71: Poslední hra

19. února 2012 v 16:06 | Keigh |  Podstata
Vyskočím z vody snad půl metru, míč sice trefím a odpálím, ale nějak mě to zmáhá, fakt už bych neměl pít, mám v sobě další čtyři panáky, pořád jsem trochu unavený, ale výborně se bavím, ale mám trochu strach, kde je Adam, zmizel před hodinou a pořád ho není vidět, je všechno v pohodě? Možná bych se o tom měl pobavit s Nandem, jestli…
"Hej, děcka," ozve se za náma, a mě spadne kámen ze srdce, ten sympatický klidný hlas je naprosto nezaměnitelný.
"Adame," nejdřív otočím hlavu a až potom mě napadne otočit i tělo.
Usměje se. "Bavíte se?"
"Jó!" chorál za mými zády je dost bujarý na tuhle noční hodinu, nebo dokonce už ranní?
"Pojď za náma," vyzve ho Nando, "a podej vodku," dodá.
Adam přikývne, ze stolu vezme lahev a podá mi ji, já ji podám dál, fakt už nechci pít, zítra chci být ready. Kromě toho, Adam čeká na zítřek hosta, nemůžu vypadat jako mátoha, potřebuju se vyspat.
Ale Adam si o tohle asi starost nedělá, svlékne si triko, rozepne kalhoty a vysouká se z nich a skočí do vody vedle mě, takže mě spláchne menší tsunami, zatraceně, "Adame, dávej přece…!" ale nestihnu ani dopovědět a smete mě vlna druhá, kterou vyvolá naprosto záměrně! No jasně že ti to vrátím, ty potvoro, snažím se rukama dělat co největší vlny, ale proti Adamovi přirozeně nemám šanci, navíc teď, opilý a unavený, takže to prostě vzdám a vyzkouším na něj pohled ztraceného kotěte.
"Aw!" zasténá Adam, když na mě koukne. "Nedělej to, Matýsku! Nedívej se tak na mě!" tiše zaskučí a pak mě vezme do náruče.
Haha, když nemůžu vyhrát férově, musím trochu švindlovat, ne? A funguje to, teď mě jen tiskne v náruči. Před celou partou.
Uh.
Trapas.
Sakra.
Ale… oni se na mě nedívají znechuceně. Oni se jenom… usmívají. A taky to některé rozněžnilo. A Nanda skoro rozbrečelo. A holky se tváří závistivě, ale hezky.
Nemají mě za buznu, nebo tak něco. Vlastně myslím, že jsou možná… šťastní? Jako, myslím… za Adama, protože ten šťastný je, z pro mě naprosto neznámého důvodu, nebo prostě jenom proto, že tady jsem. Což mi… lichotí, samozřejmě. A asi i to, že mě tady chce, že se o mě stará, že mě… má rád - to je to, co me žene, abych se mu… líbil, zavděčil, nebo jenom… abych se snažil. To je asi můj hnací motor. A pak je tady ještě ta část mé osobnosti, která Adama bezvýhradně obdivuje. Talentovaný, inteligentní, úspěšný a - proč to nepřiznat - neuvěřitelně krásný muž, kdo neobdivuje nebo alespoň neuzná s respektem jeho, pak už nikoho. Jeho bohatství a vliv nejsou zděděné, vybudoval si všechno sám, a to je mu teprve pětatřicet. Teda, ještě ani to ne.
"Tak roztomilý…" zaslechnu od některých holek.
Hej, tohle jsem ještě nikdy neslyšel, pro některé jsem byl frajer, pro některé kámoš, sexy kluk, ale pro většinu jsem byl vždycky jenom otrava, hajzl, sprosťák, spratek, co nemá k nikomu úctu, hovado, co ošukalo každou sukni, ale ještě nikdy o mně nikdo neřekl, že jsem roztomilý.
Roztomilý.
Nikdy jsem tohle slovo neslyšel říct ve spojitosti se mnou. Vážně jsem roztomilý? A není to špatně? Není to gayské?
Netváří se špatně, nebo že bych se jim zdál nechutný, usmívají se, takže to… není špatné. Není špatné, že jsem roztomilý. Znamená to jenom, že… jsem roztomilý. Něžně hezký, to je roztomilost, ne?
Trochu víc se k Adamovi přitulím, instinktivně se schovám, připadám si jako chycené kotě. Sakra, asi jsem dost opilý, nebo co. Vzpamatuj se, Mathe, nejsi žádná buznička. Ale pusu si na skráň vtisknout nechám. Sakra.
Nejenom že tady měknu, ale já tady i buznovatím. Doprdele, ne! Tohle jsem nikdy nechtěl, měl bych Adamovi říct, aby to už nikdy nedělal, ale… sakra. Já nechci, aby tohle přestal dělat.
Vyhovuje mi to, líbí se mi, jak se o mě stará a líbí se mi, jak se na mě teď dívají. Jako na něco… hezkého, hodného života, jako na kamaráda, skutečného přítele, jako na něco, co… nevím, prostě… nikdy jsem nikde neviděl tolik uznání jako teď, ten týden, co jsem tady. Nejenom od Adama, ale všeobecně, dokonce i Kayleigh, Kayleigh, kterou tady všichni respektují, se na mě nedívá jako na otravný hmyz, ale jako na někoho, s kým může vést rozhovor. Což je… pro mě naprosto.. tak… sakra. Nemám na to ani slova.
Musím se vzpamatovat, já vím, ale… nějak se mi přestává chtít se vzpamatovat. Jedna moje část chce zase chlastat, hulit, ničit veřejný majetek, šukat, všechny urážet a žít svůj odporně hnusný, neperspektivní a do sraček jdoucí život, ale ta druhá část, ta, která byla na Manhattanu tak malá, že jsem ji vůbec nepochytil ve svém vědomí, a která se zvětšuje každým objetím, každou vteřinou v Adamově náruči, každým polibkem do mých vlasů nebo pohlazením… ta část chce být klidný vyrovnaný kluk se svým uměním, žít s Adamem dokonale vyrovnaný život a udržet tuhle pohádku až do smrti.
Tohle, to, co teď mám, to je to, co by chtěli všichni, a všichni se o to snaží. Mně tohle všechno spadlo do klína, aniž bych to věděl, tušil, čekal nebo předpokládal - nebo se o to prosil, chtěl to. Možná jo, možná jsem po tomhle toužil, ale určitě ne vědomě.
Pokud má tohle mít nějaké následky, pokud se skutečně mám chovat jinak, jak poznám, že je to správné? Prostě jenom… cítit? Doufat? Předpokládat? Myslet?
…To nezní moc nadějně…
A kromě toho, jak poznám, co se ode mě čeká? Jak poznám, co je přístojné a co už ne?
Možná jsem jenom moc opilý, že mě napadají takové podivné myšlenky. Přesto si nemyslím, že bych byl mimo, nebo že bych žvanil z cesty. Jasně, něco alkoholu v sobě mám, ale nijak závratné množství to nebude, jenom… možná jsem své vědomí pustil na tenký led toho, co podvědomí ví už dávno.
Nejsem takový frajer, jak jsem celému Manhattanu předstíral. Nejsem ani náhodou. Celý můj tamní život byl na hovno, protože celý můj tamní život byla jedna velká přetvářka, póza, lež.
A asi tohle je to, proč jsem tak mimo. Ani ztráta přátel, domova, jistot a matky - ne, nemyslím si, že by byla ta největší ztráta v tohle. Ale právě zjištění, že můj život, v to, co jsem věřil, jak jsem se prezentoval, co jsem si já sám o sobě myslel… byl čirý výmysl. Když to vezmu kolem a kolem, nezajímá mě vlastně ani sex, ani grafitti, ani street dance, ani nic, co jsem dělal. Baví mě umění, ale opravdové umění, ne to, co jsme malovali na baráky.
Nebavilo mě nic z toho, co jsem dělal, nic z toho, co jsem dělal, mě nezajímalo. A dělal jsem to jenom proto, abych… abych…
Abych co?
Nevím.
Netuším.
"Mathe? Jsi v pořádku?" šeptne mi Adam.
"Hm? Jo," kývnu, ale ani mě nenapadne jej pustit. "Jsem úplně v pohodě," dokonce se na něj usměju.
Vážně je mi líp. Je mi… skvěle. A jsem roztomilý. Trochu se zahihňám. "Proč si myslí, že jsem roztomilý?"
"Protože jsi?" odpoví otázkou.
Vypláznu na něj jazyk, vysmeknu se mu z náruče a chopím se frisbee: "Poslední hru!"
 


Komentáře

1 Luli(na) | Web | 19. února 2012 v 16:26 | Reagovat

É- ... ňuuu? Nebo... ňuňuuu??? Nebo... Keigh! Jako! Proč mi to děláš?! Já vážně nemám v plánu dostat cukrovku, ale jako... u tohohle... obávám se, že jsem ji dostala už dávno! Ty! Sežeru tě! Já to nechápu... tolik dílů už jsi napsala od doby, co se to škvrně dostalo do Barcelony a jako... od té doby je to jen a jen a jen sladké... vážně nechápu, jak to dokážeš popisovat v tolika dílech... nejeblo ti z toho už? Protože mě jo. A nezlobila bych se, kdyby tohle pokračovalo ještě takových... hmmm... 20, nebo 50... nebo 100 dílů... a pak se můžeš někam posunout... No nic, nebudu ti do toho kecat :D Muhehehehe

A ještě... Miluju tě!

2 Kasumi | Web | 19. února 2012 v 17:22 | Reagovat

Rozpouštíš mě.

3 kana~♥~ | Web | 19. února 2012 v 17:36 | Reagovat

ou. má velmi zajímavé myšlenky :-)
snad bude brzo pokračování ;-)

4 keishatko | Web | 19. února 2012 v 18:38 | Reagovat

to bolo také sladké...rozpustila som sa...on je táááák roztomilý :-) ja tie jeho vnútorné myšlienky zbožňujem...je hrozné ako som si Matea zamilovala :-D

5 Clowers | Web | 19. února 2012 v 19:01 | Reagovat

děkuji moooc :)

6 heartles | 19. února 2012 v 19:32 | Reagovat

roztomilý malí štěně super kapča :-D  :-D

7 Lanita d'Angel | Web | 19. února 2012 v 22:04 | Reagovat

Úplně jsem si ho představila,jak je roztomilej! :D Dokolanej dílek a těším se na další :)

8 Nixerwil | Web | 20. února 2012 v 13:14 | Reagovat

ah, ano, roztomilý :-D šíleně roztomilý ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama