Momentka 8.: Odborná pomoc

3. listopadu 2011 v 18:42 | Keigh |  Bomba II. Momentky







Sephiroth složí hlavu do dlaně. Zrovna dnes! Zrovna dnes si Lazard usmyslí, že musí být všichni jeho miláčkové pryč. Teda, ne že by Sephy někomu řekl, že má dnes narozeniny, ale i tak je to podraz. Chtěl s nimi strávit další klidný večer, možná se dívat na televizi a sledovat Rena, jak slintá ze spánku na jeho novou sedačku, Zacka, jak se otáčí v kuchyni a něco voňavého kuchtí a mladého Clouda, jak Sephymu spokojeně odpočívá na klíně. Nebo by ten večer mohl být vášnivější, mohli by se líbat… možná se milovat… možná by to mohl být další z těch perverzních večerů, kdy Cloudyho navlíkli do nehorázně úchylného kostýmku a šukali celou noc. Možná by mu ke štěstí stačilo jen je všechny tři přitulit ve své obří posteli k sobě a usínat s pocitem, že jsou v tady v tom odporném světě alespoň na chvíli v bezpečí. Možná by mu jenom stačila hádka s Renem o délce vlasů nebo barvě pláště nebo rychlosti aut nebo motorek, které vlastnili. Reno byl šílený, co se velikosti týkalo, a bych ochotný to kdykoli dokázat.
Povzdychne si. Nikdy narozeniny neslavil, nechápe, proč je mu to nyní líto. Nedává to smysl. Musím to říct doktorovi, napadne ho, ale už teď ví, že to stejně neudělá. Čím méně toho šeredného Hoja vidí, tím lépe. Nemůže ho zabít, ne po tom, co se stalo s… ale to je jedno. Nebude v téhle chvíli myslet na - ale proč by nemohl? - Angeala a Genesise.
Ne že by byli kdovíjací přátelé. Ale byli si nejblíž. Jediní, s kým se Sephy mohl vídat, alespoň občas, a mluvit. Ale nijak zvlášť se neznali. Gen patřil spíš Angealovi. V dobách, kdy byl zavřený v laboratoři, k němu nikdo nesměl, aby nikdo, jak říkával ten proradný dědek, nekontaminoval jeho vzácný vzorek. A pak, když ho pustili ven, nebyl čas. byli ve válce, měl jiné starosti než navazovat známosti. A pak... pak potkal Zacka a Rena a už mu to bylo jedno. Do doby, než…
Zacka to vzalo víc, než Sephirotha. Vlastně z toho byl smutný jen proto, že z toho byl smutný Zack. Nikdy nikoho neslyšel tak vytrvale plakat. Ale časem to bylo lepší. Dnes už si nevzpomene. Tedy ano, vzpomene, ale… nedává to najevo. Ne moc.
Dnešek je nějaký divný, uvědomí si Sephy náhle. Nikde nikdo, žádné telefonáty, žádné naléhavé, urgentní a složité záležitosti, žádné problémy, žádná hlášení, žádné papírování, je sestavit obhlídkový tým do Junonu a utřídit Třeťákům obchůzky v Midgaru. Už dlouho nebyla nějaká přírodní katastrofa. Zvláštní. Dnes i Planeta dýchá nějak klidně. Nikdo si nevzpomene na Ďáblovy narozeniny? Cetry už vymizely a jejich potomci jsou mrtví, nebo pečlivě střeženi kdesi hluboko v Hojových laboratořích. Kdoví, co tam se všechno skrývá. Ne že by to Sephy chtěl vědět. Šlehne rychlým pohledem po svém meči, jakoby se chtěl ujistit, že je stále na svém místě.
tenhle klid je až děsivý. Ticho před bouří, to je ono. Jako čekání v zákopu, kdy jen čekáte, než vám na hlavy začnou padat granáty a nádoby s jedovým plynem. Ticho nikdy nevěští nic dobrého. Ne úplně ticho. A pokud Sephyho nelidsky vylepšený sluch stále ještě funguje tak jak má, v budově nikdo není. Zvláštní.
Vezme z věšáku svůj pověstný kabát, chvíli zvažuje, zda vzít Masamune s sebou, či ho zde nechat, ale uváží-li, kde se nachází a za jakých okolností hodlá svou pracovnu opustit, rozhodne se jej zde nenechat - velmi moudré, že? Rychlými a ráznými kroky opustí pracovnu i patro, na kterém se nachází. Spěchá ke svému bytu, v neblahé předtuše. Něco se děje. Jenom neví co. Ale něco není tak, jak by mělo být. Čím blíže se nachází svému bytu, tím pevně tiskne čepel Masamune. Ještě pár kroků, vyhodnotí je na vzdálenost deset metrů. Ještě zrychlí, tasí meč. Stiskne kliku a vrazí dovnitř.
"PŘEKVAPENÍ!!!"
Masamune bezvládně padne na zem, Sephyho kočičí oči se rozzáří, čelist mírně poklesne, ale to už se nachází ve veselém obětí svých mladých milenců.
"Všechno nejlepší, lásko," šeptají mu do ucha, cítí na tvářích polibky, pevně ho objímají a usmívají se na něj.
"Jak jste to…" nestačí se ani zeptat a už se okolo něj shromažďují i ostatní lidé v místnosti: Lazard se svou jednotkou, většina vojáků první třídy, včetně těch, kteří byli na svých stanovištích daleko od Midgaru, přiletěl dokonce i Peterson a Hitchoock z Wutaie, je tady hromada lidí, které zná a které niterně považuje za přátele, ale nikdy jej nenapadlo, že by i oni mohli považovat za přítele jeho.
"Malá lest a spousta přemlouvání Tsenga." prozradí Reno a Cloud se zasměje.
Sephy se chvíli tváří rozkošně zmateně, ale hned se mu po tváři rozlije milý úsměv, potěšený a zároveň stydlivý. Nikdy by ho nenapadlo, že tyto emoce umí projevovat. Natož veřejně.
Ale nemá čas na nějaké analyzování, protože to už mu jeho vojáci nesou veliký dort posetý hořícími svíčkami na vrcholu. "Pro oslavence!"
Sephy se zhluboka nadechne, Zack zamumlá něco o vlkovi, což Renovi připomene jejich zběsilou akci před nedávnem, kdy dostali do rukou Cloudyho zadek a Redbull a Sephy měl žízeň a -
"A já saaam… vždycky saaam…"
"He?" otočí se Reno po zvuku. "Co to…?"
"Pš," upozorní Sephy.
"Šmírák!" šeptne naléhavě Zacky a jako správný voják hodí bombu na zem a ještě zachrání mladšího vojáka. Cloudyho tělo dopadne na zem s takovým tím typicky dutým zvukem. Ono asi něco o té síle a mozku bude nejspíš pravda.
"…svyyy koníčky okšíruju…"
Co to-?
Sephy i ostatní vojáci zpozorní, jejich vylepšený sluch jim za chvíli dá odpověď. Je to za zdí, ve vedlejším apartmá. Ale tam bydlí…
"Tseng?" naznačí neslyšně Reno.
Rude se plácne do čela. Veliteli Tsengovi za zdí skutečně rozumí. Nemůže být jednoduché mít byt vedle toho Generálova.
…Když je navíc jasné, že ti čtyři tady po večerech nehrají karty.
"Měli bychom zavolat odbornou pomoc," poznamená Zacky a snaží se zamaskovat smích alespoň Cloudův, když u toho jeho se to nedaří.
"Dojdu pro Dr. Murakiho…" zamumlá Rude.
 


Komentáře

1 heartles | 3. listopadu 2011 v 19:01 | Reagovat

:D :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D :-)  :-)

2 heartles | 3. listopadu 2011 v 19:02 | Reagovat

:-D  :-D

3 anonymus | 8. března 2012 v 20:16 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D chudák Tseng :-D
Já bych si s ním ten pokoj hned vyměnila! :-D

4 Namikaze | 10. července 2013 v 15:08 | Reagovat

Ahojky, tahle série povídek Bomba byla skvělá moc se mi to líbilo. Doufám, že napíšeš ještě něco na FF ( mě osobně se líbila povídka s páry Genesis/Sephiroth/Cloudy), ale nechám to na tobě. Píšeš hezky. Líbí se mu tu víc povídek. Děkuji za ně. Namikaze :-)  ;-)

5 Karin | 10. srpna 2014 v 21:54 | Reagovat

:-D  :-)  :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama