Část 35.: Všechno se změnilo

17. listopadu 2011 v 13:35 | Keigh |  Podstata
Dnes je to přesně rok, kdy jsme zveřejnila první díl této povídky s tím, že bude mít asi tak patnáct dílů... Dnes je tady díl 35. a 36. a jsem asi tak v polovině příběhu.


A teď k tomuto dílu: opět je zde použit text písně Lostprophets - Light that burns twice as bright. Text je psán formou "ztraceno v překladu", tedy neexistují oficiální "lyrics", která by byla zveřejněna právě a jedině autorem textu, tedy jsme odkázáni na to, co slyšíme. A jak víme, angličtina je v tomto zrádná, spousta slov se stejně nebo podobně čte, ačkoli mají úplně jiný význam. V hubě je tento problém dvojnásobný, protože melodie zkresluje i tak nejasnou a korektní výslovnost. Navíc je autor z Walesu a i když je jeho napodobenina americké angličtiny téměř dokonalá, ne vždy se mu všechno podaří správně vyslovit.
A teď důvod, proč tohle sděluji.
Na konci tohoto dílu je text sepsán tak, jak jsem jej slyšela poprvé, a přeložen tak, jak jsem si jej já sama přeložila poprvé - není správně. Účelně není správně. Stejně jako jsem se k významu toho textu musela dopracovat já, tak se k němu musí dopracovat i Math. Tedy na komentáře - ale ten text je přeložený/sepsaný špatně - odpovídám rovnou: Já vím. Já vím a má to svůj účel. Stejně jako má svůj účel Barcelona, mírný crossover s Překvapení a důvod Adamovy dokonalosti.



***


Jsem jak praštěná puberťačka. Nebo tak něco. Měl bych poslouchat Losty. Musím říct Adamovi, že do pokoje chci mega velké repráky. Ha, a taky ho musím varovat, že pouštím hudbu fakt nahlas. A taky chodím pozdě spát a pozdě vstávám. A taky mám pěkně blbý humor. A že kouřím.
Možná by mi to prošlo, kdybych se vyplazil ven…?
Ťuknutí na dveře, pak vyleze Adamova hlava: "Neutopil ses mi tu?"
"Kruci, zase jsi mi zkazil můj útěk," pronesu sarkasticky. "Tak krásně jsem si plánoval, že se nechám spláchnout do hajzlu…"
"Sakra, promiň, tak já jsem to jako neslyšel, jasně?" a zavře za sebou dveře.
Aha.
Tak to možná nebudu já, kdo tady má blbý humor! Rozesměju se na celou koupelnu a stěny mi můj smích ochotně vracejí. Začíná se mi tady opravdu líbit. Teď jenom si najít nějakou partu v poho lidí a bude to dokonalé. Žije tady přes tři miliony lidí, někdo snad musí být v pohodě, ne?
Měl bych vylézt. Než se tu rozpustím. Jsem trochu malátný a trochu se mi zatočí hlava, když se docela rychle postavím, ale v pohodě, stihnu se chytit okraje vany. Jasně, jasně, Mathe, pomalu, ty magore, páč mrtvý Matthew by byl taky dost na hovno Matthew. Kde je ten ručník? Vždyť jsem ho tady dával - aha, na zemi. Super. Kruci, mně se fakt ta hlava nějak točí. Hm, asi tady tak různě a ze všeho. Taky toho mám plné zuby. Sakra, trochu jsem to tu zamokřil - eh, páni… Fakt mám tak dobré tělo? Hm, hm…? No jo, fakt mi to sluší! Už tři dny jsem se nekoukal do zrcadla, málem jsem zapomněl, jak jsem hezký. Krásný. Pohladím se po bříšku, moc hezké. A příjemné. Chtělo by to si sehnat nějakou ochotnou slečnu, mám rád doteky. Hlavně na bříšku, když holky obdivujou moje tělo a hlavně moje svaly. Jak si tady najdu kamarády? Přeš školu to nepůjde, mám skoro tři měsíce prázdniny. Možná někde na pláži? Pár sexy holek… všechny by se za mnou otočily, určitě si z nich nějakou vyberu. A nebo chodit na nějaký kurz? Kvůli jakože talentovkám? A rozkoukat se někde tam? To by nebylo špatné. Proberu to s Adamem. Jo. To bych mohl.
Sakra, musím se opřít o umyvadlo, abych si na sebe mohl navlíknout boxerky. Triko už je v pohodě, akorát si ho oblíknu naopak. A ještě navíc naruby. Povzdechnu si. Doprdele. Je tohle vůbec možné?! Tak jo, svlíknu si ho a oblíknu ještě jednou. Fajn. Boxerky?! Jo, ty jsem si oblíknul dobře. Fajn, pověsím ručník a vymáznu z koupelny. Jo, teď je mi dobře. Tak akorát na zapnutí Lostů a usnutí. Aha, Adam tu ještě není. Přejdu místnost a nakouknu vedle do pracovny: "Adame…?"
"Jo, tady jsem, sluníčko," ozve se.
Musím se nad tím usmát. To on je sluníčko, ne já. Vyjdu z ložnice a nakouknu za roh, kde má stůl. Stojí nad ním, něco hledá na polici, u ucha má mobil, co si přidržuje ramenem, jednou rukou drží propisku a druhou nejspíš konečně našel ten list papíru, který hledal, protože na něj rychle cosi napíše a pak ho rozšafně podepíše.
"Volala mi sekretářka, mám další zakázku… za chvíli za tebou přijdu," ujistí mě.
Trochu zklamaně přikývnu, ale snažím se to nedat najevo. V pohodě, o nic nejde, má práci. Aspoň… slíbil, že přijde. Pustím si Losty a počkám.
"Můžeš si zatím lehnout tady, pokud tam nechceš být sám," nabídne mi. "Ne, ty ne, Nately," zasměje se do telefonu. "Ty si hezky zůstaň u Filipa. Mimochodem, neměl bych se s těmi dvojčaty sejít a probrat to? … Dobře, tak jim dej moje číslo. … A kde? … Jasně, zítra ve tři… to by šlo. Mám s sebou vzít nějaké návrhy?... Celé patro? … Dobře, domluveno, zítra ve tři u tebe, měj se, Nately, a dobrou noc." Otočí se zase ke mně. "Mám ti tu rozestlat?"
Nevím. Asi… asi ne, nechci ho rušit. "Jo."
… Mathe, tohle jsme snad už probrali, ne?!
Usměje se, obejde stůl a jde do ložnice, záhy se vrátí s polštářem a peřinou a dekou, kterou položí na sedačku a na ni polštář i peřinu. "Až to dokončím, půjdeme si lehnout. Ale do té doby klidně spi," pokyne mi k improvizovanému lůžku.
"Díky," potřebuju empétrosku. Odběhnu si do ložnice a z nočního stolku seberu ten ďáblův přístroj a ještě za chůze ho zapnu a strčím do uší sluchátka.
"Vážně s tím umíš usínat?" podiví se Adam.
"Hm? Jo," přikývnu. "Někdo je závislý na kokainu, někdo na počítači, někdo na mobilu… a já na empétrosce."
"Empétroska?" zasměje se.
"Jo, moje úplně první empétrojka byla fakt zmetek. Několikrát přestala hrát, nechal jsem ji opravovat snad tisíckrát, ale ani za nic jsem ji nechtěl vyhodit a koupit si jinou, prostě mi nějak přirostla k srdci, nebo co. No, spíš k ruce a uším. A byla fakt v hrozném stavu, tak jsme jí začal říkat empétroska. Pak přestala fungovat úplně a já si fakt musel koupit novou, ale toho názvu už se nezbavila," vysvětlím.
Pořád se usmívá: "Aha, a já si říkal, co to je za výraz - to mě v pracovní angličtině neučili…"
Hej, počkat. "Já mluvím anglicky?" zeptám se.
"Ne, mluvíš katalánsky. Mimochodem velice dobře. Ale do té katalánštiny jsi hodil jeden anglický výraz."
No doprdele, ani jsem si to neuvědomil. Jsem v tom fakt lepší, než jsem si myslel.
"Dobrou noc, Mathe," popřeje mi. "Nebudu tě rušit?"
Pozvednu v ruce sluchátka: "Neuslyším tě."
"Jo, já myslím to světlo," vysvětlí.
"Ne, to ne. Vlastně doma docela často usínám s rožnutým světlem." Což je pravda. Nevím, proč se za to hned jak to dořeknu stydím. Kruci, musí to vypadat, jakože se bojím tmy. Doprdele. Mathe, uvažuj, než něco takového plácneš příště, sakra!
"Dobře, tak jo. Klidně spi, pak tě probudím, jo? Dobrou noc, Mathe."
"Díky," lehnu si a přikryju se až pod bradu. Čelem k němu. Chci na něj vidět.
Zapnu trosku a navolím - hej, totálně nikdo neuhodne co. Light that burns twice as bright.
Světlo, zářící dvakrát silněji. Což je metafora pro Adama. Tse, Ian mě prostě musí znát, protože tohle už jinak není možné. Sleduje mě a píše podle mě své příběhy. Nechápu, jak to dělá, že mě umí takhle dostat.
Zavřu oči a soustředím se jenom na text písně, myslím, že mě to uspává, asi. Asi už jsem si tak zvykl, na to všechno. Na Adama. A na tohle místo. A na to, že už nejsem tam, kde jsem býval. Už nejsem s New Yorku. Už nejsem s matkou. Nejsem se svou partou. Jsou pryč. Já jsem pryč.


Všechno se změnilo.
K lepšímu?
K horšímu?
Nevím.
Pořád nevím.


Take me by the hand - Vem mě za ruku
And lead me to the slaughter - a doveď mě k porážce
Close my eyes - zavři mi oči
and sing just let it go - a zpívej, nech to odeznít.


The warmest rain it falls - teplý déšť, jenž dopadá
on the darkest crimson mountains - na temně rudé hory
seeping from the wound - prosakuje ze zranění
I sink alone - padám sám.


Don't say, the pain will fade tomorrow - neříkej mi, že bolest zítra odezní
the last thing that I feel will be today - poslední věc, kterou ucítím bude dnešek.
Hey.
You… you… you… don't you know - copak nevíš
you took apart my soul - rozerval jsi mou duši
you… you… you… don't you know - copak nevíš
you took me on my knees and cut my throat! - to tys mě srazil na kolena podříznul mi krk!


I lost my positivity - ztratil jsem svou pozitivitu
I'm positively lost - jsem jistě ztracen
I thought the path was obvious - myslel jsem, že cesta je zřejmá
it is not - …ale není.


Resign myself to failed potential - podrobil jsem se potenciálnímu neúspěchu
the wind exits the sails - vítr napíná plachty
My scarlet hand are staining in these two nails - mé dlaně se barví šarlatem dvou nehtů
Don't say, the pain will fade tomorrow - neříkej mi, že bolest zítra odezní
the last thing that I feel will be today - poslední věc, kterou ucítím bude dnešek.


Hey.


You… you… you… don't you know - copak nevíš?
you took apart my soul - rozerval jsi mou duši
you… you… you… don't you know - copak nevíš?
you took me on my knees and cut my throat! - to tys mě srazil na kolena podříznul mi krk!


This is how it feels…!!!


sing…
sing…
sing…
sing…
sing…
 


Komentáře

1 Kiruška | Web | 18. listopadu 2011 v 19:38 | Reagovat

Jůůůůůůůůůůů.....to bylo krásné.....jdu šíst druhou část ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama