčel a nic na to neřekl. Bože, dvojčata a oni se ještě drží za ruce. No nejenom teplí, ale navíc i incest?! Je to nechutné.
"Opravdu?" podiví se, vnímám ho jenom vzdáleně. "Myslel jsem, že každý má nějaký sen."
"To jo. Nezapomeň, že já ten svůj teď žiju," připomenu mu.
Asi ano, asi jsem zmoudřel. Ale jestli moudrost znamená projít si takovými šoky a traumaty, nejsem si jistý, jestli zmoudřet chci. Začínám chápat Petra Pana, a to jsem se mu ještě před pár měsíci smál!
"Pravda. Ale… vážně není nic, co by sis přál?" zeptá se ještě jednou.
"Hm… ne, myslím," ujistím ho.
"Dobře. Ale kdyby sis na něco vzpomněl, řekni." vypne motor.
Proč? Co? Čekej, to už jsme na místě…? Nějak mi to… ušlo. Jsme… v podzemních garážích. Paráda. Nic nevidím. Ale ty garáže jsou teda zatraceně velké! No doprdele. Rozhlídnu se kolem. Zaparkoval to fáro mezi Lamborghini Gallardo a Porsche! Sakra - je tohle normální?!
Ne.
Tohle prostě není normální město.
"Kde to jsme?" zeptám se zvědavě.
"Tohle, Jsou podzemní garáže hotelu Hilton. Ale nacházíme se v areálu Diagonal Del Mar."
Jsme kousek od La Rambla. Diagonal del Mar znám. Je to monstrózní obchodní centrum. Extra moderní, extra šílené. A hlavně… počkat, počkat, četl jsem o tom, nový projekt, co se tady stavěl tři roky, největší středisko obchodů v Barceloně, bylo to náročné a šílené, četl jsem o všech problémech, pak zvýšené hladině moře, která ohrozila stavbu,… jeho architektem byl… Sakra…! Nemůžu si vzpomenout.
 


Komentáře

1 Nixerwil | Web | 26. listopadu 2011 v 23:14 | Reagovat

hehe :-D to bych si taky nechala líbit mno :D

a kdo ne co? :-D

2 heartles | 26. listopadu 2011 v 23:21 | Reagovat

taky bych tam jela .. ale to bych potřebovala Rochilda :-D  :-D  :-D kterej by mi to plácl :-D  ;-)  ;-)

3 kana | Web | 27. listopadu 2011 v 9:52 | Reagovat

hezké, sem zvědavá, co bude dělat, až všechno zjistí. no a kdo to asi navrhl, že? :-D

4 Clowers | 27. listopadu 2011 v 9:59 | Reagovat

Noo neměl mít Adam přítele podle překvapení, nebo se mi to celý plete? Nooo ale tak on se klidně může ukázat až za dlouho :) Co pak je asi ta věc v Mateově minulosti, na kterou nechce vzpomínat?...

5 Neru-chan | 27. listopadu 2011 v 19:42 | Reagovat

že by Adam? :D nebo by to bylo už hodně šáhlé kdyby všechno stavěl on? na druhou stranu.. tohle je ten tip povídky a Adam je.. talentovaný, obdivovaný, známý, etc. :D
no hajaku dál ^^

6 keishatko | Web | 28. listopadu 2011 v 12:35 | Reagovat

aj ja si myslím, že to bol Adam :D bolo by to super :D hehe :D

a inak nie nie sú príbuzný, oni sú najlepší kamaráti nič viac :D ono je to na dlhšie, tak keď budeš on tak ti o tom poviem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama