Epizoda 24.: Sušenky

13. listopadu 2011 v 18:55 | Keigh |  Život ve Scuderia Ferrari
Dočkali jste se. Další epizoda potřeštěné dvojice Icemana a Felipeho se zase tady.





"Jsou tam novináři!"
"Jsi ve Ferrari," pokrčím rameny.
"Ale jsou tam novináři, já se jich bojím, oni mě sní!"
Protočím oči. Jo? Nepovídej. "Kimi, prosím tě, uklidni se. Jsou to JENOM novináři. Rozumíš? Nechtějí tě sníst ani tě přepadnout, ani ti ukrást sušenky."
"Moje sušenky!" zhrozí se a uteče do vedlejší místnosti. "ONI MI URČITĚ CHTĚJÍ SNÍST MOJE SUŠENKY!!!"
"No jistě, všichni novináři kradou sušenky, proto jsou přece novináři."vydechnu a zase se začtu do zpráv. "Tenhle dabl se nám povedl… Máme náskok před oběma Meklereny 13 bodů. Vedeš, Kimi, Lewis je druhý, ztrácí na tebe po dnešku už jenom sedm bodů, já jsem třetí, Alonso je čtvrtý a má na mě ztrátu šesti bodů. Není to tak hrozné, jak se to zdálo po tom závodě, který jsem nedojel… ztratil jsem zbytečně osm bodů a tím pádem dojel Lewis na mém místě. Kruci, ta minulá chyba mě stála místo. Musím s tím něco udělat. Příští závod musím dojet první, potřebuju, aby Kimi dojel druhý a potřebuju, aby oba Meklereny dojely nejlíp na pátém a šestém místě. Jenže jediný, kdo mi může pomoct, je Sebastien v Redbulu a možná ještě Robert, nebo někdo z béemvéček. A to ještě kdoví jestli, Meklereny mají až moc dobrou kondici… a spolehlivou techniku…"
"Prosím tě, neřeš už to." ozve se za mnou.
"Co? Jak víš, nad čím přemýšlím?"
"Mluvíš nahlas," převeze mě a posadí se vedle mě.
Se sušenkama v ruce.
"Á, chceš je sníst dřív, než novináři."pochopím.
"Jo," zahuhlá s plnou pusou. "tady je nenajdou,." ukáže si na bříško.
Zatvářím se děsivě a použiju svůj nejlepší záhrobní hlas, co mě naučil Dr. Zloun: "Myslíš…?"
Kimi přestane žvýkat a chvíli na mě vyděšeně hledí: "Mami…"
Děsivý výraz mi nevydrží, rozesměju se a když se uklidním, nejsou už a ni sušenky, ani Kimi vedle mě.
"Sakra," uslyším z ložnice.
"Co je?" houknu.
"Neumím si…doprdele… uvázat tu mrdku tady malou hnusnou - AU!!! - červenou blbou s koněm…"
…Kravatu?
"Počkej, už jdu - sakra, Kimi, nesahej na to, ještě se uškrtíš," protočím oči, vstanu od noťáku a poměrně rychlým krokem se přesunu za tou přírodní katastrofou. A o MNĚ se říká, že jsem uhopkaný a střeštěný. Poslední dobou jsem dost v depresi. Asi se to na mě nějak všecko hroutí. Rozchod s Raf, neúspěch na okruhu, neúspěch na poli vztahů a dneska ráno jsme se pohádal i s tátou. Kvůli Raf, samozřejmě. Tvrdí, že je to moje vina, že jsme se rozešli. A že bych měl něco dělat pro to, aby se ke mně vrátila. Tse.
"Oh, sakra, díky, bejby," poděkuje mi, když se mi podaří mu uvázat kravatu. "co já bych bez tebe dělal…"
"Nikam bys nešel," ujistím ho.
"Hej," zasměje se krátce. "musel bych. Stefano by mě zabil."
Gestem mu přisvědčím, pravda, toho by schopný byl.
"Nesnáším výroční plesy," mumlá. "všichni jsou nazdobení, plkají o blbostech a je to šílená otrava."
"A nad tím vším se vznáší spokojený Montenzemolo." dodám. "Prý s náma chce mluvit." vzpomenu si.
Kimi zvážní: "Proč? Říkal něco Stefano?"
Zavrtím hlavou a zase se posadím k noťáku: "Ne, tohle mi říkal Jean, prý s chce řešit něco ohledně stáje."
"Myslíš, že mu tohleto, co děláme, vadí? Jako, ty blbosti a naše hra a tak vůbec všechno?" pochybuje.
"Těžko říct. Znuděný miliardář, co má všecko, na co si vzpomene, kdoví, co po nás chce. Můžeme argumentovat tím, že stáj vyhrává. Kdybychom nebyli v čele prozatímní tabulky, bylo by to asi něco jiného a hovor by mohl být vážný, ale takhle se nebojím. Myslím, že se mu to docela líbí. Ačkoli posledních pár týdnů jsme od téhle srandy upustili. Naopak, myslím, že mu tyhle naše hovna chybí," mluvím dost monotónním hlasem, pořád pročítám parametry a nastavení auta.
Musím zítra do garáží a probrat s Robem celou záležitost s podvozkem, něco nesedí. Nejde mi znovuustavit přítlak předního křídla, něco mi na tom prost+ nesedí. Potřebuju zavolat mechaniky a celé to rozebrat, párkrát se projet na trati v Monze, než se vrátíme do světa závodů. Máme čtrnáct dní. Snad to stihneme nějak napravit - příští závod musím vyhrát. Prostě musím.
Náhle ucítím na ramenou jeho dlaně: "Felipe,… nech to plavat. Všem chybí naše joky. Dokonce i Stefanovi - a to je co říct. No tak, vykašli se na to, obleč se a půjdem spolu na ples, když už se na nás holky vybodly, co ty na to? Můžeme Stefana požádat o tanec." navrhne a já se té představě pousměju.
"A nebo mu dohodíme jiného tanečníka…?" pokračuje. "Co třeba mu na tuhle noc zaplatit striptéra?"
Plácnu se do čela. Bože, tohohle kluka by vůbec neměli pouštět do společnosti. Anebo měli, ale jenom s dozorem.
…Čehož se rád ujmu.
Koutkem úst se pousměju. Pravda, neměl bych se uzavírat do sebe. Je to zbytečné. Táta se za chvíli uklidní, na okruhu to není až tak špatné, ještě se dá hodně věcí změnit a… pořád mám Kimiho. S tím klukem v zádech není možné si udržet depresivní náladu. Prada, s té jeho deprese jsem jej taky dostal já. Prý. Říká to.
Asi jsme byli stvořeni jeden pro druhého. Škoda že si to nemyslí i Kimi. Mohli bychom být spolu. Sami dva. A šťastní. Snad.
Miluju tě, Kimi. Ale nikdy ti to neřeknu právě proto, že nechci přijít o nejlepšího kamaráda, kterého jsem kdy měl. Raději navždy kamarád, než tě navždy ztratit. "No jo, nechali jsme je vydechnout." můj výraz se postupně mění na ďábelský: "Ale jenom na chvíli. Kimi…" zašeptám záhrobně. "měli bychom jim ukázat, že nás se jen tak nezbaví…"
"Muhahahaaaa!" zasměje se. Kruci, nejspíš bere lekce od Dr. Zlouna.
"Máš plán?" zeptám se. "Co uděláme s Montenzemolem?"
"Nevím. A ty? Máš nápad?" koukne na mě se zájmem.
Zaklapnu laptop. Chtělo by to něco geniálního. "Chtělo by to nějaký… velkolepý návrat naší dvojky." náhle se moje tvář rozjasní poznáním, můj hlas o oktávu klesne do takové té záhrobně nebezpečné polohy: "Kimi…?"
"No…?" otáže se nejistě.
Usměju se přímo Dr. Zlounsky. Mám totiž přímo Dr. Zlounský nápad. "Máš na sobě špatný oblek."
 


Komentáře

1 heartles | 13. listopadu 2011 v 19:31 | Reagovat

no comment ... wtf.??? už se těším na příští díl 8-)  8-)

2 keishatko | Web | 13. listopadu 2011 v 23:57 | Reagovat

no né...čo spravia? to chcem vedieť...tí dvaja sú pre seba fakt stvorený :D :D to chce pokračovanie čo najskôr :D :D

3 tess | Web | 14. listopadu 2011 v 11:42 | Reagovat

skvělá kapitola a úúúžasná povídka. opravdu sem se nasmála. :D  :D  :D  :D  celou sem jí doslova zhltla a nedočkavě čekám na další díl. :-D

4 Karin | 6. září 2014 v 1:22 | Reagovat

Co ty dva zase vymyslej. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama