Část 44.: Buznička

28. listopadu 2011 v 18:35 | Keigh |  Podstata
Plácnu se do čela.
Mám toho nejšílenějšího otce na planetě.
Diagonal Mar navrhl on. Adam Spatoni.
Vzhlédnu. Dívá se na mě. Měl bych říct něco sarkastického. "To mě záměrně vodíš po všech svých stavbách?"
Usměje se a natáhne ke mně ruku. "Jenom trochu."
Zadívám se na něj pátravě - není ten typ, co by se vychloubal. Má tedy zrovna tohle centrum jiný význam?
"Nemusím na nic dlouho čekat," pokrčí rameny.
To mě rozesměje. Navzdory všemu je Adam zhýčkaný parchant. Ale nemyslím, že by to bylo špatně. Doba přeje sviním. A člověk musí být trochu děvka, aby se nestal kořistí. A super děvka, aby něco dokázal. Takže jo, myslím, že má právo být zhýčkaný. Je fajn vědět, že přede mnou neskrývá ani tuhle část povahy.
Je upřímný.
I v tomhle.
Chytím se jeho ruky a vylezu s ním z garáží, po eskalátoru se dostanem do prvního patra a mě se málem udělá špatně.
Obrovské.
Luxusní.
Velkolepé.
Moderní.
A hlavně na pohled drahé a nákladné.
Spousta výkladních skříní, spousta nápisů, spousta lidí.
Několik pater. Tři? Čtyři? Chodby, předěly, mosty mezi oběma stranami. Je to dlouhá pasáž.
Páni.
A lustry, takové ty dlouhé, zdobené, co působí jako z minulého století.
Nah, asi nemuseli šetřit.
Pevně se ho chytím za ruku, tady bych se fakt ztratit nechtěl. Připadám si jak v mraveništi, nebo tak něco. Vzhlédnu k němu, tváří se jako by byl v ráji. Asi fakt rád nakupuje. Anebo… kouká do davu na někoho určitého…? Sleduju jeho pohled, ne, nemyslím. Opravdu se tak zasněně usmívá do davu. Možná si na něco vzpomněl…? Vlastně - vždyť je to jeho stavba! No jo, asi vzpomínky?
"Nikdy jsem netušil, že budu dělat něco takhle velikého," pronese pak jako by úplně mimo. Jako, kouká pořád do jednoho místa a mluví stejně zasněně jako se tváří.
"Jak to myslíš?" trochu stisknu jeho dlaň, možná abych se ujistil, že mě vnímá.
"Hm?" zamrká a pak se zaměří na mě, jeho pohled zostří, úsměv přejde do polohy, kterou znám. "No, zkus se do mé situace vžít. Myslel jsem, že nemám děti a v nejbližších asi tak sto letech nejspíš mít nebudu. Takže co tu po mně zbude, až zemřu? Čím změním svět? Čím zůstanu nesmrtelný? Co pro svět znamenám, jaký jsem přínos? … Třeba jednou, za pár set let po mé smrti, budu stejně uznávaný, jako je dnes Gaudí," zasměje se. "Co myslíš?"
"Jó, totálně jo. Jsi lepší než on." přikývnu a myslím to vážně.
"Mám dítě a to je na mě pyšné - nikdy jsem nebyl šťastnější." shrne to a já vyloženě čekám, kdy se sehne a zase mě políbí do vlasů. Prostě to do téhle chvíle patří. A je mi jedno, co si o tom myslí Dr. Zloun, mně se líbí, když tohle Adam dělá - počkat. Sotva ho znám a… a já jsem si zvykl na to co dělá? Na to, co je pro něj přirozené… je možné, že to mám v krvi? Že tohle prostě je nějaké pokrevní spojení? Jsme předurčeni k tomu, že máme svým rodičům intuitivně rozumět, věřit? Až pak si uvědomím, že mě skutečně lehce políbil do vlasů. A rukou mi je prohrábl.
Mám je dlouhé, padají mi do očí. Matně na sebe kouknu do vitríny. Vrátí mi odraz vyjukaného černovlasého chlapce s kruhy pod očima a dětským výrazem vedle fakt super chlápka. Nenápadně sleduju reakce kolemjdoucích. Všechny sledují Adama. Myslím, že ho mnozí poznávají, ale nikdo nás nezastaví, nikdo neotravuje. Hodně žen se usmívá a otáčí se za ním. Pravda, kdo by se za ním neotočil, že! Mladý, úspěšný, velice hezký… příjemný a velice vzdělaný člověk… zatraceně, můj otec je bůh!
"Tak, pojď sem," zatáhne mě do nějakého butiku hned z kraje.
Saka, obleky, košile… é… já jdu na pohřeb?
"Měl bys mít něco společenského… a od něj mám obleky rád." poukáže nejspíš na návrháře…? Nevím, totálně se ve značkách nevyznám, ne v oblečení. A tak jdu poslušně za ním. Jako ovečka. Hej, tohle proužkované sako je pěkné, to bych si na sobě dokázal představit -
"Hm, dobrá volba," ozve se za mnou, "vyzkoušíš si ho?"
Pokrčím rameny, je mi prostě blbé tohle -
"Oh, božíčku, Adame, já už jsem si říkal, jakto, že jsi tady včera nebyl - a kdo je tenhle rozkošný chlapeček?"
Otřesu se - to jako fakt?! Týpek, co se vynoří zpoza pultu mě vyděsí, překvapí a znechutí zároveň. Sakra, vzpamatuj se! Rychle ten výraz vyměním za normální, nemůžu Adamovi udělat nějaký trapas. Vím, že i on s těmito lidmi jedná a musí s nimi vycházet. Jo, klid.
…Vypadá jak něco mezi Rihannou a Michaelem Jacksonem, - pš!!! Nesměj se, Mathe!
"Ahoj, Frederico," usměje se Adam a podá muži - é, teda… - ruku. "Přiletěl mi včera syn, na pravidelné nákupy nebyl čas."
"Nezmínil ses, že máš syna - ahoj, broučku, já jsem Frederico a slibuju ti, že ti mezi těmi všemi švadlenami a Armanim najdu to nejlepší," podá mi přibuzněle ruku a já ji s klidem přijmu.
Musím být klidný. A hlavně neudělat žádnou botu. Musím se soustředit: "Dobré odpoledne, jmenuju se Matthew, těší mě."
"A jak je slušně vychovaný, ale to se od vás dalo čekat, Adame, mimochodem, dorazila ta letní kolekce, jak jste se ptal, mám pro vás vyhrazeno několik kousků - myslím, že se vám budou líbit. Carlosi, miláčku, postarej se o pana Spatoniho," houkne někam dozadu, a mě chytí něžně za loket, "a já obsloužím mladého pána."
Bojím se k němu otočit zády. Ale musím uznat, že je zábavný. Možná i to svou mega přibuznělostí. Nesmím se smát. Nesmím se smát!
"Tedy, pokukoval jste tady po tomhle sáčku? Sice je to třetí kolekce, inu, ale váš papá má pravdu, není to špatná volba. A když už jsme u těch sportovnějších typů, co třeba… počkejte vteřinečku, hned to najdu… ano, tady jsou. Máte krásně tvarovanou postavu, vyniknou v něm vaše paže, ráno jsem ten oblek obdivoval, ale já na tohle nemám tělo, zato na vás bude sedět úžasně."
Strašně moc se snažím mu nesmát. Ale ten hlas je prostě… bože. Nesměj se, Matthewe! Nesměj se!!!
Akutně se potřebuju někde v klidu a soukromí zhroutit smíchy. Ale on mě táhne ještě někam jinam, asi pro košili, řekl bych? Využívám toho, že jde přede mnou a nevidí mě, koušu se do ruky a snažím se zůstat klidný. Zatraceně, uklidni se! Mysli na něco jiného!
"Musíme vám taky vybrat košili, nejlepší by asi byla trikolora, černá, bílá a červená, ať máte co kombinovat, a co byste raději, motýlka nebo kravatu?"
Náhle se na mě otočí a mám jediné štěstí, že se zhluboka nadechuju, takže můj smích nejspíš přehlédl. Ale teď rychle nevím, co odpovědět.
"Vázanku," ozve se kousek vedle mě.
No, hlavně že Adam v tom má jasno. Tak jo, asi to bude lepší než motýlek. Ta buznička přikývne a zase se otočí a pokračuje v chůzi, musím se uklidnit, jasně. Pohoda. Klid. Snažím se rovnoměrně dýchat, daří se mi to. Proboha, tihle lidi jsou tak směšní! Nechápu, jak můžou existovat. Sakra, představa, že má nějakého chlapa, kterého šuká, je nejenom směšná, ale i nechutná.
Bože, fuj!
 


Komentáře

1 keishatko | Web | 28. listopadu 2011 v 19:16 | Reagovat

ako keby si opisovala moje reakcie...môj kamarát je tiež takýto typ...tenký hlások...moja prvá reakcia keď som ho počula začať sa strašne smiať...ale potlačila som to :D to som zvedavá ako to bude pokračovať :D

2 heartles | 28. listopadu 2011 v 19:25 | Reagovat

docela jednoznačnej názor :-(  :-(  :-(

3 Nixerwil | Web | 28. listopadu 2011 v 20:12 | Reagovat

ou ou ou O_O  to se mi nechce líbit :-)

4 Neru-chan | 28. listopadu 2011 v 20:12 | Reagovat

hmm... ano tipická reakce teenagere se vštípenými homofobními myšlenkami... jen tak dál! a přeju hodně štěstí Adamovi, až mu bude říkat o sobě pravdu!

5 Nao-chan | Web | 28. listopadu 2011 v 20:56 | Reagovat

jasně Mateo :D Fuj, fuj :D to jsem zvědavá co budeš říkat za pár dílů :D ňahaháá bože já jsem včera málem umřela, když jsem tu neviděla tenhle díl :D ale dočkala jsem se :D a stálo to za to :D to ostatně stojí všechny díly, že? :D no jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet :) Už se nemůžu dočkat dalšího dílu :D

6 Naru nee-chan | Web | 28. listopadu 2011 v 21:22 | Reagovat

No ještě, abys nebyla ráda, že je Sasan mrtvý xD
A 1? No to neva, ale musíme ještě někdy dát scuka xD

7 Naru nee-chan | Web | 28. listopadu 2011 v 21:22 | Reagovat

Btw, ten lay je zas dokonalý!!! Kyaaa! Minato-sama <3

8 Naru nee-chan | Web | 28. listopadu 2011 v 21:22 | Reagovat

A ještě by tam moh být Naru xD

9 Ivík-chan | 28. listopadu 2011 v 21:41 | Reagovat

Já chci další díl! Já chci! *nevěří, že se na tom stala závislá* Suprový! Já už chci další! Jo jen tak mimochodem... Kam zmizeli ty hlášky co se každý den měnily????? :-)

10 M-chan | 28. listopadu 2011 v 21:44 | Reagovat

Moc hezky ... tesim se na dalsi  dil.

11 J:) | 28. listopadu 2011 v 21:50 | Reagovat

Proč mám pocit, že Adam testuje Matea a čeká co provede ;-)

12 Nixerwil | Web | 28. listopadu 2011 v 22:04 | Reagovat

[11]: jojojo, naprosto souhlasím, taky mě to napadlo

13 tess | Web | 28. listopadu 2011 v 22:09 | Reagovat

páááni tohle je lepší než vánoce :-D. vrátim se zpátky do civilizace a první kam najedu jsou tyhle stránky a jaký je moje překvapní když tu najdu tři nový kapitoly. tohle je super a navíc crossovera další super povídkou (tu sem mimochodem zhltla na jeden zátah po upozornění u nějaké předchozí kapitoli matea. promin že tam neni koment. hodim ho k další kapitole. :-D )
co se tíče matta nevim jeslti mi ho má bejt líto, je fakt k uňuchnání, nebo ho přerazit, za ty debilní názory. jenom doufám, že ho to hodně rychle přejde. :-D a co se týče buzničky - tyhle typy jsou tak úúúžasní. jenom jejich pozorováním a poslouchánim jejich vzájemné konverzace bych dokázala strávit hodiny, vy ne?
každopádně se těšim na dalíš kapitolu čehokoli co vyplodíš ;-)

14 tess | Web | 28. listopadu 2011 v 22:10 | Reagovat

[11]: taky mám ten pocit. jako by zkoušel co on na to. mi mochodem sem moc ráda, že se mi moje podezření potvrdilo. už se těšim až toho adamova nabíječe poznám :D

15 Clowers | 29. listopadu 2011 v 17:04 | Reagovat

Já teda začínám pochybovat, že se někdy Matea jako ukeho dočkáme... Ten asi bude jen hetero...

16 tess | Web | 29. listopadu 2011 v 17:37 | Reagovat

[15]: střes se božího hněvu za takové rouhání a kaj se :D

17 Keigh | Web | 29. listopadu 2011 v 18:09 | Reagovat

[16]:

[15]:

*Autorka už nidky nenapíše ani jeden díl, neboť skonala na nedostatek vzduchu v plicích, aneb NEROZESMÍVAT AUTORKU!!!*

18 tess | Web | 29. listopadu 2011 v 19:30 | Reagovat

[17]: sakra to je ale prekérní situace. co teď. nemůžeme zakázat autorce číst komenty, páč to jsou její stránky. nemůžeme přestat psát komenty neb by se autroka urazia že je nikdo nečte. je tu možnost, že bysme mohli psát ty nejnudnější komenty, ale to bych asi chcípla - páč humor je to jediný co za něco stojí. co teď?? ač ateista asi se začnu modlit :-!

19 Keigh | Web | 29. listopadu 2011 v 19:46 | Reagovat

[18]: A tak ale dost už toho rouhání! xD Leda že by ses chtěla modlit k Dr. Zlounovi/Jashinovi, to bych možná povolila.

Kromě toho, autorce sice mírně hrabe a nemá čas, ale nejspíš ještě dnes přidá jedno malé Překvapení s velkým P. (No nebyla jsem já originální při vymýšlení názvu? :D )

20 tess | Web | 29. listopadu 2011 v 20:02 | Reagovat

[19]: pořád lepší dr.zloun a jashin než ...
ty si vždycky originální :D už se na to "P" překvapení těšim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama