Přesvědčovací metoda

5. listopadu 2011 v 11:07 | Keigh |  K-pop slash
Název: Přesvědčovací metoda
Fandom: RPS, K-pop skupina Super Junior
Autor: Kayleigh
Postavy: Zhoumi/Kyu, Hyuk/SungMin
Žánr:
Upozornění: Dvojsmysly a blbé asociace
Varování: 15+
Shrnutí: když jeden miluje druhého a druhý pírvního a čtvrtý druhého
Věnování: Mé drahé a předrahé Lulálii imouto-chan, kterou prostě žeru a která na mě vyžebrala povídku na postavy a prostředí, které absolutně neznám. xD Všichni Korejci jsou UKE a nenarodili se na téhle planetě.
Prohlášení: Celý příběh byl sepsán pro pobavení a uspokojení úchylných tužeb Slashařek a není zamýšlen jako urážka na cti či pomluva zmíněných postav.







"Nechci s nikým mluvit!" odmávne mě.
Nejsem zrovna expert ve vyciťování emocí jiných, ale řekl bych, že je velice rozrušený a velice… uhn… nešťastný. Možná dokonce pláče? Měl bych ho nechat na chvíli o samotě. Stejně mi to nakonec sám řekne. Jenže… za prvé jsem nehorázně zvědavé hovado a za druhé… ho doprdele miluju. Takže chci přirozeně vědět, co se stalo. Nebo… mu někdo něco udělal? A kde je Kyu? Když s ním chodí, měl by být u něj on, ne? Tak kde se fláká? Zase někde nabaluje někoho jiného? Sakra, Kyu, jsi kamarád, ale já bych toho, že tvůj přítel pláče a potřebuje utěšit, mohl zatraceně využít - city neovlivníš!
Chvíli blbě postávám za zavřenými dveřmi a poslouchám. Ale v pokoji je absolutní ticho.
"Minnie…" zkusím jemnější taktiku, ta na mého nej kámoše, kterého miluju, většinou zabírá, tentokrát je však stále ticho. "No tak, kámo, můžu dovnitř?"
Zase ticho. Nic. Hej, no tak, sakra…! Udělám ještě krok ke dveřím jeho pokoje a přitisknu ucho na dveře, kdyby třeba jenom něco zašeptal, nebo tak, ale sotva to udělám, odletím od dveří na metr daleko a skončím na zemi na zadku - ten magor si tam pustil hudbu tak hlasitě, až mě to odhodilo od dveří! Tywe, ty jedna malá -
A sakra. Min si pouští hudbu takhle nahlas jenom pokud je to hodně MEGA vážné. Co se stalo? Pohádali se? Zatetelí se ve mně naděje. Ale jenom maličká. Stejně tak rychle zaženu pocit štěstí. Jak já můžu být z něčeho šťastný, když se on trápí? Jsi nechutný sobec, Hyuku! Jenže… já nemůžu jinak! Jak bych taky mohl! Zdá se, že se ke mně zase obrací štěstí a pokud tu bude jen trochu možné, vrátí se i k Minovi! Takže je všecko v pořádku.
No jo, hlavně si to všechno umět dobře zdůvodnit, Hyuku. V tom jsi fakt nepřekonatelný. Kam se na tebe hrabe Sasuke, fakt. Protočím nad sebou oči, na tohle teď není vhodná chvíle, Min se cítí fakt mizerně a já bych měl něco udělat, nejlépe něco, abych mu pomohl, a zatím tady vedu takové debilní a schizofrenní debaty se svým svědomím. Vstanu a zkusím na dveře zabouchat ještě jednou.
"Minnie,"
Ale myslím, že mě stejně neslyší. Co teď? Respektovat jeho soukromí? Nebo vyvrabčit Chulieho zásoby gumových medvídků a jít si s Minem pokecat? No… to není tak špatný nápad. Vlastně je to hodně dobrý nápad. Na mě až moc. Sakra, teď jenom zjistit, kam si všecky sladkosti schovává. Hm… v poličce? Stopro jsou úplně v zadu. No jasně, mám je! Tak jo, teď vejdu do pokoje. Pro jistotu ještě jednou hlasitě zaklepu. No jo, uznávám, kolemjdoucímu by se to mohlo zdát, jako že se pokouším ty dveře vyrazit dlaní, ale…
"Běž pryč!"
Zabere to. Slyší mě.
"Ne pro mě není odpověď." Upozorním ho. Až pak mi dojde, že to moc nedává smysl. Jako, že to dost hodně nesedí do konceptu reakce na jeho zápornou sentenci. Hehe, já jsem dneska ale nějaký chytrý! Takové slova používat, tse!
… což neřeší původní problém, to co jsem řekl nedává žádný smysl, jakkoli geniálně jsem si to v duchu vysvětlil.
"Takže se zeptám ještě jednou, můžu dovnitř?" ano, takhle už to smysl dává. Sice je to trochu… uhn… pomotané, ale smysl to má.
Každopádně je za dveřmi ticho. Teda - až na tu super hlasitou hudbu. A co se říká o mlčení…? Správně, proto otevřu dveře a vlezu dovnitř.
"Minnie," měl jsem pravdu. Leží na posteli a … pláče? Přejdu k přehrávači a ztiším ho.
Sednu si k němu na kraj postele a natáhnu ruku, abych ho mohl pohladit po vlasech, musím vyzvídat opatrně, nerad bych, aby se naštval nebo urazil a uzavřel do sebe. Pak bych z něj už nic nedostal. Sakra. Co mám dělat?
"A kde je vůbec Kyu?" zeptám se a myslím, že je to docela normální otázka - chvíli totálně nechápu, proč ho tak rozruší!
"Je mi úplně JEDNO, kde je KYU! Nebo spíš s KÝM je, nemyslíš?!"
"H-hej," začnu pomalu, asi jsem udeřil hřebíček na hlavičku, aniž bych měl tušení - sakra, co je to s ním a Kyuem…? Pohádali se a teď spolu nemluví? "tak… co se stalo?" nikdy jsem neuměl nenápadně vyzvídat. V tomhle jsou mistři Teuk a Siwon. Tak dlouho chodí okolo horké kaše, až to prostě nevydržíte a řeknete jim total všecko včetně toho, kdo zabil Kennedyho.
"Podvedl mě!" vykřikne, jakoby to byla moje vina, ale možná bych mu měl vysvětlit, že já za to fakt -
Čekej, - podvedl ho? …Mého malého milovaného Mina?! JDU HO ZABÍT!
"A… já jsem ho , sakra… miluju ho… pořád ho miluju. Jenže… už mu nevěřím. Nejde… nemůžu… a on jenom pokrčil rameny a řekl… řekl, že se mám rozmyslet, jak já chci, ale… spíš…"
"Počkej," zarazím ho. "Vždyť jste spolu týden… a…" to snad ne. "Ty… ty ses s ním…" ani to slovo mi nejde přes rty! "mi-miloval?"
Chvíli na mě hledí, těká očima z jednoho do druhého, vidím další slzy a pak zaboří hlavu zpátky do polštářů. "Jo."
Myslím, že už chápu, proč se říká, že když je někdo vzteklý, vidí rudě. Zmocní se mě neuvěřitelný vztek, myslím, že kdybych věděl, kde ti dva jsou, dal bych jim pěknou nakládačku, a to nejsem zrovna typ rváče!
"Hyuku," zamumlá za chvíli do toho polštáře.
"Co," pomůžu mu a trochu se k němu skloním. Rituální vraždy počkají, můj miláček ne.
"Zůstaneš tu?"
Ani mě nenapadne odmítnout. Jak bych taky mohl, že? Něžně se k němu přitulím, vezmu ho do náruče a jeho hlavu si položím na hruď tak, aby slyšel tlukot mého srdce a já cítil vůni jeho vlasů, mám trochu fetiš, no. No co, jsou horší věci. Třeba fetiš na nohy (Brrr, fuj). Ale teď se musím soustředit, abych třeba neztvrdnul (KEIGH! Ty hovado!!! KDE má podle tebe Hyuk ztvrdnout?!) u jeho vlasů a nesoustředil se na to, co říká. Musím zvládat všecko najednou. Užívat si jeho přítomnosti a zároveň ho poslouchat. Sakra, proč nejsem holka?! To by mi pak nedělalo nejmenší problém, dělat dvě tak náročné věci najednou. Sakra! Ale hej, Hyuku, sry, že tě, jako, ruším, nebo tak, ale Minnie něco říká, přestaň očichávat jeho vlasy a VĚNUJ SE MU, SAKRA!
"Proč to udělal…?" zamumlá Minnie plačtivě. "Vždyť… jsem mu říkal, jak … moc ho miluju a jak.. mi na něm záleží… proč mi to udělal?"
Vydechnu. Proč ti ublížil? Protože to byl idiot, co tě chtěl akorát do postele, Minnie. Vsadím se, že to tak je. "Trpěl jsem ho jen proto, že jsem věděl, jak moc ho miluješ. Ale… víš, zlato, už z jeho chování k tobě… bylo znát, že… on tě zas až tak nežere."
"A proč jsi nic neřekl, když jsi byl tak chytrý?!" vystartuje po mně, nepřekvapí mě to, čekal jsem takovou reakci.
"A uvěřil bys mi…?" nadhodím lehce, ale tvářím se vážně.
Chvíli že na mě dívá naštvaně, pak nerozhodně a nakonec smířeně přikývne: "Ne. Nevěřil."
"Ještě bychom se pohádali i spolu. To bych nechtěl. Tak… teď jsem tady, víš? No tak, tvůj nelepší kámoš tě poslouchá a čeká, že si vyliješ srdíčko," hecuju ho, a docela se mi to daří, zasměje se a otře si slzy.
"No, moc toho na vylévání není." Ujistí mě. "Předevčírem… jsme se spolu milovali, ale nedívej se tak na mě, bylo to hezké! Byl něžný a vůbec, neublížil mi jako… při sexu, nebo tak. To ne. Akorát… se už dneska vyspal se Zhoumim."
Povzdechnu si, proč jsou vztahy tak složité? A proč si teď nepadneme do náruče? Proč se mu teď nevyznám? A proč je Kyu takové hovado?! A proč zrovna se Zhoumim? Ale…
…Love hurts. To řekli už Nazareth v 70. letech. A měli pravdu, ono to vážně bolí. Všechno. Bolí mě to, že je Min smutný, bolí mě to, že si ho Kyu nevážil, bolí mě to, že i kdybychom se s minem dali dohromady, nebudu jeho první.
Sakra!
"Minnie?"
"Hm," zavrní.
"Jsi můj nelepší kámoš, že jo?" ujistím se. Musím mu to říct.
"No jasně,"
"Já…" sakra. Sakra, sakra, doprdele!!! "jenom… že naše přátelství nezmění nějaký žvást, který ti řeknu, že?"
Zasměje se: "Proč žvást? Všechno co říkáš je důležité."
Kdybys tušil, jak moc důležité je to, co se ti chystám říct!
"Já… miluju tě, Minnie."
Chvíli je ticho. Absolutní ticho. Dokonce i na přehrávači, protože skončila píseň a za chvíli začne další, tedy možná.
"Hyuku," zvedne hlavu z mé hrudi a podívá se mi do očí. "můžeš mi říct, proč jsi to tajil?!"
"Hm?" podivím se. "no… protože… jsem nechtěl… víš? Aby… ses na mě naštval, nebo tak," zčervenám.
Sakra.
"Hyukkie?" zašeptá a pohladí mě po tváři. "Ty jsi ten největší idiot na planetě, víš to? Já začal s Kyuem chodit jenom proto, že jsem doufal, že na tebe zapomenu…! A ty zatím-"
To… to myslí vážně? On miluje… mně?! Zrovna on?! Ale vždyť… vždyť říkal, že miluje Kyua, a že ho trápí co udělal, a že-
"Počkat, takže pokud to dobře chápu, ty…" můj úsměv se rozšiřuje. To jsem v nebi? Umřel jsem a teď jsem v nebi?!
"Miluju tě, Hyuku! Sakra, ty starý zabedněnče!" seřve mě a svou pěstičkou uhodí do mé hrudi.
Zasměju se. "No jo, ty můj Rocky," a políbím ho na čelo. "taky jsi mohl něco naznačit."
"A pochopil bys to?" změří si mě pochybovačně.
Chvíli laškuju s myšlenkou se urazit, ale jeho výraz očekávaní mé odpovědi se mnou udělá své a já se rozesměju.
"Asi ne."
Jeho smích nabírá na síle, slzy už vyschly. Napadne mě,jestli to celé na mě náhodou nenahrál. S těma slzama a tím, že ho miluje a vůbec… I kdyby to tak bylo, nevadilo by mi to, páč nebýt toho, pravděpodobně bychom se vůbec nedali dohromady.
"Jsi malá mrška," oznámím mu. "víš to?"
Zvonivě se zasměje a otře svou tvář o tu moji. Myslím, že jsem až nebezpečně šťastný. Ale jestli se tady během pár hodin objeví Kyu, nejsem si jistý, jestli se udržím na místě a ze zcela a čistě výchovného důvodu mu nenarvu mu bejsbólovou pálku do prdele.
"Moje, …" políbím ho na tvář. "malá…" ještě jednou ho políbím, jen na druhou tvář. "lásko."
Zatváří se vážně, koukne mi do očí a udělá to, po čem toužím ze všeho nejvíc na světě: políbí mě. Jemně, krátce, měkce a trošku vlhce. Umřel jsem. Umřel jsem a teď jsem v nebi, jo.





*****





Oh, doprdele. Nesnáším ráno po sexu. Vždycky jsem celý od potu, svého milence a spermatu. Nejlépe nás obou. Musím si dát sprchu, s kým jsem to vlastně šukal, když jsem odkopl Mina…? No jasně, Zhoumi… ne, počkat, Zhoumi šukal mě, že? No jo, v tom mám trochu hokej. Kde jsem to… aha, tady jsou moje trencle. Počkat - s Hello Kitty?! Ty nejsou moje! Aha, tam jsou, no jasně, ty modré, no jo. A rychle pryč, než se ten erotoman vzbudí, včera po mně chtěl tři kola, než se totálně vyšťavil. Ha! Já řekl dvojsmysl! Tak to je v pohodě, nejsem na tom tak zle. Uhn, možná bych měl zavolat Minovi, jestli je v pohodě, nemyslím, že jsem na něj bral nějaký moc velký ohled,když jsme se včera večer rozcházeli... Ale jestli je správně to, co si myslím, Hyuk se o něj postaral víc než dobře, předpokládám.
DOPEDELE! Studená voda! Sakra, se tu ještě zmrzačím. Bolí mě zadek, sakra, a ještě navíc se zmrzačím ledovou vodou po ránu, no jsem já normální?! No, tohle už je lepší, možná ještě trochu teplejší …- AU! DOPRDELE! Nejdřív ledová, pak vařící! Sakra, co je toto za vynález?!? Za tohle by se mělo připleskávat na stůl! ...No, konečně, tohle už je lepší, miluju sprchu (pokud mi teda nedělá naschvály, jako před chvílí), a nejvíc po ránu. A co z těchhle lahviček je mýdlo…? No jo, aha, všechny. Uhn, ten má ale výběr! Vypadá to, jakoby vyloupil drogerii! Některé lahvičky hned vyloučím, nevoní mi - a teď dilema - třešně a vanilku, nebo karamel s čokoládu…? Dilema, dilema, dilema. Třešně, jo. Líp voní.
Sakra, nevzal jsem si ručník. Což znamená, že se musím vrátit do pokoje. Sakra. Jak se znám, nebudu jednat dost potichu ani dost rychle a vzbudím ho. Já ho nechci vzbudit! Sakra, mám mýdlo v oku. Otevřu zástěnu sprchového koutu a vezmu z poličky ručník, abych si mohl vytřít ten hnus z oka. Stejně si ho musím vypláchnout studenou vodou, tak nevím, proč si ho suším, asi nějaký reflex, nebo co. Počkat - já se utírám do ručníku? A jakého ručníku, když tu žádný nebyl? Zvednu hlavu a Zhoumi se na mě usměje.
"Slyšel jsem tě nadávat na sprchu A došlo mi, že asi nemáš ručník."
Doprdele. Já nadával nahlas?! Jsem si to ani neuvědomil! A sakra, Zhoumi je vzhůru? Takže se mi nepodaří se jen tak vypařit! Uhn … doprdele, doprdele, doprdele-!
"Nedáme si spolu snídani? Po tom včerejšku musíš být parádně hladový." přeměří si mě pohledem, ale druhou větu řekne tišeji, jakoby spíš mluvil pro sebe.
Takže nejsem jediný schizofrenik v SuJu…? Jo, to je dobré vědět. "Hej, ne… já nechci,… uhn, nechci otravovat, nebo tak. Určitě máš hodně práce - a já mám taky hodně práce, možná bychom měli... nebo možná raději …-"
Vezme mě za ruku a odtáhne do pokoje. Já mám v jedné ruce tu jeho a ve druhé ručník, který mám pořád připlácnutý na obličeji, schovávám do něj točervené oko, podrážděné tou blbou vanilkovou třešní, nebo co, takže jsem logicky úplně nahý. Ani si to nestihnu uvědomit.
"Takže ty tu se mnou nechceš zůstat…?" zavrní.
Zatěkám okem ze strany na stranu: "No… tak nějak…"
"Myslel sis, že je to jenom úlet na jednu noc?"
Je to jenom otázka, přesto ji vysloví tak nějak… nebezpečně, nebo co. Naskočí mi z něj husí kůže. Sakra, jakým úchylem jsem se to nechal ošukat?!
Než stačím nějak logicky (spíš panicky) zareagovat, Zhoumi mě chytí do náruče a odnese k posteli, a než se stihnu nějak pokusit o útěk, hodí mě na peřiny a zalehne mě téměř celou svou vahou. "Ale já tě jít nenechám. Smůla, co?"
Nečeká na odpověď, skloní se ke mně a snaží se měuklidnit polibkem. Chvíli se sice bráním, chci odejít a myslím to vážně! …Bohužel, Zhoumi myslí to, že tady zůstanu, mnohem vážněji. Sakra. Už se ani nesnažím bránit, dokonce polibek opětuju - přece nemám jinou možnost, Zhoumi mě drží opravdu pevně! Sakra, a proč se mi to líbí?!
"Zhoumi," zasténám, když se polibky přesune na krk a rameno.
"Hm…?" protáhne, aniž by odpojil rty od mé kůže. Třešeň asi byla dobrá volba.
"Zhoumi," zašeptám a slastně zavřu oči, když šikovnými prsty - to jsem si ověřil už včera, jeho prsty fakt šikovné jsou - přeběhne po mém nahém penisu, který zareaguje - bohužel pro mě - až moc rychle. Sakra!
Všimne si toho (ostatně, jak by si toho mohl nevšimnout, že!) a taky ne něm okamžitě začne pracovat. Sesune hlavu níž, olízne bradavku a přesune se k mému mužství. Nemůžu odporovat, nejde to, má krev opustila mozek a nahromadila se v tom zvětšujícímu se a úplatnému hovadu. Super. Proč tohle nejde i opačně? Aby se krev nahrnula do hlavy třeba před testem z matiky?! Sakra, ta příroda to má zařízené pěkně blbě.
Pohltí mě do úst, zkušeně, rychle, bez větší předehry, prostě mě začne sát, pomáhá si při tom rukou a prsty té druhé směřuje k mému otvoru -
"Ne," zarazím ho se zasténáním. Ten zadek mě fakt bolí, další kolo si můžem dát nejdřív za týden. Teda, pokud se nerozhodne mě znásilnit. "ne, to ne, Zhoumi…"
Asi to pochopí, protože do rukou uchopí má varlata a jemně je mne a masíruje. Nemyslím, že můžu o něčem konstruktivním přemýšlet, v mozku mi moc krve nezůstalo, no přesně tolik na to, abych mohl dýchat, sténat, křičet Zhoumiho jméno a propínat se jako luk, dokud nevyvrcholím. Nevidím sice před očima hvězdičky, jako včera v noci, ale i tak jsem velice spokojený. Rozhodně mě přešlo nadšení pro okamžitý super manévrovací ústup. Teď mě unavil tak, že se nepohnu nejspíš až do oběda. Kolik je hodin...? Aha, no tak až do večeře. Koho by taky napadlo, že budeme chrápat do tří odpoledne? Mě teda rozhodně ne.
Zhoumimu zajiskří oči: "Tak co, dáš si se mnou snídani, nebo tě mám ještě přesvědčovat…?"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama